7 C 68/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátem jméno právního zástupce sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa zastoupen advokátem jméno právního zástupce sídlem adresa 2) právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupen advokátem jméno právního zástupce sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba na určení, že žalobci jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [číslo], stojící na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně nahradit prvnímu žalovanému na nákladech řízení 142 151,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalobci jsou dále povinni nahradit společně a nerozdílně druhému žalovanému na nákladech řízení 150 726,30 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 1 Žalobci se domáhali svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 15.4.2020 a doplněnou dne 7.5.2021, vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jsou vlastníky, ve společném jmění manželů, pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [číslo], stojící na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen nemovitosti). Žalobu zdůvodnili tím, že se v roce 2013 ocitli ve finanční tísni, a proto oslovili společnost [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím které chtěli veškeré půjčky refinancovat. Na úhradu svých závazků potřebovali asi 860 000 Kč. Jednatel společnosti pan [jméno] [příjmení] žalobcům navrhl, že jim poskytne 2 000 000 Kč a žalobcům s ohledem na jejich situaci nezbylo, než na daný návrh přistoupit. Peníze jim měly být poskytnuty prostřednictvím úvěru, který měl čerpat první žalovaný. Úvěr, ale bylo třeba zajistit nemovitostmi, a pro problémy s možnými věřiteli bylo třeba aby, první žalovaný byl veden jako vlastník nemovitostí s tím, že až žalobci celou půjčku splatí, budou zase vedeni jako vlastníci nemovitostí. Do té doby budou moci v nemovitostech bydlet. Žalobci s prvním žalovaným tedy 4.2.2013 uzavřeli kupní smlouvu a následně dohodu o zpětném odkupu, která je sice datována dnem 4.9.2014, ale žalobci ji podepisovali spolu s kupní smlouvou dne 4.2.2013 Dohoda o zpětném odkupu, ale není prvním žalovaným podepsána a je koncipována tak, že nebylo reálné, aby si žalobci sjednanou kupní cenu během jednoho roku na zpětný odkup nemovitostí obstarali. Veškerou smluvní dokumentaci připravil pan [příjmení], žalobci se v dané záležitosti neorientovali. První žalovaný pro vyplacení závazků žalobců čerpal úvěr ve výši 2 018 000 a pan [jméno] [příjmení] žalobcům na jejich účet vyplatit 803 000 Kč a na závazky z jejich hypotečních úvěrů 520 000 Kč a 344 400 Kč. Dále bylo dohodnuto, že si pan [příjmení] ponechá 10% z poskytnutého úvěru a též finanční částku na zaplacení daně z převodu nemovitostí, a to za oba zamýšlené převody. Pan Pokoš, ale daň nezaplatil a stát ji vymáhal po žalobcích. Za užívání domu pak žalobci hradili nájemné ve výši 9 314 Kč, kdy se jednalo o splátky na úvěr poskytnutý prvnímu žalovanému. Asi v polovině února 2020 začali dům žalobců navštěvovat zájemci o jeho koupi a žalobci zjistili, že první žalovaný nemovitost prodal druhému žalovanému. Žalobci mají za to, že kupní smlouva, kterou uzavřeli s prvním žalovaným je neplatná, neboť se jedná o tzv. propadnou zástavu, když první žalovaný s panem [jméno] [příjmení] využili jejich tísně a neznalosti. Nemovitost žalobců byla navíc koupena za nepřiměřenou kupní cenu, která ani nebyla celá uhrazena. Z jednání prvního žalovaného vyplývá, že měl v úmyslu žalobce připravit o jejich nemovitosti za částku, která byla mnohem nižší než jejich reálná hodnota. Žalobci tak byli uvedeni v omyl ohledně skutečného průběhu a celé transakce, a pokud by tuto skutečnost znali na počátku, nikdy by příslušné smlouvy neuzavírali., zejména by nikdy neuzavřeli smlouvu, kterou by své nemovitosti zcizili. Dopisem ze dne 15.4.2020 od kupní smlouvy, kterou uzavřeli 4.2.2013 s prvním žalovaným, odstoupili z důvodu, že neobdrželi celou sjednanou kupní cenu (viz. čl. 58 pv., odstoupení od kupní smlouvy není datováno). Tvrdili, že druhý žalovaný nemohl být v době uzavření kupní smlouvy dne 1.3.2020 v dobré víře, že stav v katastru nemovitostí je v souladu se skutečným stavem, tedy že první žalovaný je skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí, když žalobci nikdy nepřestali nemovitosti užívat a činí tak dodnes. Někdy na přelomu ledna a února 2020 žalobce navštívil znalec pan [příjmení], žalobcům řekl, že jej posílá pan [příjmení], protože se bude nemovitost prodávat, a že žalobci mají předkupní právo. Žalobci svůj zájem o nemovitost potvrdili, a znalec nemovitost zaměřil a shlédl. Později žalobcům e-mailem sdělil, že znalecký posudek odevzdal panu [příjmení]. Žalobci namítali, že druhý žalovaný v kupní smlouvě ze dne 1.3.2020 potvrzuje, že je mu stav předmětných nemovitostí znám, a že si je před uzavřením smlouvy osobně prohlédl. Za této situace je zvláštní, že v něm nevyvolalo pochyby, to, že žalobci nemovitosti obývají a mají v nich své věci, když první žalovaný coby prodávající ve smlouvě navíc prohlásil, že na nemovitostech neváznou žádné vady ani práva třetích osob. Nakonec svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva vůči druhému žalovanému zdůvodnili tím, že druhý žalovaný je v současné době zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí, což neodpovídá stavu skutečnému a jedinou cestou jak získat zápis v katastru nemovitostí do souladu se stavem skutečným je právě uplatněním této žaloby, aby jako vlastníci nemovitostí mohli být v katastru nemovitostí zapsáni žalobci a mohli jako vlastníci s nemovitostmi disponovat. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vůči prvnímu žalovanému pak zdůvodnili tím, že pokud by bylo zpochybněno aktuální vlastnictví druhého žalovaného a ten by byl jediným žalovaným, neměl by rozsudek soudu s ohledem na závěry obsažené v rozsudku NS ČR ze dne 26.6.2013, sp. zn. 23 Cdo 2675/2012 žádný vliv na postavení prvního žalovaného a ten by vůči žalobcům mohl vést další soudní spor. Žalobci považují za vhodné a účelné z hlediska hospodárnosti, aby bylo řízení vedeno i proti prvnímu žalovanému, a aby byla projednána i jeho obrana, že nabyl své vlastnické právo vůči žalobcům řádně, a tedy aby rozsudek o určení vlastnické práva byl ve smyslu ustanovení § 159a odst. 1 o.s.ř. závazný i pro něj. 2 První žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že všechny podmínky ze smluv uzavřených mezi ním a žalobci byly splněny a žalobci práva zpětné koupě nevyužili. Žalovaný nemovitosti koupil za dohodnutou kupní cenu, která odpovídala ceně v místě a čase obvyklé, což koresponduje s tím, že celý proces uzavření kupní smlouvy kontrolovala úvěrující banka před poskytnutím úvěru. Žalovaný nemovitost kupoval jako investici a nikoliv pro zajištění svého bydlení, a proto se s žalobci dohodl, že mohou přechodně nemovitosti užívat, za předpokladu, že budou hradit žalovanému nájemné ve výši splátek hypotečního úvěru, s čímž žalobci souhlasili a také určili, jakým způsobem má být kupní cena za nemovitosti uhrazena. Po uzavření smlouvy a převodu vlastnického práva k nemovitostem se žalobci po žalovaném nedomáhali doplacení kupní ceny. Žalovanému obsah listiny vedlejšího ujednání ke kupní smlouvě ze dne 4.9.2014 není znám a ani neví, kdo je jejím autorem. Není se vědom, že by takovou dohodu s žalobci uzavřel. Připustil, že se žalobci ústně dohodl pro případ záměru prodat nemovitosti v následujících čtyřech letech, bude o tom žalobce informovat, aby se mohli vyjádřit, zda mají o koupi nemovitostí zájem. Žalobci, ale o nemovitosti nikdy zájem neprojevili, naopak se v mnoha případech zpozdili v platbách nájemného, když se žalovaný rozhodl nemovitosti prodat. Žalobci na situaci reagovali až antidatovaným oznámením o odstoupení od smlouvy, které bylo prvnímu žalovanému doručeno krátce před podáním žaloby ve věci samé. V tomto odstoupení žalobci sami deklarují, že odstupují od kupní smlouvy uzavřené dne 4.2.2013 a jako důvod odstoupení uvádí, že jim nebyla uhrazena část kupní ceny ve výši 241 000 Kč a 450 000 Kč. Žalobci prvního žalovaného nikdy nekontaktovali se záměrem o zpětný odkup a žalovaný má důvodné pochybnosti o jejich schopnosti zaplatit žalovanému kupní cenu. Mezi žalovanými byla 9.3.2020 uzavřena kupní smlouva o převodu nemovitostí, kdy obě strany vycházely v dobré víře z platného stavu v katastru nemovitostí, který nebyl nijak zpochybněn a tento zápis odpovídal právnímu stavu. První žalovaný upozornil, že proti oběma žalobcům bylo u Krajského soudu v Hradci Králové na základě insolvenčního návrhu ze dne 2.10.2014 zahájeno insolvenční řízení, v jehož rámci byl konstatován úpadek obou žalobců, který byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Přílohou insolvenčního návrhu byl i seznam majetku, který oba žalobci podepsali s prohlášením, že seznam je úplný a správný a již v této fázi si museli být vědomi, že nemovitosti nejsou v jejich vlastnictví. V průběhu insolvenčního řízení nebyla platnost kupní smlouvy, kterou žalobci uzavřeli s prvním žalovaným, napadena. 3 Druhý žalovaný namítal, že předmětné nemovitosti nabyl od prvního žalovaného na základně kupní smlouvy ze dne 9.3.2020 s právními účinky vkladu ke dni 19.3.2020. Jednalo o zcela standardní kupní smlouvu, kdy v rámci jednání o koupi nemovitostí první žalovaný druhého žalovaného informoval o tom, že nemovitosti byly na základě nájemní smlouvy užívány žalobci, a také doložil, že nájemní smlouva byla žalobcům vypovězena. Žalovaný tak nemovitosti kupoval s tím, že jsou užívány na základě právního titulu, který odpadl a bude jen na něm, jak další užívání nemovitostí bude se žalobci řešit. Nahlédnutím do veřejného rejstříku, tj. do katastru nemovitostí, druhý žalovaný zjistil, že první žalovaný nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 4.2.2013, a že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem zřízeným ve prospěch [právnická osoba] Druhý žalovaný z veřejného rejstříku nepojal žádné podezření na neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi žalobci a prvním žalovaným už s ohledem na to, že od uzavření kupní smlouvy mezi žalobci a prvním žalovaným uplynulo sedm let a většina nároků žalobců coby prodávajících se jevila jako promlčená. Z pohledu druhého žalovaného se jedná o standardní smlouvu, ze které vyplývá, že kupní cena byla hrazena z hypotečního úvěru. Druhý žalovaný se jednání mezi žalobci a prvním žalovaným neúčastnil, nemovitost koupil za účelem jejího dalšího prodeje, neboť je obchodní společností zabývající se nákupem nemovitostí a jejich následným prodejem. Byl tedy v dobré víře s ohledem na zápis ve veřejném seznamu, nemovitosti nabyl za úplatu od prvního žalovaného, coby osoby zapsané ve veřejném seznamu a svědčí mu ochrana tzv. materiální publicity veřejných seznamů, která umožňuje, aby za zákonem stanovených podmínek, došlo k nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Doplnil, že kupní smlouva, kterou uzavřel s prvním žalovaným, je vzorovou smlouvou obsahující za jiných okolností standardní ujednání, jednalo se o smlouvu přístupnou z veřejně dostupných zdrojů, která nebyla připravována odbornou osobou, kdy s ohledem na všechny okolnosti žalovaní nevěnovali některým formulacím pozornost, neboť pro ně nebyly důležité, když primárně vycházeli ze skutečností, které si v rámci předsmluvního jednání vzájemně sdělili, a které pro ně byly podstatné. Z použité formulace v části kupní smlouvy nelze dovozovat, že by druhý žalovaný nebyl při uzavírání kupní smlouvy v dobré víře v zápis ve veřejném seznamu, když osobní návštěva v nemovitostech by pro něj byla zcela bez významu. Navíc je pro druhého žalovaného těžko představitelné, že v případě, že se žalobci měli stát poškozenými v rámci podvodného jednání, by toto neřešili již v rámci insolvenčního řízení. 4 Žalobci tvrdili, že když 4.2.2013 podepisovali kupní smlouvu na nemovitosti měli za to, že se jedná o jakousi zástavu za půjčené peníze a v průběhu insolvenčního řízení rozsah jejich majetku zjišťoval insolvenční správce a žalobci měli doložit, jak naložili s penězi za prodané nemovitosti. 5 Kupní smlouvou uzavřenou mezi [titul] [jméno] [příjmení] coby prodávající a žalobci coby kupujícími dne 27.6.2001 (čl. 76) nabyli žalobci do společného jmění manželů shora uvedené nemovitosti za sjednanou kupní cenu ve výši 500 000 Kč. 6 Ze zástavní smlouvy k nemovitostem uzavřené mezi [právnická osoba] jako zástavním věřitelem, žalobci jako zástavci a prvním žalovaným jako dlužníkem dne 31.1.2013 (čl. 64) bylo zjištěno, že si účastníci smlouvy sjednali zástavní právo ke shora uvedeným nemovitostem k zajištění pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem, vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, uzavřené na částku 2 018 000 Kč, k zajištění splacení jistiny úvěru a příslušenství. 7 Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobci jako prodávajícími a prvním žalovaným coby kupujícím dne 4.2.2013 (čl. 7) bylo zjištěno, že první žalovaný koupil od žalobců shora uvedené nemovitosti za kupní cenu 2 500 000 Kč, která byla vypořádána tak, že 241 000 Kč kupující složil jako zálohu v hotovosti k rukám prodávajících, 520 600 Kč se kupující zavázal uhradit prodávajícím prostřednictvím úvěru od [právnická osoba], nejpozději do 15.2.2013 na účet u [právnická osoba], č. [bankovní účet], 344 400 Kč se kupující zavázal uhradit prodávajícím prostřednictvím úvěru od [právnická osoba], nejpozději do 15.2.2013 na účet u [právnická osoba], č. [bankovní účet], 703 000 Kč se kupující zavázal uhradit prodávajícím prostřednictvím úvěru od [právnická osoba], nejpozději do 15.2.2013 na účet žalobců u [právnická osoba] [bankovní účet] a 450 000 Kč se kupující zavázal uhradit prodávajícím prostřednictvím úvěru od [právnická osoba], nejpozději do 15.2.2013 na účet [právnická osoba] [bankovní účet]. Pro případ nezaplacení celé ujednané kupní ceny si prodávající vymínili právo od smlouvy odstoupit s tím, že písemným odstoupením prodávajících se smlouva od počátku ruší. 8 Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi prvním žalovaným jako pronajímatelem a žalobci jako nájemci dne 4.2.2013 (čl. 56) bylo zjištěno, že první žalovaný pronajal žalobcům rodinný dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] v [obec], a to na dobu určitou od 4.2.2013 do 3.2.2018 za sjednané nájemné ve výši 9 314 K měsíčně, splatné na účet č. [bankovní účet]. 9 Z vedlejšího ujednání ke kupní smlouvě, sjednaného ve smyslu ustanovení § 2135 a násl. o. z. dne 4.9.2014 (čl. 11) bylo zjištěno, že si žalobci a první žalovaný tímto sjednali výhradu zpětné koupě nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 4.2.2013. Tato výhrada zpětné koupě spočívala v oprávnění žalobců domáhat se po prvním žalovaném uzavření takové kupní smlouvy, jejímž obsahem bude převod vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem. Kupní cena pro tento případ byla sjednána ve výši 2 018 000 Kč, a žalobci a první žalovaný si sjednali, že této výhrady zpětné koupě jsou žalobci oprávněni se domáhat ve lhůtě 12 měsíců, ode dne provedení vkladu vlastnického k předmětu koupě ve prospěch prvního žalovaného, jinak toto právo zaniká. Ujednání není prvním žalovaným podepsáno. 10 Dopisem ze dne 26.2.2020 (čl. 71) bylo prvnímu žalovanému společností [právnická osoba], [obec], jednající za žalobce, sděleno, že žalobci mají zájem nemovitosti vykoupit zpět, nebo si vzít hypoteční úvěr na sebe a dále byl žalovaný požádán, aby neposílal žádné potenciální kupce na nemovitosti, když žalobci řádně hradí hypoteční úvěr a tudíž mají k nemovitostem předkupní právo. 11 Z kupní smlouvy uzavřené mezi prvním žalovaným coby prodávajícím a druhým žalovaným coby kupujícím dne 9.3.2020 (čl. 67) bylo zjištěno, že první žalovaný prodal shora uvedené nemovitosti druhému žalovanému za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 713 000 Kč. První žalovaný coby prodávající ve smlouvě mimo jiné prohlásil, že na převáděných nemovitostech neváznou žádné právní vady, věcná břemena, dluhy či zástavní práva (vyjma zástavního práva specifikovaného na listu vlastnictví [číslo] se kterým jsou smluvní strany seznámeny), či jiné právní překážky, jež nejsou patrny z výpisu z katastru nemovitostí, že k němu nemá žádný subjekt nájemní, ani jiná užívací práva. Druhý žalovaný coby kupující prohlásil, že je mu stav předmětných nemovitostí znám, že si je před podpisem smlouvy osobně prohlédl, že je kupuju a přijímá do svého vlastnictví ve stavu, v jakém se nachází ke dni podpisu smlouvy. 12 Dopisem ze dne 1.4.2020 první žalovaný sdělil žalobcům, že nemovitosti v [obec] prodává druhému žalovanému, protože žalobci nevyužili svého práva přednostní koupě a druhý žalovaný je bude kontaktovat ohledně uzavření nové nájemní smlouvy. 13 Ze zprávy Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou bylo zjištěno, že mezi žalobci je evidován pouze jeden převod vlastnického práva k nemovitostem, a to právě k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení. 14 Z přílohového spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že žalobci coby dlužníci podali 25.9.2014 společný insolvenční návrh manželů spojený s návrhem na povolení oddlužení, který byl krajskému soudu doručen 2.10.2014 s tím, že mají celkem 21 nezajištěných peněžitých závazků u 11 věřitelů v celkové výši asi 866 733,90 Kč. Žalobci v návrhu uvedli, že se do úpadku dostali tak, že si nabrali několik úvěrů, které použili na hrazení nákladů spojených s investicemi do rodinného zázemí a do budoucnosti svých potomků, poté se jim však propadla výše jejich příjmů. Uvedli, že jejich majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, tvoří bytové zařízení, motorové vozidlo zn. IVECO a motorové vozidlo zn. Peugeot 406 a věci osobní potřeby a ošacení. Přílohou návrhu byl seznam majetku, ve kterém žalobci uvedli, že nemají žádné nemovité věci. Vyhláškou Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2.10.2014 čj. [insolvenční spisová značka] bylo oznámeno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalobců. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2014 čj. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalobců, insolvenčním správcem byl ustanoven [titul] [jméno] [příjmení] a řešení úpadku dlužníků bylo povoleno oddlužením. Ve spise pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] je založen dopis s nečitelným podpisem došlý soudu dne 23.3.2015 ve znění:„ Zdá se mě, že v bankrotu [jméno] a [jméno] [příjmení] není všechno v pořádku. Prodat barák za dva a půl milionu a pak vyhlásit osobní bankrot je asi velkej podvot. Že se nechaj podvést i pojišťovny to nechápu.“ Insolvenční správce dopisem ze dne 23.3.2015 soudu sdělil, že se žalobci projednal jejich majetkovou situaci a rozsah jejich závazků a provedl šetření o jejich majetku za účelem provedení soupisu majetkové podstaty se zjištěním, že do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky 12 nezajištěných věřitelů v objemu pohledávek 1 133 132,21 Kč. Z výtěžku prodeje nemovitostí žalobců realizovaného na začátku roku 2013 ve snaze vyřešit tíživou finanční situaci, byly uspokojeny závazky z hypotečního úvěru od věřitele [právnická osoba], a dále, podle sdělení dlužníků, závazky z půjček od rodinných příslušníků, závazky dalších věřitelů a náklady na udržení provozu samostatné výdělečné činnosti. Při přezkumném jednání a první schůzi věřitelů, konaném dne 2.4.2015, první žalobce mimo jiné prohlásil, že bydlí v rodinném domě, který 4.2.2013 prodali prvnímu žalovanému kupní cenu 2 500 000 Kč. Z této kupní ceny byl uhrazen dluh [právnická osoba] a zbytek byl použit pro podnikatelské účely na zaplacení dluhů z podnikání. Žalobci v rodinném domě bydlí i nadále, když mají uzavřenou nájemní smlouvu a hradí nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně. Kupní cena vycházela ze znaleckého posudku. Insolvenční správce dopisem ze dne 28.4.2015 soudu sdělil, že žalobci předložili znalecký posudek soudního znalce, zpracovaný v období realizace prodeje jejich nemovitostí za kupní cenu ve výši 2 500 000 Kč, která byla podle doloženého znaleckého posudku v daném místě a čase obvyklá. Podle žalobců jim část kupní ceny ve výši 482 000 Kč nikdy nebyla zaplacena, byť byli nuceni v kupní smlouvě podepsat, že jim byla uhrazena v hotovosti. Z kupní ceny byly částkami 520 600 Kč a 344 400 Kč uhrazeny zajištěné pohledávky [právnická osoba], a částkou 450 000 Kč pohledávka [jméno] [příjmení], realitní kanceláře se sídlem v [obec]. Žalobci dále doložili smlouvou a výpisy z bankovních účtů, že ze zbývajících finančních prostředků uhradili závazek ze smlouvy o půjčce s [jméno] [příjmení] a dále průběžně hradili závazky vůči [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [zdravotní pojišťovna], nakupovali zboží do provozovaného obchodu, platili nájem za tento obchod a hradili základní životní potřeby sebe a členů domácnosti. Nebylo zjištěno, že by se tímto dopustili protiprávního jednání, kterým by úmyslně zkracovali možnost uspokojení věřitelů, úmyslně zvýhodňovali některé věřitele na úkor jiných nebo poskytli plnění bez přiměřeného protiplnění. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11.9.2020 čj. [insolvenční spisová značka] vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalobců a osvobodil je od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že se osvobození také vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na pohledávky, které vznikly s vymáháním přihlášených i nepřihlášených pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení (náklady a odměny v exekučním řízení). Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu. 15 Soud se zprvu zabýval otázkou, zda mají žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.) a dospěl ke kladnému závěru. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti. Žaluje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR, je na požadovaném určení naléhavý právní zájem vždy, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí ČR. V projednávané věci, se tedy žalobci s naléhavým právním zájmem domáhají vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jsou vlastníky, ve společném jmění manželů, pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli 4.2.2013 s prvním žalovaným, pro její neplatnost a dále proto, že druhý žalovaný, který následně 9.3.2020 nemovitosti koupil od prvního žalovaného, nebyl v době uzavírání této kupní smlouvy v dobré víře ani s ohledem na zápis ve veřejném seznamu. 16 Dle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. 17 Dle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. 18 Dle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. 19 Z citovaných ustanovení vyplývá, že nabýt věcné právo a takovým právem je i vlastnické právo od osoby, která je jako osoba oprávněná zapsaná ve veřejném seznamu, ačkoli podle skutečného právního stavu osobou oprávněnou není, je možné jen v případě, že nabývající osoba nabyla právo na základě úplatného právního jednání a v dobré víře ve stav zápisů ve veřejném seznamu. Soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem se, stejně jako dobrá víra, předpokládá, může však být prokázán opak (tzv. vyvratitelná právní domněnka). Existenci dobré víry je nutno zkoumat v časové souvislosti s okamžikem, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, posuzuje se dobrá víra se zřetelem k době, kdy byl podán návrh na zápis práva do tohoto seznamu. Ustanovení § 984 odst. 1 o. z. je promítnutím zásady materiální publicity veřejných seznamů v právním řádu, která umožňuje, aby za stanovených podmínek došlo k nabytí práva od neoprávněného, tedy od osoby, která ačkoli je ve veřejném seznamu zaplána jako osoba oprávněná, podle skutečného stavu věcí osobu oprávněnou není. Právní úprava tu sleduje ochranu těch, kdo nabudou věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby, která je podle stavu zápisů ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem (v to, že osoba zapsaná ve veřejném seznamu jako oprávněná osoba je oprávněnou osobu i podle skutečného právního stavu). Dobrá víra je – obecně vzato – vnitřní přesvědčení osoby, že nejedná bezprávně. Jde o psychický stav jednající osoby, který sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Na dobrou víru lze usuzovat z konkrétních vnějších skutečností, jejichž prostřednictvím se toto vnitřní přesvědčení projevuje navenek, a které dokazovány být mohou. Otázku dobré víry je třeba posuzovat nejen ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) smluvní strany, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem. Při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla. popřípadě nemohla mít důvodně pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu, tedy i o tom, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí je skutečným vlastníkem věci. Dobrá víra tedy svědčí tomu, kdo nevěděl a při obvyklé opatrnosti vědět nemohl, že došlo ke změně oprávněné osoby v důsledku mimoknihovního nabytí práva, že zde nebyl způsobilý právní důvod nabytí vlastnického práva nebo že tento právní důvod dodatečně odpadl. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu. Požadavek na takové ověřování souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s ustanovením § 980 odst. 2 o. z., které zakládá domněnku souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem. Vyloučení potřeby šetření skutečného právního stavu je ostatně smyslem materiální publicity veřejným seznamů, vyjádřené zejména v ustanovení § 984 odst. 1 o. z. Uvedené však neplatí, jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. V takovém případě naopak je na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je souladu se skutečným stavem (viz. rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4540/2018). 20 V projednávané věci bylo zjištěno, že mezi žalovanými byla dne 9.3.2020 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti za sjednanou kupní cenu ve výši 2 713 000 Kč. Šlo tedy o úplatné právní jednání ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. Dále bylo třeba v projednávané věci posoudit, zda druhý žalovaný byl v okamžiku podání návrhu na zápis shora uvedené kupní smlouvy do katastru nemovitostí, v dobré víře, že první žalovaný zapsaný v katastru nemovitostí jako oprávněná osoba (vlastník předmětných nemovitostí), je osobou oprávněnou i podle skutečného právního stavu. Návrh na zápis vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch druhého žalovaného byl podán 19.3.2020 a zápis byl proveden 6.5.2020, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] na čl. 33, a poznámka spornosti o podaném žalobním návrhu na určení vlastnického práva byla do katastru nemovitostí zapsána 14.5.2020 s právními účinky zápisu ke dni 15.4.2020. V době podání návrhu na zápis vlastnického práva ve prospěch druhého žalovaného tedy neexistoval objektivní důvod, který by u druhého žalovaného vzbuzoval pochybnosti o tom, že je první žalovaný skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí, když jako vlastník nemovitostí byl v katastru nemovitostí veden sedm let a nemovitosti nabyl na základě standardní kupní smlouvy a kupní cena byla hrazena z hypotečního úvěru. Druhý žalovaný sice oproti svému prohlášení v kupní smlouvě ze dne 9.3.2020 osobně nebyl v předmětných nemovitostech na prohlídce, protože to pro něj, coby obchodní společnosti, zabývající se nákupem nemovitostí a jejich prodejem, nebylo podstatné a sám druhý žalovaný přiznal, že od prvního žalovaného měl informace, že nemovitosti jsou užívány třetími osobami bez právního důvodu, když ze strany prvního žalovaného došlo k výpovědi nájemní smlouvy. Povinností druhého žalovaného nebylo si tyto skutečnosti ověřovat, když běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ještě navíc jinak ujistila, že stav zápisu ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem, když požadavek na takové ověření by byl v rozporu s ustanovením § 980 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že druhý žalovaný při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na uvedené okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměl a nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že první žalovaný, zapsaný v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí, je jejich skutečným vlastníkem, a proto s ním mohl uzavřít kupní smlouvu, na základě které nabyl do vlastnictví předmětné nemovitosti. 21 K námitkám žalobců, že nevěděli, že s prvním žalovaným uzavírají kupní smlouvu a tím přichází o nemovitosti, soud poukazuje na to, že žalobci 25.9.2014 podali společný insolvenční návrh manželů spojený s návrhem na povolení oddlužení, kdy v návrhu sami uvedli rozsah svého majetku, ve kterém nebyly nemovitosti uvedeny. Rozsah jejich majetku nevypracovával insolvenční správce, jak žalobci tvrdili, protože ten byl soudem ustanoven až usnesením krajského soudu ze dne 12.12.2014. Žalobci si museli být vědomi, že žádné nemovitosti nevlastní, navíc když sami při přezkumném jednání a schůzi věřitelů, konaném dne 2.4.2015 uvedli, že bydlí v rodinném domě, který 4.2.2013 prodali prvnímu žalovanému za kupní cenu 2 500 000 Kč, která vycházela ze znaleckého posudku a kterou použili na úhradu svých dluhů. V nemovitostech i nadále bydlí na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřeli s prvním žalovaným a hradí nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně. Jejich odstoupení od kupní smlouvy pro nezaplacení části kupní ceny, pak na rozhodnutí soudu nemá vliv, protože první žalovaný nemovitosti prodal druhému žalovanému a toho, jak je uvedeno shora, chrání zásada materiální publicity, tedy že v okamžiku podání návrhu na zápis vlastnického práva, byl v dobré víře, že první žalovaný zapsaný v katastru nemovitostí jako oprávněná osoba (vlastník předmětných nemovitostí), od kterého nemovitosti kupoval, je osobou oprávněnou i podle skutečného právního stavu. 22 Protože oba žalovaní byli v řízení plně úspěšní, náleží jim dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Náklady řízení prvního žalovaného v částce 142 151,50 Kč, sestávají z odměny advokáta [titul] [příjmení] za sedm úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí věci, studium spisu dne 2.11.2020, účast u tří soudních jednání dne 8.4.2021, 3.6.2021 a 12.7.2021, písemné vyjádření ve věci 27.5.2021 a 30.6.2021 (7x 19 180 Kč a 7x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když předmětem řízení je částka 2 713 000 Kč coby kupní cena – hodnota nemovitostí, které jsou předmětem řízení, a která je uvedená v kupní smlouvě uzavřené mezi žalovanými dne 9.3.2020 na čl. 67, náhrady cestovného osobním automobilem zn. Volkswagen Arteon z [obec] do Rychnova nad Kněžnou a zpět k jednání dne 8.4.2021, 3.6.2021 a 12.7.2021 po 1 130,50 Kč a náhrady za ztrátu času na cestě za 24 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. 23 Náklady druhého žalovaného v částce 150 726,30 Kč, sestávají z odměny advokáta [titul] [příjmení] za šest úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí věci, písemné vyjádření ve věci z 29.6.2020 a 8.7.2021, účast u tří soudních jednání dne 8.4.2021, 3.6.2021 a 12.7.2021 (6x 19 180 Kč a 6x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady cestovného osobním automobilem zn. Seat Alhambra z [obec] do Rychnova nad Kněžnou a zpět k jednání dne 8.4.2021, 3.6.2021 a 12.7.2021 po 1.562,40 Kč, náhrady za ztrátu času na cestě za 30 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH v částce 26 159,11 Kč.