9 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Lucie Mikulcové a přísedících Jiřiny Smítalové a Aleše Frühbauera ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno se sídlem adresa vedl. účastník: pojišťovna , IČO , se sídlem adresa vedlejší účastnice proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zrušení povinnosti platit rentu

I. Povinnost žalobce k výplatě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti paní [celé jméno žalované], [datum narození], s účinností ke dni 15. 8. 2020, zanikla.

II. Tímto rozhodnutím se ruší usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2014, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2014 č. j. [číslo jednací].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 12. 2. 2021, zrušení povinnosti platit rentu žalované. Uvedl, že na základě usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2014, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2014 č. j. [číslo jednací], byl schválen smír účastníků, ve kterém se žalobce zavázal, že žalované uhradí rentu ve výši 360 771 Kč za období od 1. 4. 2009 do 31. 5. 2014 spolu se zákonnými úroky z prodlení a dále jí bude platit rentu ve výši 5 702 Kč měsíčně od června 2014 do budoucna. Tak bylo rozhodnuto na základě skutečností, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobce a následně jí byla zjištěna nemoc z povolání, a to artróza I. karpometakarpálního kloubu vlevo. Renta byla vypočtena jako rozdíl mezi průměrným hrubým výdělkem před vznikem škody ve výši 16 222 Kč a výdělkem dosahovaným poté ve výši 10 520 Kč. Žalobce rentu vyplácel prostřednictvím vedlejšího účastníka, a to valorizovanou dle příslušných právních předpisů, tzn. jako rozdíl částek 19 164 Kč a 12 496 Kč, tzn. 6 668 Kč. Vedlejší účastník následně informoval žalobce, že na straně žalované došlo ke změně poměrů, když byla posudkem [stát. instituce] ze dne 15. 7. 2020 uznána od 28. 5. 2020 invalidní pro invaliditu prvního stupně. Bylo tak rozhodnuto, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalované poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 15. 8. 2020 čj. [číslo jednací] [datum] [číslo] [anonymizováno] [číslo] jí byl od 15. 8. 2020 přiznán invalidní důchod ve výši 7 354 Kč. Žalované vzniklo v důsledku nemoci z povolání právo na náhradu na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, které jí bylo vypláceno ve smyslu § 271b zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“). Na základě tohoto ustanovení má zaměstnavatel právo domáhat se změny v úpravě svých práv a povinností, změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady (renty). Při uzavírání smíru přihlíželi účastníci sporu i soud pouze k průměrnému výdělku žalované před vznikem škody a výdělku poté, bez připočtení invalidního důchodu, který v té době žalované nebyl přiznán ani vyplácen. Od 15. 8. 2020 však žalované byl invalidní důchod přiznán ve výši 7 354 Kč, a proto tato částka je nyní přičítána k výdělku, který žalovaná dosahuje po vzniku škody, který nyní po valorizované výši činí 12 496 Kč. Výše výdělku po zjištění nemoci z povolání je od 15. 8. 2020 vyšší než průměrný výdělek před vznikem škody a tímto okamžikem došlo k zániku nároku žalované podle § 271b ZP.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že byla v pracovním poměru u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] od 31. 12. 2019. Od 26. 8. 2019 byla v pracovní neschopnosti, a to do 14. 8. 2020. Od 15. 8. 2020 jí byl přiznán invalidní důchod ve výši 7 354 Kč měsíčně, který byl od 1. 1. 2021 valorizován. Měsíční příjmy žalované spočívají pouze v rentě od vedlejšího účastníka ve výši 4 832 Kč, invalidní důchod do 31. 12. 2020 ve výši 7 354 Kč a od 1. 1. 2021 ve výši 7 689 Kč a v podpoře v nezaměstnanosti ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplácena jen do července 2021. Žalovaná tak ve svém souhrnu dosud nepobírá vyšší částku než předpokládaný průměrný valorizovaný výdělek před vznikem škody, tedy 19 164 Kč. Žalovaná upozornila na skutečnost, že invalidní důchod jí byl přiznán zejména s odkazem na její zdravotní stav vzniklý z rozhodujících důvodů u žalobce. Tvrzení žalobkyně, že výše výdělku žalované po zjištění nemoci z povolání je od 15. 8. 2020 vyšší než průměrný valorizovaný výdělek před vznikem škody neodpovídá skutečnosti.

3. Podáním ze dne 15. 3. 2021 vstoupil do řízení na straně žalobce vedlejší účastník, a to [pojišťovna] (dále jen„ vedlejší účastník“). Vzhledem ke skutečnosti, že žalované byl od 15. 8. 2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 7 354 Kč, došlo na straně žalované ke změně poměrů, které mají za následek odpadnutí povinnosti platit rentu žalobcem prostřednictvím vedlejšího účastníka.

4. Z pracovní smlouvy ze dne 8. 2. 2006 soud zjistil, že žalovaná byla v období od 8. 2. 2006 do 7. 8. 2006 zaměstnankyní žalobce na pozici.

5. Z lékařského posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 13. 10. 2008 č. 60/2008 soud zjistil, že žalované byla uznána nemoc z povolání, a to artróza I. karpometakarpálního kloubu vlevo.

6. Z lékařského posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 20. 5. 2009 č. 18/2009 soud zjistil, že žalované byla uznána nemoc z povolání, a to artróza I. karpometakarpálního kloubu vlevo.

7. Z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2014, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne 19. 6. 2014 schválil soud smír účastníků, ve kterém ve kterém se žalobce zavázal, že žalované uhradí rentu ve výši 360 771 Kč za období od 1. 4. 2009 do 31. 5. 2014 spolu se zákonnými úroky z prodlení a dále jí bude platit rentu ve výši 5 702 Kč měsíčně od června 2014 do budoucna.

8. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2014 č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne 29. 10. 2014 odvolací soud změnil rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2014, č. j. [číslo jednací] co do výroku III a IV týkající se nákladů řízení.

9. Z posudku o invaliditě ze dne 15. 7. 2020 č.j. [spisová značka] soud zjistil, že žalované z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 % a jako den vzniku invalidity je 28. 5. 2020.

10. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 15. 8. 2020 čj. [číslo jednací] [datum] [číslo] [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalované byl od 15. 8. 2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 7 354 Kč.

11. Z výzvy vedlejšího účastníka ze dne 13. 1. 2021 soud zjistil, že vedlejší účastník informoval žalobce o skutečnosti, že žalované byl přiznán invalidní důchod, a to na základě rozhodnutí ČSSZ 15. 8. 2020. Podle výpočtu vedlejšího účastníka, kdy PMV 19 164 – SV 12 496 – ID (7 356 – 220 Kč, které se do náhrady nezapočítává) = 0, pak žalované od přiznání invalidního důchodu náhrada již nenáleží. Vyzvala proto žalobce k podání žaloby.

12. Z potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] zaměstnána od 3. 11. 2014 do 31. 12. 2019.

13. Z evidence pracovní neschopnosti vystavené [stát. instituce] soud zjistil, že žalovaná v období od 9/ 2019 do 8/ 2020 pobírala nemocenské dávky.

14. Ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 28. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla tento den vyšetřena ve Fakultní nemocnici [obec] na ortopedické klinice. Bylo stanoveno, že je vhodné zahájit posudkové řešení, žalovaná nemůže vykonávat manuální práci.

15. Ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 19. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla tento den vyšetřena ve Fakultní nemocnici [obec] na Klinice pracovního lékařství. Žalovaná je v péči kliniky pro artrózu I. karpometakarpálního kloubu vlevo a vpravo. S ohledem na nemožnost zlepšení se onemocnění je její pracovní uplatnění podstatně sníženo. Byl jí přiznán 1. stupeň invalidity. Jedná se o nemoc z povolání. Další uvedené dg. v posudku o invaliditě by nevedly k zákazu výkonu práce, při které vznikla nemoc z povolání.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021, vyplývá, že žalobce upozornil žalovanou na skutečnost, že ze strany vedlejšího účastníka byl vyzván k podání žaloby na zrušení povinnosti platit jí rentu a že je ochoten o tom smírně jednat.

17. Podle § 271b odst. 1 ZP Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Podle odst. 2 náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Podle odst. 3 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odstavce 1.

18. Podle výše uvedených listinných důkazů a tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobce, v této době se u ní objevila nemoc z povolání a na základě těchto skutečností se účastníci dohodli, že jí žalobce bude prostřednictvím vedlejšího účastníka vyplácet rentu ve výši 5 702 Kč měsíčně od června 2014 do budoucna. Tato renta byla následně valorizována. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalované byla přiznána invalidita prvního stupně a od 15. 8. 2020 jí byl přiznán invalidní důchod ve výši 7 354 Kč. Sporná byla skutečnost, zda v důsledku přiznání invalidního důchodu v dané výši došlo k tak podstatným poměrům na straně žalované, které by vedly k zániku povinnosti žalobce platit žalované příslušnou rentu. Žalovaná vycházela se skutečných příjmů, které podle ní ve svém souhrnu netvoří vyšší částku než předpokládaný průměrný valorizovaný výdělek před vznikem škody. Naopak žalobce uvedl, že v daném případě se postupuje podle § 271b ZP, a tedy je skutečný příjem žalovaná irelevantní.

19. Soud v daném případě došel k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla zaměstnána do konce roku 2019 a následně byla evidována na Úřadu práce a byla jí poskytnuta podpora v nezaměstnanosti. Zde soud souhlasí s tvrzením žalobce, že výše této podpory však není pro posuzování nároku žalované na výplatu renty rozhodné. Jedná se skutečně o sociální dávku a nejedná se o výdělek dosahovaný po zjištění nemoci z povolání dle ZP. Za ten se v daném případě považuje výdělek ve výši minimální mzdy či tzv. stop výdělek. Průměrný výdělek před vznikem škody činil v době prvního rozhodování 16 222 Kč, po valorizacích 19 164 Kč, což je mezi účastníky taktéž nesporné (viz písemné vyjádření účastníků). Dle § 271b ZP se pak od této částky v daném konkrétním případě odečte výše minimální mzdy ve výši 14 600 Kč za rok 2020 (15 200 Kč od ledna 2021) – viz § 111 ZP ve spojení s nařízením vlády č. 567/2006 Sb., která je v daném případě nejmenším výdělkem, kterého by žalovaná mohla dosáhnout. Avšak s připočtením nově pobíraného invalidního důchodu, který do 31. 12. 2020 u žalované dosahoval výše 7 354 Kč a od 1. 1. 2021 dosahuje částky 7 689 Kč je výsledná hodnota nulová, resp. záporná.

20. Podle § 1 nařízení vlády č. 517/2020 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, se náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů), se zvyšuje o 7,1 %. Z toho vyplývá, že je třeba průměrný výdělek, kterého dosahoval zaměstnanec před vznikem škody, upravený o všechny provedené valorizace po vzniku škody, zvýšit o 7,1%. V daném případě by se tak částka průměrného výdělku před vznikem škody, která činila 19 164 Kč po valorizacích, zvýšila o částku 1 361 Kč, avšak ani po tomto navýšení při výše uvedeném výpočtu v souladu s § 271b ZP nezměnila, resp. stále by byla ve výsledku v záporné hodnotě (- 1 209 Kč).

21. Proto soud žalobě vyhověl a zrušil povinnost žalobce platit rentu žalované prostřednictvím vedlejšího účastníka, a to od 15. 8. 2020, tedy od doby, kdy žalované byl přiznán invalidní důchod.

22. Pro úplnost soudu dodává, že návrh žalované na znalecký posudek soud zamítl pro nadbytečnost. V daném případě byla klíčová otázka, zda nárok žalované na výplatu trvá či nikoliv s ohledem na výpočet dle zákona, a tedy se jedná o právní posouzení, které přísluší pouze soudu. Znalecký posudek by tak na toto nemohl odpověď a pouze by docházelo ke zvyšování nákladů řízení a celkovým průtahům, které by měly za následek oddálení rozhodnutí, a tedy oddálení právní jistoty účastníků, zda je vyplacena renta žalované oprávněně. Nutno také dodat, že žalovaná není ve výkonu práce omezena zcela, a tak může i nadále vykonávat nemanuální práci jako např. recepční či vrátná, apod., kdy tyto pozice dle aktuální nabídky Úřadu práce jsou v nabídce i v dojezdové vzdálenosti bydliště žalované (místo výkonu práce [obec] u soukromé společnosti).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a měl by nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Avšak s ohledem na specifický typ řízení a také s ohledem na majetkovou situaci žalované, zjištěnou v průběhu řízení (bod 2 a 19 odůvodnění), soud shledal, že je zde na místě uplatnit výjimku z pravidla tzv. moderační právo. Soud také přitom vzal na zřetel nejen poměry žalované, ale i žalobce. Žalobce je velká společnost, která dle účetní uzávěrky za rok 2020 zveřejněné ve veřejném rejstříku dosahuje vysokých zisků, a tak nepřiznání nákladů řízení žalobci nezpůsobí žádný fatální zásah do jeho majetkových práv. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud má za to, že vzhledem k výsledku řízení je spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení ze svého.