1 C 109/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení částky 10 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 150 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 071,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 10 450 Kč s příslušenstvím z titulu příspěvku za provozování motorového vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Tvrdí, že žalovaný byl v rozhodném období od 11. 9. 2024 do 19. 11. 2024 zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg, s registrační značkou , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), přičemž k vozidlu neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Žalobkyně uvádí, že žalovanému zaslala výzvu k úhradě příspěvku dne 27. 11. 2024, a po marném uplynutí lhůty splatnosti dne 10. 2. 2025 i předžalobní upomínku dne 17. 4. 2025. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dnů, kdy byla povinnost porušena, a zákonné denní sazby, a zahrnuje i paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva.

2. Žalovaný nárok žalobkyně považuje za nedůvodný. Sporuje jej jak po stránce právního důvodu, tak výše, neboť tvrdí, že mu žádný nárok nevznikl. Uvádí, že v rozhodném období nebyl vlastníkem ani provozovatelem označeného vozidla, protože jej již dříve prodal třetí osobě, a tudíž nebyl osobou povinnou hradit příspěvek. Na podporu svého tvrzení označil jako důkaz kupní smlouvu ze dne 1. 9. 2024. Navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Z informace z Registru silničních vozidel (na č. l. 16) soud zjistil, že v rozhodném období byl v tomto registru označen jako vlastník/provozovatel vozidla žalovaný.

4. Z informací podaných , Městský/Obecní úřad, , odboru dopravy, ze dne 21. 7. 2025, č. j. , spisová značka, (na č. l. 37), soud zjistil, že v rozhodném období byl v Centrálním registru vozidel jako vlastník/provozovatel uveden žalovaný.

5. Z výpisu pojištění vozidla (na č. l. 45) soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 20. 11. 2024 pojištění vozidla s pojišťovnou , právnická osoba, , číslo smlouvy , číslo, , a že pojištění je dosud trvající.

6. Z listiny označené jako kupní smlouva ze dne 2. 9. 2024 uzavřené mezi , jméno FO, a žalovaným (na č. l. 44) soud zjistil, že žalovaný zakoupil za částku 70 000 Kč vozidlo od paní , příjmení, dne 2. 9. 2024.

7. Z listiny označené jako kupní smlouva ze dne 1. 9. 2024 uzavřené mezi žalovaným a , jméno FO, (na č. l. 50) se podává, že žalovaný prodal vozidlo za částku 19 000 Kč panu , příjmení, dne 1. 9. 2024 (sic!).

8. Z listiny označené jako výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu , právnická osoba, ze dne 27. 11. 2024 (na č. l. 18) soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku na rozhodné období ve výši 10 450 Kč, v něm jej požádala o úhradu uvedené částky nejpozději do 60 dnů od doručení tohoto dopisu, přičemž tato výzva byla doručena dne 28. 11. 2024 (viz doručenka na č. l. 19).

9. Z listiny označené jako předžalobní upomínka ze dne 17. 4. 2025 (na č. l. 10) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, když tato upomínka byla žalovanému doručena dne 28. 4. 2025 (viz doručenka na č. l. 12).

10. Při účastnické výpovědi žalovaného provedené za podmínek § 131 o. s. ř. žalovaný uvedl, že sporné vozidlo vlastnil jen krátce, přibližně 10 až 14 dní, a to poté, co jej zakoupil od paní , příjmení, za cenu 70 000 Kč. Vozidlo bylo podle jeho tvrzení ve špatném technickém stavu, nepojízdné, s vadou motoru, a proto jej nechtěl opravovat. Po krátké době jej prodal panu , jméno FO, za částku asi 20 000 Kč, přičemž transakce proběhla v hotovosti. Žalovaný připustil, že při převodu vozidla na sebe využil plnou moc od původní majitelky, aby mohl vozidlo dále prodat, a následně jej převedl na kupujícího, i když má za to, že kupující možná přepis nedokončil. Tvrdí, že po prodeji neměl s vozidlem nic společného, neví, kde se nyní nachází, a nechce mít s ním ani s pojištěním žádné další závazky. K rozporu v datech na kupních smlouvách uvedl, že se pravděpodobně jedná o chybu při zápisu. Potvrdil, že podpisy na obou smlouvách jsou jeho. Výpověď žalovaného soud hodnotí jako nevěrohodnou, a to jednak proto, že byla v rozporu s listinnými důkazy, dále proto, že nebyla podpořena žádnými dalšími důkazy, a rovněž s přihlédnutím k jejímu samotnému průběhu.

11. Za účelem rozporu v uvedených listinách (viz body 6 a 7 tohoto rozsudku) a k návrhu žalovaného, ke kterému se připojila žalobkyně, soud plánoval vyslechnout pana , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, . Soud se opakovaně pokoušel této osobě doručovat, a to i prostřednictvím soudního doručovatele , okresní soud, , nicméně podle sdělení dožádaného soudu (na č. l. 65), se tato osoba pohybuje mezi lidmi bez domova, není možné zjistit místo jeho pobytu a žádosti o doručení nelze vyhovět. Soud též vyzval žalovaného, aby poskytl doplňující údaje potřebné k zajištění svědka , jméno FO, , zejména aktuální kontaktní informace nebo místo pobytu. Žalovaný však nebyl schopen tyto údaje poskytnout. Podle § 120 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, tedy, že se důkaz nepodařilo objektivně zajistit, a že soud má na základě výše provedených důkazů za to, že je spolehlivě zjištěn skutkový stav, soud tento důkaz neprovedl. Tento postup je v souladu s judikaturou Ústavního soudu, který např. již v nálezu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 68/99 (N 95/18 SbNU 331), konstatoval, že „obecný soud samozřejmě není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Vždy se však při odůvodnění rozsudku musí obecný soud vypořádat s tím, že některé navržené důkazy neprovedl.“12. Na základě provedeného dokazování, když soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), má soud za zjištěné a prokázané, že žalovaný byl v období od 11. 9. 2024 do 19. 11. 2024 vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Tento závěr soud opírá o údaje z registru silničních vozidel a z Centrálního registru vozidel, podle nichž byl žalovaný v uvedeném období veden jako vlastník/provozovatel vozidla, a dále zejména o skutečnost, že žalovaný dne 20. 11. 2024 sjednal pojištění vozidla, které je dosud trvající, což svědčí o jeho dispozičním oprávnění k vozidlu i po údajném prodeji. Obrana žalovaného, že vozidlo vlastnil pouze krátce a následně jej prodal, nebyla shledána věrohodnou, neboť rozpor mezi daty na kupních smlouvách ze dne 1. 9. 2024 (kdy měl vozidlo prodat) a 2. 9. 2024 (kdy jej měl teprve nabýt) se žalovanému nepodařilo srozumitelně vysvětlit, přičemž podpisy na obou listinách sám potvrdil. Tento rozpor soud považuje za zásadní pro hodnocení věrohodnosti tvrzení žalovaného. Uvedené skutečnosti ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že žalovaný byl po celé rozhodné období vlastníkem a provozovatelem vozidla.

13. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.

14. Podle § 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.

15. Podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

16. Podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla.

17. Podle § 45 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.

18. Podle § 5 odst. 1 písm. p) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti činí 145 Kč, jde-li o nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností přesahující 3 500 kg a nepřesahující 12 000 kg,19. Podle § 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výše paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.

20. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že by ve shora uvedeném období bylo k označenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Netvrdil ani neprokázal, že takové pojištění nemuselo být sjednáno, tedy že byla dána některá ze zákonných výjimek. Soud má na základě provedeného dokazování naopak za zjištěné, že žalovaný byl v období od 11. 9. 2024 do 19. 11. 2024 vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, pročež měl povinnost hradit pojistné. Výše příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním byla určena v souladu s prováděcím předpisem. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky od 11. 2. 2025, jak se domáhala žalobkyně, když splatnost výzvy nastala sice již dne 27. 1. 2025 (tj. 60 dnů ode dne doručení výzvy – viz bod 8 tohoto rozsudku), ale soud rozhodl v souladu s návrhem žalobkyně, který je pro žalovaného příznivější, tedy v souladu s dispoziční zásadou (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 071,13 Kč, včetně DPH. Náklady žalobkyně tvoří odměna za sedm úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč (první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za písemné podání – předžalobní výzvu a za podání žaloby) podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ve výši 1 200 Kč, a dále za čtyři úkony právní služby po 1 540 Kč podle § 7 a § 11 advokátního tarifu, ve výši 6 160 Kč (vyjádření ze dne 12. 8. 2025, účasti na jednáních dne 9. 9., 8. 10. a 29. 10. 2025). Dále soud přiznal náhradu režijního paušálu podle § 14b odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. b) advokátního tarifu, a to 3× po 100 Kč (300 Kč) a 4× po 450 Kč (1 800 Kč). Součástí nákladů je i náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za osmnáct započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 2 700 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cesty z , obec, do , obec, a zpět ve dnech 9. 9., 8. 10. a 29. 10. 2025, vypočtená podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km, průměrné ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l a spotřebě 4,3 l/100 km, přičemž vzdálenost jedné cesty činila 210 km. Výpočet nákladů na 1 km činí 7,29 Kč, celkem tedy 3×210×7,29 Kč = 4 593 Kč. K uvedeným částkám náleží DPH ve výši 21 %, tj. 3 518,13 Kč. Součástí nákladů je i soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celková výše nákladů právního zastoupení tak činí 21 071,13 Kč.