7 C 98/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 52 380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 30 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 30.000 Kč jdoucím od 12. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 22 380 Kč s 12,75% úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč jdoucím od 12. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalované žalobou uplatněnou u soudu dne 8. 4. 2026 zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., IČ IČO, na základě smlouvy o úvěru č. 29467 ze dne 11. 4. 2024, na základě, které žalované poskytl 30 000 Kč, a to na účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdce žalobce spolu s poskytnutou částkou zaplatit i smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 11. dni v měsíci a jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 11.8.2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se dostala prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 12.8.2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil na společnost právnická osoba., IČ IČO (viz čl. 23), a ta smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 pohledávku postoupila na žalobce (viz čl. 24). Žalobce po žalované požaduje zaplacení 42 000 Kč, sestávající z nesplacené části úvěru ve výši 30 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč a dále smluvní pokutu za prodlení se splácením ve výši 10 380 Kč (celkem 52 380 Kč). Před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdce žalobce posuzoval její úvěruschopnost nahlédnutím do výpisů z jejího bankovního účtu, případně výplatních listů a současně provedl lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.

2. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení, soud věci projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 29467 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovanou bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, a dále byla pro případ prodlení s plněním sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně.

4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu společnosti právnická osoba., bylo dne 11. 4. 2024 na účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol poukázána částka ve výši 30 000 Kč.

5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi právním předchůdce žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně tj. 480 % ročně), což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Právní předchůdce žalobce peněžní prostředky vyplatil na účet žalované.

7. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

8. Podle § 1815 o. z. platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. dále platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1815 o. z., tedy zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně (v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším). V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 480 % ročně. Jedná se tedy o úrok zjevně nepřiměřený. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je zneužívající (v rozporu s dobrými mravy), a proto k němu nelze přihlížet Anonymizováno 13. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2395 o. z. je totiž smlouva o úvěru smlouvou úplatnou. Povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má proto za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru, jejíž podnikatelská činnost je založená právě na poskytování úvěrů spotřebitelům, by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřela (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Neplatnost ujednání o úroku z úvěru proto způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Soud je povinen k neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalované.

14. Soud nárok žalobce posoudil podle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná neprokázala a ani netvrdila, že by na dluh něco zaplatila. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalované povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Soud proto uložil žalované povinnost vrátit žalobci částku ve výši 30 000 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatila, včetně úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. právo od data prodlení žalovaného s plněním. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

15. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

16. Protože v projednávané věci nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.