1 C 230/2024
č. j. 1 C 230/2024-29
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Plný text
Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Vošvrdovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 207,60 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 202,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 26 207,60 Kč od 27. 2. 2018 do 5. 11. 2018 a z částky 202,69 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 949 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala žalobou z 10. 5. 2018 zaplacení částky 26 207,60 Kč z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny žalovaným z odběrného místa , adresa, v období od 6. 11. 2017 do 15. 1. 2018.Po skončení účinku přerušení řízení v důsledku úpadku žalovaného vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu částky uhrazené v rámci insolvenčního řízení (26 004,91 Kč) a soud v této části řízení usnesením z 24. 7. 2024 zastavil.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně na výzvu soudu rovněž nevyjádřila nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Protože tak byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný ani insolvenční správce v řízení sp. zn. , spisová značka, pohledávku žalobkyně nepopřeli. Zjištěna byla ve výši 27 745,59 Kč, hrazena byla prostřednictvím splátkového kalendáře. Usnesením insolvenčního soudu z 30. 5. 2024 byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Pohledávka žalobkyně byla uspokojena v rozsahu 26 004,91 Kč, tj. z 93,7263 %.Žalobkyně rovněž doložila protokol o kontrole odběrného místa ze strany společnosti , právnická osoba, . dne 8. 1. a 15. 1. 2018 (z něj vyplývá, že žalovaný měl elektroměrový rozvaděč umístěný uvnitř rodinného domu a i přes ukončení smlouvy byl naměřen průtok elektrického proudu) a plnou moc pro tuto společnost, oznámení o výsledku kontroly odběrného místa z 15. 1. 2018 s poučením žalovaného, fakturu za neoprávněný odběr z 5. 2. 2018, upomínku platby za neoprávněný odběr z 12. 3. 2018, předžalobní upomínku z 19. 4. 2018, čestné prohlášení o nákladech na zjištění neoprávněného odběru z 19. 4. 2018 a výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie podle § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb.Podle § 416 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. 9. 2024, osvobození podle § 414 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.Podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/200 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon, dále jen „EZ“) je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.Podle ustanovení § 51 odst. 2 EZ se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje.Podle ustanovení § 51 odst. 3 EZ při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.Soud se nejprve zabýval tím, zda v daném případě jde o pohledávku na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti (na kterou se nevztahují účinky osvobození podle § 414 insolvenčního zákona) a vzhledem ke skutkovým zjištěním (a postoji žalovaného) dospěl k závěru, že právě o takovou pohledávku se v daném případě jedná. Elektroměrový rozvaděč byl v daném případě přímo v domě a žalovaný v průběhu insolvenčního ani tohoto řízení ani netvrdil, že o neoprávněném odběru po skončení smlouvy s dodavatelem nevěděl nebo vědět nemusel.Protože v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře byla uhrazena částka 26 004,91 Kč, zbývá žalovanému na jistině doplatit 202,69 Kč. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky v původní výši 26 207,60 Kč od její splatnosti 27. 2. 2018 do 5. 11. 2018 (tj. do dne předcházejícího úpadku žalovaného) a dále z částky 202,69 Kč od 31. 5. 2024 (tj. ode dne následujícího po skončení insolvenčního řízení) do zaplacení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 949 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 049 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.