9 C 119/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní titul et titul Lucií Hrůšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 140 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 140 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 604,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 651,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku ve výši 4 750,12 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4 651,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 140 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], byla dne 29. 7. 2014 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti oproti podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 1 400 Kč (kapitalizované za řádnou dobu trvání smlouvy při smluvní úrokové sazbě 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku ve výši 17 690 Kč přitom měl žalovaný zaplatit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 305 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 8. 9. 2015. Žalovaný však přestal sjednané splátky hradit, poslední platbu provedl dne 12. 8. 2016, a proto po dni splatnosti poslední stanovené splátky dlužil uvedené společnosti na jistině půjčky částku 4 651,15 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 1 388,19 Kč a na poplatku za životní pojištění 100,65 Kč. A protože celá tato pohledávka za žalovaným byla následně ke dni 6. 12. 2019 smlouvou postoupena na žalobkyni, domáhá se nyní žalobkyně namísto původního věřitele zaplacení celé žalované částky a nadto po něm žádá i úhradu smluvních úroků z jistiny půjčky za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení a také úhradu zákonných úroků z prodlení z jistiny půjčky za dobu od marného uplynutí lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Úrok i úrok z prodlení žalobkyně přitom částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení dotčené pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.

3. Z provedených důkazů, zejména ze Smlouvy o úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 3 29. 7. 2014, ze smluvních podmínek této smlouvy a z karty zákazníka včetně jeho žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalovaného na smlouvě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatky v celkové výši 7 400 Kč, jež se skládaly z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 17 690 Kč měl přitom uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 305 Kč. V bodu 1.2 smluvních podmínek bylo přitom zakotveno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a. V případě, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně splátky v celkové výši 11 550 Kč, jiné úhrady již neprovedl. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení odpovídala výše dlužné částky žalované částce. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k tomu žalobkyní před podáním žaloby vyzván, jak plyne z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), která odpovídala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl sjednanou částku, naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil a nezaplatil mu ani celé sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku, a proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

5. Ohledně žalobkyní dále žádaných smluvních úroků však soud žalobu zamítl, neboť v řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně, resp. posléze sama žalobkyně na ně nemá nárok. Ze smluvních podmínek, jež tvořily nedílnou součást smlouvy o úvěru, jasně vyplynulo ujednání smluvních stran, že v případě prodloužení doby trvání smlouvy nad dobu řádného trvání smlouvy, nebude jistina úvěru nadále úročena. Částka úroků ve výši 1 400 Kč zahrnutá ve smluvním ujednání mezi poplatky je tak částkou konečnou. Takovéto ujednání ohledně úroků nijak neodporuje zákonným ustanovením § 2395 a násl. o. z.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Soud tak rozhodl proto, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (úspěšná pouze ze 24 %, když se od jejího úspěchu ve výši 62 % odečetl její neúspěch ve výši 38 %). Ze spisu však nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady během řízení vznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Poučení</b>