56 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 28.572 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2026 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 22.077 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 24.797 Kč od 1. 4. 2025 do 8. 9. 2025 ve výši 1.312,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 23.437 Kč od 9. 9. 2025 do 27. 11. 2025 ve výši 616,80 Kč a zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 22.077 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení, dále 6.495,04 Kč a konečně také úroku ve výši 69,14 % ročně jdoucího z částky 17.786,07 Kč od 1. 4. 2025 do 22. 4. 2025 ve výši 721,38 Kč a úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 17.786,07 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 4. 2025 dosáhne částky 78.336 Kč. V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 2. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. 9103197094, na jejímž základě žalované poskytl 22.000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem ve výši 69,14 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1.360 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 34.000 Kč a dosud dluží tolik, kolik žalobce uplatnil žalobou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalované je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli prostředky na dálku dne 2. 1. 2023. 5. 2024 smlouvu o úvěru (viz č. l. 4 a násl. soudního spisu) se závazkem žalobce poskytnout žalované 22.000 Kč na její účet. Žalovaná se smlouvou zavázala splatit žalobci celkem 65.280 Kč splátkami po 1.360 Kč.

8. Žalobce vycházel při poskytování úvěru z příjmu žalované v průměrné výši 23.271 Kč, což doložil výpisy na č. l. 85 soudního spisu. Pokud ale jde o výdaje žalované, obsahuje dokument označený jako hodnocení klienta pouze částky 4.860 Kč jako životní minimum a 3.568 Kč na bydlení, což odpovídá částce tzv. normativních nákladů na bydlení. Obě částky slouží toliko pro posouzení nároku na výplatu sociálních dávek, o skutečných výdajích dospělé pracující osoby na živobytí nic nevypovídají.

9. Je povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost budoucího dlužníka na základě jeho reálných příjmů a výdajů a také případných závazků. Žalobce sice zjistil, že žalovaná pobírá mzdu (jen lehce přesahující tzv. minimální mzdu) a bydlí ve vlastním obydlí, nijak však nezjišťoval ani neověřoval skutečné výdaje žalované na živobytí včetně nákladů na bydlení. Spokojil se pouze s dosazením částek sloužících pro účely vyplacení sociálních dávek, jež nejsou ani v součtu pro zajištění živobytí dospělé osoby reálné. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná.

10. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč. Podle tvrzení žalobce mu žalovaná na dluh zaplatila celkem 34.000 Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobci více, než se jí dostalo, nelze věc posoudit ani jako bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 a násl. o. z. Soudu proto nezbylo, než aby žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleželo žalované, které však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.