59 C 16/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Mikulcovou ve věci žalobkyně: celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou označení právního zástupce sídlem adresa proti žalované: celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 826 084 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 826 084 Kč s běžným úrokem ve výši 6 % ročně z částky 908 400 Kč od 17. 1. 2020 do 25. 2. 2020, s běžným úrokem ve výši 6 % ročně z částky 887 821 Kč od 26. 2. 2020 do 28. 4. 2020, s běžným úrokem ve výši 6 % ročně z částky 867 242 Kč od 29. 4. 2020 do 17. 9. 2020, s běžným úrokem ve výši 6 % ročně z částky 846 663 Kč od 18. 9. 2020 do 30. 10. 2020, s běžným úrokem ve výši 6 % ročně z částky 826 084 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 579 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 661 452 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 93 317 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 826 084 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdila, že v období od roku 2007 do roku 2015 půjčila žalované po částech celkový finanční obnos ve výši 2 250 000 Kč. Žalovaná na tento dluh v průběhu let 2008 až 2019 uhradila částku 1 560 000 Kč. Protože žalovaná dluh hradila nepravidelně a v rozporu s dohodou, byla mezi žalobkyní a žalovanou dne 17. 1. 2020 uzavřena Dohoda o úhradě dluhu společně s jeho uznáním dle § 2053 zák. č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 908 400 Kč, z čehož 690 000 Kč činila dosud nevrácená jistina půjčky a 218 400 Kč kapitalizovaný úrok z půjčky ve výši 6 % p. a. za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2019. Žalovaná se zavázala splácet dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 20 579 Kč vždy nejpozději do 25. dne daného měsíce, až do jeho úplného uhrazení. Zároveň se žalovaná zavázala hradit běžný úrok z dlužné částky ve výši 6 % p. a. Úrok byl započten do běžné měsíční splátky, přičemž celý dluh včetně úroku měl být uhrazen nejpozději do března 2024 (50 měsíčních splátek). Dohodou byla rovněž sjednána ztráta výhody splátek při nezaplacení jen jedné z nich, přičemž celá zbývající část dluhu včetně příslušenství by se tak stala splatnou okamžitě. Žalovaná na základě sjednané dohody uhradila pouze 4 splátky po 20 579 Kč, a to dne 25. 2. 2020, 28. 4. 2020, 17. 9. 2020 a 30. 10. 2020, celkem 82 316 Kč. Dosud jí tak zbývá uhradit žalovaná částka s příslušenstvím. Protože žalovaná splátky na svůj dluh nehradila v dohodnutých termínech, uplatnila žalobkyně svoje právo dle § 1931 o. z. na zesplatnění celého dluhu a na vyrovnání celé dlužné částky najednou a vyzvala ji k úhradě celého dluhu nejpozději do 16. 2. 2021. Žalovaná na výzvu žalobkyně nijak nereagovala. Žalobkyně jí proto zaslala předžalobní výzvu k plnění s termínem úhrady nejpozději do 20. 3. 2021.

2. Žalovaná uvedla, že v žalobě uvedený dluh skutečně uznala a snažila se jej splácet dle ujednání. Následně však ze zdravotních důvodů musela ukončit své podnikatelské aktivity a i v důsledku pandemické situace nemohla najít odpovídající příjmy. O této skutečnosti, jakož o následné nové práci informovala právní zástupkyni žalobkyni. Splátky splácela nepravidelně dle jejich možností. V tomto duchu reagovala i na předžalobí výzvu a žádala o posečkání se splácením a následné stanovení nového splátkového kalendáře. V současné době žalovaná jedná s bankou o možnosti neúčelové půjčky ve výši 500 000 Kč, kterou by jednorázově uhradila k rukám žalobkyně a zbylou dlužnou částku by hradila ve splátkách.

3. Žalobkyně následně uvedla, že mimosoudní jednání s žalovanou začalo prakticky až poté, co žalovaná zaslala odpor proti platebnímu rozkazu, tedy v lednu 2022, což je více jak rok od doby, kdy byla ze strany právní zástupkyně žalobkyně oslovena. Žalovaná navrhovala, že by uhradila jednorázovou částku 500 000 Kč a zbylou částku v měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně. K dohodě ovšem nedošlo, neboť nastal problém s domluvou ohledně první splátky co do splatnosti. Z tohoto důvodu žalobkyně setrvala na žalobě v celém rozsahu. Žalobkyně nevyloučila, že poté, co rozsudek nabyde právní moci, tak splácení žalované umožní. Avšak dodala, že na základě dosavadní zkušenosti s žalovanou, která se již řadu let na něco vymlouvá a celou situaci neustále oddaluje, navíc v posledních dvou letech nesplácela žalobkyni vůbec, a tedy ani v nižších splátkách, je navrhovaný smír v danou chvíli lichý.

4. Z Uznání dluhu a Dohody o úhradě dluhu ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že účastnice spolu uzavřely dohodu, na jejímž základě žalovaná uznala co do důvodu i výše, že dluží žalobkyni částku 690 000 Kč na jistině a částku 218 400 Kč na příslušenství, a to z důvodu nesplacených poskytnutých finančních půjček. Účastnice se taktéž dohodly, že žalovaná bude uvedený dluh splácet žalobkyni počínaje měsícem únor 2020 na uvedený účet, a to až do úplného uhrazení formou 50 měsíčních splátek ve výši 20 579 Kč a také bude hradit úrok z dluhu ve výši 6 % p.a. Taktéž bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou, byť jedné měsíční splátky, delší než 5 dnů, ztrácí žalovaná výhodu splátek a zbývající část dluhu včetně příslušenství se stává splatnou ihned.

5. Z dopisu ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované dopis, ve kterém upřesňovala případnou formu dohody mezi účastníky. Uvedla, že termín první jednorázové splátky ve výši 500 000 Kč by měl být do konce března 2022 a následně od dubna 2022 by probíhaly měsíční splátky ve výši 10 000 Kč. Dále žalobkyně žalovanou informovala o aktuální výši příslušenství a nákladech řízení.

6. Z dopisu ze dne 14. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná odpověděla žalobkyni na její dopis ohledně možné dohody. Uvedla, že je nemocná, zaslala dne 14. 2. 2022 soudu žádost o odročení jednání. Termín první splátky žádala posunout alespoň do poloviny dubna 2022.

7. Z výzvy ze dne 4. 2. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2021 se podává, že žalobkyně ještě před podáním žaloby urgovala žalovanou o zaplacení tohoto dluhu.

8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 2390 o. z přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Z provedených důkazů, zejména z předloženého Uznání dluhu a Dohody o úhradě dluhu ze dne 20. 1. 2020, z dopisů, jakož i z předžalobní výzvy soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byly v období let 2007 až 2015 uzavírány smlouvy o půjčce, resp. od roku 1. 1. 2014 smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit. Protože tak nečinila, sepsaly následně Uznání dluhu a Dohody o úhradě dluhu ze dne 20. 1. 2020, na základě které žalovaná co do důvodu i výše vůči žalobkyni uznala dluh v celkové výši 908 400 Kč. Současně bylo mezi účastnicemi ujednáno, že žalovaná bude hradit sjednaný úrok ve výši 6 % p.a. Na tento dluh žalovaná plnila co do částky 82 316 Kč, zbylou část dluhu ve výši 826 084 Kč dosud žalovaná žalobkyni neuhradila. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě dluhu včetně příslušenství, a to upomínkou ze dne 4. 2. 2021 Žalovaná však ani poté dluh nevyrovnala. Poslední výzvu k úhradě dluhu včetně příslušenství obsahovala tzv. předžalobní upomínka ze dne 9. 3. 2021, ve které byla žalovaná výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě. Tyto skutečnosti podle vyjádření účastnic nejsou sporné.

14. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Dispozici s žalobou má v daném řízení žalobkyně, a jelikož v mezidobí nebyla uzavřena mimosoudní dohoda a také nebylo účastnicemi navrženo a odsouhlaseno zcela shodné znění návrhu soudního smíru, přistoupil soud k řádnému projednání žaloby. Okresní soud na základě shodných tvrzení účastnic a předložených důkazů uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byly sjednány smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce podle § 2390 a následujících o. z. Žalovaná dluh co do částky 908 400 Kč následně uznala co do důvodu i výše, a proto není tento dluh dosud promlčen. Na základě této dohody byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni částku odpovídající žalované částce. Tuto svoji povinnost však žalovaná nesplnila. Proto jí soud nyní uložil povinnost celou žalovanou částku žalobkyni zaplatit. Dále jí uložil i povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu sjednanou v dohodě podle § 2048 o. z. A dále soud uložil žalované i povinnost zaplatit žalobkyni žádané zákonné úroky z prodlení, neboť žalovaná tím, že dluh včetně smluvního úroku nevrátila řádně a včas, ocitla se se svým peněžitým dluhem v prodlení, a žalobkyni tak dle § 1970 a násl. o. z. vznikl nárok na úroky z prodlení. I v tomto případě soud přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou právními předpisy, konkrétně nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. V souladu s § 160 o.s.ř. byla žalované stanovena zákonná lhůta k plnění tří dnů. To ovšem nevylučuje, aby mezi účastnicemi následně došlo k dohodě, ve které by na základě shodné svobodné vůle účastnic byla stanovena lhůta k plnění jiná (delší, ve splátkách, apod.).

15. Soud pro úplnost dodává, že soud se snažil žalované vyjít vstříc a na základě její žádosti ze dne 14. 2. 2022 (den před konáním jednání) odročil jednání na jiný vhodný termín, a to na den 1. 3. 2022, tedy za 2 týdny. Žalovaná uvedla, že je od 1. 2. 2022 Covid pozitivní a doložila nález Laboratoře lékařské mikrobiologie s.r.o. Žalovaná ovšem dne 28. 2. 2022, tedy opět den před konáním nařízeného jednání, opětovně požádala o odročení jednání z důvodu jejího špatného zdravotního stavu. Uvedla pouze, že je stále Covid pozitivní s příznaky a nemůže se zúčastnit jednání. K této žádosti však žalovaná nepřiložila žádné potvrzení dokládající uvedené tvrzení (jako např. potvrzení o dočesné pracovní neschopnosti, nařízené karanténě, lékařskou zprávu, apod.). Soud měl tedy tuto žádost nejen za opožděnou, když byla podána pouhý jeden den před jednáním, ale i za nedůvodnou, neboť nebyla řádně doložena. Obecně platí, že karanténa osoby Covid pozitivní trvala dva týdny, v současné době pouze jeden týden. Pokud u žalované přetrvávaly zdravotní obtíže více jak měsíc od diagnostikování pozitivního testu a tyto obtíže jí bránily účasti na jednání, musela by toto doložit, což neučinila, a proto této žádosti nebylo vyhověno.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v částce 93 317 Kč Náklady žalobkyně jsou přitom tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 41 305 Kč, odměny za právní zastoupení za 3,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka v poloviční sazbě, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 1. 3. 2022), a to z tarifní hodnoty 826 084 Kč, jež činí 11 620 Kč za jeden úkon právní služby. Dále 4 paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tzn. 1 200 Kč. Dále za cestovné právní zástupkyně žalobkyně k jednání soudu dne 1. 3. 2022. Cestu vykonala zástupkyně žalobkyně osobním vozidlem Škoda Octavia, při průměrné spotřebě 7,4 l benzinu na 100 km. Cesta ze sídla z [obec] do Rychnova nad Kněžnou a zpět měřila 96 km, v roce 2022 byla cena benzinu 37,10 Kč za litr a sazba základní náhrady 4,40 Kč za km. Celková výše za cestovné činí 715 Kč. Dále náhrada za ztrátu času za cestu k jednání soudu 4x 100 Kč, tzn. 400 Kč. K nákladům advokáta je nutno rovněž přičíst 21% DPH z jeho odměny a náhrady nákladů ve výši 9 027 Kč, kterou je advokát povinen z uvedeného příjmu odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o.s.ř. a § 23a zákona č.85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů). Částku odpovídající uložené náhradě nákladů řízení je přitom žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, jak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.