55 EC 550/2011

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce údaje žalobce , zastoupeného údaje o zástupci , proti žalovanému údaje žalovaného , o zaplacení 74.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 49.300 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,05 % jdoucím z uvedené částky od 16. 3. 2013 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení dalších 24.700 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,05 % jdoucím z uvedené částky od 16. 3. 2013 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 7.835 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou náklady řízení ve výši a splatnosti, jež bude uvedena v samostatném usnesení.</b> Žalobou doručenou soudu dne 17. 10. 2011 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem 81.740 Kč z titulu náhrady škody. V žalobě uvedl, že žalovaný byl odsouzen za to, že žalobci odcizil různé kovové předměty v hodnotě 4.280 Kč, dvě stě kusů dřevěných oken v hodnotě 94.000 Kč, křovinořez v hodnotě 6.000 Kč a sekačku v hodnotě 7.000 Kč. V adhezním řízení byla žalobci proti žalovanému přiznána náhrada škody ve výši 29.540 Kč a žalobce se proto domáhá zaplacení rozdílu mezi součtem hodnoty odcizených věcí a náhradou přiznanou v adhezním řízení. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět co do žádání náhrady škody za odcizené kovové věci, křovinořez a sekačku, žalobu omezil o 7.740 Kč a částečně také o úrok z prodlení a nadále požadoval již jen zaplacení 74.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od 16. 3. 2013 do zaplacení z titulu náhrady škody za odcizená okna (viz podání na č. l. 125 soudního spisu). Soud usnesením ze dne 12. 11. 2015, č. j. 55EC 550/2011-129, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobci žádná okna neodcizil, a pokud jde o okna, která žalobce skladoval u svého domu, tak šlo o nejméně padesát let stará plastová okna. Z usnesení na č. l. 1-3 připojeného trestního spisu (sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že dne 7. 7. 2009 zahájil policejní komisař trestní stíhání žalovaného pro podezření z toho, že žalobci odcizil různé kovové věci a dvě stě kusů oken, a dal bez svolení žalobce do zástavy jeho křovinořez a sekačku. Z úředního záznamu na č. l. 13 připojeného trestního spisu soud zjistil, že žalobce se připojil k trestnímu řízení vedenému proti žalovanému s částkou 29.540 Kč na náhradě škody; ze seznamu odcizených věcí pak vyplývá rozdělení nároku žalobce takto: za dvě stě kusů odcizených oken požadoval 20.000 Kč a za různé kovové věci odcizené žalovaným pak celkem 9.540 Kč. Sekačka a křovinořez byly žalobci vráceny (viz podání vysvětlení na č. l. 14 trestního spisu nahoře). Z trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou dne 21. 8. 2009 pod č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným tím, že 1) v průběhu měsíců květen a červen roku 2008, kdy po dohodě s majitelem [celé jméno původního účastníka], [datum narození], přebýval v domě [adresa] v [obec], okres [okres], bez souhlasu a vědomí majitele a) na prostranství u domu [adresa] odcizil různé kovové předměty, zejména zemědělské náčiní, truby a další železný šrot, a to minimálně v množství 1.070 kg, které ve dnech 9. 5. 2008 a 27. 6. 2008 prodal ve výkupně druhotných surovin [název] v [obec], a utrženou částku 4.280 Kč použil pro svoji potřebu, b) z prostoru přístřešku pro auto u domu [adresa] odcizil 200 ks použitých dřevěných oken o rozměrech 1 x 2 m v hodnotě 94.000 Kč, přičemž z tohoto množství minimálně 100 ks oken neoprávněně prodal [jméno] [příjmení] za částku 16.000 Kč, kterou si ponechal pro svoji potřebu, [celé jméno původního účastníka], [datum narození], tak na odcizených věcech způsobil škodu ve výši nejméně 98.280 Kč, 2) a) dne 8. 7. 2008 v [obec] v [název] zastavárně v [adresa] předal proti vyplacení půjčky ve výši 2.000 Kč do zástavy jako vlastní majetek křovinořez [označení] v hodnotě 6.000 Kč ke škodě skutečného majitele [celé jméno původního účastníka], [datum narození], který mu křovinořez toliko svěřil do užívání výlučně za účelem údržby zahrady u domu [adresa] v [obec], b) dne 1. 8. 2008 v [obec] v zastavárně [právnická osoba], v [adresa] předal proti vyplacení částky 2.000 Kč do zástavy jako vlastní majetek motorovou sekačku [označení] v hodnotě 7.000 Kč ke škodě skutečného majitele [celé jméno původního účastníka], [datum narození], který mu sekačku toliko svěřil do užívání výlučně za účelem údržby zahrady u domu [adresa] v [obec], čímž spáchal trestné činy krádeže a zpronevěry a byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a náhradě škody žalobci ve výši 29.540 Kč. Z vysvětlení žalobce na č. l. 11 trestního spisu, jakož i ze seznamu odcizených věcí na č. l. 15 a úředního záznamu na č. l. 18 soud zjistil, že odcizená okna byla jednokřídlá, neotevíratelná, protihluková s vakuovaným dvojsklem. Popis oken v hrubých rysech potvrdil také svědek [jméno] [příjmení] (viz jeho vysvětlení na č. l. 26 trestního spisu). Ze znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] (na č. l. 140 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že dvě stě kusů odcizených oken mělo hodnotu celkem 69.300 Kč (což odpovídá ceně 346,50 Kč za jedno okno. K námitce žalovaného znalkyně při obhajobě posudku vyloučila, že by se vůbec mohlo jednat o padesát let stará plastová okna, protože před padesáti lety se plastová okna nevyráběla a v oné době se ani nepoužívala technika vakuovaného dvojskla. Soud konstatuje, že v rámci trestního řízení nechal okna ocenit policejní orgán; truhlář [jméno] [příjmení] ocenil jedno okno částkou 470 Kč (viz č. l. 41 trestního spisu). Závěr znalkyně o ceně oken z tohoto pohledu není zjevně nepřiměřený. Žaloba v projednávané věci byla žalovanému doručena dne 13. 3. 2013 (viz doručenku na č. l. 9 soudního spisu). Z ostatních listinných důkazů provedených při jednání konaném dne 19. 5. 2015 (viz protokol na č. l. 122) soud žádné okolnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci neshledal. Podle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z popisu skutku a právní kvalifikace se podává, že žalovaný svým úmyslným protiprávním jednáním odcizil žalobci dvě stě kusů použitých dřevěných oken o rozměru 1x2 metry. Soud s ohledem na pravomocné trestní odsouzení žalovaného není oprávněn přihlížet k námitce žalovaného, že žádná okna žalobci neodcizil. Zde je třeba dodat, že vyčíslením škody v odsuzujícím trestním rozhodnutí není soud v civilním sporu vázán. Podle ust. § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (který je nutné na projednávanou věc aplikovat), každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Porušením právní povinnosti je rovněž spáchání některého z trestných činů popsaných v trestním zákoně (tehdy v zákoně č. 140/1961 Sb.). Podle ust. § 442 odst. 1 občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a mimo ní též ušlý zisk. Podle ust. § 442 odst. 2 se škoda hradí v penězích, nepožádá-li poškozený o uvedení v předešlý stav. Protože žalovaný porušil právní povinnost spácháním trestného činu krádeže tím, že žalobci odcizil dvě stě kusů použitých dřevěných oken v hodnotě 69.300 Kč, je nutné dovodit, že protiprávní jednání žalovaného bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody právě v uvedené výši a žalovaný tak za tuto škodu plně odpovídá. Žalobce v adhezním řízení uplatnil nárok na náhradu škody za odcizená okna ve výši 20.000 Kč a ten mu byl trestním příkazem přiznán. Nevypořádán tak zůstal nárok na zaplacení dalších 49.300 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal a spolu s ní také úrok z prodlení dle § 563 a § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbytku soud žalobu (v části nezasažené zpětvzetím) zamítl. Žalobci, který byl v řízení úspěšným z 60 %, náleží s odkazem na § 146 odst. 2 věta první a § 142 odst. 2 o.s.ř. proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné části 20 % Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za šest úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, studium spisu v související trestní věci, sepis žaloby, účast na třech soudních jednáních) z toho pět po 4.380 Kč a jeden (po omezení žaloby) po 4.060 Kč (§ 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za šest úkonů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhrady cestovného právního zástupce ze sídla advokátní kanceláře k nadepsanému soudu a zpět k prostudování spisu a třem soudním jednáním (vždy 40 km) ve výši 252 Kč, 276 Kč, 300 Kč a 284 Kč (viz vyúčtování na č. l. 180-191 soudního spisu), náhrady za promeškaný čas za celkem osm půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.270 Kč. Poměrná část 20 % ze sumy nákladů (39.173 Kč) činí 7.835 Kč. Odměnu a paušální náhradu za úkon v podobě doplnění skutkových tvrzení, kterým žalobce bez viny žalovaného pouze omezil žalobu, nelze vnímat jako náklad vynaložený účelně. Výrok o nákladech řízení státu je opřen o ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát tak má proti procesně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu toho, co zaplatil na znalečném, samozřejmě po odečtení zálohy složené žalovaným. Protože dosud nebylo rozhodnuto o znalečném pro znalkyni, která obhajovala svůj posudek při posledním jednání ve věci, při němž byl vyhlášen rozsudek, a toto znalečné tedy nemohlo být ani vyplaceno, není dosud známa celková výše nároku státu na náhradu nákladů řízení. Soud proto s odkazem na § 155 odst. 1 o.s.ř. (věta za středníkem) rozhodl pouze o základu nároku státu a rozhodnutí o výši a splatnosti celkové náhrady státu proti neúspěšnému žalovanému vyhradil samostatnému usnesení, jež bude vydáno v okamžiku, kdy bude pravomocně rozhodnuto o všech nákladech z titulu znalečného a to bude znalkyni skutečně vyplaceno.