7 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného omezený ve svéprávnosti bytem adresa , anonymizována dvě slova zastoupen územní celek jako opatrovníkem zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 18 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 910 Kč s 8,25% úrokem z prodlení jdoucím od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to formou měsíčních splátek po 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci s účinností od měsíce května 2021 do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 620 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 173,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 144,15 Kč, s 9% úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 23,66% úrokem z částky 13 000 Kč jdoucím od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 25.9.2020, zaplacení žalované částky z důvodu nezaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201064635, kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], dne 16.10.2017, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 22 620 Kč (krom jistiny, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a odměnu a hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč) v 58 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26.11.2018. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 (viz. čl. 34-37) žalobci jako novému věřiteli a toto postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem z téhož dne. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce do doby postoupení pohledávky uhradil 4 090 Kč, když poslední platba na pohledávku byla uhrazena 12.2.2019. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 18 530 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 530 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 3 144,15 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 173,25 Kč, 23,66 % úrok z dlužné jistiny ve výši 13 0000 Kč jdoucí od 30.11.2019 do zaplacení a 9% úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč jdoucí od 30.11.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil schopnost žalovaného předmětný spotřebitelský úvěr splácet, a to dle ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 2 Žalovaný se žalobou nesouhlasil a poukazoval na to, že je omezený ve svéprávnosti, smlouvu uzavřel v době, kdy už trpěl dušení poruchou a byl nezpůsobilý uzavřít smlouvu takového rozsahu. Od roku 1998 je příjemcem invalidního důchodu, který v současné době činí 8 755 Kč měsíčně (po exekučních srážkách), žije v domově důchodců, kde mu po zaplacení ubytování a stravy zbude asi 1 000 Kč měsíčně. Dále namítal, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla platně uzavřena také proto, že právní předchůdce žalobce řádně neprověřil jeho úvěruschopnost a také neměl licenci k poskytování úvěrů. V případě, že by soud věc posoudil dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, má žalovaný za to, že došlo ke zjevnému zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. 3 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201064635 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 16.10.2017, soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], žalovanému poskytla finanční obnos ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zapůjčenou částku vrátit spolu s výše uvedenými poplatky a úrokem v týdenních splátkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 pak vyplývá, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla tímto postoupena na žalobce, který žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ještě před podáním žaloby dopisem ze dne 30.4.2020 4 Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13.10.2020 čj. [číslo jednací] byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý hospodařit s částkou v úhrnu vyšší než 200 Kč týdně, samostatně nakládat s majetkovou hodnotou přesahující 200 Kč v každém jednotlivém případě nebo zavazovat se k plnění s hodnotou přesahující 200 Kč v každém jednotlivém případě. Omezení svéprávnosti bylo stanoveno na dobu 5 let od právní moci rozsudku a rozsudek nabyl právní moci 2.11.2020. Z přílohového spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, vypracovaného dne 10.8.2020 zjištěno, že žalovaný trpí trvalou duševní poruchou – lehká mentální retardace v její těžší formě a vleklé zneužívání alkoholu, která není jen přechodná. Uvedená porucha se projevuje sníženou schopností abstrakce a úsudku, je omezena představivost a schopnost chápat důsledky svého jednání. Osoby jsou schopny jen konkrétních myšlenkových operací s jednoduchými pojmy, jsou zvýšeně sugestibilní a snadno ovlivnitelné svým okolím, zejména osobami, ke kterým mají emoční vztah. 5 Dle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Jde o neplatnost absolutní. Neplatné je tedy i právní jednání zletilé fyzické osoby, která jedná v dušení poruše, jež ji činí k tomuto právnímu jednání neschopnou, aniž by u této fyzické osoby došlo k soudnímu rozhodnutí o zbavení či omezení svéprávnosti. V takovém případě se nezbytně předpokládá, aby bylo bezpečně zjištěno, že subjekt buď nedokáže posoudit následky svého jednání, nebo toto jednání ovládnout, popř. obojí. 6 Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 7 Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9 Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10 Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno, To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11 V projednávané věci bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 16.10.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1201064635 dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které bylo žalovanému vyplaceno 13 000 Kč a žalovaný do dnešního dne na úvěr zaplatil 4 090 Kč. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13.10.2020 čj. [číslo jednací] byl žalovaný omezen ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není způsobilý samostatně nakládat s majetkovou hodnotou přesahující 200 Kč v každém jednotlivém případě nebo zavazovat se k plnění s hodnotou přesahující 200 Kč v každém jednotlivém případě. Rozsudek nabyl právní moci 2.11.2020. Jak, ale vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, žalovaný trpí trvalou duševní poruchou – lehká mentální retardace v její těžší formě a vleklé zneužívání alkoholu, která není jen přechodná. Uvedená porucha se projevuje sníženou schopností abstrakce a úsudku, je omezena představivost a schopnost chápat důsledky svého jednání. Tudíž žalovaný již při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 16.10.2017 jednal v duševní poruše, která ho činila neschopným právně jednat, aniž by už u něj došlo k soudnímu rozhodnutí o zbavení či omezení svéprávnosti. Předmětná smlouva je tedy z tohoto důvodu neplatná (§ 581 o. z.) a soud se již dále nezabýval námitkou žalovaného ohledně platnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Protože, ale bylo právním předchůdcem žalobce plněno na tuto neplatnou smlouvu finanční částkou ve výši 13 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 4 090 Kč a právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobce, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce coby právní nástupce poskytovatele má právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil a v dané věci se tak rozhodně ze strany žalobce nejedná o protiprávní jednání (§ 8 o. z.), které by nepožívalo právní ochrany. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 4 090 Kč a k vrácení tedy zbývá (13 000 Kč – 4 090 Kč) 8 910 Kč, které mu soud uložil zaplatit žalobci ve výše uvedených splátkách pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nebude-li zaplacena řádně a včas byť jen jediná splátka, stává se splatným celý dluh najednou. 12 Soud žalobci přiznal i požadované úroky z prodlení, na které má coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok, když výše těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Tyto úroky z prodlení soud žalobci přiznal od 26.2.2021, tedy následující den po té, co byl platební rozkaz vydaný dne 23.2.2021 čj. 7C 35/2021-19, kterým bylo žalobě zcela vyhověno, doručen opatrovníku žalovaného, neboť žalovaný nebyl schopen dříve sám s vyšší částkou než 200 Kč nakládat. 13 Protože žalobce má tedy právo pouze na to co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaných poplatků a úroků zamítnuta. 14 A protože se v projednávané věci nedá hovořit o převážném úspěchu žádného účastníka, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).