9 C 112/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Hrůšovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o výživné na zletilé dítě

I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zvýšení výživného za období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 ve výši 1 000 Kč, zastavuje.

II. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, naposledy upravená rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 10. 2015, čj. [číslo jednací], ve výši 5 000 Kč měsíčně, se mění tak, že za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 se výživné zvyšuje na částku 8 000 Kč měsíčně, a s účinností od 1. 9. 2020 se zvyšuje na částku 9 000 Kč měsíčně splatného vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce.

III. Dlužné výživné vzniklé zvýšením za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 a od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2021 v celkové výši 72 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 68 534,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Dne 10. 12. 2020 podal žalobce u soudu žalobu, kterou se domáhal zvýšení výživného s činností od 1. 9. 2019 na 9 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že je synem žalovaného a jeho výživné bylo stanoveno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou v roce 2015 částkou 5 000 Kč měsíčně. Od té doby se však zvýšily jeho potřeby. Ve školním roce 2019 2020 studoval na Střední škole – Podorlické vzdělávací centrum, kde navštěvoval svářečské kurzy. Od září 2020 studuje Vysokou školu Báňské a hutní v Ostravě, fakultu strojní.

2. Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasil. Uvedl, že studium žalobce ve školním roce 2019 2020 nebylo řádným studiem, nedošlo ke zvýšení kvalifikace žalovaného. Žalovaný měl již ukončené středoškolské studium a mohl se sám živit. Navíc ani jeho potřeby nebyly navýšeny vzhledem k distanční formě výuce kvůli pandemické situaci.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 10. 2015, čj. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 12. 2015, soud zjistil, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů žalobce o jeho výživném na částku 5 500 Kč měsíčně. Soud tehdy vyšel ze zjištění, že žalovaný měl vyživovací povinnost pouze k žalobci a jeho průměrný měsíční příjem za období od prosince 2014 do září 2015 činil 28 087 Kč. Nad rámec tohoto výživného se žalovaný na potřebách žalobce nijak nepodílel. Žalobce byl studentem 1. ročníku střední školy s obvyklými potřebami dítěte svého věku.

4. Ze sdělení insolvenční správkyně Ing. Procházkové ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že dle schváleného oddlužení jsou prováděny žalovanému srážky ze mzdy zaměstnavatelem dlužníka [právnická osoba] v pevné výši 12 500 Kč měsíčně. Z těchto srážek je vypláceno i výživné.

5. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný měl v období 9/ 2019 2019 průměrný měsíční příjem 31 317,30 Kč, v období 1/ 2020 – 6/ 2020 průměrný měsíční příjem 32 084 Kč, v období 7/ 2020 – 12/ 2020 průměrný měsíční příjem 37 004,20 Kč.

6. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] ze dne 25. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný měl v období leden až únor 2021 průměrný měsíční příjem 43 806,50 Kč.

7. Z průkazu ISIC č. CZ -999868144- soud zjistil, že žalovaný je studentem VŠ, platnost průkazu do prosince 2021.

8. Z faktury č. 783123 soud zjistil, že matka žalobce [jméno] [příjmení] zakoupila PC za částku 5 958 Kč.

9. Ze správy od Střední školy – Podorlické vzdělávací centrum, Dobruška, ze dne 1. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce byl studentem na této škole od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2019, kde zakončil obor Mechanik seřizovač maturitní zkouškou a výučním listem, kdy tento obor nabízí dvě varianty zkoušek a dále od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 obor Klempíř, kde ukončil studium bez předepsané zkoušky.

10. Ze správy od Střední školy – Podorlické vzdělávací centrum, Dobruška, ze dne 10. 6. 2021 soud zjistil, že v období od 9. 9. 2019 do 11. 12. 2019 žalobce složil úspěšně svářecí kurz ZK 135 (CO2) a dále od 16. 12. 2019 nastoupil na další svářecí kurz ZK – 111 (Elektroda), který nedokončil z důvodu neomluvené absence, poslední záznam o jeho účasti dle třídní knihy byl 21. 1. 2020 a kurz byl ukončen 24. 2. 2020, dle Vládního nařízení byla uzavřena škola od 11. 3. 2020 do 11. 5. 2020. V tomto období naše svářečská škola praktickou výuku neprováděla. Podstatná část svářečských zkoušek se skládá z fyzického prokázání dovedností předepsaného svaru dle ČSN. Jedná se o praktické zkoušky. Žalobce podal žádost o opakování třetího ročníku od 1. 9. 2020, ale na studium nenastoupil. Telefonicky oznámil, že byl přijat na Vysokou školu.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 11. 2020 plyne, že touto výzvou právní zástupce žalobce upomínal žalovaného před podáním žaloby o zvýšeného výživného.

12. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR ze dne 14. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný má pouze jednoho potomka, a to žalobce.

13. Ve smyslu § 910, § 911, § 915, § 923 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) mají rodiče vůči svému dítěti vyživovací povinnost v tom případě, kdy dítě není schopno se samo živit. Životní úroveň dítěte přitom má být zásadně shodná s životní úrovní jeho rodičů. Rozhodnutí o výživném lze změnit v tom případě, kdy dojde ke změně poměrů.

14. Podle § 913 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

15. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. Podle § 96 odst. l, 2 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení v rozsahu jeho zpětvzetí zastaví.

17. Protože žalobce vzal svůj návrh zčásti zpět, postupoval soud dle citovaného ustanovení a v rozsahu zpětvzetí rozhodl o zastavení řízení (výrok I).

18. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Je třeba souhlasit s tvrzením žalobce, že došlo k takovým podstatným a nikoli jen přechodným změnám v poměrech, jak na straně žalobce, tak i na straně žalovaného, které zvýšení výživného odůvodňují. Změny na straně žalobce spočívají v tom, že nyní již žalobce studuje vysokou školu, což samo o sobě zvyšuje jeho potřeby. Ty jsou navíc zvýšeny i samotným faktem, že v době předchozího rozhodnutí (před šesti lety) byl žalobce dosud nezletilý, nyní však už je zletilý a má tedy běžné potřeby dospělého člověka. Ke změnám v poměrech došlo i na straně žalovaného. Žalovaný dosahuje vyšších příjmů, od roku 2015 je jeho mzda postupně zvyšovala, když aktuálně dosahuje průměrného výdělku okolo 40 000 Kč a počet vyživovacích povinností se u žalovaného nenavýšil, tedy stále má vyživovací povinnost pouze k žalobci.

19. Současně uzavřel soud, že vyživovací povinnost žalovaného i nadále trvá. Žalobce totiž svým dalším studiem zvyšuje svou odbornou kvalifikaci a tím si zlepšuje možné uplatnění na trhu práce. Lze tedy uzavřít, že žalobce prozatím není schopný v plné míře ještě samostatné obživy, a tudíž žalovaný je i nadále zavázán vyživovací povinností vůči němu. Žalovaný sporoval, že by studium žalobce ve školním roce 2019 2020 bylo účelné. S tímto názorem soud nesouhlasí. I absolvováním svářečských kurzů si žalobce zvýšil své vzdělání a lze toto zařadit do kategorie pomaturitního vzdělávání, které je u studentů běžné a účelné. A to i za předpokladu, že žalobce úspěšně dokončil pouze jeden ze dvou kurzů. Soud nehodnotí úspěšnost zakončení jednotlivých studií, pouze zda probíhalo a zda v tomto období žalobce nebyl schopen se sám živit, což bylo prokázáno. Navíc nelze přičítat k tíži žalobce ani aktuální epidemiologickou situaci a tím zhoršení možností řádné praktické výuky.

20. Soud dodává, že skutečnost, že na žalovaného probíhá insolvenční řízení, které je řešeno formou oddlužení plněním splátkového kalendáře, nemůže jít k tíži žalobce, když výživné je podle § 169 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/2006 pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tedy pohledávkou přednostní.

21. Z těchto důvodů soud žalobě na zvýšení výživného vyhověl.

22. Tím se současně mění předchozí rozhodnutí soudu o výživném žalovaného pro žalobce.

23. Protože soud výživné zvýšil zpětně, vznikl na výživném již splatném dluh ve výši 72 000 Kč. Tento dluh soud uložil žalovanému k úhradě ve lhůtě přiměřeně delší, než jak ji zákon obecně stanoví (tou je lhůta tři dny od právní moci rozsudku). Soud s přihlédnutím k insolvenčnímu řízení žalovaného lhůtu splatnosti stanovil na šest měsíců od právní moci rozsudku.

24. Žalobce v řízení převážně uspěl, přičemž míra jeho neúspěchu (v rozsahu částečného zpětvzetí) je v poměrně nepatrné části k úspěchu ve věci. Soud totiž vyhověl zcela návrhu žalobce ohledně výše výživného i ohledně doby, od kdy bylo výživné zpětně přiznáno. Proto má žalobce právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.).

25. Náklady žalobce jsou tvořeny odměnou a náhradou nákladů jeho advokáta.

26. Odměna advokáta v tomto řízení je určena dle ustanovení § 8 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve znění pozdějších předpisů. Cenou předmětu řízení je tudíž 210 000 Kč (pětinásobek ročního plnění z rozdílu dosavadního a navýšeného výživného). Z této částky proto soud vycházel i při výpočtu tarifní odměny advokáta za jeden úkon právní služby. Dle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. tak odměna za jeden úkon právní služby činí 9 140 Kč.

27. Odměna a náhrada nákladů advokáta žalobce byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí celkem 54 840 Kč za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy k plnění, účast při jednáních soudu ve dnech 23. 3. 2021, 19. 5. 2021, 15. 6. 2021) po 9.140 Kč. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 1 800 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč. K nákladům advokáta je nutno rovněž přičíst 21% DPH z jeho odměny a náhrady nákladů ve výši 11 894,40 Kč, kterou je advokát povinen z uvedeného příjmu odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o.s.ř. a § 23a zákona č.85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů). Celková výše nákladů žalobce tudíž činí 68 534,40 Kč.