7 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 447 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 808 Kčs 12 % úrokem z prodlení z částky 5 808 Kč jdoucím od 21. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 16 639 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,47 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 1 226,20 Kč,s 12 % úrokem z prodlení z částky 3 186,16 Kč jdoucím od 22. 10. 2025 do zaplacení as 12 % ročním úrokem z částky 3 186,16 Kč jdoucím od 22. 10. 2025 do zaplacení, sezamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal po žalované žalobou uplatněnou u soudu dne 4. 3. 2026 zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 7. 2023, na základě, které jí poskytl 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit 11 639 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 847 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky ve výši 2 292 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce v hotovosti v 78týdenních splátkách po 278 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.1.2025. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, poslední příslušnou splátku uhradila 19. 2. 2024 a celkem tak na dluh uhradila 4 192 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 na žalobce (viz čl. 14), a ten po žalované uplatňuje zaplacení 22.447 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 994,16 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 8 452,84 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 226,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 821,47 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení.Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, když provedl vyhodnocení informací získaných od žalované týkajících se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalované. Zjištěné informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobce takto zjistil, že žalovaná má základní vzdělání, je svobodná, žije v nájmu, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a je na rodičovské dovolené. Její příjem činí 8 480 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč.Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, a protože nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovanou dne 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit celkem 21 639 Kč v78týdenných splátkách po 278 Kč, tj. 1 112 Kč měsíčně.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když má soud vážné pochyby, že právní předchůdce žalobce dostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované. Rozhodně totiž není možné, aby výdaje žalované s vyživovací povinností ke dvěma dětem představovaly pouhých 4 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce tak povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně poskytl na neplatnou smlouvu 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 4 192 Kč, obohatila se na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil jeho právní předchůdce. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 4 192 Kč a k vrácení jí tak zbývá 5 808 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaných plnění, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla převážný úspěch žalovaná, ale protože jí dosud žádné náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.