7 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč jdoucím od 6. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8 490 Kč s 12 % úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč jdoucím od 6. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 683,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právní zástupkyně. Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 27. 2. 2026, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalované poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 285899 uzavřené elektronickým způsobem na dálku. Žalobce takto žalované poskytl dne 30. 9. 2024 na její bankovní účet č. , Anonymizováno, pod variabilním symbolem , var. symbol, (rodné číslo žalované) částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úrok přirostlý za uplynulé období měla žalovaná splácet každý měsíc formou splátek a jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 2.5.2025 byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 5. 5. 2025 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobce tak po žalované požaduje zaplacení 21 000 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15.000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč nejpozději splatných dne 5. 5. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 5. 5. 2025, a žalobce proto požaduje po žalované i smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 3. 4. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025, a takto kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 2 490 Kč.Protože žalovaná byla k nařízenému jednání řádně předvolána a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 285899 plyne, že žalobce uzavřel se žalovanou elektronickým způsobem na dálku smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že žalovaná se zavázala, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 30. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalované sjednána povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byla žalovaná v prodlení. Pro případ prodlení delšího, než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla na účet č. , č. účtu, , var. symbol , var. symbol, dne 30. 9. 2024 poukázána částka ve výši 15 000 Kč.Přípis ze dne 2. 5. 2025 obsahuje zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 285899 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka ke dni 2. 5. 2025 činila 23.647 Kč a žalovaná byla vyzvána k jejímu zaplacení.Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce se žalovanou uzavřel smlouvu, na základě, které poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalované, existence jejího bankovního účtu a zjišťovány její příjmy a výdaje. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k pravidelné měsíční splátce úroků z poskytnuté částky, jež byly sjednány ve výši 40 % p. m. Jistinu úvěru pak mohla splatit kdykoliv, neboť jí byla poskytnuta na dobu neurčitou.Žalovaná sjednanou měsíční splátku úroků po dva měsíce nehradila, a proto ke dni 5. 5. 2025 došlo k zesplatnění celého dluhu.Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované přezkoumána. Ujednání ve smlouvě o úrocích ve výši 40 % p. m. je však zjevně nepřiměřené a příčí se dobrým mravům, a proto je soud dle § 588 o. z. považuje za neplatné. S ohledem na znění smlouvy, kdy úhrada úroků je koncipována jako hlavní zdroj zisku pro žalobce, má soud za to, že bez ujednání o úrocích by žalobce uvedenou smlouvu neuzavřel, proto ve smyslu § 576 o. z. má soud za to, že neplatnost se vztahuje na celou smlouvu o úvěru. Proto posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. A protože žalovaná dosud nic z poskytnuté částky 15 000 Kč žalobci nevrátila, uložil jí soud povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, ovšem pouze z přiznané částky 15 000 Kč, neboť i na ty vzniklo žalobci právo, neboť žalovaná se s úhradou peněžitého plnění dostala do prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z., ve zbývající části uplatněný nárok na úroky z prodlení byl jako nedůvodný zamítnut. Rovněž ostatní uplatněné nároky žalobce soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako nedůvodné zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobce po žalované uplatňoval zaplacení 23.490 Kč a přiznáno mu bylo 15 000 Kč. Žalobce byl tak v řízení úspěšný z 28 % a jeho náklady ve výši 2 440 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 940 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmtoúkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 28 % z částky 2 440 Kč pak představuje 683,20 Kč.