7 C 198/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem adresa žalované t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody o zaplacení 38 012,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11 847,63 Kč s 15 % úrokem z prodlení jdoucím od 30. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 165 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 740,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 343,20 Kč, s 15 % úrokem z prodlení z částky 16 954,25 Kč jdoucím od 22. 10. 2024 do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení z částky 16 954,25 Kč jdoucím od 22. 10. 2024 do zaplacení a částku ve výši 9 500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 21. 5. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČ IČO, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 22. 6. 2023 ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala s poskytnutým úvěrem zaplatit právnímu předchůdci žalobce 16 665 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 445 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně, 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a 3 796 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku ve výši 35 665 Kč se žalovaná zavázala splatit právnímu předchůdce žalobce v 52týdenních splátkách po 686 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 6. 2024. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradila 22. 9. 2023, Ke dni 22. 1. 2024 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužní jistina činila 16 954,25 Kč a dlužný poplatek 11 558,38 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21.10.2024 (viz čl. 12) postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalovaná do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek zaplatila právnímu předchůdci žalobce 5 500 Kč a žalobce po žalované požaduje zaplacení 38 012,63 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 954,25 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11 558,38 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 343,20 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 740,94 Kč, 15 % roční úrok z dlužné jistiny ve výši 16 954,25 Kč jdoucí od 22. 10. 2024 do zaplacení a 15 % roční úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 16 954,25 Kč jdoucí od 22. 10. 2024 do zaplacení. U kapitalizovaného úroku ve výši 1 343,20 Kč se jedná o 15 % roční úrok z dlužné jistiny ve výši 16 594,25 Kč jdoucí od 21.6.2024 do 21. 10. 2024 a u kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 740,94 Kč se jedná o zákonný 15 % roční úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 16 954,25 Kč jdoucí od 30. 9. 2023 do 21. 10. 2024. Dále žalobce po žalované požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč, která představuje součet postoupené smluvní pokuty ve výši 6 392,12 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 28 512,63 Kč za období od 22. 10. 2024 do 6. 2. 2025. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet, když provedl vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace právní předchůdce žalobce ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. Protože se žalovaná k nařízenému jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze zákaznické karty žalované v žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že je vyučena, je svobodná, bez vyživovacích povinností, je zaměstnána jako dělnice s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 005 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Tyto informace si právní předchůdce žalobce neověřil žádnými doklady. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 22. 6. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované 19 000 Kč a zažalovaná se zavázala žalobci zaplatit poplatek za poskytnutý úvěr v celkové výši 14 741 Kč formou týdenních splátek po 686 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 679 Kč. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalované toliko z informací, které mu poskytla sama žalovaná, a které si nikterak neověřil. Právní předchůdce žalobce tedy povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 19 000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce zaplatila 5 500 Kč, obohatila se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 5 500 Kč a k vrácení jí tak zbývá 13 500 Kč (19 000 Kč – 5 500 Kč). A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 o. z. postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalované povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přestože v projednávané věci byla úspěšnější žalovaná, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalované dosud žádné náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.