7 C 97/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: jméno žalobce., IČ IČO sídlem adresa žalobce předběžný insolvenční správce dlužníka Credivo Jméno žalobce A. (dříve Jméno žalobce B.), IČ IČO sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Adresa žalovaného o zaplacení 36 348,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17 000 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení z částky 17 000 Kč jdoucím od 29. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19 348,09 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení z částky 503,29 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou uplatněnou u soudu dne 17. 12. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalovanému poskytla společnost Jméno žalobce B. (nyní Anonymizováno Jméno žalobce A.) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené dne 28. 2. 2024. Věřitel takto poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobce proto smlouvu vypověděl a žalovaný se dostal dne 29. 6. 2024 do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 17 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,30 Kč, smluvního úroku ve výši 18 444,50 Kč, poplatku za službu Anonymizováno ve výši 164,99 Kč, smluvní pokuty ve výši 400,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 503,29 Kč jdoucím od 29. 6. 2024 do zaplacení.

2. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věci projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena dne 28. 2. 2024 smlouva, ve které se žalobce zavázal poskytnout, a to i opakovaně, žalovanému na účet č. č. účtu částku až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku splácet formou minimálních denních splátek. Současně se zavázal hradit i úrok při sjednané úrokové sazbě 0,933 % denně a poplatky. Součástí smlouvy bylo právo žalobce na smluvní pokutu výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení.

4. Ze statistiky České národní banky soud dále zjistil, že v září 2024 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 8,92 % ročně.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 0,933 % denně (tj. 340,54 % ročně), což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Žalobce peněžní prostředky vyplatil na účet žalovaného.

6. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

7. Podle § 1815 o. z. platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. dále platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1815 o. z., tedy zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 0,933 % denně (tj. 340,54 % ročně). V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně (v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším). V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 340,54 % ročně. Jedná se tedy o úrok zjevně nepřiměřený. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je zneužívající (v rozporu s dobrými mravy), a proto k němu nelze přihlížet.

12. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2395 o. z. je totiž smlouva o úvěru smlouvou úplatnou. Povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má proto za to, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru, jejíž podnikatelská činnost je založená právě na poskytování úvěrů spotřebitelům, by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřela (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Neplatnost ujednání o úroku z úvěru proto způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Soud je povinen k neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalované.

13. Soud nárok žalobce posoudil podle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 17 000 Kč a žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něco zaplatil. Soud mu proto uložil povinnost vrátit žalobci částku ve výši 17 000 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil, včetně úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. právo od data prodlení žalovaného s plněním. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

14. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

15. Protože v projednávané věci nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.