9 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Lucie Mikulcové a přísedících Jiřiny Smítalové a Aleše Frühbauera ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem datum , PSČ obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 26 955 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 955 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 955 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 350,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 19. 4. 2021, zaplacení žalované částky z titulu neoprávněně vyplacené náhrady mzdy za čerpanou dovolenou, krácenou v důsledku neomluveně zmeškaných směn. Tvrdil, že žalovaný pracoval pro žalobce na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 3. 12. 2018, kdy pracovní poměr skončil na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 13. 11. 2020. Žalovaný ve dnech 10. 4. 2020, 1. 5. 2020, 9. 5. 2020, 10. 6. 2020, od 22. 6. 2020 do 25. 6. 2020, 28. 6. 2020, 24. 7. 2020, od 27. 7. 2020 do 31. 7. 2020, 1. 8. 2020, od 3. 8. 2020 do 4. 8. 2020, od 7. 8. 2020 do 8. 8. 2020 a 24. 8. 2020 čerpal řádnou dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy. Interní předpis žalobce, konkrétně organizační norma č. ON .1.020 platná od 15. 6. 2012, v bodě 5.2.2 stanovuje, že za každou neomluveně zmeškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. V souladu s organizační normou žalovaný pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, když zmeškal práci ve dnech 4. 9. 2020, 19. 9. 2020, 1. 10. 2020 a od 3. 11. 2020 do 12. 11. 2020 (tj. 13 pracovních dní). V důsledku neomluveně zmeškaných směn tak žalovaný pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, a to za měsíce duben 2020 částku ve výši 768 Kč (krácen 0,5 dne dovolené), květen 2020 částku ve výši 3 198 Kč (kráceny 2 dny dovolené), červen 2020 částku ve výši 9 099 Kč (kráceno 6 dní dovolené), červenec 2020 částku ve výši 9 393 Kč (kráceno 6 dní dovolené) a srpen 2020 částku ve výši 7 181 Kč (kráceno 6 dní dovolené). Na žalobcovu pohledávku byla naopak ze strany žalobce započtena částka v celkové výši 2 684 Kč jako náhrada mzdy za nemoc 60 %. Z titulu neoprávněně vyplacené náhrady mzdy za čerpanou dovolenou, krácenou v důsledku neomluveně zmeškaných směn tak vznikl žalobci nárok na částku v celkové výši 26 955 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil v podání ze dne 1. 6. 2021 a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 3. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce na pozici operátor výroby s datem nástupu 3. 12. 2018 na dobu neurčitou.

4. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 13. 11. 2020 soud zjistil, že účastníci se dohodli na rozvázání pracovního poměru žalovaného u žalobce s tím, že pracovní poměr končí 13. 11. 2020.

5. Z organizační normy č. ON .1.020 soud zjistil, že v bodě 5.2.2 je stanoveno, že za každou neomluveně zmeškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají.

6. Ze zápisu o neomluveném zmeškání práce ze dne 8. 9. 2020, 21. 9. 2020, 5. 10. 2020, 11. 11. 2020, 20. 11. 2020, soud zjistil, že žalobce v těchto dnech spolu s odborovou organizací rozhodl o tom, že zmeškání práce žalovaného bylo posouzeno jako neomluvené zameškání práce.

7. Z docházkového listu 4/ 2020, 5/ 2020, 6/ 2020, 7/ 2020, 8/ 2020, 9/ 2020, 10/ 2020, 11/ 2020, soud zjistil, že žalovanému byly odečteny příslušné odpracované hodiny za zmeškané dny 8. 9. 2020, 21. 9. 2020, 5. 10. 2020, 11. 11. 2020, 20. 11. 2020.

8. Z vyúčtování mzdy za 4/ 2020, 5/ 2020, 6/ 2020, 7/ 2020, 8/ 2020, 9/ 2020, 10/ 2020, 11/ 2020 soud zjistil, že žalobce vyplatil v jednotlivých měsících mzdy bez odpočtů za zmeškané dny.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 3. 2021, vyplývá, že žalobce eviduje výše uvedený dluh, přičemž ještě před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě tohoto dluhu.

10. Podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen škoda), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetkové újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

11. Podle § 348 zákoníku práce se za výkon práce považuje doba a) kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy, b) dovolené, c) kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek, d) kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho mzda nebo plat nekrátí. Podle odst. 3 zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.

12. Podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Žaloba je důvodná.

14. Podle výše uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce v období od 3. 12. 2018 do 13. 11. 2020. Žalovaný ve dnech 10. 4. 2020, 1. 5. 2020, 9. 5. 2020, 10. 6. 2020, od 22. 6. 2020 do 25. 6. 2020, 28. 6. 2020, 24. 7. 2020, od 27. 7. 2020 do 31. 7. 2020, 1. 8. 2020, od 3. 8. 2020 do 4. 8. 2020, od 7. 8. 2020 do 8. 8. 2020 a 24. 8. 2020 čerpal řádnou dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy (viz předložené výplatní pásky). V souladu s organizační normou č. ON .1.020 žalovaný však pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, když zmeškal práci ve dnech 4. 9. 2020, 19. 9. 2020, 1. 10. 2020 a od 3. 11. 2020 do 12. 11. 2020 (tj. 13 pracovních dní). V důsledku neomluveně zmeškaných směn tak žalovaný skutečně pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, a to za měsíce duben 2020 částku 768 Kč (krácen 0,5 dne dovolené), květen 2020 částku 3 198 Kč (kráceny 2 dny dovolené), červen 2020 částku 9 099 Kč (kráceno 6 dní dovolené), červenec 2020 částku 9 393 Kč (kráceno 6 dní dovolené) a srpen 2020 částku 7 181 Kč (kráceno 6 dní dovolené). Žalovaný se tak po vzájemném započtení částky 2 684 Kč jako náhrada mzdy za nemoc 60 % na úkor žalobce bezdůvodně obohatil co do žalované částky 26 955 Kč, a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

15. Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, dostal se do prodlení, a žalobce tak má rovněž právo požadovat ve smyslu § 1970 o. z. úroky z prodlení, určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 tohoto nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud žalobě vyhověl včetně příslušenství.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a protože byl žalobce v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud náklady řízení ve výši 10 350,40 Kč Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 1 348 Kč a dále odměnou advokáta ve výši 6 540 Kč za tři úkony právní služby po 2 180 Kč, určenou dle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve znění pozdějších předpisů, a částkou 3 x 300 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále je to 21% DPH z těchto částek ve výši 1 562,40 Kč, kterou je advokát povinen z uvedeného příjmu odvést.