7 C 134/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , se zamítáII. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 29 378,80Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce. 1 Žalobce se domáhal svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 10. 6. 2025, vydání rozhodnutí, který by bylo určeno, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , resp. jeho části, na které je postaven nájezd k jeho pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Žalobce tvrdil, že na základě darovací smlouvy ze dne 19.12.2007 nabyl vlastnické právo k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v , adresa, , ke kterému patří prastarý nájezd. Rodiče žalobce pozemek parc. č. , Anonymizováno, koupili od manželů , Anonymizováno, asi v roce 1986 a již v té době byl příjezd řešen tímto nájezdem a všichni se po celou dobu domnívali, že nájezd patří k pozemku, neboť zde existoval i desítky let předtím a všichni vždy považovali, že patří k pozemku, který nyní vlastní žalobce. Poté co se žalobce rozhodl upravit příjezdovou cestu a postavit rodinný dům na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se zjistilo, že nájezd je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v , adresa, a ten je ve vlastnictví jiného vlastníka. Žalobce měl zájem celý pozemek parc. č. , hodnota, v , adresa, odkoupit, a proto se dohodl s , právnická osoba, ČR na tom, že nejprve uzavřou nájemní smlouvu, s ohledem na situaci bude z opatrnosti vytvořeno věcné břemeno pro uložení inženýrských sítí pod pozemkem a později majetkové vztahy vyřeší dohodou. Následně bylo zjištěno, že , právnická osoba, ČR nebyl oprávněn s předmětným pozemkem disponovat a Úřad pro zastupování ve věcech majetkových převedl pozemek do vlastnictví žalovaného, který nemá zájem se s žalobcem dohodnout a znemožňuje mu s rodinou příjezd k jejich domu právě použitím nájezdu. S příjezdem na pozemek žalobce nebyl nikdy žádný problém, ale v roce 2023, poté co žalobce tento nájezd na pozemek opravil, žalovaný ho vyzval k odstranění opraveného nájezdu a vrácení nájezdu do původního stavu, což by pro žalobce znamenalo ztratit jediný příjezd ke svému domu. Navíc jsou v nájezdu vedeny sítě, odpady, voda apod. Žalobce sporný pozemek užívá nepřetržitě od roku 2007 a před tím ho od roku 1986 užívali jeho rodiče a stejně tak i jejich předchůdci užívali a spravovali pozemek parc. č. , hodnota, v přesvědčení a v dobré víře, že jim patří. Z tohoto důvodu se tedy nejprve nejpozději v roce 2006 stali právní předchůdci žalobce jeho vlastníky a v takovém stavu tento pozemek nabyl žalobce, a stal se jeho vlastníkem z titulu mimořádného vydržení. Žalobce má na požadovaném určení vlastnictví naléhavý právní zájem proto, že by bez tohoto určení bylo právo, na kterém je účasten ohroženo, popřípadě by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Bez určení jeho vlastnictví by žalobce neměl přístup ke svým nemovitostem a určením vlastnictví se dosáhne shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. V průběhu řízení žalobce vyslovil domněnku, že v minulosti mohl být nájezd postaven mimo sporný pozemek, na pozemku jeho předchůdců a následnými pozemkovými úpravami se stal součástí pozemku parc. č. , hodnota, .2 Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že důvodem sporu je postup , právnická osoba, , adresa, , , Anonymizováno, , ve věci odstranění nepovolené stavby nájezdu a opěrné zdi, kterou žalobce vybudoval na pozemku parc. č. , hodnota, v roce 2021-2022. Pozemek parc. č. , hodnota, je vlastnictví žalovaného a žalobce nemá žádný důvod domnívat se, že by tvrzená část pozemku byla v minulosti kýmkoli vydržena. Mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byla vždy jasná vlastnická hranice, a to podle plotové linie, která je zřejmá dosud. Tvrzenou vydrženou část pozemku parc. č. , hodnota, žalobce ani jeho právní předchůdci nikdy neužívali výlučně, neměli ji oplocenou a předmětný pozemek sloužil od nepaměti jako veřejný prostor. V pozemkových knihách byl veden v seznamu „veřejných statků“ a spolu s pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, je dle územního plánu součástí cestní sítě. Lze předpokládat, že v území, které v dané lokalitě navazuje na současnou zastavenou část obce, budou vymezeny další zastavitelné plochy, jejichž jediné veřejné zpřístupnění od stávající krajské silnice v , adresa, je po pozemku parc. č. , hodnota, . Pozemek má šíři asi 5,2 m a opěrná zeď se zpevněným sjezdem, kterou na části pozemku žalobce vybudoval má rozměry , právnická osoba, ,7 metrů šíře x 13 metrů délky. Těmito rozměry stavba zasahuje do pozemku parc. č. , hodnota, . Dále žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 612/2019, s tím, že předmětný pozemek je od roku 2012 zařazen do sítě místních komunikací, když předtím se jednalo o veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve vlastnictví státu, tedy šlo neustále o veřejný statek, který není způsobilým předmětem držby ani vydržení.3 Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, bylo zjištěno, že u pozemku parc. č. , hodnota, byl jako druh pozemku uvedena ostatní plocha a jako způsob využití – ostatní komunikace. Jako vlastník je veden žalovaný na základě smlouvy o bezúplatném převodu dle § 22 zákona č. 219/2000 Sb. ze dne 27. 9. 2012 s tím, že právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 2. 10. 2012.4 Z výpisu z pozemkové knihy pro katastrální obec , adresa, provedeném bývalým Státním notářstvím v , adresa, ke dni 15. 11. 1990 bylo zjištěno, že pozemek parc. č. , hodnota, byl veden jako cesta veřejná ve veřejných statcích.5 Z darovací smlouvy uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, coby dárci a žalobcem coby obdarovaným dne 19. 12. 2007 bylo zjištěno, že touto smlouvou žalobce nabyl pozemek parc. č. , Anonymizováno, v , adresa, .6 Z nájemní smlouvy č. 185N08/43 uzavřené mezi , právnická osoba, coby pronajímatelem a žalobcem a , jméno FO, coby nájemci dne 10. 8. 2008 bylo zjištěno, že pronajímatel pronajal nájemcům na dobu neurčitou pozemek parc. č. , hodnota, v , adresa, za účelem přístupu k nemovitosti. Ve smlouvě je uvedeno, že smlouva není právním titulem pro zřízení trvalé stavby nebo pro trvalé odnětí pozemků ze zemědělského půdního fondu.7 Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , , Anonymizováno, , ze dne 23. 7. 2012 č. 112/2012 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím městský úřad zařadil podle § 3 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích ostatní plochu – ostatní komunikaci, ležící na pozemku parc. č. , hodnota, v , adresa, , která je ve vlastnictví , adresa, , pozemek pod komunikací je ve vlastnictví České republiky, v zastoupení , právnická osoba, , do kategorie místních komunikací.8 Soud se v projednávané věci nejprve zabýval otázkou, zda má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.) a dospěl ke kladnému závěru. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti. Žaluje-li žalobce na určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí ČR.9 Dále se již soud zabýval věcí samou. Dle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.10 Dle § 1089 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.11 Dle § 1090 odst. 1 o. z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.12 Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.13 Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.14 Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba vak neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.15 Dle § 490 o. z. platí, že věc určená k obecnému užívání je veřejný statek.16 Jak vyplývá z geometrického plánu č. , hodnota, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, dne 1.2.2011 (na čl. 7) je pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, cestou, která slouží k přístupu ke svým pozemkům nejenom žalobci, ale i majitelům pozemků parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, . Jak vyplývá z výše uvedených listin, pak od samotného zápisu v pozemkových knihách se jednalo o veřejnou cestu, zapsanou ve veřejných statcích a následně po upuštění zásady povinnosti zápisů v pozemkových knihách byl způsob využití tohoto pozemku veden jako ostatní komunikace a později jako komunikace místní. Soud na shora uvedené a s odkazem na obsah rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 22 Cdo 612/2019 žalobu žalobce zamítl, neboť místní komunikace je veřejným statkem ve smyslu § 490 o. z. Předmětný pozemek je veřejným statkem založený normou veřejného práva. Zpočátku se jednalo o ostatní komunikaci neboli účelovou komunikaci, nyní místní komunikaci sloužící jako spojovací trasa k určitým pozemkům. Jedná se o zátěž pozemku veřejným statkem do té míry, že jeho vlastník nebo nájemce (je-li státem, obcí nebo právnickou osobou) musí strpět průchod a průjezd kterékoli osoby přes tuto komunikaci, nestanoví-li veřejnoprávní předpis (např. § 63 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) jinak. Dále i jako místní komunikace patřící pod pozemní komunikace dle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pozemek parc. č. , hodnota, veřejným statkem, který za podmínek zákonem stanovených smí každý užívat bezplatně a obvyklým způsobem (§ 19 zákona o pozemních komunikacích). Jestliže je veřejný statek založen na základě norem veřejného práva, řídí se jeho právní poměry výhradně normami veřejného práva. Veřejné statky založené veřejným právem totiž slouží k zabezpečení obecné potřeby svobodného pohybu, případně práva využívat nejzákladnější produkty přírody, jako jsou povrchová voda, vzduch, u nás i lesní plody. Není možné, aby se právo na využití veřejného statku, vynucovalo jiným způsobem než jeho veřejnou správou podle norem veřejného práva, což vyplývá jednak z ustanovení § 1 odst. 1 o. z. a § 1 o.s.ř. a jednak z faktu, že příslušené předpisy veřejného práva upravující využití veřejného statku zřízeného právem veřejným upravují i svébytný režim pro případ, že je do jimi ustaveného veřejného statku zasaženo (§ 40 až 43c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). S ohledem na shora uvedené pak platí, že veřejný statek neumožňuje, a to s ohledem na povahu obecného užívání, vydržení nemovitosti ve smyslu § 1089 an. o. z., a nemůže být tudíž ani způsobilým předmětem držby podle § 987 an. o. z. Samotný charakter veřejného statku coby věci v obecném užívání nezakládá možnost nakládat s touto jako s věcí vlastní pro sebe; v opačném případě by se jednalo o narušení jeho veřejné podstaty s nutností obnovení původního stavu právními prostředky orgánem veřejné moci. Na tomto závěru nemění nic ani to, že by původně mohl nájezd, který žalobce a jeho rodina využívá k příjezdu na svůj pozemek, mohl stát na pozemku žalobce, resp. jeho právních předchůdců, když v současné době zasahuje právě do pozemku parc. č. , hodnota, , který je veřejným statkem.17 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a protože byl žalovaný v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud náklady řízení v částce 29 378,80 Kč, které sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (4x 5 620 Kč a 4x 450 Kč) a 21 % DPH ve výši 5 098,80 Kč.