6 C 28/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 31.754 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 20.600 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 6.427 Kč,b) ročního úroku ve výši 27,28 % jdoucího z částky 27.027 Kč od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025,c) ročního úroku ve výši 12,75 % jdoucího z částky 27.027 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení,d) ročního úroku z prodlení ve výši 12,75 % jdoucího z částky 27.027 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení,e) 1.806 Kč,f) 300 Kč,g) 1.497 Kč,h) 1.124 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 591 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 1. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 27.027 Kč, ročního úroku ve výši 27,28 % jdoucího z částky 27.027 Kč od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025, ročního úroku ve výši 12,75 % jdoucího z částky 27.027 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení a zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 27.027 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, úroku vyčísleného ke dni podání žaloby ve výši 1.806 Kč, účelně vynaložených nákladů za upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.497 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.124 Kč. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne 28. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 8193709, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč tak, že dne 4. 3. 2024 žalobce převedl částku 27.500 Kč na účet žalované a zbytek ve výši 2.500 Kč převedl na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Smlouva byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1.150 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. Splatnost první splátky byla sjednána na 20. 3. 2024. Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobce ho ke dni 26. 11. 2024 zesplatnil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobce byl poučen, že soud bude řešit otázku uzavření smlouvy a řádného prověření úvěruschopnosti žalované a v té souvislosti očekává doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce se z jednání soudu omluvil.

4. Žalobce neprokázal, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru. Na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 8193709 (č. l. 24 a násl. soudního spisu) totiž zcela chybí podpisy kterékoli ze stran (ať už vlastnoruční, nebo elektronické). Pod smlouvou je prázdná kolonka pro podpis za žalobce a v kolonce pro podpis žalované je pouze text: „Zákazník podepsal tuto Smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1,-Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“. Žalovaná zaslala žalobci na účet 1 Kč, čímž měla být smlouva uzavřena (viz pokyny na č. l. 10 soudního spisu a potvrzení o provedení transakce na č. l. 36 soudního spisu).

5. Takový způsob uzavření však zákon nepřipouští. I v případě uzavření smlouvy online na dálku je podstatnou náležitostí právního jednání podpis jednající osoby. Z ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

6. Je tedy nezbytné prokázat identitu jednající osoby a integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Všechny ostatní metody, byť označené v praxi jako elektronické podpisy, tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Zaslání kopie občanského průkazu však žádným způsobem nesplňuje podmínky k prokázání identity a integrity. Nebylo ani zjištěno, že by smlouva byla jakkoli chráněna proti následným změnám.

7. Žalobce tedy neprokázal, že by mezi ním a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80).

9. Žalobce tvrdil, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel z informací získaných od žalované (viz čestné prohlášení na č. l. 29 soudního spisu, čestné prohlášení o výdajích a příjmech na č. l. 29 p. v. soudního spisu a posouzení úvěruschopnosti zákazníka na č. l. 31 soudního spisu) a veřejně přístupných údajů o životním a existenčním minimu nebo průměrných výdajích obyvatelstva. Žalobce využil také různé registry jako je centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík (viz č. l. 34 p. v. soudního spisu). Od žalované si vyžádal její výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2023 (viz č. l. 33 p. v. a 34 soudního spisu), ze kterých zjistil průměrný příjem ve výši 25.578 Kč. Tyto údaje si u zaměstnavatele žalované telefonicky ověřil. Dále si vyžádal nájemní smlouvu žalované (č. l. 31 p. v. soudního spisu), ve které bylo sjednáno nájemné ve výši 12.000 Kč měsíčně, úhrady za služby ve výši 3.656 Kč měsíčně a zálohy na elektřinu ve výši 2.730 Kč měsíčně. Za bydlení žalovaná tedy platila celkem 18.386 Kč měsíčně, přičemž v čestném prohlášení (č. l. 29 p. v. soudního spisu) uvedla výdaje na bydlení pouze ve výši 4.000 Kč. Přestože žalovaná v čestném prohlášení uvedla, že žije sama, žalobce v posouzení úvěruschopnosti (č. l. 31 soudního spisu) zohlednil příjmy domácnosti ve výši 60.000 Kč a jen polovinu z nákladů na bydlení z nájemní smlouvy, tedy 9.193 Kč. Zároveň v posouzení úvěruschopnosti žalobce operuje s normativními náklady na bydlení ve výši 13.737 Kč, životním minimem ve výši 4.860 Kč (tedy za jednu osobu v domácnosti) a nezabavitelnou částkou ve výši 12.398 Kč. Na základě těchto údajů uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

10. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobce skutečně ověřoval reálné výdaje žalované na živobytí. Ohledně nákladů na bydlení vycházel z normativních nákladů namísto reálných údajů z nájemní smlouvy. Takové jednání nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti.

11. Z výše uvedeného vyplývá, že i pokud by smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena, byla by absolutně neplatná.

12. Soud dále zjistil, že žalované byla dne 4. 3. 2024 poskytnuta částka 27.500 Kč (viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 11 soudního spisu a zprávu banky na č. l. 50 soudního spisu). Z přehledu na č. l. 23 soudního spisu vyplývá, že posuzovaná zaplatila žalobci celkem 6.900 Kč.

13. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.

14. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 27.500 Kč, aniž by mezi nimi byl smluvní vztah, lze konstatovat, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku (neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu). Bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobci 6.900 Kč. Žalobce má tak nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutými prostředky z úvěrové smlouvy a částkou, kterou mu žalovaná vrátila.

15. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 58 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (16 %) z odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a sepis předžalobní výzvy) po 500 Kč podle § 14b advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, za jeden úkon právní služby (sepis žaloby) v částce 700 Kč podle § 14b advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a dále náhrady ve výši 1.271 Kč za zaplacený soudní poplatek.