1 C 76/2025

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem JUDr. Dominikem Židkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Výpověď daná žalovanou žalobkyni datovaná dnem 24. ledna 2025 označená jako „výpověď daná zaměstnavatelem podle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce“ je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 653 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou jí žalovaná dala dne 24. 1. 2025 s odkazem na ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. V žalobě uvedla, že výpověď považuje za neplatnou, neboť skutky v ní popsané se nestaly způsobem tvrzeným žalovanou a nedosahují intenzity závažného porušení povinností. Popřela, že by dne 8. 1. 2025 úmyslně udeřila spolupracovnici židlí, a k incidentu z 16. 1. 2025 uvedla, že došlo pouze k mírnému odstrčení otevřenou dlaní ve snaze opustit místnost, nikoli k úderu pěstí do zad. Zdůraznila, že incident proběhl v uzavřeném prostoru, bez přítomnosti studentů, bez zranění a bez rasového podtextu, a že k její práci nebyly dříve žádné výhrady. Uvedla, že vztahy na pracovišti byly dlouhodobě konfliktní z obou stran, přičemž ona sama nikdy neprojevovala xenofobní postoje a s ostatními zaměstnanci ukrajinské národnosti vycházela dobře. Žalobkyně rovněž namítala, že žalovaná neunesla důkazní břemeno, a že nebyly splněny podmínky pro výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a setrvala na tom, že pracovní poměr žalobkyně byl rozvázán platně. Tvrdila, že žalobkyně se dopustila opakovaného fyzického napadení spolupracovnice a nevhodného verbálního chování s rasovým podtextem, které mělo probíhat i před studenty školy, čímž závažně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů. Zdůraznila, že incidenty negativně ovlivnily pracovní prostředí a pověst školy, a odkázala na výsledky interního šetření a výpovědi svědků.

3. Z dokumentu označeného jako „výpověď daná zaměstnavatelem podle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce“ datovaného dnem 24. 1. 2025 soud zjistil, že mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnankyní byla dne 30. 10. 2023 uzavřena pracovní smlouva na pozici pomocné kuchařky, přičemž žalovaná dala žalobkyni výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, spočívající v tom, že se žalobkyně (podle textace tohoto dokumentu, tj. tvrzení žalované) nevhodně vyjadřovala k ukrajinskému původu jiné zaměstnankyně, paní , jméno FO, (dále jen „poškozená“) a útočila na ni nadávkami s rasovým podtextem, že dne 8. 1. 2020 (sic!) došlo k incidentu, kdy žalobkyně poškozenou při manipulaci se židlí záměrně uhodila, přičemž poškozené vznikla modřina na stehně pravé nohy, a že dne 16. 1. 2025 byla poškozená opakovaně žalobkyní napadena, když žalobkyně udeřila poškozenou pěstí do zad. Výpovědní doba byla stanovena na dva měsíce a počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi.

4. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 17. 1. 2025, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že dne 17. 1. 2025 podala poškozená na policejním orgánu vysvětlení k incidentům, které označila za opakované fyzické napadení ze strany žalobkyně. Uvedla, že dne 8. 1. 2025 při práci v kuchyni, když šla mýt nádobí, ji žalobkyně při průchodu udeřila židlí do pravého stehna, čímž jí způsobila modřinu, která ji však neomezila v práci. Dále popsala, že dne 16. 1. 2025 při manipulaci se zbytky jídla ji žalobkyně bouchla zavřenou dlaní do zad, přičemž nedošlo k jejímu zranění a poté byl klid. Poškozená uvedla, že podle jejího názoru jde o dlouhodobé spory, protože ji kolegyně nemá ráda.

5. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 17. 1. 2025, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobkyně policejnímu orgánu sdělila, že na ni poškozená mluvila ukrajinsky, že jí nadávala (do pánského přirození), ukazovala jí vztyčený prostředníček. Toto chování trvá cca půl roku. Žalobkyně to již nevydržela a jednou rukou do ní strčila, kde se poškozené nic nestalo, a žalobkyně se dále soustředila na svou práci. Myslí si, že mají takové rozpory, protože se v kuchyni baví o válce na Ukrajině.

6. Z oznámení přestupku ze dne 17. 1. 2025, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že , právnická osoba, , KŘP , Anonymizováno, kraje, územní odbor , adresa, , oznámila , právnická osoba, , adresa, přestupek podle § 7 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 251/2016 Sb., kterého se měly dopustit žalobkyně a poškozená (sic! – obě dvě!) při výkonu práce kuchařek ve škole.

7. Z bloku na pokutu na místě zaplacenou ze dne 11. 3. 2025 vystaveným Městským úřadem , adresa, , číslo bloku , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobkyni byla v přestupkovém řízení uložena bloková pokuta ve výši 500 Kč za jednání spočívající v „strčení, křik do paní , jméno FO, (kolegyně)“ dne 11. 6. 2025 v prostorách žalované.

8. Z listiny označené jako „čestné prohlášení“ ze dne 21. 1. 2025 se podává, že osoby „, jméno FO, , , jméno FO, “ podepsaly, že spory mezi žalobkyní a poškozenou dlouhodobě vyvolává poškozená svým nevhodným chováním, konkrétně slovním napadáním, urážkami a nadávkami. Doslova uvedly, že „Stejně nevhodně se dříve chovala k některým z nás.“9. Z listin, které jsou označeny jako „Zápis z jednání“, se podává, že osoby , jméno FO, toto čestné prohlášení (sub 8) při jednání s vedením žalované anulovaly, osoby , jméno FO, a , jméno FO, při jednání s vedením žalované uvedly, že s ním nesouhlasí v plném znění. , jméno FO, a , jméno FO, při jednání s vedením žalované uvedly, že žalobkyně veřejně prohlašovala před žáky a pracovníky školy nevhodná a sprostá slova na ukrajinské pracovníky. , jméno FO, při jednání s vedením žalované uvedl, že byl svědkem, jak žalobkyně křičela na poškozenou „zasraná Ukrajina“. , jméno FO, při jednání s vedením žalované uvedla, že žalobkyně dne 17. 1. 2025 svévolně opustila pracoviště. Poškozená při jednání s vedením žalované uvedla, že ji dne 8. 1. 2025 žalobkyně záměrně uhodila při manipulaci s židlí tak, že ji vznikla modřina na stehně pravé nohy, a že dne 16. 1. 2025 ji žalobkyně uhodila zavřenou dlaní ruky do zad. Poškozená též uvedla, že večer navštívila pohotovost, kde ji bylo doporučeno kontaktovat obvodní lékařku, a že se bojí chodit do práce kvůli žalobkyni. Zápis z jednání žalobkyně s vedením žalované je žalobkyní nepodepsán a ta zpochybňuje jeho pravost, takže z něj soud vycházet nemohl.

10. Z fotografií školní jídelny, kuchyně a výdejního prostoru soud zjistil, že za určitých okolností je možné, že lze vidět i slyšet z jídelny do kuchyně či naopak. Na druhou stranu z tohoto důkazu není (z podstaty věci) patrné, jak konkrétně situace vypadala na místě samém v předmětné dny, kdo tam byl přítomen apod.

11. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že žalobkyně si není vědoma, že by poškozenou udeřila židlí. Uvedla, že dlouhodobé konflikty s poškozenou vyvrcholily v umývárně, kde ji po slovních urážkách a blokování východu odstrčila rukou, aby mohla odejít. Tvrdí, že nešlo o úder, ale o jednoduché odstrčení, pravděpodobně v oblasti ramene. Poškozená podle žalobkyně slovně útočila, stála jí v cestě a bránila odchodu, přičemž předtím vysypala zbytky jídla, což vyvolalo hádku. Žalobkyně uvedla, že jí řekla, že je „čuně“, a když poškozená stála proti ní s rukama v bok a nadávala, odstrčila ji rukou. Popřela, že by šlo o úder, a zdůraznila, že po odstrčení odešla a nezaznamenala žádné zranění poškozené. K důvodům výpovědi žalobkyně uvedla, že nerozumí, proč se situace vyhrotila právě mezi ní a poškozenou, když problémy s ní měli i ostatní zaměstnanci. Zdůraznila, že proti Ukrajincům nic nemá, s ostatními ukrajinskými kolegyněmi vycházela dobře a obecně jí nevadí cizinci, pokud pracují za stejných podmínek. Pokud někdy použila nevhodný výraz, nepamatuje si to a mohlo to být v afektu. Popsala také, že se snažila konfliktům vyhýbat, ale cítila tlak kolektivu, aby se bránila, a že na pracovišti se hovořilo o tom, že poškozená má vyšší finanční ohodnocení a snaží se vyhýbat práci, což vnímali negativně i ostatní zaměstnanci.

12. Z účastnické výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitelky (statutárního orgánu) žalované, se podává, že tato popsala postup po incidentu mezi žalobkyní a poškozenou. Uvedla, že se o události dozvěděla od manžela poškozené, který jí volal, protože poškozená byla rozrušená a měla zdravotní potíže. Ředitelka šla do kuchyně, kde zjistila, že poškozená je ve špatném psychickém stavu, a doporučila jí podat oznámení na policii; sama ji tam doprovodila, protože poškozená špatně rozuměla česky. Ředitelka zdůraznila, že fyzické napadení považuje za nepřijatelné a v rozporu s etickým kodexem školy, zvláště pokud k němu došlo před žáky. Uvedla, že vedení školy chce udržovat prostředí bez konfliktů a diskriminace, protože ve škole studuje i mnoho ukrajinských žáků. Podle jejího názoru incident překročil všechny hranice a představoval hrubé porušení pracovní kázně, proto rozhodla o výpovědi žalobkyně. Před incidentem žalobkyně neměla žádné písemné ani ústní výtky a její pracovní výkon byl hodnocen jako dobrý, kromě opakovaných dohadů ohledně zbytků jídla. K listině – čestnému prohlášení, které žalobkyně nechala podepsat kolektivem – uvedla, že zaměstnanci často nevěděli, co podepsali. Vedení je vyzvalo, aby se k tomu vyjádřili, a někteří podpis odvolali. Ředitelka potvrdila, že vedení pořídilo záznamy z těchto jednání. Po incidentu se obě ženy na pracovišti vyhýbaly kontaktu a další problémy nenastaly. Nepotvrdila, že by na pracovišti existovala nenávist vůči Ukrajincům; naopak zdůraznila snahu školy o férové prostředí.

13. Ze svědecké výpovědi poškozené se podává, že tato popsala dlouhodobě napjaté vztahy s žalobkyní, které podle ní vyústily ve fyzické útoky. Uvedla, že spolupracovaly v kuchyni, zpočátku bez problémů, ale postupně se objevovaly konflikty, které přičítá agresivnímu chování žalobkyně a tomu, že „nemiluje Ukrajince“. Tvrdí, že opakovaně upozorňovala vedoucí na špatné chování žalobkyně, ale situace se neřešila. Popsala dva konkrétní incidenty: první dne 8. 1. 2025, kdy ji žalobkyně při manipulaci se židlí udeřila do stehna, což mělo způsobit modřinu; druhý dne 16. 1. 2025 v umývárně, kde ji žalobkyně udeřila sevřenou pěstí do zad. Poškozená uvedla, že po druhém incidentu byla v šoku, měla vysoký krevní tlak, musela vyhledat lékařskou pomoc a následující den nešla do práce. Tvrdí, že fyzický útok předcházely slovní urážky a dlouhodobý psychický tlak ze strany žalobkyně, který ji přiměl uvažovat o odchodu z práce. Poškozená také uvedla, že konflikt mohl souviset s tím, že si brala zbytky masa z kuchyně, což žalobkyně kritizovala. Připustila, že sama někdy reagovala emotivně, ale popřela, že by žalobkyni fyzicky napadla. Z její výpovědi vyplývá, že incidenty vnímá jako důsledek osobní averze žalobkyně vůči ní, spojené s jejím původem.

14. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , vedoucí školní jídelny, soud zjistil, že tato popsala obecné poměry na pracovišti a svou roli při řešení konfliktu mezi žalobkyní a poškozenou. Uvedla, že vztahy v kuchyni byly většinou dobré, občas se objevily drobné spory, ale ty se běžně vyřešily. Sama nebyla přítomna žádnému fyzickému incidentu, vše zná pouze z doslechu. Potvrdila, že poškozená za ní jednou či dvakrát přišla s tím, že ji žalobkyně obtěžuje, a proto obě zaměstnankyně ústně napomenula, aby si jedna druhé nevšímaly a pracovaly odděleně. Popsala, že poškozená jí ukazovala modřinu na stehně, ale neví, zda vznikla v práci. O údajném úderu pěstí ví jen z toho, že poškozená byla rozrušená a telefonovala, když svědkyně vyšla z kanceláře; situaci už řešila ředitelka. Svědkyně uvedla, že žalobkyně obcházela kuchyni s listinou, kterou chtěla nechat podepsat ostatní zaměstnance, že konflikty vyvolává poškozená; svědkyně odmítla podpis. Sama nikdy neslyšela rasistické nadávky, ale z doslechu ví, že se v kuchyni říkalo, že žalobkyně něco vykřikovala proti Ukrajincům. Nepotvrdila, že by žalobkyně byla předpojatá vůči Ukrajincům, a zdůraznila, že přímým svědkem žádného fyzického útoku nebyla.

15. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , kuchařky, se podává, že tato popsala své působení v kuchyni a vztahy mezi žalobkyní a poškozenou. Uvedla, že sama s žalobkyní neměla žádné konflikty, ale vnímala, že mezi žalobkyní a poškozenou docházelo k hádkám, zejména kvůli zbytkům jídla. Popsala, že jednou slyšela žalobkyni ve výdejně před studenty vykřiknout sprostá slova s rasovým podtextem, konkrétně „ukrajinská svině“, což slyšela i další kolegyně. Fyzický konflikt osobně nezaregistrovala, pouze křik a nadávky. Uvedla, že po odchodu žalobkyně z pracoviště byla situace klidná a žádné spory se neobjevovaly. Svědkyně také potvrdila, že podepsala čestné prohlášení, podle něhož konflikty vyvolávala poškozená, ale vysvětlila, že podpis učinila „pro klid“ na pracovišti, protože žalobkyně listinu obcházela mezi zaměstnanci. Později spolu s kolegyní ústně oznámila ředitelce, že podpis odvolává, protože se nechtěla do sporu zapojovat. Připustila, že měla obavu z žalobkyně, pokud by listinu nepodepsala. Na dotaz, zda je žalobkyně předpojatá vůči Ukrajincům, uvedla, že podle jejího názoru Ukrajince „nemá ráda“, což dovozuje z nadávek, které slyšela, ale neví, zda šlo o obecný postoj, nebo jen o vztah k poškozené.

16. Ze svědecké výpovědi svědkyně , adresa, , kuchařky, se podává, že tato popsala, že s žalobkyní i poškozenou měla běžný pracovní vztah bez osobních konfliktů. Sama nebyla svědkem fyzického incidentu, ale uvedla, že dne 16. 1. 2025 při výdeji obědů slyšela žalobkyni, jak vykřikla vulgární nadávku s rasovým podtextem, konkrétně „ukrajinská svině“, směrem k poškozené. Popsala, že v té chvíli byl v jídelně ruch, protože probíhal výdej jídel, a proto nevnímala žádné jiné detaily. Uvedla, že před tímto dnem žádné podobné situace nezaznamenala. Svědkyně potvrdila, že podepsala čestné prohlášení, podle něhož konflikty vyvolávala poškozená, ale vysvětlila, že listinu podepsala „pro klid kuchyně“, aniž by ji četla, protože ji viděla podepisovat ostatní. Později při jednání s ředitelkou uvedla, že podpis chce odvolat, protože s obsahem nesouhlasí. Nepotvrdila, že by na ni byl vyvíjen tlak ze strany vedení, ale připustila, že podepsala z pocitu, aby se vyhnula problémům. Sama nezná důvod konfliktů mezi žalobkyní a poškozenou a uvedla, že po odchodu žalobkyně z pracoviště byla situace klidná.

17. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , kuchařky, se podává, že sama nebyla přímým svědkem žádného fyzického konfliktu mezi žalobkyní a poškozenou. Uvedla, že v den incidentu pracovala v jiné části kuchyně a o události se dozvěděla až následně, když ji řešila vedoucí. Popsala, že vztahy na pracovišti byly obecně dobré, kolektiv fungoval bez větších problémů a ona sama neměla s žádnou z obou žen konflikt. Potvrdila, že po incidentu panovala v kuchyni klidná atmosféra a že obě ženy po domluvě pracovaly odděleně. Svědkyně podepsala čestné prohlášení, podle něhož konflikty vyvolávala poškozená, ale uvedla, že obsah listiny si nepamatuje a podepsala ji proto, že ji podepisoval celý kolektiv, aby „to nebylo jednostranné“. Připustila, že formulace v listině nebyla přesná a že sama nikdy nezažila, aby se poškozená chovala nevhodně vůči ní. Později podepsala další prohlášení u ředitelky, že neměla problém ani s jednou z obou žen. Zdůraznila, že na ni nebyl vyvíjen žádný nátlak, a odmítla, že by kolektiv chtěl poškozenou „odstranit“. Uvedla, že důvod konfliktu nezná a že podle jejího názoru v kuchyni nepanuje předpojatost vůči ukrajinským zaměstnancům.

18. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , kuchařky, se podává, že pracuje v jídelně 11 let a s žalobkyní měla vždy korektní vztahy. Sama nebyla přítomna fyzickému incidentu z 16. 1. 2025 ani jiným přímým konfliktům mezi žalobkyní a poškozenou, o událostech se dozvěděla pouze z doslechu. Uvedla, že v kuchyni panovalo běžné pracovní prostředí, občasné „hašteření“ mezi ženami, ale nic zásadního. Sama nikdy neslyšela rasistické nadávky ani výrazné slovní útoky mezi oběma ženami. Připustila, že poškozená byla v kolektivu vnímána spíše negativně, protože často používala telefon a působila dojmem menší pracovní aktivity, což vyvolávalo nelibost ostatních. Svědkyně potvrdila, že podepsala čestné prohlášení, podle něhož konflikty vyvolávala poškozená, a uvedla, že s tím souhlasila, protože podle jejího názoru spory většinou začínala právě poškozená. Popsala situaci, kdy slyšela poškozenou křičet na kolegyni kvůli dětem na pracovišti, přičemž použila vulgární výrazy v češtině. Zdůraznila, že podpis učinila dobrovolně a necítila žádný nátlak. Sama neměla s poškozenou vážnější konflikt, kromě drobných neshod, které označila za „hlouposti“. Uvedla, že po incidentu se obě ženy navzájem ignorovaly a na pracovišti byl klid. Nepotvrdila, že by žalobkyně byla předpojatá vůči Ukrajincům, a uvedla, že důvod výpovědi žalobkyně zná jen z doslechu, pravděpodobně kvůli údajnému napadení poškozené.

19. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , kuchařky, se podává, že mezi žalobkyní a poškozenou docházelo k opakovaným sporům, zejména kvůli sbírání zbytků jídla. Sama slyšela jejich hádky, ale nerozuměla obsahu, protože byla v jiné části kuchyně; vnímala však zvýšený hlas a křik. Přímým svědkem fyzického incidentu nebyla. Uvedla, že po konfliktu viděla poškozenou telefonovat manželovi v rozrušeném stavu. Svědkyně potvrdila, že podepsala čestné prohlášení, podle něhož konflikty vyvolávala poškozená, a uvedla, že s tím souhlasila, protože podle jejího názoru spory často začínala právě ona. Popsala i vlastní zkušenost, kdy poškozenou napomenula, aby nevodila děti do kuchyně, a ta jí začala sprostě nadávat česky; tuto situaci podle ní slyšela i kolegyně , jméno FO, . Zdůraznila, že po podpisu čestného prohlášení byla pozvána k ředitelce, kde podepsala další dokument, že konflikty byly oboustranné, protože nechtěla, aby vina padla jen na žalobkyni. Uvedla, že po incidentu se obě ženy přestaly bavit a na pracovišti byl klid. Sama nevnímala nenávist vůči Ukrajincům, ale připustila, že poškozená často telefonovala, což vadilo kolektivu. Nepotvrdila, že by žalobkyně měla problémy s pracovní morálkou.

20. Ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, , ukrajinského studenta vykonávajícího praxi v jídelně, se podává, že on sám nebyl přímým svědkem fyzického incidentu mezi žalobkyní a poškozenou, ale slyšel o něm od ostatních. Popsal, že poškozenou viděl rozrušenou a plakat. Nejprve tvrdil, že neslyšel žádné nadávky, ale po konfrontaci s jeho dřívějším tvrzení (sub 9) uvedl, že slyšel žalobkyni říci směrem k poškozené „zasraná Ukrajinka“. Dodal, že podle něj žalobkyně poškozenou neměla ráda, ale vůči němu a dalším ukrajinským praktikantům se chovala normálně a přátelsky. Uvedl, že v kuchyni byli tři ukrajinští praktikanti a žalobkyně s nimi vycházela bez problémů, stejně jako s jinou ukrajinskou kolegyní. Podle jeho názoru tedy nešlo o obecnou nenávist vůči Ukrajincům, ale spíše o osobní konflikt mezi žalobkyní a poškozenou.

21. Na základě výše uvedeného soud činí následující závěr o skutkovém stavu věci: mezi žalobkyní a poškozenou dlouhodobě panovaly napjaté vztahy, které vyústily dne 16. 1. 2025 v jednorázový fyzický kontakt spočívající ve „strčení“ doprovázeném slovní hádkou; tento skutek byl posouzen jako přestupek a sankcionován pokutou 500 Kč. Nepodařilo se prokázat tvrzený „úder pěstí do zad“ dne 16. 1. 2025 ani „záměrné uhození židlí“ dne 8. 1. 2025, neboť chybí přímé důkazy a výpovědi přímých účastnic se rozcházejí. Stejně tak nebyl prokázán rasový podtext jednání – naopak z výpovědí svědků (zejména svědka , jméno FO, ) plyne, že žalobkyně běžně vycházela s ukrajinskými kolegy i praktikanty bez problémů; tvrzení o xenofobní motivaci zůstalo neověřené. Soud má za zjištěné, že incident proběhl v kuchyňských prostorách školy, kde jej mohli slyšet studenti, avšak nebylo prokázáno, že by jej skutečně slyšeli, tj. soud nepřihlížel k domněnkám, protože nebyly prokázány. Výpovědi zaměstnanců kuchyně soud hodnotí jako málo přesvědčivé, neboť jsou zatíženy kolektivními tlaky a nejasnostmi ohledně obsahu, důvodech a způsobu podpisu předmětných listin (sub 8 a 9). Za prokázané tedy soud považuje pouze jednorázové „strčení a křik“ dne 16. 1. 2025 bez zranění, v kontextu vzájemných půtek, bez rasového motivu; za neprokázané pak tvrzení o opakovaných fyzických útocích vyšší intenzity a o systematickém nevhodném chování žalobkyně vůči Ukrajincům.

22. Právní posouzení věci vychází z § 52 písm. g) zákoníku práce, podle něhož může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr výpovědí, jsouli u zaměstnance dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, anebo jdeli o závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci; u soustavného méně závažného porušování je podmínkou předchozí písemné upozornění v posledních 6 měsících. Důvod výpovědi musí být ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 3 a 4 zákoníku práce). Těmto požadavkům odpovídá ustálená judikatura Nejvyššího soudu, která současně zdůrazňuje, že právní kvalifikace v listině není rozhodná, rozhodné je skutkové jádro a jeho prokázání v podobě odpovídající intenzity porušení povinností (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. , spisová značka, ). Z hlediska intenzity porušení povinností dovolací soud vyžaduje komplexní hodnocení všech okolností, zejména osoby zaměstnance, jeho dosavadního přístupu k plnění úkolů, míry zavinění, kontextu situace, způsobu a intenzity jednání a jeho následků pro zaměstnavatele a třetí osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. , spisová značka, ; obdobně viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. , spisová značka, ). Pokud by šlo o soustavné méně závažné porušování, je nezbytnou podmínkou předchozí písemné upozornění doručené zaměstnanci do vlastních rukou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , spisová značka, ).

23. Na tomto judikaturním základě soud předně konstatuje, že skutkové vymezení ve výpovědi obsahuje konkrétní popis dvou údajných fyzických útoků („úder židlí“ dne 8. 1. 2025 a „úder pěstí do zad“ dne 16. 1. 2025). Překlep roku „2020“ v textu výpovědi nepůsobí nesrozumitelnost, neboť z ostatních údajů je skutek nezaměnitelně určen (místo, osoby, posloupnost). Podstatné je, zda žalovaná unesla důkazní břemeno o tom, že popsané skutky se staly způsobem a intenzitou odpovídající závěru o „závažném porušení povinností“ ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce.

24. Důkazní břemeno v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru totiž leží na zaměstnavateli, protože právě on je tím, kdo jednostranně zasahuje do trvání pracovního poměru a kdo tvrdí existenci zákonného důvodu pro výpověď. Zákoník práce v § 50 odst. 4 stanoví, že důvod výpovědi musí být ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a tento důvod nesmí být dodatečně měněn. Z toho plyne, že zaměstnavatel nejen určuje důvod výpovědi, ale také nese odpovědnost za jeho prokázání. Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto směru ustálená: v řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru je povinností zaměstnavatele tvrdit a prokázat, že důvod uvedený v písemném právním jednání skutečně nastal a že dosahuje intenzity požadované zákonem (srov. již výše citované rozsudky). Zaměstnanec naopak není povinen prokazovat neexistenci důvodu, protože by šlo o negativní skutečnost, jejíž dokazování by bylo prakticky nemožné. Proto se důkazní břemeno obrací ve prospěch zaměstnance a tíží zaměstnavatele, který musí unést důkazní břemeno ohledně všech rozhodných skutečností, jež odůvodňují platnost výpovědi.

25. K incidentu ze dne 8. 1. 2025 se žalované nepodařilo prokázat, že k tvrzenému „záměrnému uhození židlí“ došlo. Výpověď svědkyně, která popsala existenci modřiny, nedokládá bezprostřední mechanismus vzniku poranění; chybí jakýkoli přímý důkaz o tom, že modřina byla způsobena právě zásahem židlí žalobkyní, natož že šlo o záměrné jednání. V situaci tvrzení proti tvrzení (poškozená vs. žalobkyně) a při absenci objektivujících důkazů nelze tento skutek považovat za prokázaný v podobě uvedené ve výpovědi. Za daného stavu nelze incident ze dne 8. 1. 2025 použít jako nosný důvod výpovědi, neboť by to vedlo k nepřípustnému nahrazování neurčitých tvrzení domněnkami o intenzitě a zavinění.

26. K incidentu ze dne 16. 1. 2025 má soud k dispozici výsledek přestupkového blokového řízení, v němž byl skutek kvalifikován jako „strčení a křik“ s uloženou pokutou ve výši 500 Kč, kterou žalobkyně akceptovala a dále obsáhlé výslechy svědků, žalobkyně a další listiny. Vyřízení přestupku je významné v tom, že objektivizuje existenci fyzického kontaktu a verbálního konfliktu; závěrem však nepodporuje tvrzení o „úderu pěstí do zad“. Toto se nepodařilo žalované prokázat ani dalšími důkazními prostředky, když „úder pěstí do zad“ byl tvrzen toliko poškozenou, žalobkyně připustila jen „strčení“ a nikdo další u situace osobně přítomen nebyl. V situaci tvrzení proti tvrzení (poškozená vs. žalobkyně) a při absenci objektivujících důkazů musí soud vycházet z nižší intenzity fyzického kontaktu, tj. „strčení“.

27. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že jádro skutku ve výpovědi musí být v řízení prokázáno v míře a intenzitě odpovídající kvalifikaci „závažného porušení“; není však podle zdejšího soudu přípustné nahrazovat tvrzený „úder pěstí“ pouhým „strčením“, pokud by to vedlo k faktické změně důvodu výpovědi (§ 50 odst. 4 zákoníku práce; srov. k požadavku na přesnost a nezaměnitelnost skutku závěry v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Soud proto posuzoval, zda i při zjištění „strčení a křiku“ (bez zranění, jednorázově) dosahuje jednání žalobkyně intenzity „závažného porušení“ ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce.

28. Při tomto posouzení soud vzal v úvahu všechny okolnosti. Jednalo se o jednorázový incident bez prokázané zdravotní újmy, v prostředí, kde v delším období docházelo k vzájemným slovním půtkám mezi zaměstnankyněmi. V průběhu dokazování byli vyslechnuti zaměstnanci kuchyně; soud jejich věrohodnost hodnotí jako celkově nízkou a výpovědi nepřinesly přesvědčivá skutková zjištění nad rámec již známého. Jediný relevantně nově zjištěný aspekt spočívá v tom, že jiný ukrajinský student, který tč. vykonával praxi v kuchyni (svědek , jméno FO, ) výslovně vypověděl, že žalobkyně proti ukrajinským kolegům nic neměla a běžně s nimi vycházela dobře; tvrzení o „rasistickém podtextu“ se tedy neprokázalo. To má dopad na intenzitu porušení – odpadá přitěžující motivace, kterou žalovaná akcentovala v souvislosti s etickým kodexem školy a výchovným působením vůči studentům.

29. Soud dále zohlednil, že incident se odehrál v kuchyňských prostorech školského zařízení a hádku mohli slyšet studenti. Tato okolnost je přitěžující, neboť zaměstnavatel je školou a oprávněně vyžaduje kultivované prostředí. Sama o sobě však tento faktor nečiní z jednorázového „strčení a křiku“ (bez zranění, v kontextu vzájemných půtek, bez rasového podtextu) závažné porušení povinností, a nadto v řízení nebylo prokázáno, že slovní konflikt některý ze studujících slyšel, ale toliko to, že „slyšet mohl“. Dovolací soud k otázce intenzity porušení povinností opakovaně judikoval, že je nutné poměřovat nejen samotný skutek, ale též jeho důsledky a kontext, včetně dosavadního přístupu zaměstnance, míry zavinění a okolností, za nichž k jednání došlo; jednorázové konfliktní chování nižší intenzity bez závažných následků zpravidla nedosahuje prahu „závažného porušení“ vyžadovaného pro výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; dále k hodnocení fyzických střetů na pracovišti viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

30. Za těchto skutkových zjištění soud uzavírá, že žalovaná neprokázala, že by žalobkyně dne 16. 1. 2025 jednala způsobem popsaným ve výpovědi jako „úder pěstí do zad“. Prokázaná podoba incidentu („strčení a křik“ postihnuté pokutou 500 Kč) představuje porušení povinností zaměstnance, nicméně při komplexním poměření všech kritérií intenzity jde o porušení méně závažné. Jeli porušení méně závažné, mohla by žalovaná přistoupit k výpovědi pouze v režimu „soustavného méně závažného porušování“, a to za podmínky předchozího písemného upozornění na možnost výpovědi v posledních šesti měsících (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci nebylo předchozí písemné upozornění prokázáno, a žalovaná na ně ostatně ani neodkazuje; setrvala na kvalifikaci „závažného porušení“. Tato kvalifikace však předpokládá vyšší intenzitu jednání, než jaká byla v řízení prokázána.

31. Soud současně připomíná, že důvod výpovědi nelze dodatečně měnit. Skutečnosti uváděné žalovanou, které se v listině o výpovědi neobjevují jako samostatné skutky (např. obecné poukazování na nevhodné verbální projevy mimo samotné incidenty), lze hodnotit toliko jako kontext při posouzení intenzity, nikoli jako nové, výpověď podpírající skutky, jež by nahradily neprokázané jádro výpovědního důvodu (§ 50 odst. 4 zákoníku práce; srov. též obecné zásady konkretizace výpovědních důvodů v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Přitěžující význam školního prostředí, kde se očekává vyšší standard chování, soud v úvahách reflektoval; sám o sobě však – při současné absenci prokázané vyšší intenzity fyzického útoku a při neexistenci rasistického motivu – nevede k závěru o „závažném porušení“ ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce.

32. Konečně soud uvádí, že proporcionalita zvoleného pracovněprávního postihu je v pracovním právu významným korektivem. Nejvyšší soud opakovaně připomíná, že výpověď podle § 52 písm. g) je významným zásahem do pracovního poměru a její přiměřenost je třeba poměřovat konkrétními skutkovými zjištěními, mírou zavinění a reálnými následky jednání pro zaměstnavatele; zaměstnavatel sice nemusí vždy volit mírnější opatření, nicméně volba výpovědi předpokládá zjištění o takové intenzitě porušení, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat pokračování pracovního poměru ani po dobu výpovědní doby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V nynější věci tomuto standardu prokázaná skutková zjištění neodpovídají.

33. Soud při hodnocení věci přihlédl i k aktuálním závěrům Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž je třeba při posuzování intenzity porušení pracovních povinností zohlednit všechny relevantní okolnosti, včetně funkce zaměstnance, kontextu situace a důsledků jednání, a vyvarovat se přehnaně formalistického výkladu povinnosti skutkově vymezit důvod rozvázání pracovního poměru. Tyto závěry soud respektoval, když hodnotil nejen samotný fyzický incident, ale i prostředí školy a očekávaný standard chování zaměstnance. Přesto však soud uzavírá, že ani při zohlednění těchto okolností nebyla prokázána taková intenzita porušení povinností, která by odůvodňovala výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

34. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaná neunesla důkazní břemeno k prokázání výpovědního důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce v podobě tvrzené ve výpovědi, a že prokázané jednání žalobkyně nedosahuje intenzity „závažného porušení povinností“. Výpověď daná žalobkyni dne 24. 1. 2025 je proto neplatná.

35. Soud považuje za nezbytné závěrem zdůraznit, že jakékoli projevy fyzického násilí na pracovišti jsou zcela nepřijatelné, a to tím spíše ve školním prostředí, kde se od zaměstnanců očekává příkladné chování a respekt k zásadám slušnosti. Chování žalobkyně, které vyústilo ve fyzický kontakt se spolupracovnicí, je z lidského a etického hlediska těžko akceptovatelné. Přesto však právní posouzení věci musí vycházet z platné právní úpravy a z požadavků na intenzitu porušení povinností, které zákoník práce stanoví pro možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. g). V projednávané věci nebylo prokázáno, že by jednání žalobkyně dosáhlo takové intenzity, aby bylo možné je kvalifikovat jako závažné porušení povinností ve smyslu citovaného ustanovení. Z tohoto důvodu, ačkoliv soud chování žalobkyně hodnotí jako nevhodné a nepřijatelné, nemůže na základě provedených důkazů obstát závěr o platnosti výpovědi.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalovaná proto nese povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení vyčíslených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna advokáta byla určena podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu částkou 3 700 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupkyně žalobkyně učinila sedm úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k mimosoudnímu řešení věci, podání žaloby, podání repliky, účast u dvou jednání soudu a přípravu na jednání. Účast u jednání dne 27. 8. 2025 trvala čtyři hodiny a byla zohledněna násobkem odměny. Celková odměna za právní služby činí 25 900 Kč. K této částce náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu ve výši 3 150 Kč. Dále byla přiznána náhrada cestovních výdajů za cesty k jednáním soudu dne 27. 8. 2025 a 23. 9. 2025 na trase , adresa, a zpět, celkem 88 km, vozidlem , Anonymizováno, s průměrnou spotřebou 4,3 l/100 km, při ceně motorové nafty a základní náhradě dle příslušných předpisů, ve výši 642 Kč. Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu byla přiznána za cestu k jednáním a zpět v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč, tedy celkem 600 Kč. K těmto částkám byla připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 6 361 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení tak činí 38 653 Kč. Soud shledal všechny tyto náklady jako účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byly nezbytné k řádnému uplatnění práva žalobkyně a odpovídají zákonným sazbám stanoveným advokátním tarifem. Proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši.