56 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 153.783 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 93.876 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení a) 24.025 Kč, b) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 117.901 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, c) 35.882 Kč, d) úroku ve výši 3.992,56 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024 a ročního úroku ve výši 14,75 % jdoucího z částky 99.571,04 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky 352.742 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 117.901 Kč, příslušenství uvedeného ve výroku II. pod písm. b) a d) a smluvní pokuty uvedené ve výroku II. pod písm. c) tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 16. 2. 2024 a na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr s ročním úrokem ve výši 68,34 % ve 48 splátkách po 6.124 Kč, avšak zaplatil pouze jednu splátku, proto žalobce celý zůstatek úvěru se vším příslušenstvím a smluvní pokutou za prodlení ke dni 23. 6. 2024 zesplatnil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli prostředky na dálku dne 19. 2. 2024 smlouvu o úvěru (viz č. l. 4 a násl. soudního spisu) se závazkem žalobce poskytnout žalovanému 100.000 Kč na jeho účet a závazkem žalovaného vrátit jistinu s úroky v celkové výši 293.952 Kč ve 48 msíčních splátkách po 6.124 Kč. Z výpisu z účtu na č. l. 25 soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla dne 19. 2. 2024 připsána částka 100.000 Kč.

8. Žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce vycházel (viz formulář hodnocení klienta na č. l. 19 soudního spisu) z příjmu ve výši 46.000 Kč, ač mu žalovaný předložil jen jeden výpis z účtu, z něhož je navíc patrné připsání mzdy pouze ve výši 40.881 Kč. Pokud jde o výdaje, kalkuloval žalobce s částkou tzv. životního minima ve výši 4.860 Kč a náklady na bydlení ve výši 6.854 Kč.

9. Je povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost budoucího dlužníka na základě jeho reálných příjmů a výdajů a také případných závazků. Žalobce se spokojil s jediným dokladem o příjmu žalovaného (výpisem transakce na účet), z něhož byla patrná podstatně nižší než kalkulovaná mzda žalovaného. Navíc z jediné platby si nelze učinit obrázek o průměrném výdělku žalovaného. Z žádného z provedených důkazů pak nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv zjišťoval nebo ověřoval skutečné náklady žalovaného na živobytí včetně bydlení. Celková částka nákladů na živobytí včetně nákladů na bydlení ve výši 11.714 Kč pro dospělého pracujícího člověka neodpovídá obecné zkušenosti, kalkulované životní minimum neodpovídá reálným nákladům na živobytí a slouží pouze pro účely posouzení nároku na výplatu sociálních dávek. pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná.

11. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši čerpané částky, o kterou se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má nárok na vrácení poskytnuté částky po odečtení jedné zaplacené splátky.

12. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

13. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) náleželo procesně úspěšnému žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové. Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.