6 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36.535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 20.000 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 6.175 Kč,b) ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % jdoucího z částky 26.175 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení,c) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč,d) smluvní pokuty ve výši 7.860 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 26.175 Kč, příslušenství uvedeného ve výroku II. pod písm. b) a c) a smluvní pokuty uvedené ve výroku II. pod písm. d) tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 24. 4. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit do 25. 5. 2024 kromě jistiny také poplatek ve výši 6.175 Kč, avšak nevrátil nic.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Zápůjčka poskytnutá žalobcem žalovanému je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli prostředky na dálku dne 24. 4. 2024 smlouvu (viz č. l. 28 a násl. soudního spisu) se závazkem žalobce poskytnout žalovanému 20.000 Kč na jeho účet a závazkem žalovaného vrátit jistinu s poplatkem ve výši 6.175 Kč do 25. 5. 2024. Ze zprávy banky na č. l. 48 soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 25. 4. 2024 připsána částka 20.000 Kč.

8. Žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce vycházel z informací od žalovaného o jeho příjmu ve výši 40.881 Kč v únoru 2024, tedy dva měsíce před poskytnutím úvěru, a pokud jde o údaje, kalkuloval s částkou tzv. životního minima ve výši 12.705 Kč.

9. Je povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost budoucího dlužníka na základě jeho reálných příjmů a výdajů a také případných závazků. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv zjišťoval nebo ověřoval náklady žalovaného na živobytí včetně bydlení. Žalobce ani neověřoval, zda má žalovaný závazky a případně v jaké jsou stavu.

10. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná.

11. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši čerpané částky, o kterou se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má nárok na vrácení poskytnuté částky.

12. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

13. Právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) nenáleží při rovnocenném úspěchu žádnému z účastníků.