7 C 56/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobkyně , IČ IČO sídlem adresa zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem adresa o zaplacení 69 615,24 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 69 615,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 629,65 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 698,84 Kč, s 16,1 % ročním úrokem z částky 68 115,24 Kč jdoucím od 19. 9. 2023 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení z částky 68 115,24 Kč jdoucím od 19. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je dále povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení 18 031 Kč rovněž dotří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.Odůvodnění1 Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou uplatněnou u soudu dne 17. 12. 2023 zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 5. 2022 pod č. 247454290, ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 522,29 Kč, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků a účastníci se dohodli, že úvěr bude úročen sazbou 16,10 % ročně. Žalovaná svou povinnost nesplnila a poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a prohlásil poskytnutý úvěr ke dni 20. 2. 2023 za okamžitě splatný v celé výši (viz dopis ze dne 22. 2. 2023 na čl. 8), neboť žalovaná byla se splácením v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek s datem úplaty 18. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobce (viz čl. 30). Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 68 115,24 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 4 629,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 698,84 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil schopnost žalované úvěr splácet na základě údajů poskytnutých žalovanou, které hodnotil individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, když kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR a porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalobce zjistil, že čistý měsíční příjem žalované činil 46 191 Kč, který byl ověřen z jejího běžného účtu, pracovní poměr žalované byl uzavřen na dobu neurčitou a žalovaná byla rozvedené s jednou vyživovací povinností (viz čl. 66 p. v.).2 Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3 Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka uzavřené mezi právním předchůdce žalobce a žalovanou dne 3. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalované právní předchůdce žalobce poskytl úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 72měsíčních splátkách po 1 522,29 Kč s tím, že celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 110 813,98 Kč.4 Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6 Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalované dohodnutou částku ve výši 70 000 Kč. Naopak žalovaná své smluvní povinnosti z těchto závazků porušila, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatila. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalované povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetněz prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.7 Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 18 031 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 785 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 3 900 Kč a 3x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 2 646 Kč.