57 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 1 065 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 532 500 Kč s 15% úrokem z prodlení jdoucím od 1. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 532 500 Kč s 15% úrokem z prodlení jdoucím od 1. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v částce 26 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 22. 5. 2023 zaplacení žalované částky s tím, že žalovanému byl v minulosti , právnická osoba, ., poskytnut hypoteční úvěr a žalobce za tento závazek žalovaného převzal ručení. V textu smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , právnická osoba, ., a účastníky řízení dne 7. 11. 2008, byl žalovaný sice označen jako spoludlužník, ale on sám z předmětné smlouvy žádné plnění neobdržel. , právnická osoba, ., svou pohledávku za účastníky řízení postoupila a věřitelem nároku stala společnost , právnická osoba, Postavení ručitele žalobce bylo konstatováno v rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. 9. 2014 čj. 25 C 165/2011-97 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 8. 9. 2015 čj. 95 Co 22/2015-137, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, částku ve výši 1 345 122,26 Kč s příslušenstvím. Žalobce této společnosti na úhradu dluhu zaplatil 1 065 000 Kč, čímž došlo k zániku závazku žalovaného zaplatit předmětnou částku. Protože žalobce za žalovaného splnil dluh, vyzval ho k úhradě této částky, ale žalovaný žalobci žádné plnění neposkytl.2 Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že žalobce ve vztahu s , právnická osoba, ., byl v postavení spoludlužníka, ale i kdyby bylo uvažováno o možnosti, že by se o ručení žalobce jednat mohlo, měl svoji pohledávku za žalovaným přihlásit do insolvenčního řízení, vedeného proti žalovanému Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo ukončeno usnesením krajského soudu ze dne 9. 6. 2014 čj. , spisová značka, , a dle kterého byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek všech věřitelů, kteří své pohledávky za žalovaným do insolvenčního řízení přihlásili, či nepřihlásili, ačkoliv tak učinit mohli. Nakonec žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobce, neboť ten byl k zaplacení dluhu vyzván , právnická osoba, ., již dopisem ze dne 14. 3. 2011 a v daném okamžiku se mohl s pohledávkou do insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému přihlásit.3 Z přílohového spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 25 C 165/2011 bylo mimo jiné zjištěno, že se žalobce domáhal po žalované , právnická osoba, ., žalobou uplatněnou u soudu dne 4. 8. 2011 zaplacení 19 159 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 6.6.2012 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 23. 8. 2013 čj. 51 Co 14/2013-57 byla žaloba žalobce zamítnuta. V průběhu řízení , právnická osoba, ., proti žalobci uplatnila vzájemný návrh, kterým po žalobci požadovala zaplacení 1 365 580,99Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. 9. 2014 čj. 25 C 165/2011-97 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015 čj. , spisová značka, byla žalobci uložena povinnost zaplatit , právnická osoba, ., 1 365 580,99 Kč se 7,75% úrokem z prodlení z částky 1 744 899,10 Kč jdoucím od 6. 6. 2012 do 12. 5. 2014 a se 7,75% úrokem z prodlení z částky 998 289,62 Kč jdoucím od 13. 5. 2014 do zaplacení (výrok I) a dále jí nahradit na nákladech řízení 87 480 Kč (výrok II). Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2017 čj. , spisová značka, bylo dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 8. 9. 2015 čj. 95 Co 22/2015-137 odmítnuto.4 Z přílohového spisu Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, bylo mimo jiné zjištěno, že smlouvou o hypotečním úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi , právnická osoba, ., a účastníky řízení jako klienty, jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky věřitele a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele věřitele, dne 7. 11. 2008 byla uzavřena smlouvu o hypotečním úvěru dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Žalobce a žalovaný byli ve smlouvě označeni jako „Klienti,“ všichni dále společně jen jako „Klient.“ Podle čl. 1 a 3 se banka zavázala poskytnout klientovi hypoteční úvěr v částce 1 776 000 Kč za účelem koupě rozestavěného rodinného domu na pozemku parc. č. st. 288 v katastrálním území , adresa, a v částce 200 000 Kč za účelem dostavby tohoto rodinného domu. Doba čerpání úvěru skončila dne 24. 10. 2010 (čl. 3 smlouvy). Podle čl. 4.1 se Klient zavázal splatit bance vyčerpanou jistinu úvěru nejpozději do 25. 10. 2038 v pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 25. 11. 2010. Souhrn pravidelné platby úroků a splátky jistiny představoval 12 143 Kč. Podle čl. XII bodu 9 písm. i) Všeobecných obchodních podmínek byla banka oprávněna i bez souhlasu Klienta odepsat z jeho účtu (u banky vedeného) prostředky za účelem, úhrady jakékoli splatné pohledávky banky za klientem. Podle čl. 9.1 smlouvy bylo-li klientů více, byli z této smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Smlouva ani obchodní podmínky neuváděly, že v případě více klientů (účastníků úvěrové smlouvy s bankou) jsou klienti ze smlouvy oprávněni společně a nerozdílně. Dále bylo z tohoto přílohového spisu zjištěno, že přípisy ze dne 14. 3. 2011 byli účastníci řízení vyzváni , právnická osoba, ., k okamžitému splacení hypotečního úvěru. K návrhu , právnická osoba, ., coby věřitele ze dne 12. 6. 2012 byl usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 12. 9. 2012 čj. , spisová značka, zjištěn úpadek žalovaného. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 1. 2013 čj. , spisová značka, bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 9. 6. 2014 čj. , spisová značka, vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a zároveň ho osvobodil od placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkách se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinil měli. Osvobození se vztahovalo i na pohledávky, které vznikly s vymáháním přihlášených i nepřihlášených pohledávek věřitele do insolvenčního řízení (náklady a odměny v exekučním řízení) a na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu.5 Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 25. 1. 2023, vydaného společností , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobce 24. 1. 2023 zaplatil společnosti 1 065 000 Kč na úhradu pohledávky vzniklé , právnická osoba, ., z hypotečního úvěru č. , hodnota, , přiznané pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, čj. 25 C 165/2011-97, která byla postoupena pod identifikačním číslem , hodnota, dne 14. 12. 2017 společnosti , právnická osoba, a poté postoupena smlouvou o postoupení pohledávky reg. č. , Anonymizováno, dne 18. 10. 2021 společnosti , právnická osoba6 Protože smlouva o hypotečním úvěru č. , hodnota, uzavřená mezi , právnická osoba, ., coby věřitelem a účastníky řízení coby dlužníky byla uzavřena 7. 11. 2008, posuzoval soud práva a povinnosti z ní vzniklé dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2014 (dále jen obč. zákoník), a to v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.).7 Dle § 511 odst. 1 obč. zákoníku, jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má vůči témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.Dle odst. 2 tohoto ustanovení není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.Dle odst. 3 jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.8 Je-li předmět plnění dělitelný, musí být ve smlouvě vyjádřena solidarita závazku. Jestliže smlouva neobsahuje ujednání o tom, že povinnost dlužníků je společná a nerozdílná, platí, že jde o povinnost mezi nimi dělenou. Jestliže dlužník splnil víc, než odpovídalo vzájemnému poměru mezi dlužníky, má následný regres proti ostatním. Má právo žádat od ostatních náhradu za plnění, které za ně po právu věřiteli poskytl. Rozhodující je rozsah, v jakém sám skutečně plnil, nikoliv výše zaniklé pohledávky věřitele. Předmětem regresu jsou i případné úroky.9 Dle § 546 obč. zákoníku dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestli ji neuspokojí dlužník. I když je ručitel zavázán stejně jako dlužník (pokud nebylo ujednáno nic jiného), nejde o jejich solidární závazek. Soudním rozhodnutím nelze vyslovit jejich povinnost zaplatit dluh společně a nerozdílně. Oba jsou sice povinni plnit věřiteli totéž plnění, každý však z jiného právního důvodu.10 Soud po zhodnocení shora provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce ve smlouvě o hypotečním úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, ., žalobcem a žalovaným dne 7. 11. 2008 pod č. , hodnota, , rozhodně nevystupoval v postavení ručitele žalovaného. Podle obsahu smlouvy měli účastníci řízení vůči , právnická osoba, ., rovnocenné postavení, oba společně představovali „Klienta“ ve smyslu jednotlivých ustanovení smlouvy a oba tedy byli společnými věřiteli práv a dlužníky povinností, které smlouva Klientovi založila. Pro daný vztah není rozhodné, kdo měl z čerpání úvěru majetkový prospěch, ale zda došlo k poskytnutí úvěru bankou v souladu s úvěrovou smlouvou, a tím účastníkům řízení vznikla povinnost vrácení čerpané jistiny včetně úroků z prodlení. Úvěrová smlouva výslovně upravila postavení účastníků řízení pro případ, kdy jsou společnými dlužníky vůči věřiteli, tj. povinnost splnit dluh ze smlouvy společně a nerozdílně. V daném případě pasivní solidarita účastníků řízení coby dlužníků vznikla na základě dohody, a to smlouvou o hypotečním úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli s , právnická osoba, ., pod č., hodnota, . Smlouva obsahuje solidární závazek (viz čl. 9.1 smlouvy) a podepsali ji všichni spoludlužníci a věřitel. , právnická osoba, ., tedy mohla svoji pohledávku požadovat po kterémkoliv ze zavázaných dlužníků – obou účastnicích řízení. Pokud by byl žalobce zavázán coby ručitel stejně jako žalovaný coby dlužník, tak by již nešlo o solidární závazek a v soudním rozhodnutí by nebylo možné vyslovit jejich povinnost zaplatit dluh společně a nerozdílně. Oba by byli sice povinni plnit věřiteli totéž plnění, každý však z jiného právního důvodu. Jejich vzájemné postavení vůči , právnická osoba, ., coby věřiteli byl bylo určeno ustanovením § 548 odst. 1 obč. zákoníku. Platební povinnost dlužníka a ručitele se váže k téže pohledávce věřitele a plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého. Ručitelský závazek upravený v § 546 obč. zákoníku, je vztahem mezi ručitelem a věřitelem. Vzniká smlouvou, která musí mít písemnou formu a musí obsahovat prohlášení ručitele, které bude obsahovat jeho závazek, že uspokojí konkrétní pohledávku věřitele, pokuj ji neuspokojí dlužník. Pouze tímto prohlášením vzniklá ručitelský závazek. Je nezbytné, aby věřitel s prohlášením ručitele projevil souhlas. Protože v projednávané věci taková smlouva mezi stranami uzavřena nebyla, nejedná se u žalobce o ručitele žalovaného, tedy že by za žalovaného převzal závazek ručitelství.11 Předmětnou smlouvou o hypotečním úvěru bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalobce a žalovaný mají vůči , právnická osoba, ., coby jednomu věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně (viz čl. 9.1 smlouvy) a věřitel byl oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Žalobce dluh splnil, čímž povinnost žalovaného zanikla (§ 511 odst. 1 obč. zákoníku). Žalobci následně vzniklo oprávnění požadovat náhradu po žalovaném podle podílu, tj. polovinu zaplacené částky (§ 511 odst. 3 obč. zákoníku). Už z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Tedy žalobce mohl požadovat náhradu po žalovaném poté, co dluh sám splnil, což dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne 25. 1. 2023, vydaného společností , právnická osoba, , bylo dne 24. 1. 2023. Žalobu o poskytnutí náhrady po žalovaném pak uplatnil 22. 5. 2023, a tak jeho nárok promlčen není (§ 609, 619 a 629 odst. 1 o. z.). A protože žalobce svou pohledávku za žalovaným, která mu vznikla až splněním dluhu dne 24. 1. 2023, mohl uplatnit až 25. 1. 2023, nemohl se logicky s touto svou pohledávkou, která vznikla až po skončení insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému, tj. usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 9. 6. 2014 čj. , spisová značka, , do tohoto insolvenčního řízení přihlásit. Se svojí pohledávkou za žalovaným se nemohl přihlásit ani, i když mu povinnost k zaplacení byla uložena rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. 9. 2014 čj. 25 C 165/2011-97 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015 čj. , spisová značka, , když ve věci bylo pravomocně rozhodnuto až po skončení insolvenčního řízení, tj. 12. 10. 2015. Soud z těchto důvodů uložil žalovanému zaplatit polovinu částku, kterou on z titulu poskytnutého úvěru zaplatil celou, tj. 532 500 Kč včetně úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. právo od data prodlení žalovaného s plněním. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.12 Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, když jak je uvedeno shora, žalobce v předmětné smlouvě v pozici ručitele žalovaného nevystupoval.13 Dle § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1.8.2023 čj. 57 C 8/2023-39 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků zcela, a protože byl v řízení úspěšný v částce 532 500 Kč, platí z této částky soudní poplatek žalovaný. Soudní poplatek dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků představuje 5 % z této částky, tj. 26 625 Kč.14 O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle 142 odst. 2 o.s.ř., a protože se nedá hovořit o převážném úspěchu žádného z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.