62 C 3/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Hrůšovou ve věci žalobce: označení žalobce , IČO se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: celé jméno žalované , datum narození , trvale bytem adresa žalované , zastoupena advokátem označení zástupce žalované , sídlem adresa o zaplacení 453 875 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 453 875 Kč s úrokem z prodlení 10 % z částky 453 875 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za řízení 22 694 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

1. Žalobce podal dne 3. 2. 2020 u soudu žalobu, kterou se domáhal po žalované celkové částky 453 875 Kč a příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené žalovanou trestným činem, za který byla pravomocně odsouzena. Žalobce doložil, že rozhodnutím ze dne 2. 8. 2016, čj. [číslo] rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit podporu v nezaměstnanosti ve výši 17 069 Kč. Dále rozhodnutím žalobce ze dne 28. 2. 2017, [číslo jednací] rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky mimořádné okamžité pomoci ve výši 4 999 Kč, obdobně rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017, [číslo jednací] rozhodl žalobce tak, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí ve výši 195 566 Kč a rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017, [číslo jednací] rozhodl žalobce tak, že žalovaná je povinna vrátit přeplatek dávky doplatek na bydlení ve výši 253 310 Kč. Právo na vrácení těchto finanční prostředků však již zaniklo, a to podle § 55 odst. 4 zák. č. 435/2004 Sb. a § 51 odst. 7 zák č. 111/2006 Sb. Žalobce uvedl, že však nedošlo k zániku trestní odpovědnosti žalované za trestný čin, neboť se jednalo se o trestný čin úmyslný, a proto nárok žalobce zde existuje samostatně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a považuje ji za nedůvodnou, a to z následujících důvodů. Žalovaná namítla, že nárok žalobce je již promlčen. Dále uvedla, že o nároku žalobce bylo rozhodnuto samotným žalobcem, a proto nelze o dané věci rozhodovat znovu podle zásady ne bis in idem. Stěžejní námitku pak žalovaná spatřovala v té skutečnosti, že není dána příslušnost soudu o tomto nároku rozhodovat, neboť příslušný k rozhodnutí je pouze příslušný správní orgán, tedy žalobce, který již i rozhodl. Ostatně tento názor vyslovil i Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozhodnutí ze dne 7. 9. 2017, č.j. [číslo], který ostatně žalobce soudu předložil.

3. Okresní soud následně usnesením ze dne 22. 9. 2020 pod čj. [číslo] řízení zastavil a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení, neboť dovodil, že soud nemá pravomoc danou věc rozhodovat. Po odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové dne 25. 11. 2020 pod čj. [číslo] rozsudek okresního soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje. Podle odvolacího soudu je předmětem řízení nárok na náhradu škody, který žalobce odvíjí od jednání žalované, za které byla pravomocně odsouzena pro přečin podvodu. K danému nároku došlo v důsledku jednání škůdce při podání žádosti o dávky sociální pomoci, je tedy založena trestní odpovědnost škůdce, a proto o těchto nárocích mají soudy pravomoc rozhodovat.

4. Žalovaná s žalobou nadále nesouhlasila. Uvedla, že žalobce měl být vyzván podle § 43 o.s.ř. k doplnění žaloby, neboť ve své žalobě konstatoval, že předmětná rozhodnutí již zanikla, avšak neuvedl jakým způsobem. Dále podle žalované není pravdou, že by dotčené finanční prostředky byly kdy žalované vyplaceny. Žalovaná také setrvala na názoru, že nárok žalobce je již promlčen, neboť žalobce byl ten, kdo inicioval zahájení trestního řízení, a tedy o případné škodě věděl již před zahájením tohoto trestního řízení a nikoli až v době jeho rozhodování. Žalovaná dále sporovala tvrzení žalobce, že až pravomocným rozhodnutím v trestním řízení došlo ke vzniku škody, neboť škoda vzniká podle žalované jednáním či opomenutím, nikoliv tímto způsobem. Dále žalovaná opětovně upozornila, že pokud by bylo žalobě vyhověno, pak by byla porušena zásada ne bis in idem, tedy ne dvakrát v téže věci, neboť by o tomto nároku bylo rozhodováno opětovně. Ze všech těchto důvodu má žalovaná žalobu za nedůvodnou.

5. Z Rozhodnutí Úřadu práce ČR, KrP v [obec] č.j.: [číslo] ze dne 2.8.2016 soud zjistil, že žalobce rozhodl o povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti za období od 17. 12. 2012 do 16. 5. 2013 v částce 17 069 Kč, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, když rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 8. 2016 a dne 8. 9. 2016 se stalo vykonatelným. Dle § 55 odst. 4 zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zaniklo právo na vrácení přeplatku na podpoře v nezaměstnanosti ve výši 17 069 Kč dne 1. 7. 2018.

6. Rozhodnutí Úřadu práce ČR, KrP v [obec] č.j.: [číslo] ze dne 28.2.2017 soud zjistil, že žalobce rozhodl o vzniku a povinnosti vrácení přeplatku na dávce hmotné nouze mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů v celkové výši 4 999 Kč, a to nejpozději do 40 dní od vydání rozhodnutí, tj. do 10. 4. 2017. Dle § 51 odst. 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zanikla povinnost vrátit dávku hmotné nouze mimořádná okamžitá pomoc ve výši 4 999 Kč dne 21. 5. 2018.

7. Rozhodnutí Úřadu práce ČR, KrP v [obec] č.j.: [číslo] ze dne 28. 2. 2017 soud zjistil, že žalobce rozhodl o vzniku povinnosti vrácení přeplatku na dávce hmotné nouze příspěvek na živobytí v celkové výši 195 566 Kč, a to nejpozději do 40 dní od vydání rozhodnutí, tj. do 10. 4. 2017. Dle § 51 odst. 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zanikla povinnost vrátit přeplatek na dávce hmotné nouze příspěvek na živobytí ve výši 195 566 Kč dne 26. 4. 2019.

8. Rozhodnutí Úřadu práce ČR, KrP v [obec] č.j.: [číslo] ze dne 28. 2. 2017 soud zjistil, že žalobce rozhodl o vzniku povinnosti vrácení přeplatku na dávce hmotné nouze doplatek na bydlení v celkové výši 253 310 Kč, a to nejpozději do 40 dní od vydání rozhodnutí, tj. do 10. 4. 2017. Dle § 51 odst. 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zanikla povinnost vrátit přeplatek na dávce hmotné nouze doplatek na bydlení ve výši 253 310 Kč dne 19. 5. 2019.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017 č. j. [číslo] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2017 č. j. [číslo], soud zjistil, že žalovaná byla pravomocně 7. 9. 2017 odsouzena z přečinu podvodu, kterého se dopustila tím, že zamlčela podstatné skutečnosti při získávání dávek státní sociální pomoci.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 7. 2019 a z 16. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovanou upomínal o zaplacení žalované částky, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Z doručenky předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná si dne 12. 8. 2019 osobně převzala podání žalobce s předžalobní výzvou.

11. Ze zprávy Policie České republiky ze dne 20. 5. 2020, čj.: [číslo], soud zjistil, že žalovaná se zdržuje na drese jejího trvalého bydliště na adrese [adresa žalované].

12. Podle § 55 odst. 4 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, nárok na vrácení podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci nebo jejich splátek poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 5 let ode dne, od kterého nenáležela vůbec nebo v poskytnuté výši.

13. Podle § 51 odst. 7 zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, povinnost vrátit dávku poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byla dávka vyplacena. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek, po dobu řízení o výkonu rozhodnutí a jeho provádění a po dobu, kdy jsou na úhradu přeplatku prováděny srážky z dávky nebo jiného příjmu.

14. Podle § 2894 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

15. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Po skutkové stránce lze uzavřít, že žalobkyni na základě rozhodnutí žalobce byly vyplaceny finanční prostředky na podporu v nezaměstnanosti, dávky hmotné nouze mimořádné okamžité pomoci, příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení v celkové výši 453 875 Kč Tyto finanční prostředky byly žalované vyplaceny neoprávněně. Následně rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 2. 2017 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2017 č. j. [číslo jednací] byla žalovaná pravomocně odsouzena z přečinu podvodu, kterého se dopustila tím, že zamlčela podstatné skutečnosti při získávání dávek státní sociální pomoci. Výrok o náhradě škody v rozhodnutí soudu 1. stupně byl však odvolacím soudem zrušen. Žalobce rozhodl o vrácení vyplacených dávek, avšak žalovaná tuto povinnost nesplnila a tato povinnost poté zanikla. Žalobce se ptozo následně domáhal náhrady škody po žalované v tomto řízení.

18. Soud v dané věci má pravomoc rozhodovat, neboť jak konstatoval i odvolací soud, jedná se v daném případě o nárok na náhradu škody, který žalobce odvíjí od jednání žalované, za které byla pravomocně odsouzena v trestním řízení (usnesení NS ČR ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. [spisová značka]).

19. Není zde dána ani překážka věci již rozsouzené, neboť předchozí tituly vydané žalobcem již zanikly. Není pravdou, že by žalobce neuvedl, jak předchozí tituly na vrácení jednotlivých dávek zanikly. Již v žalobě žalobce uvedl, že povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti za období od 17. 2. 2012 do 16. 5. 2013 v částce 17 069 Kč následně dle § 55 odst. 4 zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zaniklo dne 1. 7. 2018. Dále povinnost vrácení přeplatku na dávce hmotné nouze mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů v celkové výši 4 999 Kč zanikla dle § 51 odst. 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, dne 21. 5. 2018. Dále povinnost vrácení přeplatku na dávce hmotné nouze příspěvek na živobytí v celkové výši 195.566 Kč zanikla dle § 51 odst. 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, dne 26. 4. 2019. Dále povinnost vrácení přeplatku na dávce hmotné nouze doplatek na bydlení v celkové výši 253.310 Kč zanikla dle § 51 odst. 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, dne 19. 5.2019. Žalovaná dobrovolně dotčené finanční prostředky žalobci nevrátila, a na základě zmíněných ustanovení zákona tedy tato povinnost zanikla. Výrok o náhradě škody v trestním rozsudku okresního soudu byl taktéž zrušen, a to soudem odvolacím. Žalobce v době podání této žaloby neměl jiný titul k vymožení předmětné částky a nemohl je tedy po žalované řádně vymáhat jinými způsoby.

20. V dané věci, jak je již vysvětleno výše, se jedná o náhradu škody odvozenou od pravomocného skončení trestního řízení žalované dne 7. 9. 2017. K zániku trestní odpovědnosti za trestný čin dosud nedošlo a nárok žalobce zde tak existuje samostatně. Podle § 636 odst. 2 o. z. byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Nárok žalobce tak podle soudu není dosud promlčen.

21. Dále je soud toho názoru, že v daném případě lze jednání žalované posuzovat v rozporu s dobrými mravy. Byla to žalovaná, kdo získal od žalobce finanční prostředky větší hodnoty, avšak neoprávněně. To bylo ostatně prokázáno v trestním řízení. Žalovaná tedy svým úmyslným jednáním způsobila žalobci škodu ve výši 453 875 Kč. Mezi tímto jednáním a následkem je příčinná souvislost, když tato finanční škoda na straně žalobce vznikla následkem protiprávního jednání žalované spočívající ve vědomém zatajení jejich příjmů v úmyslu vylákat finanční prostředky od žalobce. Toto jednání a vzniklá škoda je ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je doloženo, že nebýt protiprávního jednání žalované, ke škodě by nedošlo, protože by jí dotčené finanční prostředky nebyly vyplaceny.

22. Dále soud námitky žalované považuje soud za zcela liché i s ohledem na zásadu, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání (§ 6 o. z.).

23. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil povinnost žalované zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství, neboť žalobce má též právo požadovat ve smyslu § 1970 o. z. úroky z prodlení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I).

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a protože byl žalobce v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud náklady řízení ve výši 900 Kč, a to podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za užití vyhlášky č. 254/2015 Sb., za tři úkony právní služby spočívající v podání žaloby ze dne 3. 2. 2020, vyjádření k odporu ze dne 30. 6. 2020 a podání odvolání proti rozhodnutí okresního soudu ze dne 8. 10. 2020.

25. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je v daném případě žalobce od zaplacení soudního poplatku osvobozen ze zákona, přešla dle citovaného ustanovení poplatková povinnost v celém rozsahu na žalovanou. Proto soud uložil žalované povinnost uhradit poplatek ve výši 22 694 Kč (položka 1/1/ sazebníku - přílohy zákona č. 549/1991 Sb.) (výrok III).