6 C 149/2017

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně s doručovací adresou adresa žalobce zastoupena advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupena advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3.387.405,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni: a) 2.150 Kč, b) 690.351 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % jdoucím z uvedené částky od 14. 7. 2017 do zaplacení, c) 1.003 Kč, d) 65.716 Kč, e) 5.880 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % jdoucím z uvedené částky od 14. 7. 2017 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení 400.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % jdoucím z uvedené částky od 14. 7. 2017 do zaplacení.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 87.670 Kč.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou náklady řízení ve výši 11.119 Kč.

V. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou soudní poplatek ve výši 38.255 Kč. 1 Žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2017 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem 3.387.405,07 Kč a peněžitého důchodu ve výši 17.449 Kč od 1. 6. 2017. V žalobě uvedla, že žalovaná zavinila dne 1. 9. 2015 dopravní nehodu, při níž jako řidička osobního automobilu srazila žalobkyni jedoucí na motocyklu s přítelem a způsobila jí vážná zranění v podobě otevřené zlomeniny pravé stehenní kosti, zlomeninu obou kostí pravého předloktí, zlomeninu levé kosti vřetenní, poranění měkkých tkání v oblasti krční páteře a poranění měkkých tkání pravého kolenního kloubu. Žalobkyně byla v důsledku nehody hospitalizována ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, podstoupila několik operací, byla hospitalizována také v Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé v Košumberku. Přítel žalobkyně utrpěl život ohrožující zranění hlavy. Žalovaná byla za způsobení dopravní nehody odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. 2 Žalobou byly uplatněny následující nároky: a) náklady spojené s léčením v podobě jízdného žalobkyně a osob blízkých do zdravotnických zařízení, nákladů na přilepšení stravy, příplatku za ubytování, nákladů na pořízení zdravotních pomůcek a nákladů spojených s péčí blízkých osob o žalobkyni v celkové výši 78.517,07 Kč, b) náhrada bolestného ve výši 400.000 Kč, c) náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 2.000.000 Kč, d) náhrada imateriální újmy za psychické strádání ve výši 400.000 Kč, e) ztráta na výdělku za dobu od září 2015 do konce května 2017 ve výši 449.979 Kč s peněžitým důchodem v částce 17.449 Kč měsíčně od 1. 6. 2017, f) náhrada za škodu na oblečení zničeném při nehodě a následném zásahu záchranných složek ve výši 5.880 Kč, a g) náhrada nákladů v podobě nájemného za provozovnu za dobu, kdy žalobkyně nemohla podnikat. 3 Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná zavinila dopravní nehodu, v jejímž důsledku žalobkyně utrpěla zranění tak, jak bylo popsáno v žalobě. 4 Na věc pak bylo nutné aplikovat § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle kterého vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, hradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. 5 Dále, podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 6 Podle § 2969 o. z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 7 Pokud jde o požadované úroky z prodlení, soud nároky posoudil podle § 1968 ve spojení s § 1970 občanského zákoníku; výše úroků je pak upravena v § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8 Žalobkyně v průběhu řízení vzala zpět všechny nároky vyjmenované pod písm. a) a g) v bodě 2 tohoto odůvodnění (viz zpětvzetí č. l. 122 a 176 p. v. soudního spisu). Soud v tomto rozsahu řízení zastavil (viz usnesení na č. l. 131 a 178). Věc týkající se nároku pod písm. e) byla vyloučena k samostatnému projednání (byla zapsána pod spisovou značku 6 C 3/2021). 9 Pokud jde o nárok pod písm. b), byl uspokojen dobrovolným plněním prostřednictvím vedlejšího účastníka co do částky 250.000 Kč uhrazeným dne 22. 8. 2017 (tato okolnost byla mezi účastníky nesporná). Žalobkyně se i s odkazem na závěry znalkyně s tímto plněním spokojila a vzala žalobu ve zbytku nároku na bolestné zpět, přičemž požadovala jen přiznání zákonného úroku z prodlení ode dne zahájení řízení do 21. 8. 2017. Protože uplatněný nárok na bolestné v rozsahu nezasaženém zpětvzetím byl uspokojen dobrovolně, byl v tomto rozsahu uznán a žalobkyni náležel nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Ten žalobkyně požadovala od zahájení řízení (14. 7. 2017), přičemž soud má z dopisu na č. l. 132 soudního spisu a reakce na něj na č. l. 133 za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení všech nároků uplatněných žalobou a tato výzva spolu s textem připravené žaloby byla žalované doručena dne 8. 6. 2017. Nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení z částky 250.000 Kč za dobu od 14. 7. 2017 do 21. 8. 2017 podle § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl tedy po právu a soud jej žalobkyni přiznal pod písm. a) výroku I. tohoto rozsudku. 10 Rovněž nárok uvedený v bodě 2 tohoto odůvodnění pod písm. c) byl z části uspokojen dobrovolným plněním prostřednictvím vedlejšího účastníka, který žalobkyni uhradil dne 22. 8. 2017 částku 116.564 Kč a dne 25. 10. 2019 částka 357.704 Kč. Žalobkyně vzala tento nárok zpět jednak co do částky převyšující ocenění nároku znaleckým posudkem (o tom podrobněji níže) ve výši 835.381 Kč, jednak co do uvedených dvou částek na dobrovolných úhradách – z nich ale požadovala úrok z prodlení, a to z částky 116.564 Kč od 14. 7. 2017 do 21. 8. 2017 a z částky 357.704 Kč od 14. 7. 2017 do 24. 10. 2019 (viz částečné zpětvzetí na č. l. 122, vysvětlení dat v protokolu na č. l. 134 a částečné zpětvzetí co do jednoho dne prodlení na č. l. 214), což po kapitalizaci dělá 1.003 a 65.716 Kč Tyto dvě částky kapitalizovaného úroku z prodlení soud žalobkyni s ohledem na konkludentní uznání nároku přiznal (viz výrok I. písm. c) a d) tohoto rozsudku). 11 Na ztížení společenského uplatnění žalobkyně požadovala ještě částku 690.351 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od zahájení řízení do zaplacení jako rozdíl částky, k níž došla soudem ustanovená znalkyně (viz následující bod tohoto odůvodnění), a dvou dobrovolných splátek popsaných v předchozím odstavci. 12 Soud pro posouzení nároku na ztížení společenského uplatnění ustanovil do řízení znalkyni [celé jméno znalkyně]. Znalkyni uložil, aby (mimo jiné) posoudila a ohodnotila míru ztížení společenského uplatnění žalobkyně za použití metodiky Nejvyššího soudu vypracované pro sjednocení rozhodování obecných soudů ve věcech náhrady újmy. Znalkyně přitom vycházela z popisu aktivit žalobkyně z doby před úrazem tak, jak je popsala v žalobě. Šlo o účasti na společenských akcích, plesech, návštěvy divadla, večírků, jízdu na kole, turistiku, plavání, jízdu na bruslích a lyžích, nakupování apod. Nutno podotknout, že jde o aktivity zcela běžné, nevybočující z činností běžného života. Rozsah těchto aktivit žalovaná ani vedlejší účastník nijak nesporovali a bylo tedy možné z popisu žalobkyně vycházet. Ze zdravotnické dokumentace a vyšetření žalobkyně znalkyně zjistila, že žalobkyně při nehodě utrpěla otřes mozku, zlomeninu diafýz obou kostí loketní i vřetenní, zlomeninu diafýzy kosti vřetenní, zlomeninu diafýzy kosti stehenní, otevřenou ránu na stehně a na koleni a povrchní poranění kyčle, stehna, kotníku a nohy pod ním. Pokud jde o postižení tělesných struktur, zjistila znalkyně postižení kosti předloktí a kosti stehna. Pokud jde o tělesné funkce, přetrvává u žalobkyně bolest v horní i dolní končetině. Důsledným zkoumáním omezení žalobkyně v běžném životě znalkyně dospěla k závěru, že míra ztížení společenského uplatnění žalobkyně jako následek úrazu vzniklého při nehodě činí 6,7639991182 % v porovnání s nejvážnějším možným následkem, kterým je vigilní kóma poškozeného, jež je zmíněnou metodikou NS ohodnoceno rámcovou částkou 12.754.000 Kč. To v projednávané věci odpovídá částce 862.680 Kč na nároku na ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Znalkyně dala soudu k uvážení, zda tuto částku nenavýšit až o 35 % kvůli nízkému věku žalobkyně, tedy na částku 1.164.619 Kč. 13 Soud se ztotožnil s návrhem znalkyně na navýšení vypočteného nároku na ztížení společenského uplatnění. Žalobkyni bylo v době nehody dvacet let, jde o pohlednou mladou ženu, která měla v té době přítele a žila obvyklým společenským způsobem svých vrstevníků. Nehoda a následné operace zanechaly na jejím těle stopy v podobě jizev po hlubokých ranách stehna a předloktí (viz str. 11 a 12 posudku znalkyně). Zejména ale následky zranění v podobě bolesti v horních končetinách omezují žalobkyni ve výkonu povolání kadeřnice, kterému se vyučila (viz výpověď znalkyně na č. l. 114 soudního spisu); znalkyně dokonce uvedla, že výkon tohoto povolání považuje do budoucna za pravděpodobně nemožný. Z výpisu z živnostenského rejstříku (č. l. 160) přitom vyplynulo, že od června 2015 zahájila žalobkyně podnikání v oboru holičství, kadeřnictví. Z výpovědi matky žalobkyně (č. l. 176 p. v. – 177 soudního spisu) soud zjistil, že žalobkyně podnikala v provozovně matky, která již provozovala živnost v oboru manikúry a pedikúry. Matka s dcerou chtěli podnikat spolu, jejich plány přitom byly dobře podloženy průzkumem lokálního trhu v podobě poptávky ze strany klientek matky žalobkyně. Ta vypověděla, že když sama zahajovala podnikání, byl zájem o její služby velký a již po půl roce měla ve svém diáři plno, přičemž klientky projevovaly zájem i o služby kadeřnice. Z výše uvedeného je patrné, že prosté bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění, jak je provedla a obhájila znalkyně podle metodiky Nejvyššího soudu, není po přepočtu hodnot bodu v projednávané věci dostačujícím odškodněním újmy, která byla žalobkyni v důsledku nehody způsobena. Protože žalobkyně byla hned na počátku své slibně se rozvíjející pracovní kariéry (viz též její daňové přiznání za rok 2015 na č. l. 143 soudního spisu, z něhož vyplývá průměrný zisk za první měsíce po zahájení podnikání ve výši 23.110 Kč měsíčně) diskvalifikována z dalšího podnikání ve svém oboru a protože následky nehody zaviněné žalovanou na ní v jejím ranně dospělém věku zanechaly trvalé následky v podobě jizev a přetrvávajících bolestí popsaných ve znaleckém posudku a omezujících její dosavadní aktivity, je spravedlivé, aby částka 862.680 Kč, k níž došla znalkyně na základě bodového ohodnocení, byla navýšena o navrhovaných 35 % na 1.164.619 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a částkami uhrazenými vedlejším účastníkem za žalovanou pak soud žalobkyni přiznal, včetně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1968 ve spojení s § 1970 občanského zákoníku a podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (viz výrok I. písm. b) tohoto rozsudku). 14 Zde soud doplňuje, že nevyslyšel návrh vedlejšího účastníka na zpracování revizního znaleckého posudku ohledně nároku na ztížení společenského uplatnění. Nárok žalobkyně byl řádně objasněn za pomoci znalkyně, která své závěry bez jakýchkoliv pochybností logicky a věcně obhájila (viz protokol na č. l. 114 soudního spisu). Ostatně, vedlejší účastník svou argumentaci postavil pouze na dojmu, že v případě žalobkyně ohodnocení snížení společenského uplatnění navýšené o 35 % vlastně dosahuje 10 % (správně jde o 9 %), což je s ohledem na nynější zdravotní stav žalobkyně oproti nejváženějšímu možnému zdravotnímu postižení nepoměrně hodně. Soud zde odkazuje na shora uvedená skutková zjištění a závěry znalkyně, se kterými se plně ztotožnil. Podíl 9 % soud s ohledem na věk a přetrvávající obtíže žalobkyně rozhodně nepovažuje za vysoký; zřejmě je nutné se na věc podívat z druhé strany a říci, že budoucí uplatnění žalobkyně ve všech stránkách života (nejen pracovní, ale i sociální a osobní) nebylo dotčeno z 91 %. Z tohoto porovnání je zřejmé, že závěry znalkyně převzaté soudem rozhodně nejsou nijak extenzivní. 15 Uplatněný nárok na náhradu nemateriální újmy ve výši 400.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení soud zamítl. Žalobkyně nárok opírala o tvrzení, že v průběhu léčby měla obavy z následků úrazu do dalšího života, bude se již navždy bát řídit motocykl, že měla strach o osud svého spolujezdce a přítele, který při nehodě utrpěl zranění hlavy. Žalobkyně dále uvedla (viz podání na č. l. 141 p. v.), že odmítala konzultace s psycholožkou kvůli stresu z vybavování si nehody a že trpěla špatnými sny o nehodě. Žalobkyně byla poučena o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení o psychické újmě (viz protokol na č. l. 135 soudního spisu), avšak přes poučení žádné důkazy neoznačila, resp. pouze povšechně odkázala na zdravotnickou dokumentaci léčebny v Luži a rehabilitační kliniky v Hradci Králové. Soud z těchto lékařských zpráv žádnou intenzivnější újmu na psychice žalobkyně v souvislosti s úrazem a jeho léčením nezjistil. Naopak, v závěrečné zprávě Fakultní nemocnice Hradec Králové ze dne 10. 10. 2015 se v části„ závěrečné hodnocení klinickým psychologem“ podává, že žalobkyně byla v době propuštění z nemocnice bez depresivního a anxiózního ladění, bez známek posttraumatického stresu. Trpěla pouze mírně zvýšeným psychickým stresem v souvislosti s vyrovnáváním se se zdravotními a osobními následky nehody. Psychologická intervence byla indikována pouze v případě potřeby pacientky. K psychologické intervenci došlo v Hamzově léčebně dne 1. 12. 2015 (viz bez bližších podrobností dekurz a závěrečnou zprávu Hamzovy léčebny ze dne 8. 1. 2016), od té doby byl stav žalobkyně z pohledu psychiky kompenzován. Znalkyně ve svém posudku na str. 13 dole konstatuje, že tvrzené psychické obtíže žalobkyně nejsou podloženy lékařskými zprávami. 16 Normou, podle níž je možné při škodě na zdraví uplatnit nárok na jinou imateriální újmu, je v projednávané věci § 2958 o. z. (viz citaci tohoto ustanovení v bodu 5 tohoto odůvodnění). Výklad tohoto ustanovení podal Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, které se týkalo případu obdobného projednávané věci. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že nárok na bolestné pokrývá vytrpěné fyzické a duševní útrapy poškozeného („ Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Dovolací soud proto uzavírá, že nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání.“). Nárok na bolestné však v projednávané věci byl vypořádán (viz bod 9 tohoto odůvodnění). Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dále konstatoval:„ Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.).“ S ohledem na tyto závěry pak soud konstatuje, že žalobkyně ani netvrdila a z provedených důkazů nevyplynula existence psychických či fyzických útrap související s úrazem, jež by přesáhly míru obvyklou v podobných situacích. Nárok na náhradu jiné imateriální újmy proto soud shledal nedůvodným a žalobu v tomto rozsahu zamítl. 17 Žalobkyně uplatnila také nárok na náhradu škody na věcech – oblečení, jež bylo zničeno nehodou nebo následným zásahem záchranných složek. Z úředního záznamu na č. l. 16 přílohového spisu zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně v rámci podání vysvětlení policii sdělila, že při nehodě byla poškozena její motocyklistická přilba v hodnotě 1.000 Kč a oblečení, jehož hodnotu nedokázala v té chvíli ocenit. Otec žalobkyně následně policii předal soupis oblečení, jež bylo nehodou poškozeno, s uvedením jeho cen. Z tohoto soupisu (viz č. l. 26 přílohového spisu) soud zjistil, že šlo o spodní prádlo v ceně 480 Kč, tričko za 360 Kč, podzimní bunda za 1.200 Kč, kalhoty za 1.100 Kč, pásek za 150 Kč, motocyklistické rukavice za 790 Kč a boty za 500 Kč; celkem i s přilbou měly poškozené věci hodnotu 5.580 Kč. Soud vnímá, že soupis poškozených věcí není přímým důkazem o hodnotě těchto věcí ani o tom, že právě tyto věci byly poškozeny, na druhou stranu bez jakýchkoliv pochyb žalobkyně cestovala na motocyklu oblečená a s přilbou, vážný charakter nehody a utrpěných zranění vede k závěru, že oblečení a přilba byly nehodou zničeny a skladbu oblečení a hodnotu zničených věcí tak, jak byla evidována ve vyšetřovacím spisu, pokládá soud z běžné zkušenosti za zcela přiměřenou. Na základě těchto úvah a za použití § 136 o. s. ř. soud tomuto nároku včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení vyhověl (viz výrok I. písm. e) tohoto rozsudku). 18 Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V projednávané věci bylo ve společném řízení projednáno více věcí (samostatné nároky na náhradu nákladů spojených s léčením, bolestné, ztížení společenského uplatnění, náhradu věcné škody a náhradu ostatní škody). Při rozhodování o nákladech řízení tedy soud musel u každé takové věci samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a zvážit, zda neúspěch nebyl jen v poměrně nepatrné části nebo zda rozhodování o výši plnění nezáviselo na znaleckém posudku nebo úvaze soudu, a ve vztahu ke každé jednotlivé věci stanovit, zda v ní byla dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. a kdo z účastníků má podle těchto pravidel právo na náhradu. Protože v průběhu řízení žalobkyně vzala některé z nároků z části nebo zcela zpět, bylo nutné při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikovat také § 146 odst. 2 o. s. ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 19 Z pohledu výše popsaných pravidel dospěl soud k dále popsaným závěrům. Žaloba o nárocích pod písm. a) a g) (viz bod 2 tohoto odůvodnění) byla vzata zcela zpět, aplikuje se § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a žalobkyně tedy byla v těchto dílčích řízeních neúspěšnou. Nárok pod písm. b) závisel jak na znaleckém zkoumání, tak na úvaze soudu; soud ale o něm nemusel věcně rozhodnout, protože nárok byl zčásti uspokojen dobrovolně, a ve zbytku vzat zpět. Soud proto aplikoval pravidlo popsané v § 142 odst. 3 o. s. ř., na základě kterého žalobkyni náleží celá náhrada nákladů řízení; aby však toto pravidlo bylo užito spravedlivě, je nutné při určení výše odměny advokáta vyjít nikoliv z toho, co bylo žádáno, ale z toho, co žalobkyně obdržela (250.000 Kč); k částečnému zpětvzetí se s ohledem na výše zmíněný charakter nároku (z pohledu nákladů řízení) naopak nepřihlíží. Ve věci nároku pod písm. c) byla situace obdobná – žalobkyně omezila nárok podle výsledku znaleckého posudku a v tom byla nakonec zcela úspěšnou; k částečnému zpětvzetí nároku se opět nepřihlíží. Ve věci o nároku pod písm. f) byla žalobkyně zcela úspěšnou a je proto namístě aplikovat § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žaloba o nároku podle písm. d) byla zamítnuta, tudíž se zde aplikuje § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci tohoto nároku je nutné na žalobkyni pohlížet jako na neúspěšnou. Poměr úspěchu na neúspěchu žalobkyně podle shora nastíněných úvah činil 73 %: 27 % (250.000 Kč na nároku b) + 1.164.619 Kč na nároku c) + 5.880 Kč na nároku f) ku 78.517,07 Kč na nároku a) + 400.000 Kč na nároku d) + 53.029 Kč na nároku g)). Žalobkyni tak náleží poměrná část ve výši 46 % (73-27) z vynaložených nákladů. 20 Zástupce žalobkyně učinil v řízení následující úkony: 1) převzetí a přípravu zastoupení, 2) sepis žaloby, 3) sepis prosté předžalobní výzvy, jejíž přílohou byla žaloba, 4) účast na šesti soudních jednáních, z nichž jedno překročilo dvě hodiny trvání, 5) sepis změny žaloby a 6) sepis doplnění žaloby. Výše tarifní hodnoty činila u prvních tří úkonů, u účasti na třech soudních jednáních a u pátého shora uvedeného úkonu celkovou sumu hodnot uvedených na konci předchozího odstavce, tj. částku 1.952.045,07 Kč. Tarifní hodnota v případě sepisu doplnění žaloby a účasti na soudním jednání přesahujícím dvě hodiny již byla ovlivněna částečným zpětvzetím (na č. l. 122 soudního spisu), přičemž bylo nutné do ní započítat i tehdy již samostatně uplatněné kapitalizované úroky z prodlení u nároků z bolestného a ztížení společenského uplatnění, a činila 1.188.273,07 Kč (součet přiznaných a zamítnutých nároků + zůstatek nároku pod bodem a) dle odstavce 2 tohoto odůvodnění), a konečně pro poslední dva úkony (účast na dvou soudních jednáních) po dalším částečném zpětvzetí (na č. l. 176 p. v.), částku 1.165.100 Kč (součet přiznaných a zamítnutých nároků). Náklady žalobkyně v celkové výši 190.587,10 Kč sestávaly z odměny jejího zástupce za pět úkonů právní služby podle § 7 a 11 advokátního tarifu po 16.140 Kč a jeden úkon (sepis prosté předžalobní výzvy) v poloviční výši 8.070 Kč, dále za tři úkony právní služby po 13.060 Kč a za další dva úkony po 12.980 Kč, k tomu náhrady hotových výdajů za dvanáct úkonů právní služby po 300 Kč a náhrady za 21% DPH. S ohledem na její procesní úspěch žalobkyni náleží náhrada ve výši 46 %, jak výše uvedeno, což po zaokrouhlení na celé koruny činí 87.670 Kč. Soud uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi, aby takto vypočtené náklady žalobkyni nahradili rukou společnou a nerozdílnou. 21 Při rozhodování o nákladech řízení, jež vznikly státu, soud aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v řízení zaplatil znalečné ve výši 12.250 Kč (č. l. 106 soudního spisu) a 2.515 Kč (č. l. 121), a také hotové výdaje za poskytnutí zdravotnické dokumentace ve výši 466 Kč (č. l. 197), celkem 15.231 Kč. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků jak ze zákona (podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), tak rozhodnutím soudu (usnesením na č. l. 43 soudního spisu). Kritérium citované procesní úpravy„ podle výsledku řízení“ je pak nutné vykládat ve světle toho, jak bylo rozhodnuto o právu na náhradu nákladů řízení mezi účastníky, to znamená, že je nutné převzít celkové vyhodnocení práva účastníka na náhradu nákladů řízení po posouzení každého dílčího nároků zvláště a s přihlédnutím k tomu, zda byl při rozhodování o nákladech řízení uplatněn § 142 odst. 1 nebo 2 o. s. ř., anebo § 142 odst. 3 o. s. ř. (viz například nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 92/08). Jak vyplývá bodu 19 tohoto odůvodnění, z pohledu náhrady nákladů byli žalovaná a spolu s ní i vedlejší účastník v řízení neúspěšnými v rozsahu 73 % a právě v tomto rozsahu proto musí státu nahradit náklady, jež byly na spor vynaloženy. To odpovídá částce 11.119 Kč po zaokrouhlení na celé koruny. 22 Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek je opřen o § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V projednávané věci nahrazuje náklady řízení žalovaná žalobkyni, a protože žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena, přechází poplatková povinnost na žalovanou. Při výpočtu výše soudního poplatku je nutné vyjít ze sumy všech nároků, které byly žalobkyni přiznány, přičemž v souladu s § 6 odst. 1 věta druhá cit. zákona soud do základu započetl nejen přiznané jistiny (písm. b) a e) výroku I. tohoto rozsudku), ale také příslušenství v podobě kapitalizovaných úroků z prodlení, neboť se staly samostatným předmětem řízení. Základ poplatku činil 765.100 Kč a jeho výše podle položky 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků účinného v době zahájení řízení odpovídá 5 % z této částky, tedy částce 38.255 Kč.