6 C 138/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 50.803,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 50.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % jdoucím z uvedené částky od 14. 7. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení a) ročního úroku ve výši 18,9 % jdoucího z částky 50.000 Kč od 3. 7. 2023 do 31. 7. 2023, b) ročního úroku ve výši 15 % jdoucího z částky 50.000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, c) zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 50.000 Kč od 13. 7. 2023 do 14. 7. 2023, d) kapitalizovaného úroku ve výši 2.407,82 Kč, e) 803,36 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.545 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 50.000 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50.000 Kč od 3. 7. 2023 do 31. 7. 2023, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 50.000 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 15 % jdoucího z částky 50.000 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku za dobu od 1. 4. 2023 do 2. 7. 2023 ve výši 2.407,82 Kč a částky 803,36 Kč sestávající ze 166.36 Kč za poplatky za výběr z ATM, 61 Kč na záporném zůstatku na běžném účtu a 576 Kč na dlužném pojistném. V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel nejprve dne 9. 10. 2022 rámcovou smlouvu č. 2461574, na jejímž základě žalované zřídil běžný bankovní účet, a dále dne 24. 1. 2023 dodatek č. 7 k rámcové smlouvě, jímž byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná vyčerpala celý úvěrový limit, ale řádně je nesplácela, proto žalobce zesplatnil celý zůstatek úvěru. Žalovaná žalobci dluží tolik, kolik žalobce uplatnil žalobou.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalované má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 9. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaná nedostavili.

10. Soud zjistil, žalobce s žalovanou uzavřeli dne 9. 10. 2022 prostřednictvím mobilního bankovnictví (tedy na dálku) rámcovou smlouvu o bankovních službách (viz č. l. 5-6 soudního spisu), jež zahrnovala zřízení běžného účtu pro žalovanou a vydání debetní karty. Stejným způsobem pak účastníci uzavřeli dne 24. 1. 2023 dodatek č. 7 k uvedené rámcové smlouvě (viz č. l. 19-20 soudního spisu). Tímto dodatkem povolil žalobce žalované čerpat kontokorentní úvěr formou přečerpání běžného účtu až do výše 50.000 Kč za úrok ve výši 18,9 % ročně. Z přehledu čerpání na č. l. 23 soudního spisu soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celý úvěrový limit, tedy 50.000 Kč. Dopisem ze dne 3. 7. 2023 (viz č. l. 31) žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 52.407,82 Kč na kontokorentu a 803,36 Kč na běžném účtu ve lhůtě do 12. 7. 2023. Dopis byl odeslán žalované doporučeně (viz podací arch na č. l. 14) a žalované doručován na adresu uvedenou ve smlouvě dne 12. 7. 2023 (viz výpis sledování zásilek na č. l. 78 soudního spisu); protože žalovaná byla na uvedené adrese neznámou, vrátil se dopis žalobci.

11. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl (viz jeho podání na č. l. 47-48 soudního spisu), že vycházel z údajů poskytnutých klientem, které případně dále ověřoval. Příjmy žalované žalobce ověřil z výpisů z běžného účtu a zjistil, že v období předcházejícím poskytnutí úvěru činily průměrně 26.777 Kč měsíčně. Žalobce bral dále v potaz, že žalovaná bydlí v nájmu, není vdaná, ale má dvě vyživovací povinnosti, má splácet 2.000 Kč měsíčně na jiných závazcích, výdaje domácnosti činí 10.200 Kč na bydlení 9.000 Kč na jídle, lécích či dopravě, a 5.000 Kč na splátkách ostatních členů domácnosti. Výdaje domácnosti dle expertní analýzy žalobce činily 14.610 Kč, výdaje na jednu vyživovanou osobu 3.050 Kč. Žalobce dále bral v potaz i tvrzený příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50.000 Kč.

12. Z listin doložených žalobcem soud dále zjistil, že žalovaná žádala o úvěr s rámcem 35.000 Kč (viz přehled žádostí na č. l. 68 soudního spisu). Proč žalobce žalované poskytl kontokorent ve výši 50.000 Kč, není z obsahu spisu patrné. Žalobce měl dále k dispozici úvěrovou zprávu (na č. l. 69 a násl. soudního spisu), z níž vyplynulo, že podle úvěrové historie bylo žalované v minulosti odmítnuto 11 splátkových úvěrů, 9 žalovaná sama odvolala a 4 existovaly v době žádosti o úvěr, jenž je předmětem tohoto sporu. K témuž datu dále existoval jeden nesplátkový úvěr, a pokud jde o kreditní karty, byla žalované odmítnuta jedna žádost, 4 sama odvolala a jedna existovala. Z detailů úvěrové historie je pak patrné, že žalovaná splácí dřívější dvěstětisícový úvěr ve splátkách po 2.294 Kč, dále úvěr ve výši 84 tis. Kč splátkami po 1.463 Kč, úvěr ve výši 118 tis. Kč splátkami po 1.732 Kč, další úvěr ve výši 145 tis. Kč splátkami po 2.072 Kč.

13. Z výpisů z běžného účtu žalobkyně (na č. l. 49 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že v říjnu 2022 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 6.697,53 Kč a konečný 2.705,06 Kč, o měsíc později počáteční zůstatek 2.705,06 Kč a konečný zůstatek 16.350,91 Kč, ovšem pouze za cenu dotace účtu úvěrem ve výši 84.000 Kč (dne 3. 11. 2022), a v měsíci prosinci končil zůstatek na běžném účtu žalované opět zanedbatelným zůstatkem ve výši 1.408,74 Kč.

14. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv ověřoval žalovanou tvrzený další příjem členů domácnosti ve výši 50.000 Kč nebo že by při posuzování úvěruschopnosti reflektoval značné dluhové zatížení žalované. Rovněž žalobcem učiněné expertní posouzení výdajů domácnosti ve výši 14.610 Kč při třech členech a nájemném ve výši 10.300 Kč (jak patrno z výpisů z účtu žalované) naprosto neodpovídá obecné zkušenosti o výdajích na živobytí.

15. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované a dokonce jí poskytl úvěr s rámcem o 15.000 Kč vyšším, než žalovaná původně žádala. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná.

16. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 50.000 Kč, které čerpala a nesplatila, a o které se žalovaná ve smyslu § 2991 o. z. obohatila, neboť obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedené částky.

17. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Z důkazů předložených soudu vyplynulo, že prvním okamžikem, kdy se žalovaná mohla dozvědět o celkovém dluhu vůči žalobci, byl den doručení předžalobní výzvy (na č. l. 31 soudního spisu). Z podacího archu na č. l. 14 soud zjistil, že zásilka obsahující předžalobní výzvu byla podána k poštovní přepravě dne 4. 7. 2023. Zásilka byla žalované doručována dne 12. 7. 2023, a poté, co žalovaná nebyla zastižena, byla zásilka vrácena odesílateli. Žalovaná se mohla se zásilkou seznámit dne 12. 7. 2023, další den dluh splnit, a protože tak neučinila, dostala se den poté do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící ode dne 14. 7. 2023 do zaplacení.

18. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, a co do úroku z prodlení za dobu předcházející prodlení tak, jak ho zjistil soud, musel soud žalobu zamítnout.

19. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 88 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (76 %) z požadované náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.033 Kč.