6 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16.073,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 7.000 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 8.803,87 Kč,b) ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % jdoucího z částky 7.304,30 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení,c) 269,51 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 15.803,87 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 7.304,3 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 269,51 Kč. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne 3. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr až do výše 55.900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle všeobecných obchodních podmínek žalobce a dle předpisu denních splátek, přičemž první splátka byla splatná dne 2. 11. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 25. 3. 2025. Dne 3. 10. 2023 žalovaný čerpal částku 7.000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce dne 27. 3. 2024 vypověděl smlouvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce byl poučen, že soud bude řešit otázku uzavření smlouvy a řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a v té souvislosti očekává doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žádná další tvrzení ani důkazní návrhy však nedoplnil.

4. Žalobce neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru. Na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, (č. l. 27 a násl. soudního spisu) totiž zcela chybí podpis žalovaného (ať už vlastnoruční, nebo elektronický). Pod smlouvou je pouze podpis za žalobce, následuje text „Tímto podepisuji dne 2023-10-03.“ a na dalším řádku je pouze slovo „Klient“.

5. Žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www., název, .cz, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, a totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby Kontomatik. Žalovaný se následně přihlásil do klientského profilu, kde návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“.

6. I v případě uzavření smlouvy online na dálku je podstatnou náležitostí právního jednání podpis jednající osoby. Z ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

7. Je tedy nezbytné prokázat identitu jednající osoby a integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Všechny ostatní metody, byť označené v praxi jako elektronické podpisy, tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Zaslání kopie občanského průkazu (č. l. 43 a 9 soudního spisu) však žádným způsobem nesplňuje podmínky k prokázání identity a integrity. Žalobce nedoplnil tvrzení ani nepředložil žádné důkazy ke službě Kontomatik, prostřednictvím které měla být ověřena totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy, kromě vlastního dokumentu s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 5 soudního spisu). V tom je pouze konstatováno: „Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP)“. Nebylo ani zjištěno, že by smlouva byla jakkoli chráněna proti následným změnám.

8. Žalobce tedy neprokázal, že by mezi ním a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80).

10. Žalobce tvrdil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřil různé registry a vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, které ověřoval prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného nebo výplatních pásek. Tyto však nedoložil. Předložil pouze svůj vlastní dokument s názvem „Identifikované příjmy“ (č. l. 11 a násl. soudního spisu), kde jsou vypsány údajné příjmy žalovaného s datumy transakcí. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, .“ (č. l. 15 soudního spisu) bylo zjištěno, že žalobce kalkuloval s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 26.359 Kč. Žalovaný uvedl, že žije sám, pravidelné měsíční výdaje na půjčky má 2.000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení má 6.000 Kč, další nezbytné výdaje nejsou vyplněny a ostatní zbytné výdaje uvedl ve výši 1.000 Kč. Žalobce vypočítal žalovanému minimální výdaje ve výši 9.110 Kč a uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

11. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobce jakkoliv ověřoval reálné příjmy žalovaného a především pak jeho skutečné výdaje na živobytí. Z údajů poskytnutých žalovaným je také zřejmé, že již měl nějaké závazky, jejich stavem se žalobce také nijak nezabýval. Svůj výpočet žalobce založil na údajích, které vůbec nezahrnovaly nezbytné výdaje na živobytí.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že i pokud by smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, byla by absolutně neplatná.

13. Z přehledu na č. l. 17 soudního spisu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 3. 10. 2023 poskytnuta částka 7.000 Kč. Z výzvy na č. l. 34 soudního spisu pak vyplývá, že žalovaný na dluh nic nezaplatil.

14. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.

15. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 7.000 Kč, aniž by mezi nimi byl smluvní vztah, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce má tak nárok na zaplacení 7.000 Kč.

16. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (při zohlednění nemalého žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku) náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.