56 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: údaje žalobce zastoupen advokátem údaje právního zástupce proti žalované: údaje žalované zastoupena údaje právního zástupce o zaplacení 360.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 349.200 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení dalších 10.800 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 133.176 Kč. 1 Žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 360.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od 1. 2. 2021 do zaplacení. V žalobě a jejím doplnění ze dne 3. 12. 2021 uvedl, že spoluvlastnický podíl na pozemku par. č. st. [číslo] se stavbou [č. p.] a přilehlých pozemcích par. č. [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] o velikosti jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku. Dalšími spoluvlastníky jsou žalovaná rovněž v rozsahu jedné čtvrtiny, a otec žalované, [jméno] [příjmení], v rozsahu jedné poloviny. V případě stavby [č. p.] jde o atypickou vilu sestávající z dvou křídel propojených střední částí. Fakticky jedno křídlo s bytem o velikosti 5+1 obývá otec žalované a druhé křídlo spolu se střední částí tvořící druhý byt o dispozici 10+1 obývá žalovaná. Žalobce je z užívání vyloučen a má tak vůči žalované, která dům užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nárok na náhradu ve výši jedné čtvrtiny obvyklého nájemného. Za dobu od února 2018 do ledna 2020, tj. za 24 měsíců, požadoval žalobce zaplacení 24 x 15.000 Kč, tj. 360.000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 2. 2021 do zaplacení. 2 Žalovaná nárok uplatněný žalobcem ani z části neuznala. Na svou obranu uvedla, že dům spolu s ní užívají také společné dosud nezletilé děti účastníků a to se souhlasem žalobce. Žalobce dluží na výživném pro ně značnou sumu. Žalobce se navíc nikdy nechtěl dohodnout o rozvrhu užívání. Požadovaná částka je nepřiměřená a nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy. Spoluvlastníkem s největším podílem je [jméno] [příjmení], který ale užívá menší část domu. Žalobce tak nemůže požadovat to, co by případně náleželo jinému spoluvlastníkovi. V domě je navíc celá řada prostor společných a místností, které neužívá nikdo a může je užívat žalobce. Ten má navíc v domě uloženy některé své věci (sedací soupravu, skříň, posilovací stroje). Žalovaná se jednání o rozvrhu užívání domu nikdy nebránila, žalobce ale o žádné nestál. Žalobce v rozhodné době v domě párkrát přespal, nikdo mu v tom nebránil. 3 Soud nejprve rekapituluje skutečnosti, jež jsou mezi účastníky nesporné. V předmětném domě jsou dva stavebně oddělené (z pohledu průchodnosti nepropojené) byty; jeden v jednom křídle, užívaný otcem žalované [jméno] [příjmení], druhý v druhém křídle a spojovacím krčku, v němž žije žalovaná a dvě dosud nezletilé děti účastníků. Vlastníky předmětných pozemků a tedy i stavby stojící na jednom z nich jsou žalobce v rozsahu jedné ideální čtvrtiny, žalovaná se stejným podílem a [jméno] [příjmení] s podílem jedné ideální poloviny vzhledem k celku. Spoluvlastníci neuzavřeli žádnou dohodu o (rozsahu) užívání předmětného domu (viz tvrzení žalobce v žalobě a vyjádření žalované na č. l. 71 p. v. soudního spisu). 4 Z posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení] (č. l. 59 soudního spisu) soud zjistil, že dům je atypický, jsou v něm dva byty o velikosti 5+1 (jedno křídlo) a 10+1 (druhé křídlo a spojovací krček). Znalec porovnávací metodou určil obvyklé nájemné za celou nemovitost za dobu od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2021 ve výši 2.095.200 Kč, což odpovídá částce 58.200 Kč za měsíc. Znalecky posudek byl řádně odůvodněn a soud v něm neshledal žádné vady, které by činily závěry znalce chybnými. Z e-mailové zprávy znalce (č. l. 63 soudního spisu) soud zjistil, že menší byt o velikosti 5+1 užívá [jméno] [příjmení], větší byt o velikosti 10+1 žalovaná. 5 Z výpovědi žalované soud zjistil, že spolu s dětmi užívá dům od listopadu 2013. V tomto roce soud rozhodl o určení spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech, a aby mohla žalovaná a její rodiče dům užívat, vyměnila všechny zámky. Žalovaný od té doby klíče od domu nemá. Žalovaný naposledy v domě přespal v listopadu 2019 po dohodě s otcem žalované a v jeho části domu. 6 Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ta žalovaného, který žije v Německu, občas doprovázela při návštěvách dětí. Žalovaná žalobce nikdy nepustila do domu. Svědkyně od žalobce ví, že v domě někdy kolem roku 2019 dvakrát či třikrát přespal jako host u [jméno] [příjmení]. 7 K zaplacení dluhu vyzval zástupce žalobce žalovanou dopisem ze dne 19. 1. 2021 (č. l. 9 soudního spisu), který byl žalované odeslán dne 20. 1. 2021 (viz podací lístek na č. l. 10 p. v.). 8 Z ostatních důkazů provedených při soudních jednáních soud žádné okolnosti rozhodné pro posouzení věci nezjistil. 9 Soudní praxe ve věci užívání nemovitosti v rozsahu přesahujícím spoluvlastnický podíl je již delší dobu sjednocena. Podrobný návod, jak takové spory posuzovat, dává například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1645/2013. V něm Nejvyšší soud uvedl, že stěžejním pro právní posouzení věci je zjištění, zda vlastník„ nadužívá“ svůj podíl na základě dohody s ostatními spoluvlastníky, resp. rozhodnutí většinového spoluvlastníka či rozhodnutí soudu, nebo zda tak činí bez právního důvodu. Soud dále uvedl:„ To, že spoluvlastník je (v rámci svého podílu) oprávněn užívat celou věc, ještě neznamená, ž ji může„ bez dalšího“ užívat nad rámec podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. Majetkový prospěch dosažený tímto užíváním považuje judikatura tradičně za obohacení získané bez právního důvodu.“. Soud pak musí zkoumat, zda žalovaný skutečně užívá nemovitost nad rámec svého podílu, a pokud ano, v jakém rozsahu, přičemž je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci, včetně posouzení kvality užívané části. Nejvyšší soud však zároveň výslovně uvedl:„ Tato východiska jsou však bez významu tam, kde některý ze spoluvlastníků užívá společnou věc sám a druhý spoluvlastník se na jejím užívání žádným způsobem nepodílí. V takovém případě je pro posouzení samotného užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu kvalita jednotlivých částí společné věci bez významu právě proto, že celou věc užívá jeden z podílových spoluvlastníků, a nutně tak užívá věc v rozsahu i spoluvlastnického podílu druhého podílového spoluvlastníka.“. 10 Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat to, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch protiprávním užitím cizí hodnoty. Podle § 3003 o. z. nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 11 V projednávané věci žalovaná, jíž svědčí spoluvlastnický podíl o velikosti jedné čtvrtiny, užívá ve společném domě byt zahrnující podle reálné dispozice i podle počtu místností dvě třetiny domu. Druhý byt tvořící jednu třetinu domu užívá další ze spoluvlastníků, jemuž náleží poloviční podíl na nemovitosti. Žalobce se čtvrtinovým podílem je naopak z užívání zcela vyloučen svévolným jednání žalované, která v minulosti vyměnila zámky od domu. Protože žalované nesvědčí užívací titul plynoucí z dohody spoluvlastníků (či rozhodnutí majoritního spoluvlastníka nebo rozhodnutí soudu), vzniká na její straně bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, a to ve výši odpovídající obvyklému nájemnému v místě a čase (viz mezi jinými např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3259/2017). Žalovaná užívá dvě třetiny nemovitosti, ač jí svědčí jen čtvrtinový podíl; v rozdílu těchto podílů se tedy bezdůvodně obohacuje. Žalobce je přitom i jen sám jako jeden ze spoluvlastníků aktivně legitimován k podání žaloby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2116/2014). 12 Žalobce uplatnil nárok zaplacení za celkem 24 měsíců od února 2018 do ledna 2020. Při obvyklém nájemném ve výši 58.200 Kč měsíčně činí bezdůvodné obohacení za užívání domu v uvedené době celkem 1.396.800 Kč, přičemž na spoluvlastnický podíl žalobce zcela vyloučeného z užívání připadá bezdůvodné obohacení žalované ve výši 349.200 Kč. Proto soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci tuto částku s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl. 13 K dalším námitkám žalované soud dodává následující. Soud zjistil, že nad rámec svého podílu užívá nemovitosti pouze žalovaná. Je tak pasivně legitimována k řízení o nároku žalobce, a pokud jde o výši nároku, soud odkazuje na shora řečené. Soud rovněž zjistil, že žalobce dům již od roku 2013, tedy krátce po dokončení, neužíval, resp. mu užití znemožnila žalovaná výměnou zámků. Z tohoto pohledu tedy nelze vnímat okolnost, že v domě se ještě případně nachází pár věcí, které tam kdysi žalovaný nastěhoval (žalobkyně hovořila o sedací soupravě, skříni a posilovacích strojích), jako užívání nemovitosti. Takový závěr by byl absurdní. Bylo rovněž zjištěno, že žalobce v domě kolem roku 2019 několikrát přespal jako návštěva [jméno] [příjmení], ani zde tedy nešlo o užívání domu ve smyslu plnohodnotného požívání plodů vlastnického práva. Konečně je zcela bez relevance tvrzení žalované, že žalobce o užívání domu neprojevil žádný zájem, nepožádal o klíče a nesnažil se o dohodu o užívání. Předně, důvod, proč jeden ze spoluvlastníků neužívá společnou nemovitost, není rozhodný pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání podílu jiného spoluvlastníka. K tomu se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, kde v odůvodnění uvádí:„ K nyní projednávanému sporu jeví se pak vhodným připomenout i rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež se ustáleně přiklání k názoru, že pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1596/2009, a ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1950/2016, jakož i další rozhodnutí v něm citovaná). Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku.“. K námitce žalované, že některé místnosti v bytě fakticky neužívá a může je tak užívat žalobce soud dodává, že to není podstatné za situace, kdy žalovaná užívá část domu fakticky tvořící jeden, byť rozlehlý, byt. Žalobce místnosti v tomto bytě užívat nemůže, neboť jsou pod uzamčením a tedy ve fyzické dispozici žalované, netvoří celek ani nemají samostatný přístup (viz nákresy předložené žalovanou), a v neposlední řadě nelze odhlédnout ani od toho, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně špatné (účastníci spolu nyní vedou celou řadu soudních sporů), což možnost společného užívání vylučuje. Konečně není rozhodné ani to, že s žalovanou bydlí v bytě děti účastníků; ty jsou dosud nezletilé a byly svěřeny matce do péče, je tedy povinna se o ně starat, tedy i zajistit bydlení, což naopak odpovídá právu dětí bydlet s matkou. 14 Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení úspěšným z 97 % Náklady žalobce v celkové výši 141.676,48 Kč sestávají z odměny jeho advokáta za jedenáct úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, první poradu s klientem, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis tří vyjádření, účast na třech soudních jednáních, z nichž jedno přesáhlo dvě hodiny), z toho deset po 9.740 Kč a jeden (účast na jednání odročeném bez zahájení věci) v poloviční výši (4.870 Kč) dle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za jedenáct úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného za tři cesty advokáta z bydliště advokáta ([obec]) k nadepsanému soudu a zpět (celkem 774 km) automobilem s kombinovanou spotřebou 6 l benzínu 95 na 100 km dle vyhlášek č. 589/ 2020 Sb. a 511/2021 Sb. ve výši celkem 4.918 Kč, náhrady za promeškaný čas za celkem 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). K nákladům žalobce patří i výdaj za znalecký posudek ve výši 5.082 Kč. Žalobci náleží s ohledem na částečný neúspěch ve věci poměrná část těchto nákladů ve výši 94 % odpovídající částce 133.176 Kč.