6 C 151/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22.303,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 16.800,38 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 5.502,96 Kč,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 29,70 Kč,c) kapitalizovaného úroku ve výši 983,36 Kč,d) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 22.303,34 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení,e) ročního úroku ve výši 10,9 % jdoucího z částky 22.078,34 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 825 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 22.303,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 29,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 983,36 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 22.303,34 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení a ročního úroku ve výši 10,90 % jdoucího z částky 22.078,34 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaný s předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , uzavřel dne 10. 5. 2019 smlouvu o půjčce č. , Anonymizováno, , na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku v částce 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 120 měsíčních splátkách po 457 Kč. Žalovaný řádně a včas půjčku nesplácel a předchůdce žalobce jeho pohledávku ke dni 9. 8. 2023 zesplatnil. Pohledávka byla postoupena žalobci s účinností ke dni 12. 3. 2024. Žalovaný splatil celkem 13.199,62 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné obdobné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“9. Soud zjistil, že předchůdce žalobce s žalovaným dne 10. 5. 2019 uzavřel smlouvu, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému nezajištěný neúčelový splátkový spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč (viz zprávu banky na č. l. 63 a 65 soudního spisu). Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím návrhu na uzavření smlouvy, který žalovaný učinil prostřednictvím internetového bankovnictví (viz rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb na č. l. 32 a 86 soudního spisu) a podepsal pomocí potvrzovacího SMS kódu (viz č. l. 23-25 soudního spisu). Návrh byl akceptován předchůdcem žalobce (viz č. l. 20 soudního spisu).

10. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce vycházel při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného z údajů předložených žalovaným před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Kontroloval aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů, na základě čehož vytvořil žadatelův skóring. Příjmy žadatele kontroloval na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Předchůdce žalobce tímto způsobem operoval s deklarovanými příjmy žalovaného ve výši 30.000 Kč a zohledněné výdaje činily 18.410 Kč.

11. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (viz č. l. 76–77 soudního spisu) bylo zjištěno, že předchůdce žalobce vyhodnotil žalovaného jako nízkorizikového klienta. Vycházel při tom z kontroly interních i externích databází a z žalovaným deklarovaných údajů. V protokolu je uvedeno, že předchůdce žalobce ověřil příjmy žalovaného podle příjmů připisovaných na účet žalovaného (k tomu však nebyly žalobcem předloženy žádné důkazy kromě výpisu z účtu za měsíc duben 2019). Zohledněné výdaje činily celkem 18.410 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 0 Kč, výdaje na bydlení ve výši 7.000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3.410 Kč a ostatní výdaje ve výši 8.000 Kč. U přílohy k protokolu na č. l. 72 soudního spisu je zřejmé, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v pronajatém bytě nebo domě, jeho příjmy činí 30.000 Kč, výdaje na živobytí 7.000 Kč a další výdaje 8.000 Kč. Z informací o klientovi z interního systému předchůdce žalobce (viz č. l. 73–74) vyplývá, že předchůdce žalobce evidoval negativní informace o žalovaném. Konkrétně mu byl v roce 2016 ukončen debet na běžném účtu pro maximální přečerpání, dále v červenci 2018 žádal předchůdce žalobce o úvěr, který mu byl odmítnut.

12. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc duben 2019 (viz č. l. 75 soudního spisu), tedy měsíc bezprostředně předcházející žádosti žalovaného o úvěr, vyplývá, že počáteční i konečný zůstatek na účtu je zcela minimální (134 Kč a 50 Kč) a většina uskutečněných plateb jsou výdaje žalovaného na sázky nebo jiné hazardní hry (Tipsport.net nebo WWW.PARTYPOKER.CZ).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (na č. l. 33–35 soudního spisu) soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci.

14. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí.

15. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by předchůdce žalobce jakkoliv zkoumal skutečné příjmy žalovaného a reálně vynaložené výdaje na živobytí. Zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno jen povrchně a zcela formálně. Bylo prokázáno, že předchůdce žalobce si musel být vědom rizikových faktorů (dva negativní záznamy v interním systému, výpis z bankovního účtu žalovaného, ze kterého je zřejmá jeho záliba v sázkových hrách), které však ignoroval a do posouzení úvěruschopnosti je nezahrnul.

16. Nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, neboť žádným způsobem nezkoumal skutečné příjmy a výdaje žalovaného a nezohlednil reálná rizika týkající se osoby žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná.

17. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, avšak úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo ke dni poskytnutí úvěrů k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil předchůdci žalobce 13.199,62 Kč. Žalobce má tak nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutými prostředky z úvěrové smlouvy a částkou 13.199,62 Kč, kterou žalovaný předchůdci žalobce vrátil.

18. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení úspěšným z 53 % (se zohledněním žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží celkem 825 Kč coby poměrná část (6 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 300 Kč za úkon podle § 14b advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, čtyři úkony právní služby (sepis vyjádření ze dne 26.11.2024, sepis vyjádření ze dne 16.12.2024, účast na jednání soudu dne 3. 12. 2024 a dne 21. 1. 2025) po 2.020 Kč podle § 14b odst. 4 a § 7 advokátního tarifu, dále náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, za tři úkony po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a jeden úkon po 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, k tomu náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a náhrady ve výši 893 Kč za zaplacený soudní poplatek.