9 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Mikulcovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 12 985,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 985,95 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 9 467,18 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 467,18 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 985,95 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opřela o tvrzení, že dne 2. 11. 2016 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit i sjednané úroky ve výši 16,9 % ročně, jakož i uhradit příslušné ceny a platby dle aktuálního sazebníku žalobkyně. Žalobkyně však požaduje úrokovou sazbu pouze 8,25 % p.a. Celkovou dlužnou částku přitom měla uhradit formou pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 500 Kč, jež byly splatné vždy ke 20. dni daného kalendářních měsíce. Žalovaná ale přestala měsíční splátky hradit, ačkoliv k tomu byla žalobkyní upomínána. Následně tedy žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a požalovala po žalované úhradu celého dluhu. Ke dni zesplatnění, tedy ke dni 4. 11. 2020, činil dluh žalované na jistině úvěru částku 9 467,18 Kč, dluh na poplatcích 2 176 Kč, na úroku z prodlení 392,47 Kč a na úroku 950,30 Kč Ani poté však žalovaná svůj dluh nevyrovnala. Proto žalobkyně požadovala po žalované kromě žalované částky také smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně oba jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 1. 5. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 2. 11. 2016 zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru ve výši limitu 10 000 Kč. Žalobkyně se zavázala tuto částku žalované poskytnout bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 16,9 % ročně a platit i poplatky a ceny dle ceníku žalobkyně. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč, a to počínaje dnem 20. 12. 2016, a to formou inkasního strhávání z účtu žalované. V článku 7 smlouvy bylo dále účastníky sjednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s peněžitou pohledávkou, je povinna zaplatit žalobkyni kromě řádného úroku také úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu dle ceníku, jakož i všechny účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Také zde bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, anebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek, může žalobkyně prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a požadovat po žalované zaplacení všech dluhů z úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvořily i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník, přičemž žalovaná potvrdila, že se s nimi před podpisem smlouvy seznámila.

5. Z historie transakcí úvěru v období od 2. 11. 2016 do 24. 5. 2021 plyne, že žalovaná dne 2. 11. 2016 vyčerpala z titulu úvěru dle výše uvedené úvěrové smlouvy jednorázově celou částku 10 000 Kč. Ke dni 4. 11. 2020, tedy ke dni zesplatnění, dlužila žalobkyni na jistině úvěru částku 9 467,18 Kč, na poplatcích částku 2 176 Kč, na úroku z prodlení částku 392,47 Kč a na úroku částku 950,30 Kč.

6. Z výzvy k úhradě dlužné částky a z výpovědi smlouvy ze dne 3. 10. 2020 vyplývá, že byla žalobkyní vyzývána k neprodlené úhradě splatných splátek ve výši 1 998 Kč s tím, že byla upozorněna na účtované úroky z prodlení a náklady účelně vynaložené v souvislosti s tímto prodlením, dále byla upozorněna i na případné zesplatnění celého dluhu ve výši 9 937 Kč.

7. Přípisem ze dne 4. 11. 2020 žalobkyně žalované oznamovala zesplatnění celého dluhu plynoucího z úvěrové smlouvy a z daného úvěrového účtu, a to z důvodu neplnění smluvních povinností, nehrazení sjednaných splátek ze strany žalované. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě celé dlužné částky, které ke dni 4. 11. 2020 odpovídala žalované částce.

8. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství, a to přípisem ze dne 16. 4. 2021. Ve výzvě byla výslovně upozorněna na možnost následného vymáhání dluhu soudní cestou.

9. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav.

10. Žalobkyně, na základě smlouvy o úvěru uzavřené s žalovanou dne 2. 11. 2016, poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná celou tuto částku vyčerpala téhož dne. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku úvěru splácet spolu s úrokem a poplatky a případnými smluvními sankcemi pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % ročně, výčet možných poplatků a cen či smluvních sankcí byl obsažen v ceníku žalobkyně, který tvořil nedílnou součást smlouvy. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, když nikoli řádně a včas uhradila pouze několik splátek a další neplatila ani po opakovaných upomínkách ze strany žalobkyně. Proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním ke dni 4. 11. 2020 zesplatnila celý dluh žalované a požadovala po ní splacení celé jistiny úvěru, která činila 9 467,18 Kč, a dále po ní žádala na poplatcích částku 2 176 Kč, na úroku z prodlení částku 392,47 Kč a na úroku částku 950,30 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě uvedených částek s příslušenstvím s tím, že žalovaná byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

11. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žaloba je důvodná.

15. Soud má v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalované úvěr, a to ve sjednané výši 10 000 Kč. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měla splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu, který odpovídal žalované částce. A protože ani poté žalovaná nic nezaplatila, uložil jí nyní soud povinnost celou dlužnou částku žalobkyni zaplatit, když současně přezkoumal, že výše nákladů na vymáhání odpovídá smluvnímu ujednání a neodporuje uvedeným právním předpisům. Soud také vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy a z § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za užití vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony právní služby spočívající v podání žaloby a zaslání předžalobní výzvy k plnění. Celkové náklady žalobkyně tak činí 1 400 Kč.