63 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 339 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 339 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení 1 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 339 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tvrzením, že ve dne 4. 8. 2018 byl žalovaný příslušníky policie dopravován do Nemocnice v [obec], přičemž služební vozidlo najelo na trase [obec] – [obec a číslo] km. Zkouškou byla prokázána přítomnost amfetaminu u žalovaného, a proto se žalobce domáhá náhrady nákladů na tuto dopravu, která činí 148,80 Kč. Žalobce dále nárokuje Náklady spojené s vyšetřením na přítomnost návykové látky, které činilo u Oblastní nemocnice [obec] 702 Kč a u [anonymizováno] [obec] 488,75 Kč. Splatnost uvedených částek přitom nastala vždy v návaznosti na výzvu k úhradě, jež byla žalovanému v obou případech zaslána, a to po 15 dnech od vystavení dané výzvy. Výzva byla vystavena dne 29. 11. 2018, žalovaný si zásilku v úložní lhůtě nevyzvedl. Protože žalovaný celkovou dlužnou částku ani přes uvedené výzvy neuhradil, domáhal se žalobce zaplacení nejen této částky, ale i shora uvedených úroků z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z provedených důkazů na soud za prokázaný následující skutkový stav.

5. Policie České republiky dne 3. 8. 2018 v 23.45 hod. zajistila žalovaného, když žalovaný řídil motorové vozidlo a kontrolou byla prokázána přítomnost návykové látky. Po převezení do Nemocnice v [obec] byla u žalovaného zjištěna přítomnost amfetaminu. V souvislosti s převozem žalovaného vznikly žalobci náklady v celkové výši 148,80 Kč Náklady spojené s lékařským vyšetřením činily celkem 1 190,75 Kč Tyto náklady žalobce řádně vyúčtoval. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě nákladů spojených s přepravou, a to výzvou ze dne 29. 11. 2018 do 15 dnů od vystavení výzvy. Žalovaný ničeho neuhradil.

6. Podle § 24 odst. 3 zákona 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v platném znění, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění 9).

7. Žaloba je důvodná.

8. Žalobci v souvislosti s dopravou žalovaného do lékařského zařízení a v souvislosti s lékařským vyšetřením vznikly náklady ve výši 148.80 Kč a 1 190,75 Kč. Žalovaný je povinen ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. žalobci uhradit náklady vzniklé s dopravou. Proto soud žalobě vyhověl.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

11. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci neuhradil řádně a včas, ocitl se se svým peněžitým dluhem v prodlení, a žalobci tak vznikl nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše těchto úroků je pak určena citovaným ustanovením nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl žalobce ve věci plně úspěšný, přiznal mu soud právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč určené dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, za dva úkony ve věci. Soud k tomu dodává, že podání žalobce bylo uplatněno na ustáleném vzoru, jaký žalobce ve věcech skutkově i právně obdobných podává u soudu opakovaně, což je soudu známo z úřední činnosti, a dále byly naplněny i ostatní podmínky aplikace ustanovení prvního odstavce, proto bylo na místě při určování výše odměny za jeden úkon aplikovat právě odstavec 1, nikoliv odstavec 3 § 2 dané vyhlášky.

13. Protože byl žalobce v řízení osvobozen od placení soudního poplatku a soud jeho návrhu v celém rozsahu vyhověl, uložil soud žalované povinnost zaplatit tento soudní poplatek ve výši 1 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.