7 C 247/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa s adresou pro doručování: adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33.630,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 33.630,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 929,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.907,12 Kč, s 10% úrokem z prodlení z částky 26.420,84 Kč jdoucím od 26. 10. 2019 do zaplacení a s 9,9% ročním úrokem z částky 26.420,84 Kč jdoucím od 26. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je dále povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.365 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném, aby mu zaplatil žalovanou částku včetně výše uvedeného příslušenství, a to ze dvou samostatných nároků. V případě prvého nároku tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 9. 7. 2012 smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, konta [anonymizováno], na základě které zřídil a vedl pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. Dne 21. 8. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o povoleném debetu na tomto účtu, a to až do výše 5.000 Kč. Žalovaný ale posléze podmínky této smlouvy porušil, když se dostal na účtu do nepovoleného debetu, tedy povolenou částku přečerpal o dalších 293,53 Kč a vzniklý rozdíl nevyrovnal ani přes upomínku žalobce. Proto žalobce pro toto závažné porušení smluvních povinností žalovaným přípisem ze dne 4. 12. 2018 odstoupil od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a ke dni 18. 12. 2018 převedl celkovou dlužnou částku ve výši 5.539,71 Kč ze zrušeného běžného účtu žalovaného na zvláštní účet a znovu vyzval žalovaného k vyrovnání celého dluhu. Žalovaný tak však dobrovolně neučinil. Svůj druhý nárok žalobce opřel o tvrzení, že dne 27. 9. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tentýž den poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky při sjednané úrokové sazbě 9,90 % ročně, jakož i hradit poplatky dle sazebníku žalobce a pojištění ve výši 30 Kč měsíčně. Úvěr včetně úroků a ostatních uvedených plateb měl přitom žalovaný splácet 72 pravidelnými měsíčními splátkami po 560 Kč bez pojištění. Žalovaný však počínaje splátkou splatnou dne 15. 10. 2018 splátky nehradil. Proto došlo k zesplatnění celého jeho dluhu, a to přípisem ze dne 20. 6. 2019. Jeho dluh se přitom skládal z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 26.420,84 Kč, dlužných poplatků ve výši 1.670 Kč a dlužných úroků ve výši 2.907,12 Kč Ani poté však žalovaný nic žalobci z tohoto titulu nezaplatil. Proto se žalobce po něm domáhal zaplacení smluvních úroků z dlužné jistiny od 26. 10. 2019 do zaplacení a také úhrady zákonných úroků z prodlení za nedodržení termínu splatnosti závazků žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o zřízení a vedení účtu ze dne 9. 7. 2012, jakož i ze smlouvy o povoleném debetu na tomto účtu ze dne 21. 8. 2017, včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru a příslušných obchodních podmínek žalobce, jakož i jeho sazebníku soud zjistil, že žalobce zřídil a vedl pro žalovaného osobní účet č. [bankovní účet], přičemž účastníci si mezi sebou dojednali i povolené přečerpání finančních prostředků na tomto účtu, a to až do částky 5.000 Kč. Úroková sazba činila 12 % p. a. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal dodržovat podmínky povoleného debetu, zejména nepřekročit sjednaný limit. Z výzvy žalobce ze dne 30. 10. 2018 bylo dále zjištěno, že žalovaný překročil sjednaný debetní limit a byl žalobcem vyzván k neprodlenému dorovnání finančních prostředků do výše povoleného limitu, zároveň byl upozorněn na úrokovou sazbu 25 % p. a. pro nepovolený debet vyplývající ze sazebníku žalobce. Přípisem ze dne 4. 12. 2018 žalobce vůči žalovanému odstoupil od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 18. 12. 2018 byl zjištěn záporný zůstatek na účtu ve výši 5.539,71 Kč. Z tohoto výpisu a z oznámení ze dne 19. 12. 2018 se dále podává, že uvedený záporný zůstatek byl žalobcem převeden na zvláštní účet č. [bankovní účet], osobní účet žalovaného byl zrušen, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky vedené na pohledávkovém účtu. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k úhradě částky 5.539,71 Kč s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

4. Ze žádosti o úvěr a ze standardních informací ke spotřebitelskému úvěru ze dne 21. 8. 2017 a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 9. 2017 soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o neúčelovém spotřebitelském úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu úrok při sjednané úrokové sazbě 9,90 % ročně, jakož i hradit poplatky a ceny dle sazebníku žalobce, a to vše formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 560 Kč tak, že splatnosti poslední ze stanovených 72 splátek měla nastat dne 15. 9. 2023. Nadto se ještě zavázal platit každý měsíc i cenu za pojištění ve výši 30 Kč měsíčně. Částka 30.000 Kč byla na účet žalovaného převedena dne 27. 9. 2017, jak plyne z interního účetního dokladu vystaveného žalobcem a také z historického výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Z tohoto historického výpisu dále plyne, že žalovaný naposledy uhradil splátku splatnou dne 15. 9. 2018, nic jiného již žalobci z uvedeného titulu nezaplatil, ačkoliv byl k úhradě splátek upomínán, jak plyne z přípisu ze dne 19. 11. 2018. Přípisem ze dne 20. 6. 2019 proto žalobce celý dluh zesplatnil s tím, že celková jeho pohledávka včetně úroků a dalšího příslušenství činila ke dni 19. 6. 2019 30.072,74 Kč. Ke dni sestavení historického výpisu, tedy ke dni 2. 8. 2019, pak činil zůstatek jistiny úvěru 26.420,84 Kč, splatné úroky byly vyčísleny částkou 2.325,87 Kč, pokuta z prodlení částkou 327,55 Kč a úvěrové poplatky částkou 1.580 Kč. Výzvou ze dne 29. 8. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové částky 79.094,10 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z uvedeného titulu vyčíslené včetně příslušenství celkovou částkou 89.502,65 Kč.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právním posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

9. Ohledně prvního nároku žalobce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu, která se s účinností nového občanského zákoníku řídila tímto novým zákoníkem dle § 3077 občanského zákoníku. Na základě smlouvy ze dne 21. 8. 2017 byl ke smlouvě o účtu mezi účastníky platně dle § 2665 občanského zákoníku sjednán povolený debet, přičemž na takto založený smluvní vztah a práva a povinnosti z něho vyplývající se přiměřeně použijí ustanovení § 2395 a následujících upravujících smlouvu o úvěru. Žalobce své povinnosti ze smlouvy splnil, když umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky až do sjednané výše záporného zůstatku na účtu 5.000 Kč. Naopak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když tento sjednaný limit překročil. Proto mohl žalobce v souladu se smlouvou smlouvu o běžném účtu vypovědět a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celé dlužné částky, která činila 5.539,71 Kč. A protože žalovaný dosud tuto částku žalobci nezaplatil, uložil mu nyní soud povinnost ji uhradit.

10. Druhý žalobcův nárok soud posoudil dle § 2395 a násl. občanského zákoníku jako pohledávku plynoucí z platně uzavřené smlouvy o úvěru. I v tomto případě žalobce jakožto úvěrující splnil své smluvní povinnosti, když žalovanému coby úvěrovanému poskytl sjednané finanční prostředky ve výši 30.000 Kč. Žalovaný ale posléze nehradil sjednané splátky úvěru, kterými měl uhradit jak jistinu úvěru, tak i úroky sjednané ve výši 9,90 % ročně, tak i poplatky a ceny dle sazebníku žalobce. Nadále tak z uvedeného titulu dluží částku 26.420,84 Kč představující dlužnou jistinu úvěru a částku 1.670 Kč představující dlužné poplatky. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 28.090,84 Kč. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se požadovaného příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobci nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku a na úroky z prodlení mu pak vznikl nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný tím, že svůj dluh nezaplatil řádně a včas, ocitl se se svým peněžitým dluhem v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že žalobcem žádané úroky z prodlení nepřekračují výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastník, který měl v řízení plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníkovi, který v řízení úspěšný nebyl. Náklady žalobce, který byl v řízení plně úspěšný, ve výši 11.365 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení v částce 1.346 Kč, odměnou advokáta ve výši 3 x 2.460 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v aktuálním znění (dále jen AT), náhradou jeho hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 AT a 21% DPH z uvedených částek (kromě soudního poplatku) ve výši 1.739 Kč. Celou tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, jak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.