6 C 137/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného s adresou trvalého pobytu Adresa žalovaného o zaplacení 36.014,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 21.684,17 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 14.330,22 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 3.025,24 Kč,c) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.237,85 Kč,d) úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 34.514,39 od 10. 5. 2025 do zaplacení,e) úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 34.514,39 od 10. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 36.014,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.025,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.237,85 Kč, úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 34.514,39 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 34.514,39 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení. Uvedl, že se jedná o nároky z nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2023. Žalovaný se zavázal splatit s jistinou také úrok ve výši 12 % ročně a dohodnuté poplatky splátkami po 977 Kč. Ve vyjádření dále žalobce uvedl, že žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 21.315,83 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud předně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 31. 12. 2022 smlouvu o úvěru (viz č. l. 30 a násl. soudního spisu), kterou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 43.000 Kč a ten se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalovaný úvěr v uvedené výši čerpal dne 2. 1. 2023 (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 34).

7. Žalovaný uvedl, že pokud jde o příjmy žalovaného, ten tvrdil měsíční příjem ve výši 47.500 Kč, žalobce ale na běžném účtu dohledal příjmy v průměrné výši 77.656,20 Kč za posledních šest měsíců před poskytnutím úvěru. Toto tvrzení žalobce doložil výpisy z účtu žalovaného obsahujícími pouze příjmové položky. Z nich soud zjistil (viz č. l. 58), že žalovaný měl v uvedeném období příjmy v nepravidelné výši; v měsíci červenci 2022 kupříkladu činily 17.508 Kč, v měsíci listopadu 2022 již 121.967 Kč, ovšem v tomto měsíci žalovaný také čerpal jiný úvěr ve výši 30.000 Kč. Už to mělo žalobce vést k podrobnějšímu zkoumání majetkových poměrů žalovaného. Z předložených výpisů totiž, jak výše uvedeno, vyplývají pouze příjmy z podnikání; není z nich vůbec patrné, kolik činily výdaje žalovaného na zajištění těchto příjmů (např. za nákup materiálu, úhradu subdodávek, na povinných platbách atd.). Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zjišťoval a ověřoval skutečné výdaje žalovaného nejen na podnikání, ale zejména na živobytí (vycházel z nákladů na bydlení ve výši 6.083 Kč a životního minima ve výši 4.620 Kč, což jsou částky, jež při současných cenách nejsou na obživu a bydlení dospělého pracujícího člověka evidentně reálné). Žalobce také zjistil, že žalovaný má nesplacené závazky v celkové výši 791.223 Kč (viz rešerši na č. l. 55 soudního spisu), nijak ale nezkoumal stav těchto závazků. Z rešerše v dlužnických rejstřících (na č. l. 55) také vyplynulo, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru žalobcem dvě žádosti o úvěr odmítnuty.

8. Z uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce před poskytnutím úvěru nevěnoval řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, neboť kalkuloval pouze s nepravidelnými příjmy žalovaného z podnikání, aniž zjišťoval jeho výdaje, nijak neprověřoval skutečné náklady žalovaného na bydlení a další živobytí ani stav jeho závazků v nemalé výši. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

9. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 43.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši poskytnuté částky podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení toho, co plnil, po odečtení celkové částky, kterou žalovaný v mezidobí vrátil.

10. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

11. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku) náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.