9 C 107/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Hrůšovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 191 460,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 183 224,42 Kč se smluvním úrokem ve výši 7 543,16 Kč s pojistným ve výši 693 Kč a se smluvním úrokem ve výši 9,49 % ročně jdoucím z částky 183 224,42 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 183 917,42 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení dalšího: a) smluvního úroku ve výši 9,49 % ročně z částky 8 236,16 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 543,16 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 40 619,40 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce.

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 191 460,58 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že ještě pod původním názvem [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 26. 4. 2019 s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku, přes tzv. portál, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 10054334865, na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Konkrétně žalovanému převedl bezhotovostním způsobem na účet částku 196 000 Kč, neboť oproti celkové částce sjednaného úvěru byl započten poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázala úvěr splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 350 Kč. V jednotlivých splátkách přitom byla zahrnuta jak příslušná část úvěru, tak i úroky při sjednané úrokové sazbě 9,49 % ročně. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, zaplatila pouze 10 z předepsaných splátek, a to prostřednictvím 11 úhrad, přičemž celkem takto uhradila pouze 35 391 Kč. Částka 16 775,58 Kč byla započtena na jistinu úvěru, částka 16 305,42 Kč na úroky a částka 2 310 Kč na pojistné. Následně pro kvalifikované nehrazení splátek ze strany žalovaného žalobce celý dluh ke dni 25. 8. 2000 zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho neprodlené úhradě. Žalovaný ale ani poté svůj dluh nevyrovnal, a proto nadále dluží žalobci na neuhrazené jistině úvěru 183 224,42 Kč, na pojistném 693 Kč a na neuhrazených úrocích ke dni zesplatnění dalších 7 543,16 Kč. Dle úvěrových podmínek přitom úroky a smluvní pokuty do zesplatnění přirůstají k jistině. Nadto žalobce požadoval po žalovaném smluvní úrok ve výši 9,49 % ročně z částky 191 460,58 Kč od 26. 8. 2000 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 191 460,58 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Z úplného výpisu žalobce z obchodního rejstříku plyne, že žalobce v období od 10. 3. 2016 do 28. 11. 2019 podnikal pod názvem [právnická osoba] a od 28. 11. 2019 pak byl jeho název změněn na [právnická osoba]

5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru č. 10054334865 soud zjistil, že žalobce (ještě jako [právnická osoba] s.r.o.) uzavřel s žalovaným smlouvu o bezúčelovém úvěru ve výši 200 000 Kč. Tuto částku se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezprostředně po podpisu smlouvy bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Ve smlouvě byl rovněž sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, který byl splatný poskytnutím úvěru, a jeho úhrada byla dle ujednání stran rozložena do prvních splátek úvěru. Dále byl smluvními stranami sjednán smluvní úrok ve výši 9,49 % ročně a sazba pojistného 6,9 % s měsíčním pojistným 231 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně poplatku a úroků žalobci splatit formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 3 350 Kč Poslední splátka měla být takto zaplacena dne 15. 5. 2026. Ve smlouvě byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu a také zde bylo sjednáno právo žalobce zesplatnit celý dluh v případě, že žalovaný nezaplatí dvě splátky po sobě či jednu splátku po dobu delší než tři měsíce. V případě zesplatnění úvěru mohl žalobce dle této smlouvy naúčtovat žalovanému ještě jednorázovou smluvní pokutu 3 % z nesplacené jistiny, úroků, pojistného, maximálně však ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení, maximálně do výše 200 000 Kč. A dále mohl účtovat roční úrokovou sazbu ujednanou ve smlouvě a úrok z prodlení v zákonné výši. Smlouva byla žalovaným podepsána s pomocí jedinečného sms kódu zaslaného žalovanému po provedení jeho identifikace v rámci založení uživatelského profilu na portále žalobce. Do textu smlouvy bylo rovněž začleněno upozornění na nejdůležitější ustanovení úvěrových podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, informace o přirůstání úroků a smluvních pokut k jistině v tomto bodu smlouvy obsažena nebyla. Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, zde rovněž nic o přirůstání úroků a smluvních pokut k jistině není uvedeno.

6. Z hlavy 5 § 5 úvěrových podmínek se podává, že v případě, že dojde k zesplatnění celého úvěru, přirůstá neuhrazený úrok (na který vznikl žalobci nárok do doby zesplatnění) a případné další platby (např. smluvní pokuty) k poskytnuté jistině. Dále zde bylo uvedeno, že došlo k dohodě ohledně povinnosti žalovaného platit úrok dohodnutý ve smlouvě pro případ řádného splácení úvěru i v případě zesplatnění úvěru, a to až do doby úplného vrácení úvěru.

7. Z výpisu transakcí z účtu žalobce u [právnická osoba] ze dne 26. 11 2019 plyne, že uvedeného dne byla ve prospěch účtu žalovaného odeslána částka 200 000 Kč se zprávou„ [právnická osoba]: pujcka pro [celé jméno žalovaného]“. Jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo úvěrové smlouvy.

8. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že poplatek za poskytnutí úvěru byl rozložen do prvních čtyř splátek úvěru. Žalovaný platil splátky v měsíční výši 3 581 Kč, a to až do března 2020. Shodné informace vyplývají i z přehledu plateb z interního programu žalobce, přičemž z něj dále plyne, že dluh žalovaného činí celkem žalovanou částku, z čehož dluh na jistině úvěru 183 224,42 Kč, dluh na splatných úrocích 7 543,16 Kč, dluh na pojistném 693 Kč.

9. Z výzvy před zesplatněním ze dne 18. 6. 2020 plyne, že žalobce upozorňoval žalovaného na neuhrazené splátky úvěru s tím, že pokud nedojde k jejich úhradě, bude celý její dluh plynoucí ze smlouvy o úvěru č. 10054334865 zesplatněn. Z přípisu ze dne 25. 8. 2020 bylo dále zjištěno, že žalobce k uvedenému datu zesplatnil celý dluh žalovaného, a to právě pro prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky ve výši 191 460,58 Kč ve lhůtě do 30 dnů.

10. Před podáním žaloby, přípisem ze dne 4. 12. 2020 byl žalovaný žalobcem znovu vyzvána k úhradě celé dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu.

11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

12. Žalobce (pod svým tehdejším názvem [právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne 26. 4. 2019 smlouvu o úvěru č. 10054334865. Na základě této smlouvy ještě téhož dne vyplatil žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 200 000 Kč (nikoliv poníženou částku, jak bylo původně tvrzeno v žalobě). Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že tuto částku žalobci vrátí a zaplatí mu i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč a úroky při sjednané úrokové sazbě 9,49 % ročně a sjednané pojistné. Úhradu měl provést formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 3 350 Kč s pojištěním ve výši 231 Kč (tzn. celkově 3 581 Kč). Žalovaný ale celkem zaplatil žalobci pouze částku 35 391 Kč, a to 11 úhradami. Žalobce následně pro nehrazení dalších splátek zesplatnil celý její dluh, a to ke dni 25. 8. 2020. Dluh žalovaného odpovídal žalované částce s tím, že tato částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 183 224,42 Kč, z neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 7 543,16 Kč a z neuhrazené části pojistného ve výši 693 Kč. Žalobce nadto požadoval po žalovaném smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení z celé žalované částky s odkazem na znění úvěrových podmínek, dle kterých úrok a smluvní pokuty do zesplatnění přirůstají k jistině. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána tzv. předžalobní upomínka, ve které byla žalobcem upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. V projednávané věci soud uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která se řídí i zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. Žalobce coby úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnil, když poskytl žalovanému úvěr ve sjednané výši 200 000 Kč. Naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť žalobci řádně a včas nehradil sjednané splátky, kterými měl uhradit jak jistinu úvěru, tak i úroky ve výši 9,49 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč a sjednané pojistné ve výši 231 Kč měsíčně. Proto mohl žalobce v souladu se smlouvou i s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru i dle smlouvy a §1931 o. z. celý dluh žalovaného zesplatnit. Soud přezkoumal, že po započtení dílčích úhrad provedených žalovaným, činí dluh žalovaného na jistině úvěru 183 224,42 Kč, dluh na úrocích účtovaných do zesplatnění úvěru 7 543,16 Kč a dluh na pojistném 693 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost tyto částky žalobci zaplatit.

16. Jako neplatné však soud posoudil ujednání o přirůstání úroku a smluvních pokut splatných do zesplatnění celého dluhu k jistině úvěru. Ač je toto ujednání v zásadě možné, jeho zakotvení pouze v úvěrových podmínkách soud považuje za nepoctivé a pro spotřebitele překvapující, a tudíž absolutně neplatné dle § 588 o. z. Soud přitom vzal v úvahu zcela konkrétní okolnosti případu, kdy přímo v podrobně sepsané úvěrové smlouvě byla některá ustanovení úvěrových podmínek uvedena a spotřebitel byl na ně zvláště upozorněn. Upozornění na přirůstání uvedených částek k jistině však v tomto výčtu chybí. Toto ujednání není rovněž nijak zmíněno ani ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. Na daný případ lze vztáhnout rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci I ÚS 3512/11, které se vztahu spotřebitelské smlouvy a obchodních podmínek podrobně věnuje a lze jej užít i za platnosti nové právní úpravy dané o. z. Uvádí se zde mimo jiné, že„ obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu“. Soud považuje ujednání o přirůstání úroků a smluvních pokut k jistině úvěru za natolik zásadní ujednání, že jeho zakotvení pouze do úvěrových podmínek není vzhledem k ochraně spotřebitele možno chápat jako poctivé. Proto soud ohledně dalšího požadovaného smluvního úroku rozhodl tak, že žalobce má právo na smluvní úroky pouze z dlužné jistiny úvěru. Ve zbývající části nárok žalobce zamítl.

17. Ohledně uplatněného nároku žalobce na zákonné úroky z prodlení soud rozhodoval dle § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl se svým peněžitým dluhem vůči žalobci v prodlení, vznikl žalobci nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené citovaným nařízením vlády. Ovšem ze shora popsaného důvodu neplatnosti ujednání o přirůstání úroků k jistině soud i tyto úroky z prodlení přiznal žalobci pouze z dlužné jistiny a pojistného, nikoliv z dlužných splatných úroků, v této části byl nárok žalobce opět zamítnut.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný a neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 40 619,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 659 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 191 460,58 Kč sestávající z částky 8 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 240 Kč ve výši 5 720,40 Kč.