10 C 122/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 23 455,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 17 815,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26,27 Kč, s úrokem ve výši 413,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 17 815,26 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21,9% ročně z částky 17 120,26 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: a) 5 640,70 Kč, b) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 23 455,96 Kč od [datum] do [datum] a z částky 5 640,70 Kč od [datum] do zaplacení, c) úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 23 455,96 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 335,70 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení 6 427 Kč.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne [datum] byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že je právní nástupkyní [právnická osoba] (dříve pod označením [právnická osoba]) – dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ původní věřitel“, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], její přílohy [číslo]. Původní věřitel a předchůdce žalované [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý [datum], sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru„ smlouva o úvěru [anonymizováno]“, jejichž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“), a konečně sazebník. [jméno] [příjmení] byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet] jednorázovým převodem na běžný účet dlužníka, sjednána byla úroková sazba 21,90% ročně a závazek dlužníka splácet poskytnutý úvěr, platit poplatky za bankovní služby (zejm. za vedení účtu, případně dle produktových podmínek na poplatky za upomínání). Původní věřitel úvěr zesplatnil k [datum] (tvrzeno bylo, že dle práva sjednaného v článku 45a VOP s ohledem na úmrtí dlužníka). Žalobkyně uplatnila v řízení nároky na zaplacení dále uvedených částek s tvrzením o jejich charakteru: 23 455,96 Kč jako dlužné jistiny úvěru 413,80 Kč jako dlužných úroků z úvěru kapitalizovaných ke dni [datum] (zesplatnění úvěru) úroků z prodlení 26,27 Kč kapitalizovaných ke dni [datum] úroku 21,9% ročně a úroku z prodlení 8,05% ročně, to vždy z dlužné jistiny úvěru 23 455,96 Kč od [datum] (míněno zjevně den následující po úmrtní původního dlužníka). Žalovaná je právní nástupkyní původního dlužníka, a to podle usnesení zdejšího soudu z 26. 11. 2014, č. j. 25 D 556/2014-48, dále touto nástupkyní byla pozůstalá matka [celé jméno žalované], [datum narození], původně také žalovaná, vůči níž však bylo řízení již dříve zastaveno pro nedostatek podmínky řízení – vzhledem k úmrtí této osoby dne [datum] (před podáním žaloby), tj. pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení.

2. Žalovaná s žalobou zjevně nesouhlasila, neboť podala odpor proti v řízení vydaném elektronickému platebnímu rozkazu. Namítala, že předmětná částka nebyla předmětem usnesení zdejšího soudu z 26. 11. 2014, č. j. 25 D 556/2014-48, dále že se lze domnívat, že nebyla-li pohledávka řádně a včas přihlášena do dědického řízení, je promlčena dle zák. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) v tříleté promlčecí lhůtě, když navíc smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena až [datum] – po uplynutí promlčecí doby.

3. Žalobkyně setrvala na žalobě, jelikož úvěr byl zesplatněn až [datum], právní vztah se řídí dřívějším obchodním zákoníkem, podle něhož promlčecí lhůta činí 4 roky (§ 397 obch. zák.) a začala běžet až zesplatněním úvěru k datu [datum] (k čemuž žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 9. 2. 2010 č. j. 33 Cdo 113/2008) a před podáním žaloby [datum] dosud neuplynula.

4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud ve věci rozhodl pouze na základě listinných důkazů a bez nařízení jednání, jelikož charakter věci takový postup umožňoval, listinné důkazy byly dostačující a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, u žalované bylo možné takový souhlas dovodit dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru„ Expres“, uzavřené [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel a [jméno] [příjmení], [rodné číslo] sjednali písemnou smlouvu, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 30 000 Kč s datem čerpání nejprve od [datum]. Sjednána byla roční úroková sazba 21,90% ročně, vyjádřena byla RPSN – 34,3% ročně, sjednány byly měsíční splátky jistiny a úroku ve výši 752 Kč splatné k 1. dni v měsíci počínaje [datum], přičemž jejich počet činil 72 (pozn. soudu: proto splatnost poslední ze splátek připadala na [datum]). Úvěr měl číslo účtu [bankovní účet], splácen měl být formou zápočtu z běžného účtu č. [bankovní účet]. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 500 Kč. Podle článku III. bod 7 byla banka oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty dle platného Sazebníku Smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami. Sazebník byl v řízení předložen v podobě typizovaného dokumentu zpracovaného původním věřitelem, neobsahoval jakékoli podpisy ani předem připravené (zamýšlené) místo, v němž by byl podpis stran obsažen.

7. Z VOP původního věřitele soud zjistil, že v článku 44c byly upraveny případy porušení smlouvy klientem, a to podle písmene f) také za situace, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoliv závazku vůči původnímu věřiteli. Následkem takového porušení smluvních povinností bylo dle článku 44d vznik oprávnění předchozího věřitele prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jeho předčasné splacení (písm. b)). Podle článku 45a VOP bylo jako důsledek úmrtí klienta upraveno oprávnění předchozího věřitele pozastavit po dobu příslušného řízení o dědictví poskytování kteréhokoli produktu nebo služby anebo ke dni úmrtí klienta zesplatnit jeho závazky anebo ukončit kterýkoliv smluvní vztah, není-li sjednáno nebo zákonem stanoveno jinak.

8. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 25 D 556/2014-48, které nabylo právní moci [datum], soud zjistil, že ve věci projednávání pozůstalosti po výše uvedeném [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti, podle které žalované připadla aktiva pozůstalosti včetně celku bytové jednotky. Výše pasiv pozůstalosti byla stanovena částkou 40 153 Kč, v jejich skladbě nebyla zmíněna pohledávka projednávaná v tomto sporném řízení. Uvedeno bylo, že ohledně dluhu pozůstalosti se dědici (kromě žalované, také pozůstala matka [celé jméno žalované]) dohodly, že odpovídají za dluhy zůstavitele podle zákona s vědomím, že jsou tak zavázaný společně a nerozdílně (§ 1704 o. z.), a že jejich dohoda o úhradě dluhu učiněna v pozůstalostním řízení platí jen mezi nimi, práv věřitelů se nedotýká (§ 1699 o. z.)

9. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 3. 2020, č. j. 25 D 556/2014-128, které nabylo právní moci [datum], soud zjistil, že po [jméno] [příjmení] byla projednána dodatečně vyšlá pozůstalost, a to mj. práva a povinnosti zůstavitele ve vztahu k účtu č. [bankovní účet], vedenému u předchůdce žalobkyně [právnická osoba] Projednána byla i pasiva pozůstalosti nově najevo vyšlá, mj. předmětný dluh vůči žalobkyni z titulu postoupené pohledávky od původního věřitele ze smlouvy o úvěru – úvěrový účet č. [bankovní účet] s dluhem ke dni úmrtí zůstavitele 23 869,76 Kč. Z obsahu usnesení jednoznačně plyne, že zákonní dědici (žalovaná a pozůstalá matka) neuplatnili v pozůstalostním řízení právo výhrady soupisu.

10. Z oznámení původního věřitele ze dne [datum] (tehdy pod označením [právnická osoba]) soud zjistil, že vůči [jméno] [příjmení] a úvěru č. [bankovní účet] (tj. z předmětné smlouvy) bylo učiněno prohlášení o okamžité splatnosti úvěru k datu [datum] pro opakované porušování smluvních podmínek, přičemž k tomu dni činila celková dlužná částka 23 302,51 Kč ve skladbě – nesplacená jistina 17 120,26 Kč, smluvní úrok ke dni [datum] ve výši 1 249,78 Kč, úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši 26,27 Kč, dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu a za upomínání 395 Kč a náklady na upomínání 300 Kč, dále smluvní pokuta podle sazebníku 4 211, 20 Kč (jako 20% z celkové částky všech splátek splatných podle smlouvy ke dni prohlášení úvěru za splatný – ke dni [datum], konkrétně 20% z 28 splátek po 752 Kč). Původní dlužník byl vyzván k úhradě zesplatněné pohledávky z úvěrové smlouvy v částce 23 302,51 Kč o 10 dnů od doručení oznámení.

11. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a její přílohy [číslo] má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil žalobkyni předmětnou pohledávku z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vůči [jméno] [příjmení].

12. S ohledem na dobu uzavření původní úvěrové smlouvy mezi původním dlužníkem a [jméno] [příjmení] dne [datum] byly právní poměry vzešlé z této smlouvy posuzovány podle tehdejší právní úpravy (§ 3028 odst. 3 o. z.), zejména dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).

13. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou. Neshledal tuto námitku opodstatněnou, jak jest vysvětleno níže, zejm. pro čtyřletou, nikoli tříletou, promlčecí dobu, jež se uplatní v projednávané věci.

14. Podle § 100 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ [číslo]). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Podle odst. 2 téhož ustanovení se promlčují všechny práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

15. Pro obchodní závazkové vztahy platí speciální úprava promlčení. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Podle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčení doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanuje-li tento zákon něco jiného. Podle § 392 odst. 1 věta první obch. zák. běží promlčecí doba u práva na plnění závazku od dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

16. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy (mimo řady dalších v ustanovení vyjmenovaných) ze smlouvy o úvěru (§ 497).

17. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

18. V projednávané věci vznikl závazek původního dlužníka [příjmení] ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 obch. zák., jež je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. tzv. absolutním obchodem, který se řídí bez ohledu na povahu účastníků ustanoveními části třetí obchodního zákoníku. I přes svou povahu výlučného obchodního závazku je však smlouva o úvěru s ohledem na skutečnost, že dlužník jako jedna ze stran této smlouvy nebyl podnikatelem, smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. obč. zák., a proto se uplatní i ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák.

19. Smlouva o úvěru uzavřená mezi bankou a spotřebitelem se řídí (a to i pro stranu dlužníka) obchodním zákoníkem, jak vyplývá jednoznačně z ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) a § 262 odst. 4 části první věty před středníkem obch. zák. Promlčení je tak podřazeno rovněž pod úpravu obchodního zákoníku. V tomto směru lze odkázat zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. července 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, v němž soud dospěl k výše zmíněnému názoru na problematiku promlčení i ohledně zajišťovacích závazků (ručení) v úvěrových vztazích se spotřebitelem. Tím spíše platí obchodně právní úprava promlčení, včetně čtyřleté promlčecí doby, i pro vztah mezi věřitelem a dlužníkem z úvěrové smlouvy.

20. Soud po skutkové a právní stránce uzavřel, že původní věřitel sjednal s [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru podle § 497 obch. zák., na základě které mu poskytl úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž původní dlužník se jej zavázal i s úrokem ve výši 21,9% ročně splácet od [datum] měsíčně v částkách 752 Kč. Právní poměr je výslovným obchodním vztahem ve smyslu § 261 odst. 3, písm. d) obch. zák., proto se obchodním zákoníkem řídí i problematika promlčení nároku z této smlouvy, neboť obchodní zákoník ji upravuje zcela specificky, a jak byl shora zmíněn judikaturní závěr Nejvyššího soudu ČR, pak úprava promlčení nespadá do kategorie právní úpravy, která by byla výslovně v občanském zákoníku stanovena ve prospěch spotřebitele a měla být upřednostněna v obchodních závazkových vztazích ve smlouvě o úvěru před úpravou obchodního zákoníku.

21. Závazky původního dlužníka byly pro zjevné prodlení se splátkami (viz. citace z korespondence datované [datum] původního věřitele o„ opakovaném porušování smluvních podmínek“) zesplatněny ve smyslu článků 44c písm. f) a 44d písm. b) VOP, tj. nikoliv, jak uváděla žalobkyně, dle článku 45a VOP s ohledem na úmrtí původního dlužníka; zesplatněny byly tedy až k datu [datum]. Stalo se tak zároveň podstatně dříve, než mohla uplynout původně sjednaná splatnost poslední úvěrové splátky ([datum]), což je právně významná skutečnost, neboť pokud by věřitel mínil„ zesplatnit“ závazek až po uplynutí splatnosti poslední sjednané splátky, bylo by namístě promlčení posuzovat u každé dílčí splátky. V daném případě však dnem [datum] (resp., jak bude níže vyhodnocena splatnost zesplatněného úvěru k datu [datum]) nastala splatnost celého dluhu původního dlužníka a tím začala běžet promlčecí lhůta, která ve smyslu § 397 obch. zák. činí i pro projednávání právní poměr, tj. ze smlouvy o úvěru podle obchodního zákonu, byť je na straně dlužníka osoba spotřebitele, celkem čtyři roky. Uplynula tak shodným dnem [datum], resp. [datum], tudíž pokud žaloba byla podána [datum], pak šlo o podání ještě před koncem běhu promlčecí doby. Soud tak neměl důvodu žalované v námitce promlčení přisvědčit. Vliv na popsaný běh a délku promlčecí doby nemá ani okolnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a že pohledávka nebyla žalobkyní„ přihlášena“ do pozůstalostního řízení.

22. Vůči vyčíslení dlužné pohledávky z úvěrové smlouvy nevznesla žalovaná žádných skutkových námitek, soud pak ovšem konkrétně vycházel z korespondence původního věřitele o vyčíslení pohledávky k [datum] – cekem 23 302,51 Kč v konkrétní skladbě dílčích nároků tak, jak bylo popsáno v odstavci 10 odůvodnění. Vzal také v úvahu smluvně sjednanou výši úroku z úvěru 21,9% (§ 502 odst. 1 první část souvětí obch. zák.) a sjednanou smluvní pokutu. Pro ujednání o smluvní pokutě je i v obchodních závazkových vztazích podstatné ustanovení § 544 obč. zák., podle jehož odst. 1 sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dále podle § 544 odst. 2 obč. zák. bylo lze sjednat smluvní pokutu jen písemně a v ujednání musela být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Posledně citované ustanovení však nebylo z podstatné míry respektováno, neboť v písemné a stranami podepsané smlouvě o úvěru nebyly upraveny ani konkrétní případy porušení smlouvy povinnosti dlužníkem, na které by se měl nárok původního věřitele na smluvní pokutu vztahovat, natož aby byla určena výše smluvní pokuty nebo stanoven způsob jejího určení; smlouva obsahovala jen odkaz na Sazebník, který však nelze – pro absenci vyjádření dvoustranné vůle a zejména podpis stran – považovat za ujednání smluvní pokuty. K platnému ujednání o nároku původního věřitele na smluvní pokutu (vyčísleno k [datum] na 4 211,20 Kč) tedy nedošlo, v tomto rozsahu nemůže být žaloba důvodná. Soud v této souvislosti také odkazuje na judikaturu – konkrétně např. rozsudek NS ČR ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3530/2016, jehož právní věta zní:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil.“ 23. Jelikož původní dlužník [jméno] [příjmení] zemřel [datum], tj. po nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), posoudí se vstup žalované jako jeho dědičky do práv a povinností zůstavitele již podle ustanovení citovaného zákona (§ 3069 o. z.)

24. Podle § 1704 o. z. neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

25. Přitom podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Podle § 1876 odst. 1 o. z. uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tom rozsahu dluhu jinak zbavili. Podle § 1876 odst. 2 o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.

26. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědci výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Podle § 1707 o. z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Postih mezi spolu dědici se řídí podle obecných ustanovení o společných dluzích (§ [číslo]).

27. Jestliže žalovaná i další ze dvou dědiců zůstavitele – původního dlužníka – neuplatnili v řízení o pozůstalosti tzv. výhradu soupisu, jak soud zjistil z usnesení uvedených v odstavci 8 a zejm. 9 odůvodnění rozsudku, pak ve smyslu § [číslo] je žalovaná povinna hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu, společně a nerozdílně s další dědičkou, dnes však již nežijící matkou původního dlužníka. Zároveň však při této dlužnické solidaritě dědiců, upravené v druhé větě citovaného ustanovení, může věřitel (žalobkyně) uplatňovat celé plnění i jen vůči jednomu z dědiců, to pdole § 1872 odst. 1 věta druhá o. z., jak se stalo v této věci po zastavení řízení vůči matce původního dlužníka. Omezení závazkové povinnosti dědice – žalované, podle shora citovaných ustanovení § [číslo], § [číslo] do výše ceny nabytého dědictví, resp. do výše odpovídající dědickému podílu žalované, se nemůže uplatnit, jelikož výhrada soupisu nebyla v pozůstalostním řízení ze strany žalované učiněna.

28. Žaloba byla shledána důvodnou, pokud jde o„ jistinu“ úvěru, v částce 17 815,26 Kč (nikoli 23 455,96 Kč), představující oprávněnou částku dle vyúčtování pohledávek původním věřitelem ke dni zesplatnění úvěru [datum] (viz odstavec 10 odůvodnění, tedy bez kapitalizovaných úroků z úvěru a úroků z prodlení; konkrétně jistina 17 120,26 Kč + dlužné měsíční poplatky 395 Kč + náklady upomínání 300 Kč). Dále byla shledána důvodnou v požadavku žalobkyně na úrok z prodlení kapitalizovaný do [datum] na 26, 27 Kč a na úrok z úvěru kapitalizovaný do téhož data na částku – dle žalobkyně 413,80 Kč Tyto žalobkyní požadované částky příslušenství nepřesahují jejich vyčíslení v zesplatňovacím úkonu věřitele k datu [datum]. Naopak musela být žaloba zamítnuta o částku 5 640,70 Kč, představující rozdíl mezi žalobcem požadovanou„ jistinou úvěru“ 23 455,96 Kč a mezi výše uvedenou oprávněnou částkou 17 815,26 Kč. V této částce 5 640,70 Kč je přitom zahrnuta i smluvní pokuta 4 211,20 Kč, kterou původní věřitel v zesplatňovacím úkonu [datum] sice vyčíslil, avšak – jak bylo výše uvedeno v odstavci 22 – smluvní pokutu nelze považovat za platně sjednanou.

29. Z částky 17 815,26 Kč přitom žalobkyni přísluší úrok z prodlení, nikoli však od [datum], jak požadovala, nýbrž až od data uplynutí 10 dnů od doručení zesplatňovacího dopisu původního věřitele ze dne [datum] (viz podmínky zesplatnění v této korespondenci, jak je uvedeno ve zjištěních soudu v odstavci 10 odůvodnění). K tíži původního věřitele (ani jeho nástupce – žalobkyně) v tomto případě nemůže jít okolnost úmrtí původního dlužníka před uplatněním práva na zesplatnění úvěru. Proto soud uvažoval, že k datu vyhotovení zesplatňovací výzvy (k [datum]) je třeba připočíst běžnou dobu na poštovní doručení zásilky (zde – byl-li [datum] pátek) obvyklé 3 pracovní dny pro doručení zásilky připadly svým uplynutím na úterý [datum] a poslední den 10ti denní lhůty pro plnění zesplatněného úvěru připadly na pátek [datum]. Od následujícího dne [datum] je pak možné uvažovat o existujícím prodlení – nyní žalované jako právní nástupkyně původního dlužníka – se zaplacením částky 17 815,26 Kč. Výše úroku z prodlení 8,05% ročně odpovídá ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z úvěru ve sjednané sazbě 21,9% ročně však žalobkyni přísluší od [datum] do zaplacení, a to z částky toliko skutečně dlužné jistiny 17 120,26 Kč, vyčíslené původním věřitelem k datu [datum]. K tomuto datu byl totiž předchozí úrok z úvěru kapitalizován původním věřitelem v zesplatňovacím dopise (na částku 1 249,78 Kč, z níž však žalobkyně požadovala jen 413,80 Kč, a soud jí nemůže dle § 153 odst. 2 o. s. ř. přisoudit více), proto žalobkyně nemůže chtít úrok z úvěru (natož z částky 23 455,96 Kč) již od [datum]. V rozdílu mezi takto vyhodnocených oprávněných úroků a úroků z prodlení a mezi požadavkem žalobkyně proto musela být žaloba taktéž zamítnuta (výrok II., písm. b), c) rozsudku).

30. Ve věci byla úspěšná žalobkyně v rozsahu 76% (přisouzená jistina 17 815,26 Kč oproti požadované 23 455,96 Kč, žalovaná v rozsahu 24% (zamítnutá jistina 5 640,70 Kč oproti požadované 23 455,96 Kč). Více úspěšná byla tedy žalobkyně, které podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči více neúspěšné žalované bylo přiznáno právo na 52% (76% mínus 24%) nákladů řízení.

31. Celkové náklady žalobkyně jsou představovány jednak soudním poplatkem 939 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 11 422 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 23 455,96 Kč (§8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení bylo peněžité plnění této výše jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 060 Kč (§ 7 bod 5). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba a další písemné podáni vě věci z [datum]; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 8 240 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 200 Kč (4 x 300, § 13 odst. 3 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 1 982 Kč (0,21 x (8 240 + 1 200)). Pokud takto vyčíslené náklady řízení žalobkyně celkem představují částku 12 361 Kč, pak 52% z nich, které je žalovaná povinna nahradit, činí 6 427 Kč.