7 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 775,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč jdoucím od 13. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 775,01 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení z částky 473,84 Kč jdoucím od 13. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 27. 2. 2026, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobce se žalovaným uzavřel 13. 6. 2025 distančním způsobem a na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 13. 7. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 18. 5. 2030. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 13. 6. 2025. Splátky, které žalovaný splatil byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků poté na úhradu jistiny. V případě prodlení nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a v souladu se smlouvou žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval e-mailem ze dne 12. 10.2025. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 13. 10. 2025. Ke dni podání žaloby měl žalovaný nesplacený dluh v celkové výši 23 265,84 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 792 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 109,84 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal žalobci zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a sjednaný úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny. Dále se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 509,17 Kč. Celkem se tedy žalobce domáhá po žalované 23 775,01 Kč.Protože se žalovaný k nařízenému jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 13.6.2025 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem do 80 000 Kč a účastníci se dohodli, že žalovaný bude úvěr splácet v denních splátkách určených podle Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastala třicátý den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Dále si účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 1, 066 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši 10 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci ničeho neuhradila.Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.Účastníci uzavřeli dne 13. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobce poskytl žalovanému 10 000 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali mimo jiné i úrokovou sazbu ve výši 1,066 % denně.V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z.soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 1,066 % denně, což představuje roční úrokovou sazbu 389,09 %. Taková sazba je mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel.Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek.Soud nárok žalobce posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobce poskytl žalovanému 10 000 Kč, přičemž žalovaný na tento dluh ničeho neuhradil. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná částečně a přiznal žalobci pouze bezdůvodného obohacení, tedy to, co žalovanému skutečně poskytl a co mu žalovaný nevrátil, tedy částku 10 000 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.Protože nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).