6 C 102/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18.309,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 7.963,32 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení 10.346 Kč a ročního úroku z prodlení ve výši 12.75 % jdoucího z částky 8.246,92 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 18.309,32 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 8.246,92 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne 30. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 42.400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle všeobecných obchodních podmínek žalobce a dle předpisu denních splátek, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 5. 2024. Dne 30. 4. 2024 žalovaný čerpal z úvěru částku 8.000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce dne 11. 11. 2024 vypověděl smlouvu. Žalovaný zaplatil na úvěr celkem jen 36,68 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce byl poučen, že soud bude řešit otázku uzavření smlouvy a řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a v té souvislosti očekává doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žádná další tvrzení ani důkazní návrhy však nedoplnil.

4. Žalobce neprokázal, že s žalovaným platně uzavřel smlouvu o úvěru. Na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 10 a násl. soudního spisu) totiž zcela chybí podpis žalovaného (ať už vlastnoruční, nebo elektronický). Pod smlouvou je pouze podpis za žalobce, následuje text „Tímto podepisuji dne 2024-04-30.“ a na dalším řádku je pouze slovo „Klient“.

5. Žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, a totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby Kontomatik. Žalovaný se následně přihlásil do klientského profilu, kde návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“.

6. I v případě uzavření smlouvy online na dálku je podstatnou náležitostí právního jednání podpis jednající osoby. Z ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

7. Je tedy nezbytné prokázat identitu jednající osoby a integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Všechny ostatní metody, byť označené v praxi jako elektronické podpisy, tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Zaslání kopie občanského průkazu (č. l. 9 a 36 soudního spisu) však žádným způsobem nesplňuje podmínky k prokázání identity a integrity. Žalobce nedoplnil tvrzení ani nepředložil žádné důkazy ke službě Kontomatik, prostřednictvím které měla být ověřena totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy, kromě vlastního dokumentu s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 5 soudního spisu). V tom je pouze konstatováno: „Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP)“. Nebylo ani zjištěno, že by smlouva byla jakkoli chráněna proti následným změnám.

8. Žalobce tedy neprokázal, že by mezi ním a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80).

10. Žalobce tvrdil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřil různé registry a vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, které ověřoval prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného nebo výplatních pásek. Tyto však nedoložil. Předložil pouze svůj vlastní dokument s názvem „Identifikované příjmy“ (č. l. 13 soudního spisu), kde je bez bližších podrobností uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 30.100 Kč. Jakým způsobem (a zda vůbec) k ověření došlo, z dokumentu patrné není. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, .“ (č. l. 15 soudního spisu) bylo zjištěno, že žalobce kalkuloval s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 30.100 Kč, ačkoliv žalovaný sám podle uvedeného dokumentu uvedl příjem pouze ve výši 26.000 Kč. Dále je v dokumentu uvedeno, že žalovaný žil v domácnosti s dalšími dvěma členy, pravidelné měsíční výdaje na bydlení měl ve výši 6.000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 3.000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 1.000 Kč. Zde soud konstatuje, že uvedené částky se opakují ve smlouvách předložených žalobcem v různých věcech a že jde o částky, které se vymykají obecné zkušenosti o nákladech na živobytí dospělého pracujícího člověka.

11. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by se žalobce vypořádal s diskrepancí ohledně výše pravidelného příjmu žalovaného, a především že by jakkoliv ověřoval jeho skutečné výdaje na živobytí. Z údajů poskytnutých žalovaným je také zřejmé, že již měl nějaké závazky, jejich stavem se žalobce také nijak nezabýval.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že i pokud by smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena, byla by absolutně neplatná.

13. Z přehledu na č. l. 17 soudního spisu a zprávy banky na č. l. 49 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 30. 4. 2024 poskytnuta částka 8.000 Kč.

14. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.

15. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8.000 Kč, aniž by mezi nimi byl smluvní vztah, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu) ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a vrácenými prostředky (dle tvrzení žalobce ve výši 36,68 Kč).

16. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.