6 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 81.410,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 64.000 Kč a nahradit mu k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 5.239 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po tom, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení a) 15.425 Kč, b) ročního úroku z prodlení ve výši 11,5 % jdoucího z částky 90.781,90 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, c) kapitalizovaného úroku ve výši 11.356,90 Kč, d) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč, e) smluvní pokuty ve výši 1.985,63 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2026 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 79.425 Kč, příslušenství uvedeného ve výroku II. tohoto rozsudku pod písm. b) až d) a smluvní pokuty pod písm. e). V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 15. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. 164255, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 80.000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v měsíčních splátkách po 4.000 Kč, ale dostala se do prodlení se splátkou splatnou 15. 10. 2025. Žalobce proto v souladu se smlouvou zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatnil.

2. Žalovaná uvedla, že úvěr ve výši 80.000 Kč obdržela, zaplatila na něj asi čtyři splátky po 4.000 Kč a přestala jej splácet v okamžiku, kdy její matka, s níž se dělila o úhradu nájemného ve výši 30.000 Kč, přišla o příjem. O výši nájmu žalovaná informovala zprostředkovatele úvěru. Uvedla také, že je dluh schopna splácet po 3.000 Kč.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalované je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli prostředky na dálku (elektronicky prostřednictvím klientské zóny na webových stránkách žalobce) dne 15. 5. 2025 smlouvu o úvěru (viz č. l. 52 a násl. soudního spisu) se závazkem žalobce poskytnout žalované 80.000 Kč na její účet. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet žalobci dluh včetně úroku ve výši 57,99 % ročně ve splátkách po 4.000 Kč.

8. Žalovaná (vycházeje z tvrzení žalobce o prodlení se splátkou splatnou 15. 10. 2025) na úvěr uhradila toliko čtyři splátky po 4.000 Kč, tj. 16.000 Kč.

9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce odkázal na přílohu smlouvy nadepsanou jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, v níž jsou uvedeny údaje sdělené žalovanou a tyto porovnávány s údaji zjištěnými z účtu žalované za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru (viz sdělení na č. l. 31 a násl. soudního spisu). Je patrné, že analýza účtu byla automatizovaným úkonem. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její příjem činí 50.000 Kč, podle záznamu žalobce byl na účtu nalezen příjem 68.064 Kč bez bližšího vysvětlení zdroje příjmu. Není tak zřejmé, zda šlo o pravidelný příjem ze mzdy, příjem z podnikání, nebo jiný příjem, pocházející například z jiných úvěrů. Není ani zřejmé, jak žalobce dospěl k závěru o nákladech na domácnost ve výši 6.000 Kč měsíčně a na bydlení ve výši 8.000 Kč měsíčně, přičemž z účtu žalované měly vyplývat náklady ve výši 5.148 Kč na domácnost a 0 Kč na bydlení. Tyto částky neodpovídají běžné zkušenosti o nákladech na bydlení a další živobytí pro dospělého pracujícího člověka s jednou vyživovací povinností (viz č. l. 33 soudního spisu). Žalobce zjistil, že žalovaná má další finanční závazky se splátkami 1.713 Kč; stav těchto závazků (celkovou výši, splatnost) však žalobce nezjišťoval. Přesto žalobce uzavřel, že žalovaná je schopna splácet na úvěr měsíčně 4.000 Kč.

10. Je povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost budoucího dlužníka na základě jeho reálných příjmů a výdajů a také případných závazků. Žalobce však provedl pouze automatickou rešerši, z níž není zřejmé, jak dospěl k údajům o výdajích žalované na bydlení a ostatní živobytí a o zdroji a pravidelnosti jejích příjmů. Žalobce ani nezjišťoval stav existujících závazků žalované. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je tak absolutně neplatná.

11. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši čerpané částky, o kterou se žalovaná ve smyslu § 2991 o. z. obohatila, neboť obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má nárok na zaplacení jistiny úvěru po odečtení toho, co žalovaná na úvěr zaplatila.

12. Soud s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované uhradit dluh podle jejích možností, tj. ve splátkách po 3.000 Kč.

13. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 66 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 5.239 Kč jako poměrná část (32 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis prosté předžalobní výzvy a sepis návrhu na zahájení řízení), z toho dva po 4.380 Kč a jeden (sepis výzvy) po 2.190 Kč (§ 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 4.071 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové. Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.