7 C 385/2018

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: anonymizováno ) celé jméno žalované , datum narození bytem obec a číslo anonymizováno ) celé jméno žalovaného , datum narození bytem obec a číslo oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba o určení, že společné jmění žalobkyně a [celé jméno původního účastníka], narozeného [datum], posledně bytem [adresa], zemřelého [datum], tvořila část pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], přiléhající k pozemkům [anonymizována dvě slova] a parc. [číslo] vymezená oplocením na straně přivrácené k pozemkům parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit na nákladech řízení státu 647 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

III. Žalobkyně je dále povinna nahradit žalovaným na nákladech řízení 97 682,96 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jejich právního zástupce. 1 Žalobkyně se spolu se svým manželem [celé jméno původního účastníka] - původně první žalobce (dále jen žalobci) domáhali svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 31. 12. 2018, vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jejich společné jmění manželů tvořila část pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], přiléhající k jejich pozemkům parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] vymezená oplocením na straně přivrácené k pozemkům parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo]. Žalobci pozemek parc. č. st. [anonymizováno] s domem [adresa] a pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 31. 10. 1988 a předmětem kupní smlouvy bylo i oplocení oddělující pozemky parc. č. st. [anonymizováno], parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] který nyní vlastní žalovaní. Po téměř dvaceti letech užívání zakoupených pozemků v rozsahu jejich oplocení, kdy žalobci byli přesvědčeni, že užívají své pozemky, zjistili, že oplocení se nachází na části pozemku žalovaných parc. [číslo] to v rámci vyřizování zápisu stavby do katastru nemovitostí, kterou částečně zřídili na tomto pozemku žalovaných. Žalobci jsou, ale přesvědčeni, že vlastnické právo k části pozemku žalovaných parc. [číslo] v rozsahu jež je vymezen v terénu oplocením, nabyli vydržením, když se oprávněné držby sporné části pozemku ujali dnem 31. 10. 1988 na základě shora uvedené kupní smlouvy a právo oprávněné držby nerušeně vykonávali 10 let tedy do 31. 10. 1998, kdy pozemek parc. [číslo] vlastnil pan [jméno] [jméno]. Po celou vydržecí dobu žalobkyně a její manžel vykonávali své vlastnické právo ke sporné části pozemku v dobré víře, že jim patří i sporná část pozemku, když za hranici mezi jejich pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] považovali stávající oplocení, které se na uvedeném místě nachází nejméně od roku 1988 a po celou dobu je nikdo neupozornil na to, že hranice mezi těmito pozemky vede jinudy. 2 Žalovaní se žalobou nesouhlasili a namítali, že všechny tři shora uvedené sousedící pozemky jsou řádně zaměřeny v katastru nemovitostí, dříve v evidenci nemovitostí a bylo tedy zřejmé, kudy jejich hranice vedou, nacházejí se v rovinaté oblasti bez krajinných prvků, které by bylo možné chápat jako hraniční ukazatele. Není tak patrné, z jakého důvodu se žalobci v roce 1988 rozhodli nově založit a umístit své oplocení stávajícím způsobem. Jejich užívání části pozemku žalovaných nevyplývá z žádného omluvitelného omylu, nýbrž z pouhé svévole při určení vedení oplocení. Žalobci totiž postavili nový plot svévolně bez zohlednění a zaměření hranic sousedních pozemků, a tudíž nemohli být v dobré víře, že jim část sporného pozemku patří. 3 V průběhu řízení, dne [datum], žalobce [celé jméno původního účastníka] zemřel a soud usnesením ze dne 4.5.2022, čj. 7 C 385/2018-117 rozhodl, že v řízení na straně žalobce [celé jméno původního účastníka] bude pokračováno se žalobkyní [celé jméno žalobkyně], jeho manželkou. 4 Žalobkyně v řízení tvrdila, že spolu s manželem nemovitosti v [obec] koupili od paní [příjmení] v takovém rozsahu, jak je užívají dodnes, tak jak jsou také oploceny. Plot vede po celé délce hranice pozemků žalobců parc. [číslo] pozemku žalovaných parc. [číslo]. V době, kdy žalobci nemovitosti kupovali, bylo toto oplocení částečně dřevěné, část byla drátěná a mezi poli oplocení byly sloupky z pražců. Žalobci oplocení předělali, ale ponechali jej na původním místě a nyní je plot celý dřevěný. Sousední pozemek parc. [číslo] v době, kdy žalobci kupovali nemovitosti v [obec], vlastnilo jednotné zemědělské družstvo (dále jen JZD) a následně byl v restituci vrácen rodině [příjmení]. Od nich si pozemek koupil pan [jméno]. Žalobci asi před 20 lety na pozemku parc. [číslo] u oplocení tvořící hranici mezi pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] postavili garáž, a pan [jméno] coby vlastník pozemku parc. [číslo] žalobcům udělil souhlas k této stavbě. Když, ale žalobci nechali stavbu zaměřit pro zápis do katastru, zjistili, že její část stojí na pozemku žalovaných. 5 První žalovaná tvrdila, že v době, kdy pozemek parc. [číslo] v [obec] kupovali s manželem od manželů [příjmení], prodávající pan [jméno] a jeho otec je upozornili na to, že oplocení žalobců vede po jejich pozemku a doporučili jim, aby si nechali hranice zaměřit. Žalovaní, ale tehdy měli se žalobci dobré sousedské vztahy a nechtěli situaci nijak řešit. Asi před 15 lety pan [celé jméno původního účastníka] druhému žalovanému říkal, že by užívání pozemků měli nějak vyřešit. 6 Z výpovědi [jméno] [příjmení], bratra [jméno] [příjmení], od které žalobci koupili nemovitosti v [obec], bylo zjištěno, že místo velmi dobře zná a ví, že plot mezi pozemky žalobců a pozemkem žalovaných nevede v původním místě. Dříve byl plot plaňkový s dřevěnými sloupky a dále navazovalo pletivo s betonovými sloupky. Plot vedl po hranicích pozemků rovně, ale nyní je posunut směrem k pozemku, který vlastnilo JZD. Sestra svědka, která nemovitosti žalobcům prodávala, plot nepředělávala. 7 Z výpovědi [jméno] [jméno], bývalého vlastníka části sporného pozemku bylo zjištěno, že svědek v minulosti prodal žalovaným pozemek parc. [číslo] místo tedy zná. Plot vedoucí po hranici mezi pozemky žalobců parc. [číslo] pozemkem žalovaných [číslo] byl v minulosti drátěný a vedl blíž k pozemkům žalobců. V současném postavení vede plot asi od roku 1988. 8 Z výpovědi [jméno] [příjmení], svědkyně která v místě bydlela od roku 1986 do roku 2012 bylo zjištěno, že nový plot po celé jeho délce mezi pozemky parc. [číslo] dělali žalobci v roce 1988, když původní plot byl z pletiva. 9 Svědek [jméno] [příjmení], soused obou účastníků řízení, byl přesvědčen, že oplocení mezi pozemky je původním stavu. 10 Z výpovědi [jméno] [příjmení], dcery žalobců, které bylo v době koupě nemovitostí 18 let, bylo zjištěno, že plot oddělující pozemky žalobců od pozemku žalovaných se nepředělával, pouze se měnily rozbité plaňky, což dále potvrdil i svědek [jméno] [jméno], kamarád svědkyně, který upřesnil, že se nejednalo o plaňky, ale plochá prkna. 11 Z výpovědi [jméno] [příjmení], manžela [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že poprvé u žalobců v [obec] byl v květnu 1989. Plot oddělující pozemky žalobců a pozemek žalovaných byl plaňkový z tzv. krajinek a vzadu byl z pletiva. Svědek pomáhal prvnímu žalobci v letech 1990 1992 plot pouze opravovat. 12 Z výpovědi [jméno] [příjmení], sousedky účastníků řízení bylo zjištěno, že původní plot oddělující pozemky žalobců a pozemek žalovaných byl z pletiva a část byla plaňková, což potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení]. 13 Z výpovědi [jméno] [jméno], bývalého souseda žalobců a otce svědka [jméno] [jméno], bylo zjištěno, že původní plot oddělující pozemky žalobců od pozemku žalovaných byl z pletiva a žalobci postavili plot nový z palubek a z pražců. Vzadu k poli pak vyrovnali zlom v hranici blíž k pozemku žalovaných, protože vzadu měli úzkou špici. 14 Z výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobci plot pouze opravovali, měnily pouze výplně mezi sloupky, které zůstaly na místě a byly z dřevěných napuštěných pražců. 15 Z výpovědi [jméno] [příjmení], projektanta, který pro žalobce v minulosti prováděl odborný dozor nad stavbou bylo zjištěno, že si na tuto konkrétní službu pro žalobce nepamatuje, ale popsal, že obvykle pro klienty vyhotoví projektovou dokumentaci a pokud projeví zájem, obstará jim i jednotlivá vyjádření a povolení k zahájení stavby. Po té veškerou dokumentaci potřebnou k zahájení stavby, klientům doklady předá a následně je může i sám předat příslušnému stavebnímu úřadu. Vždy je, ale nejprve předá klientům, protože na tuto jeho službu navazují různé platby. 16 Výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] neměla pro rozhodnutí soudu žádný význam, jakož i obsah přílohového spisu zdejšího soudu sp. zn. N 593/88, týkající se sepisu kupní smlouvy uzavřené mezi paní [jméno] [příjmení] coby prodávající a žalobci coby kupujícími dne 31. 10. 1988. 17 Ze smlouvy kupní uzavřené mezi [jméno] [příjmení] coby prodávající a manželi [příjmení] coby kupujícími dne 31. 10. 1988, sepsané formou notářského zápisu bývalým Státním notářstvím v [obec] pod NZ 589/88 bylo zjištěno, že žalobkyně spolu se svým manželem [celé jméno původního účastníka] koupili do svého společného jmění manželů dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] spolu s oplocením vedlejším sklepem, přístřeškem a venkovními úpravami. 18 Ze smlouvy kupní uzavřené mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] coby prodávajícími a žalovanými coby kupujícími dne 2. 4. 2001 bylo zjištěno, že prodávající byli na základě kupní smlouvy ze dne 5. 6. 1998 vlastníky pozemku parc. [číslo] pozemků ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr [číslo] v obci a [katastrální uzemí] a žalovaní tuto smlouvou od prodávajících koupili do svého společného jmění manželů pozemek parc. [číslo] pozemek ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr [číslo] pozemek ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr [číslo] díl„ a“, oba sloučené geometrickým plánem [číslo] ze dne 27. 2. 2001 do pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí]. 19 Z přílohového spisu [stát. instituce] sp. zn. [spisová značka] [číslo], týkající se stavby dalších objektů u [adresa] v [obec], projektanta [jméno] [příjmení] bylo mimo jiné zjištěno, že 4. 9. 1998 první žalobce podal žádost o vydání stavebního povolení na stavební objekty u domu [adresa] v [obec], sestávající z přístavky, bazénu, přístřešku a kůlny na pozemcích parc. č. st. [anonymizováno] a [číslo] v [obec], které měli byl provedeny svépomocí a odborný dozor nad prováděním stavby měl vést pan [jméno] [příjmení]. Přílohou žádosti bylo mimo jiné vyjádření správců podzemních sítí. Z kopie katastrální mapy vyhotovené dne 19. 8. 1998, na které dala své vyjádření [právnická osoba], a [právnická osoba], [anonymizováno] [ulice] [obec], [anonymizováno], telekomunikační obvod [obec] dne 2. 9. 1998 bylo mimo jiné zjištěno, že [právnická osoba], provedl na mapě zákres území – pozemky žalobců, na kterém se telekomunikační sítě nenacházejí, a z tohoto zákresu je patrné, že zakreslený úsek, který žalobci užívají, je větší nežli jsou hranice zachycené v katastrální mapě. 20 Soud se nejprve zabýval přípustností této určovací žaloby a po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že procesní předpoklady úspěšnosti určovací žaloby, tedy věcná legitimace účastníků a naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o.s.ř.) jsou v daném případě splněny, neboť naléhavý právní zájem žalobce na určení svého vlastnického práva k nemovitostem je dán vždy, má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo, jako v daném případě, zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, když v evidenci nemovitostí jsou jako vlastníci sporné části pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] zapsáni žalovaní. Dále se soud zabýval již věcí samou. 21 Dle § 1045 až 1114 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) lze vlastnictví k věci nabýt mimo jiné vydržením nebo převodem vlastnického práva. Předpoklady vydržení je třeba posuzovat podle právní úpravy účinné v době, kdy bylo s držbou práva započato. 22 Dle tvrzení žalobkyně započali žalobci s držbou práva odpovídajícímu vlastnickému právu k části pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] dnem 31. 10. 1988, a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 31. 10. 1988, kdy spornou část pozemku koupili spolu s ostatními nemovitostmi, a to domem [adresa], pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] a pozemkem parc. [číslo] v [obec], tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zákoník). S těmito nemovitostmi se žalobci chopily držby práva odpovídajícímu vlastnickému právu i části sporného pozemku parc. [číslo] v [obec] a soud tedy posuzoval předpoklady vydržení sporné části pozemku podle shora citovaného občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. 23 Dle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.) Dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Občanský zákoník z roku 1964 v původním znění nabytí práva vydržením vůbec neupravoval. Vydržení bylo opětovně zavedenou novelou občanského zákoníku č. 131/1982 Sb., účinnou od 1.4.1983. Tato novela, ale omezovala jak rozsah subjektů vydržení, které bylo omezeno na občany (byly z něj vyloučeny právnické osoby), tak i předmět vydržení, když nebylo možno vydržet zejména vlastnické právo k pozemkům. Novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb. naprostou většinu omezení odstranila; z vydržení nebyl vyloučen žádný subjekt (s výjimkou některých případů držby cizozemců a předmět vydržení byl omezen jen zcela okrajově. Vlastníkem vydrženého pozemku se držitel stal okamžikem, kdy splnil podmínky vydržení. Způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva se stal i pozemek, který je částí parcely. 24 Podle § 130 odst. 1 obč. zákoníku, kdo s věcí nakládá jako se svou vlastní a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má – pokud není stanoveno jinak – obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Uvedené podmínky musí být splněny současně. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží. Dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ale neznamená, že takový titul musí být dán. Postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoliv, se vždy hodnotí objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) účastníka samého, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu pokaždé požadovat, neměl resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může být nadále subjektivně v dobré víře. Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv‚ se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným. 25 Soud po zhodnocení shora provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobci nebyli v dobré víře, že jim sporná část pozemku v [obec] patří, neboť sama žalobkyně připustila, že po zakoupení nemovitostí v [obec] dne 31. 10. 1988 předělávali s manželem původní oplocení, které bylo částečně dřevěné, část byla drátěná a mezi poli oplocení byly sloupky z pražců. Dále tvrdila, že při předělávání plotu, ponechali plot na původním místě. Toto tvrzení žalobkyně, že nový plot zůstal na původním místě, ale vyvrátil svědek [jméno] [příjmení], bratr [jméno] [příjmení], která nemovitosti žalobcům prodávala, a který tedy místo z té doby dobře znal a který vypověděl, že vedení nového plotu bylo žalobci posunuto dále do prostor, které dříve vlastnilo JZD, což potvrdili i další svědci [jméno] [jméno], coby původní vlastník sporné části pozemku a jeho otec [jméno] [jméno]. Ostatní svědci jako [jméno] [příjmení], dcera žalobců, [jméno] [příjmení], její manžel a [jméno] [příjmení] sice vypovídali, že oplocení oddělující pozemky účastníků stojí na původním místě, ale zase si nepamatovali jeho původní stav, tedy že byl částečně dřevěný a část byla z pletiva, jak tvrdila žalobkyně anebo v rozporu s jejím tvrzením uváděli, že se plot pouze opravoval, že se měnili jednotlivé poškozené plaňky. 26 Dále má soud za to, že žalobci nebyli v dobré víře, že jim sporná část pozemku patří, a to proto že nejpozději 4. 9. 1998 (za splnění podmínek k vydržení by v projednávané věci končila vydržecí doba 31. 10. 1998), kdy první žalobce podával žádost o vydání stavebního povolení na stavbu objektů u domu [adresa] v [obec], ke kterému přikládal vyjádření [právnická osoba], nemohli být žalobci v dobré víře, že jim sporná část pozemku patří, když ze zákresu na katastrální mapě kterou provedl [právnická osoba], vyplývá, že zakreslený úsek, který žalobci užívají, je větší nežli jsou hranice pozemků zavedené v katastrální mapě. Žalobci tedy nemohli být v dobré víře, že jim věc po právu patří už s ohledem na tuto okolnost, která u nich musela vyvolat důvodné pochybnosti, že jim věc patří a nemohlo se jednat o omyl. Protože tedy v projednávané věci u žalobců nebyly splněny podmínky pro vydržení sporné části pozemku, kdy oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem a uvedené podmínky musí být splněny současně, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 27 Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V projednávané věci platil soud z rozpočtových prostředků svědečné svědku [jméno] [jméno] v částce 647 Kč, a protože v řízení nebyla úspěšná žalobkyně, je povinna tyto náklady řízení státu nahradit. 28 Protože žalovaní byli v řízení plně úspěšní, náleží jim dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení v částce Kč, které sestávají z odměny advokáta za 13 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 za zastoupení dvou účastníků a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (13x 4 960 Kč a 26x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada cestovného advokáta osobním automobilem zn. VW Touareg z Hradce Králové do Rychnova nad Kněžnou a zpět dne 18.4.2019 za 347,47 Kč, dne 9. 12. 2019 za 505,41 Kč, dne 27. 7. 2020 za 503,90 Kč, dne 21.9.2020 za 503, 90 Kč, dne 16. 11. 2020 za 503, 90 Kč, dne 13. 10. 2022 za 624,69 Kč, 5.1.2023 za 648,85 Kč a dne 6. 2. 2023 za 648,85 Kč, dále náhrady cestovného z Hradce Králové na místní šetření v [obec] a zpět dne 30. 1. 2020 za 314,94 Kč a z Hradce Králové do [obec] a zpět dne 2. 8. 2021 za 247,81 Kč, dále náhrady za ztrátu času na cestě 36 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH v částce.