10 C 124/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určovací žalobu ve věci dědického řízení

I. Zamítá se žaloba na určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitelky , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, , a to ani ze závěti pořízené formou notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v , Anonymizováno, pod , Anonymizováno, ze dne 27. 8. 2020, ani ze zákona.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované náklady řízení ve výši 48 874,30 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na určení absence dědického práva žalované po zůstavitelce – matce žalované a manželce žalobce (který není otcem žalované) , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, (pozn. soudu – dále v odůvodnění rozsudku případně jen „zůstavitelka“). Podle žalobce by mělo být určeno, že žalovaná není dědičkou ani ze závěti zmíněné ve výroku I. tohoto rozsudku (dále případně jen „Závěť“), avšak ani ze zákona. Žalobce tvrdil, že byl manželem zůstavitelky, ohledně jejíž pozůstalosti je zdejším soudem vedeno dědické řízení pod sp. zn. , spisová značka, , jehož vedením je aktuálně pověřena notářka , tituly před jménem, , jméno FO, . Vyšlo najevo, že zůstavitelka pořídila Závěť formou notářského zápisu sepsaného notářkou v , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. zápisu, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 28. 7. 2020 (pozn. soudu – správně však 27. 8. 2020, dále případně jen „Zápis“), v Závěti měla zůstavitelka (dle žalobce „údajně“) ustanovit jedinou dědičkou veškerého svého majetku svoji dceru – žalovanou. Jiného potomka (zjevně míněno – jiné dítě, jelikož zůstavitelka měla např. i vnuka) zůstavitelka nezanechala, byla však provdána za žalobce, proto s odkazem na § 1635 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v první dědické třídě přicházejí k dědění v úvahu žalobce a žalovaná. Žalobce v rámci uvedeného pozůstalostního řízení podáním z 2. 11. 2023, doplněným podáním z 7. 3. 2024 namítl neplatnost závěti zůstavitelky s odůvodněním, že 1) v závěti zahrnuté věci obsahují i věci patřící do výlučného vlastnictví žalobce, 2) zůstavitelka neměla způsobilost k pořízení Závěti v důsledku svého špatného zdravotního stavu a 3) Závěť je neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na okolnost, že žalobce jako manžel zůstavitelky o závěti nevěděl, ze strany zůstavitelky o ní nebyl nijak informován, přitom se o ni dlouhodobě staral; o Závěti dozvěděl až v souvislosti s pozůstalostním řízením.Usnesením notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10. 5. 2024, č. j. , spisová značka, byl žalobce odkázán, aby ve lhůtě 2 měsíců podal u zdejšího soudu žalobu na určení, že žalovaná není dědičkou ze Závěti ze dne 27. 8. 2020 (správně z 28. 7. 2020) ani ze zákona. K důvodům neplatnosti Závěti – výše ad 1) – žalobce podrobněji uvedl, že v Závěti jsou zahrnuty nemovité věci, které notářka , tituly před jménem, , jméno FO, označila jako pořízené za trvání manželství, zejm. pozemky v obci a k. ú. , adresa, p. č. , Anonymizováno, , st. p. č. , hodnota, , dále p. č. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro uvedenou obec a k. ú. (pozn. soudu – dále případně jen „Pozemky“). Závěť je tedy neplatná z důvodu, že zůstavitelka jí pořídila o věcech, které prokazatelně nebyly jejím výlučným vlastnictvím, Závěť o nich pořídit nemohla. Okolnost, že zůstavitelka měla Závětí pořídit i o věcech, které jí nepatřily, prokazuje, že zůstavitelka vůbec nevěděla, co podepisuje, tudíž ani nevěděla, jaké právní jednání měla údajně učinit.K důvodu ad 2) – nezpůsobilost zůstavitelky pro špatný zdravotní stav – žalobce toliko uvedl, že Závěť byla pořízena v bytě zůstavitelky právě z důvodu jejího špatného zdravotního stavu. Byla dlouhodobě vážně nemocná (po 2 operacích srdce, dlouhodobě se léčila na tzv. dialýze, kterou navštěvovala ob den až do své smrti), její fyzický i psychický stav se zhoršoval, včetně psychických výpadků, v nichž pak byla naprosto nezpůsobilá činit jakékoli právní jednání, tj. též pořízení předmětné Závěti. S ohledem na uvedené žalobce tudíž má důvodné pochybnosti o svéprávnosti zůstavitelky, proto napadl neplatnost Závěti. Touto byl vyděděn bez existence zákonných, ale i pochopitelných lidských důvodů.Žalobce zároveň namítl dědickou nezpůsobilost žalované z důvodu jejího zavrženíhodného činu proti zůstavitelčině poslední vůli. Žalobce totiž chová důvodné podezření, že žalovaná zneužila fyzického i psychického stavu zůstavitelky, připravila text závěti po dohodě s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , a to v době, kdy věděla, že žalobce nebude přítomen, Závěť nechala zůstavitelce podepsat, aniž by tato ve skutečnosti věděla, co podepisuje, a aniž by rozuměla obsahu takového jednání. Žalobce je také přesvědčen, že u notářky , jméno FO, nebyly naplněny zákonné předpoklady umožňující sepsání Zápisu o Závěti, jejich vypracování bylo zcela v rozporu s objektivními skutečnostmi; notářka měla povinnost ověřit veškeré skutečnosti v notářském zápisu uvedené, což zjevně neučinila, jestliže zůstavitelka v Závěti odkazovala žalované věci, které jí nikdy nepatřily (zůstavitelka již od svatby s žalobcem prokazatelně věděla, že takové věci jsou ve výlučném vlastnictví žalobce).

2. Žalovaná od počátku řízení s žalobou nesouhlasila, požadovala její zamítnutí. Závěť považuje za platnou a účinnou, zůstavitelka byla v době jejího pořízení – dva roky před svou smrtí – jednoznačně způsobilá Závěť pořídit, zároveň žalovaná nikdy nejednala tak, aby její jednání mohlo být hodnoceno jako zavrženíhodné a vylučující dědickou způsobilost žalované. Ta tudíž je jedinou závětní dědičkou zůstavitelky. Tvrzení žalobce o počínání žalované tato kategoricky odmítla jako dehonestující a fabulující. Se zůstavitelkou a ostatně i žalobcem měla žalovaná vstřícné rodinné vztahy, oběma pomáhala, i proto ji žaloba a nařčení žalobce o jakémsi komplotu mrzí. Žalovaná se o zůstavitelku v závěru jejího života pravidelně starala po všech ohledech – pomáhala jí v osobních záležitostech, s hygienou a úklidem, s praním, nákupy, obstarávala za ni a s ní komunikaci s úřady, záležitosti spojené s pobytem v nemocnici, lékařskou péči, pečovatelskou službu; dokonce zajistila pro žalobce i příspěvek na péči o zůstavitelku, spolu s žalobcem obstarala veškeré záležitosti spojené s vyřízením pojistné události po vyhoření domu žalobce a zůstavitelky, spolu s ním a za něj pak zařídila dům nový. Zůstavitelka rozhodně neměla v době pořízení Závěti psychické výpadky, nebyla nesvéprávná, přičemž žalovaná nikterak nezneužila stavu zůstavitelky ani nepřipravila (sama či po dohodě s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, ) text závěti, ani jej nenechala podepsat zůstavitelkou, aniž by ta věděla, co podepisuje; zejm. posledně uvedené označila žalovaná jako čistou fabulaci ze strany žalobce.O obsahu Závěti se žalovaná – shodně jako žalobce – dozvěděla až v rámci dědického řízení, nicméně o existenci určitého pořízení pro případ smrti zůstavitelky žalovaná věděla, neboť ji zůstavitelka požádala o zajištění schůzky s notářkou na konkrétní den za účelem projevu poslední vůle. Notářka skutečně do bydliště zůstavitelky přijela, a to z důvodu zdravotního stavu zůstavitelky projevujícího se i problémem se pohybovat, chodit. Zůstavitelka sama úmyslně volila termín, kdy žalobce doma nebude, avšak toto bylo její právo a vůle. Žalovaná se nijak sepsání Závěti osobně neúčastnila, přítomna tomu nebyla. Zůstavitelka byla v době sepsání Závěti zcela svéprávná a bdělá, zorientovaná, jednala s rozvahou, vážně a bez donucení.Skutečnost, že žalobce – jak tvrdí – nebyl ze strany zůstavitelky o Závěti a jejím obsahu žádným způsobem informován, označila žalovaná za zcela irelevantní. Právo povolat dědice bylo osobním právem zůstavitelky, stejně tak bylo na její vůli, zda bude žalobce informovat, že Závěť pořídila a jaký je její obsah. Pokud tak zůstavitelka neučinila, nelze jí to vyčítat, ani z toho dovozovat neplatnost Závěti. Nevědomost žalobce o existenci Závěti tedy ani nijak nekoliduje s dobrými mravy jako obecným korektivem.Nezpochybnitelným právem zůstavitelky také bylo povolání konkrétní osoby jako dědice, žalobce není dědicem nepominutelným, tudíž nehraje roli, že zůstavitelka za dědičku povolala v Závěti toliko žalovanou a nikoli žalobce. Z takto vyjádřené vůle zůstavitelky každopádně nelze dovozovat žádný skutkový závěr ohledně její způsobilosti Závěť pořídit, ani ohledně platnosti Závěti. K tomu žalovaná podotkla, že si skutečnost o povolání její osoby jako jediné dědičky zůstavitelkou vysvětluje mj. tím, že jí zůstavitelka chtěla kompenzovat, že se v jiném dědickém řízení žalovaná vzdala svého nároku ve prospěch zůstavitelky; Závětí tedy podle žalované zůstavitelka de facto též vracela žalované její rodinný majetkový nárok.Bezvýznamné je i tvrzení žalobce ohledně Pozemků a nemožnosti zůstavitelky o nich pořídit. K případné části Závěti by se pouze nepřihlíželo (při prokázání, že se týká majetku nenáležejícího zůstavitelce). Ovšem žalovaná tvrdí, že řadu pozemků evidovaných v katastru nemovitostí na jméno toliko žalobce nabyla zůstavitelka spolu s žalobcem za trvání manželství za společné prostředky, proto tyto nemovitosti představovaly součást jejich společného jmění manželů, zůstavitelka je oprávněně vnímala jako své. I před uzavřením manželství zůstavitelky a žalobce tito spolu hospodařili a nemovitosti nabývali, včetně nemovitostí, kde pak společně bydleli; nabývání bylo zajištěno mj. prostřednictvím financí, které zůstavitelka získala prodejem svého výlučného majetku či z dědictví. Zůstavitelka tedy funkční celek nemovitostí (související území kolem jejich domu) vnímala jako společný majetek, vybudovaný rodinný majetek, v tomto smyslu pak vyjádřila svoji poslední vůli. Proto ani případná okolnost, že – za popsaných podmínek – Závěť obsahuje i pozemky formálně evidované jen na žalobce, nepředstavuje podklad pro dovození nesvéprávnosti zůstavitelky při pořízení Závěti.Konečně žalovaná zdůraznila, že Závěť sepsaná ve formě veřejné listiny má vyšší důkazní sílu než listina soukromá, této důkazní síly může být zbavena ve smyslu § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahu veřejné listiny.

3. Soud ještě před konáním prvního jednání vyzval žalobce, aby doplnil konkrétní skutková tvrzení o tom, že zůstavitelka neměla způsobilost k pořízení závěti v důsledku jejího špatného zdravotního stavu. Žalobce zopakoval, že zůstavitelka byla dlouhodobě vážně nemocná, zejména se léčila pravidelnou dialýzu. Dále tvrdil, že poté byla vždy několik dní tzv. mimo, tedy ne příliš vnímala své okolí a reagovala na podněty z něj. Podle žalobce také byla výrazně ovlivnitelná. K důkazu o tomto tvrzení navrhl žalobce zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky a vypracování znaleckého posudku. Ke svému přesvědčení, že závěť je výsledkem nezákonné snahy žalované obohatit se na úkor majetku žalobce, zopakoval žalobce, že se o zůstavitelku do poslední chvíle staral a žil s ní ve společné domácnosti. Přesto se až po její smrti dozvěděl, že ho zůstavitelka měla z neznámých důvodů vydědit ve prospěch žalované, navíc mu měla odkázat věci – nemovitosti, které vůbec nejsou a nebyly v jejím vlastnictví. To vše za součinnosti notářky, která vypracovala veřejnou listinu – notářský zápis, přičemž porušila své zákonem stanovené povinnosti při vypracování veřejné listiny, kdy ani neprovedla prosté nahlédnutí do katastru nemovitostí k ověření skutečností údajně uvedených zůstavitelkou. Je zřejmé, že žalovaná měla zájem a úmysl obohatit se na úkor žalobce, a to i z jeho výlučného majetku.

4. Žalovaná se sice shodla s žalobcem v tvrzení, že zůstavitelka byla nemocná, nicméně tato strávila pouze fyzicky, nikoliv psychicky. Žalobcem vytvořená skutkový konstrukce o úmyslech žalované či úmyslech notářky je zcela nepravdivá a absurdní.

5. Při 1. jednání 30. 1. 2025 soud přistoupil k výzvě a poučení vůči žalobci podle § 118a o. s. ř. Pod nebezpečím neúspěchu ve věci tak měl žalobce doplnit konkrétní skutková tvrzení a důkazní návrhy o tom, jak se projevoval údajný nenormální psychický stav a psychické výpadky zůstavitelky, a to nejvíce v době pořízení Závěti (zde soud do výzvy a poučení ovšem převzal chybné tvrzení žalobce o datu sepisu Zápisu o Závěti 28. 7. 2020, místo 27. 8. 2020, uvedené ve vícerých částech žaloby – článek I včetně označení důkazu, článek III ve vícekrát uvedeném označení důkazu). Žalobce měl popsat konkrétní projevy zůstavitelky tak, aby (po jejich prokázání z žalobcem navržených důkazů) bylo případně možné z nich dovozovat – po odborném (znaleckém) posouzení, že zůstavitelka nebyla plně způsobilá, respektive, že byla v duševní poruše, která jí bránila platně pořídit závětí. Žalobce měl konkrétně skutkově specifikovat své obecné (nekonkrétní) tvrzení, že zůstavitelka byla vždy po dialýze „několik dní mimo“, nevnímala své okolí a nereagovala na podněty z něj. Konečně soud pod nebezpečím neúspěchu ve věci vyzval žalobce, aby doplnil konkrétní skutková tvrzení a důkazní návrhy k jeho tvrzené motivaci žalované, aby ovlivnila zůstavitelku či jí lstivě podstrčila Závěť a využila či zneužila stavu zůstavitelky k sepsání a podepsání Závěti, o níž zůstavitelka obsahově nic nevěděla, dále, že se o tom žalovaná měla domluvit s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Současně byl bezprostředně po skončení 1. jednání vyzván, aby uvedl, k jakým právně významným a sporným tvrzením má být proveden jeho účastnický výslech a z jakého důvodu se taková sporná tvrzení nedají prokazovat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.).

6. Žalobce však v následujícím podání z 3. 2. 2025, učiněném ve lhůtě pro koncentrací řízení do 1. jednání, resp. do uplynutí při něm žalobci poskytnuté lhůty (§ 118a odst. 1 o. s. ř.ú nedoplnil skutková tvrzení stran konkrétních projevů zůstavitelky, na základě nichž by bylo možné dovozovat, že nebyla právně způsobilá, resp., že byla duševní poruše, že byla tzv. mimo, nevnímala své okolí, nereagovala na podněty. Žalobce pouze zopakoval své shrnující hodnocení, že zůstavitelka byla po vykonaných dialýzách „výrazně psychicky mimo“ a uvedl, že byly narušeny její rozpoznávací schopnosti i schopnosti věcně a logicky uvažovat. Jakákoli skutková tvrzení o tom, jak se u zůstavitelky konkrétně projevoval (typicky – v jakých situacích, reakcích, projevech, vyjadřování atd.) stav hodnocený žalobcem uvedeným způsobem, však i nadále v procesním stanovisku žalobce chyběla. Při absenci skutkových tvrzení proto nemohlo být prováděno dokazování výslechem žalobce, když takový důkaz se navíc měl týkat poměrů mezi žalobcem a zůstavitelkou a péče žalobce o ni až do její smrti, nikoli sporných tvrzení o okolnostech vzniku Zápisu a Závěti ani o tvrzení žalobce o lstivé přípravě Závěti žalovanou a následném podstrčení závěti zůstavitelce k podpisu. Posledně uvedené skutkové okolnosti žalobce rozvinul pouze tak, že tvrdil, že žalovaná notářku k zůstavitelce „přivlekla“.

7. Na základě shodných tvrzení účastníků soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. považuje za zjištěné, že žalobce byl manželem zůstavitelky v době její smrti, že zůstavitelka pořídila Závěť, kterou sepisovala notářka , tituly před jménem, , jméno FO, v bydlišti zůstavitelky, a to pro tehdejší omezenou pohyblivost zůstavitelky.

8. Z provedených důkazů učinil soud následující zjištění.

9. Oddacím listem vystaveným Městským úřadem v , Anonymizováno, bylo prokázáno, že zůstavitelka uzavřela s žalobcem manželství dne 2. 9. 2006, žalobce vstupoval do manželství rozvedený, zůstavitelka (pod příjmením Svobodová, rozená , rodné přijmení, ) jako ovdovělá.

10. Ze spisu zdejšího soudu , spisová značka, , vedeného ve věci pozůstalostního řízení po zůstavitelce soud zjistil (zejm. č. l. 12 – 15 zmíněného spisu), že předmětná Závěť byla sepsána formou ručním písmem vyhotoveného notářského zápisu notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, (se sídlem v , Anonymizováno, ) dne 27. 8. 2020 v domě č. p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , a to v bytě pořizovatelky, v 9:40 hodin. Přítomná byla zůstavitelka (uvedeno datum narození a rodné číslo , RČ, , dále bydliště jako výše), která před notářkou prohlásila, že je plně svéprávná a způsobilá samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je předmětný notářský zápis. Totožnost byla notářce prokázána (pozn. soudu – v Zápise není přímo uvedeno, jakým způsobem), dále bylo prezentováno, že zůstavitelka se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže dostavit do notářské kanceláře. Podle Zápisu zůstavitelka učinila a prohlásila svoji závěť tak, že pro případ svého úmrtí povolává za dědice veškerého svého majetku svoji dceru , Jméno žalované, , narozenou , Datum narození žalované, (žalovanou); zůstavitelka následně upřesnila, že do jejího majetku „kromě podílu na nemovitostech ve , Anonymizováno, “ patří zejm. tyto movité věci: modlitební kobereček z hedvábí, klenoty, vyřezávaný paraván, konferenční stolek, sada porcelánu – jedna sada kostního porcelánu, dvě sady modrého porcelánu (čajová a jídelní souprava), sada čínského porcelánu a sošky, dvě čalouněné stoličky a stolek ze dřeva, nízký vyřezávaný stolek ze dřeva. V případě, že by žalovaná nedědila, povolala zůstavitelka náhradním dědicem svého vnuka , jméno FO, , nar. 23. 7. 1998. Následovalo prohlášení o tom, že zůstavitelka Závěť učinila svobodně, bez nátlaku a bez donucení a že ji schvaluje. V závěru Zápisu bylo obsaženo potvrzení, že tento Zápis si účastnice přečetla, když předtím byl přečten notářkou, a poté prohlásila, že jej schvaluje. Následovalo vlastnoruční nečitelné podepsání zůstavitelkou, pod tímto podpisem pak byl otisk kulatého razítka notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i její vlastnoručně napsané jméno (podpis v čitelné podobě) s dovětkem „notářka v , Anonymizováno, “.Uvedená Závěť co do stavu a obsahu byla prohlášena dne 19. 10. 2022, o čemž svědčí protokol z uvedeného dne, sepsaný notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci pozůstalostního řízení (č. l. 12 výše citovaného spisu). Úkonu byla přítomna notářská tajemnice , jméno FO, , stav listiny byl zjištěn tak, že byla sepsána zmíněnou notářkou, nebyl poškozen ani opraven stav listiny, neobsahovala skutečnosti, které by zeslabovaly její věrohodnost. Zjištěno bylo výše citované datum 27. 8. 2020 a identifikační údaje o osobách dědice a náhradního dědice.Konečně soud poznamenává, že dalšími částmi uvedené spisu o pozůstalostním řízení neprováděl dokazování, jelikož žalobce jeho další části k důkazu o konkrétních sporných skutkových okolnostech nespecifikoval, a to ani přes poučení soudu udělené při 1. jednání, že pokud tak neučiní, nebude soud (přes důkazní návrh žalobce z žaloby) provádět důkaz čtením celého uvedeného spisu.

11. Účastníkům je známo usnesení zdejšího soudu (vydané soudní komisařkou – notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, ) ze dne 10. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , textový obsah učinili výslovně nesporným. Soud z tohoto usnesení zjistil pravdivost tvrzení žalobce, že byl k podání předmětné žaloby notářkou odkázán. Z odůvodnění usnesení se také podává, jak uvedl žalobce, že v pozůstalostním řízení namítl podáním z 2. 11. 2023 ve znění doplnění ze 7. 3. 2024 neplatnost závěti zůstavitelky, a to de facto zcela totožně, jak zmiňuje první odstavec odůvodnění tohoto rozsudku, tedy i z tam uvedených 3 důvodů. Notářka se však s částí těchto důvodů vypořádala ve svém usnesení, proto žalobce výslovně odkázala na podání žaloby s odůvodněním, že mezi účastníky sporné jsou skutky, že zůstavitelka neměla způsobilost k pořízení Závěti v důsledku jejího zdravotního stavu, dále skutek podporující de facto námitku dědické nezpůsobilosti žalované z důvodu jejího zvlášť zavrženíhodného činu proti zůstavitelčině poslední vůli (příprava textu závěti žalovanou a tajné předložení zůstavitelce k podpisu bez jejího vědomí o obsahu podepisované listiny). V uvedeném rozsahu notářka vyhodnotila existující skutkový spor účastníků pozůstalostního řízení o dědické právo žalované, a to jednak jako závětní dědičky, jednak jako dědičky ze zákona, v tomto směru pak bylo i formulováno usnesení odkazující žalobce na podání žaloby (§ 170 odst. 3 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen z. ř. s.). Žalobce byl ve smyslu § 1673 odst. 1 (věta druhá) o. z. vyhodnocen notářkou jako dědic ve slabším postavení, jelikož namítá neplatnost Závěti sepsané ve formě notářského zápisu, tedy veřejné listiny.K žalobcem tvrzeným důvodům ad 1) a ad 3) – zahrnutí věcí, které zůstavitelce nepatřily, do Závěti, a dále rozpor Závěti s dobrými mravy kvůli tomu, že žalobce o závěti zůstavitelky nevěděl, ona jej neinformovala, byl Závětí „vyděděn“) notářka vyložila, že jde o skutky, které vůbec nemohou být důvodem neplatnosti Závěti, a z toho důvodu pak považovala za dostatečnou pravomoc pozůstalostního soudu posoudit uvedené námitky přímo v pozůstalostním řízení (§ 169 z. ř. s.). K důvodu ad 1) notářka vyložila za podpory úst § 574, § 576, § 1494 a § 1530 o. z., že na závěť je třeba vždy nahlížet spíše jako na platnou než na neplatnou, je třeba ji doložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, přičemž týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho obsahu oddělit, je neplatná jen tato část (viz ŠEŠINA, M., MUZIKÁŘ, L., DOBIÁŠ, P.: Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, 49 s.). Notářka se neztotožnila s námitkou žalobce, že Závěť je neplatná proto, že zůstavitelka ve své pozůstalosti mimo jiné označuje nemovité věci, které neměla vlastnit. Vyhodnoceno bylo, že zůstavitelka v Závěti zcela určitě a srozumitelně určuje, že její jedinou dědičkou je její dcera - žalovaná, a to bez jakýchkoli pochybností. Na tomto závěru nemůže změnit nic z dále v Závěti uvedeného demonstrativního výčtu majetku zůstavitelky ke dni sepisu závěti. I kdyby v tomto výčtu byl uveden majetek, o kterém by se v řízení o pozůstalosti ukázalo, že zůstavitelka ke dni úmrtí nevlastnila, pak by se dle notářky nic na tomto závěru nezměnilo. K takovému ujednání v Závěti by se pouze nepřihlíželo, neboť by šlo o oddělitelnou část Závěti.Dále se pozůstalostní soud neztotožnil s námitkou žalobce uvedenou v bodě ad 3), tj. z důvodu nevědomosti manžela o Závěti za života zůstavitelky. S odkazem na § 1497 o. z. (pozn. soudu – správně § 1496) připomněl právo zůstavitele povolat dědice jako osobní právo zůstavitele, dále s ohledem na § 1550 o. z. připomněl tam konstruovanou vyvratitelnou domněnku, že si zůstavitel nepřeje, aby obsah jeho poslední vůle byl zveřejňován, a ukládá všem osobám, které působily při pořízení závěti, aby zachovaly o obsahu zůstavitelovy poslední vůle mlčenlivost. Povinnost mlčenlivosti zůstavitel může vyloučit, a to buď výslovně (například přímo v závěti), nebo i mlčky (například tím, že sám nebude pořízení závěti tajit), (více viz Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720), 2. vydání, 2022, s. 373 - 379: J. Svoboda). Pozůstalostní soud tak shrnul, že bylo pouze na vůli zůstavitelky, zda o sepisu své závěti kohokoli – tj. včetně žalobce jako jejího manžela – informuje, či nikoli. Skutečnost, že zůstavitelka žalobci za života o existenci své závěti neřekla, dle pozůstalostního soudu nemůže mít žádný dopad na platnost či neplatnost takové závěti, neboť tím pouze uplatňovala své právo, že se nikdo o sepisu její závěti za jejího života nedoví. V takovém počínání zůstavitelky tedy není možné spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy. Pro úplnost pozůstalostní soud uvedl, že manžel nepatří mezi tzv. nepominutelné dědice, které je třeba vydědit ze zákonných důvodů, aby z pozůstalosti nedostali žádnou majetkovou hodnotu (více viz § 1642 a násl. o.z.). Pokud zůstavitelka ve své závěti žalobce jako svého manžela neuvedla coby závětního dědice a z dědického práva po své osobě ho tak vyloučila, bylo to její právo, přičemž žádný důvod k takovému vyloučení uvádět v závěti nemusí.Citované usnesení pozůstalostního soudu bylo dle obsahu spisu , spisová značka, doručeno účastníkům prostřednictvím jejich, a to žalobci 21. 5. 2024 a žalované dne 14. 5. 2024. Soud projednávající předmětný spor je tedy názoru, že usnesení nabylo právní moci 6. 6. 2024.

12. Pro spornou skutkovou otázku zdravotního stavu zůstavitelky v době pořízení závěti soud vyžádal – za uděleného souhlasu obou účastníků jako dědiců/právních nástupců zůstavitelky se zproštěním mlčenlivosti příslušných lékařů a zdravotnických zařízení – lékařské zprávy ohledně zůstavitelky, a to k tématu, zda podle obsahu zdravotnické jevila známky toho, že byla stižena duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat, případně zda zdravotní stav zůstavitelky a pro ni stanovená medikace mohla mít negativní vliv na schopnost zůstavitelky právně jednat. Zprávy byly žádány od počátku května 2020 do konce července 2020 zejm. k datu 28. 7. 2020. To s ohledem na okolnost, že sám žalobce ve svých tvrzeních žaloby opakovaně zmiňoval datum pořízení závěti 28. 7. 2020, dále, že žalovaná v písemném zproštění mlčenlivosti zdravotnických zařízená uváděla toto zproštění ve vztahu do konce července 2020 a doplnění zproštění mlčenlivosti (učiněné při 1. jednání 30. 1. 2025) bylo jen pro období předcházející, dále vzhledem k tomu, že u prvního jednání bylo ze strany soudu opakovaně hovořeno o červenci 2020, a to bez námitek stran.

13. Ze zprávy , právnická osoba, ., interního oddělení – hemodialýza soud zjistil, že pro výše uvedené období (červen až konec července 2020) byla zůstavitelka na hemodialyzačním středisku léčena 3x týdně po čtyřech hodinách, přičemž po celou tuto dobu nevykazovala známky duševní choroby nebo takového zhoršení zdravotního stavu, který by ji omezil ve schopnosti právně jednat. Interní oddělení téže nemocnice pak soudu poskytlo též kopii propouštěcí zprávy o hospitalizaci zůstavitelky na uvedeném oddělení v době od 22. do 25. 6. 2020 (pozn. soudu – tj. více než 2 měsíce před pořízením Závěti) s doprovodným vyjádřením primáře , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že během uvedeného hospitalizace zvláště v počátku v souvislosti se zdravotní poruchou mohlo být ovlivněno vnímání a myšlení, byť dle úvodní zprávy byla konstatována zachovalá orientace. Samotnou propouštěcí zprávou má pak soud za prokázané, že skutečně obsahovala v údaji o objektivním nálezu ohledně zůstavitelky to, že je orientována, nicméně i to, že je zesláblá. V rámci epikrízy (celkový úsudek o nemoci, shrnutí průběhu onemocnění a zdravotního stavu pacienta) bylo uvedeno, že ihned po přijetí zůstavitelky (ta již v pravidelném hemodialyzačním programu) pro hyperkalémii manifestní svalovou slabost byla započata hemodialýza, přetrvávala svalová únava, bradypsychie a zpomalené psychomotorické tempo. K další péči byla zůstavitelka přeložena na standardní oddělení a v průběhu hospitalizace došlo pak k subjektivnímu zlepšení. Konečně dle zprávy Chirurgického oddělení (ambulance) uvedené nemocnice ze dne 1. 7. 2020 soud zjistil, že tato zpráva neobsahuje jakékoli údaje ve vztahu k orientaci, psychomotorickému tempu zůstavitelky atd. Pokud jde o obvodního lékaře zůstavitelky, pak ani za součinnosti s účastníky nebylo zjištěno, že zůstavitelka by v posledních měsících, resp. i letech navštěvovala obvodního lékaře. , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl obvodním lékařem zůstavitelky oficiálně patrně do 8. 7. 2020, soudu poskytl lékařskou zprávu o zůstavitelce, kde poslední záznamy jsou z ledna 2019 a ohledně nespecifické potransfusní reakce. Ze zprávy se nepodávají žádné údaje, které by na první a laický pohled svědčily o duševní poruše zůstavitelky. Obsahuje-li uvedená zpráva informaci, že zůstavitelka byla k 8. 7. 2020 přeregistrována k , tituly před jménem, , jméno FO, , pak ani jeden z účastníků neměl faktickou povědomost o tom, že k přeregistraci skutečně došlo, natož aby zůstavitelka u této lékařky ve faktické péči byla; žalovaná je přesvědčená, že v době pořízení závěti zůstavitelka navštěvovala již jen odborné lékaře.

14. K předešlému odstavci soud dodává, že žádná relevantní zjištění neučinil k příloze zprávy , právnická osoba, ., interní oddělení v podobě protokolů nefrologického vyšetření, neboť obsahovaly ryze odborné údaje bez jakýchkoli zmínek ohledně duševního stavu a kognitivních projevů zůstavitelky.

15. Soud následně (a i přes návrh žalobce) nepřistoupil k doplnění dokazování vyžádáním lékařské dokumentace o zůstavitelce za období srpna 2020 (specificky pak k datu 27. 8. 2020, kdy byla sepsána Závěť formou Zápisu), jelikož žalovaná již neudělila souhlas k zproštění mlčenlivosti zdravotnických zařízení pro uvedené období. Poukazovala při tom na to, že žalobce vůbec neuvedl konkrétní skutková tvrzení o tom, jak se měl zdravotní stav zůstavitelky, bránící jí platně pořídit Závěť, v rozhodné době projevovat, přičemž chybějící skutková tvrzení nelze nahrazovat prováděním dokazování.

16. Žalovaná ve své účastnické výpovědi (kterou soud provedl k jejím tvrzením o přípravě, zabezpečení a průběhu schůzky zůstavitelky s notářkou) odkázala na písemná podání a ústní přednesy, když skutková tvrzení o okolnostech zajištění schůzky zůstavitelky s notářkou, absence znalostí žalované o průběhu této schůzky, dále znalostí o zdravotním a duševním stavu zůstavitelky v době pořízení závěti považovala za součást své výpovědi. Pokud jde o okolnosti, jak zajistila schůzku notářky a zůstavitelky u ní doma, pak žalovaná podrobněji doplnila, že schůzku zajistila na popud zůstavitelky, která chtěla, ať žalovaná osloví nějakého notáře. Zůstavitelka nemluvila tehdy přímo o tom, z jakého důvodu chce schůzku realizovat, velmi špatně se pohybovala kvůli onemocnění nohou, nejezdila již autem, nemohla se k notářce dostavit. Zůstavitelka pak čistě náhodou a na internetu dohledala notářku , jméno FO, zavolala jí s tím, že zůstavitelka chce sepsat závěť. Podle toho, že zůstavitelka chtěla notáře, napadlo žalovanou, že by mělo jít o sepis závěti. Jinak sama zůstavitelka žalovanou nikdy neinformovala předem ani potom o tom, co s notářkou sepsala, žalovaná se na to sama nedotazovala, brala to jako soukromou věc zůstavitelky. S notářkou domluvila termín, ona přijela, měla s sebou notebook, resp. měla tašku, která vypadala jako na notebook. Žalovaná u jednání nebyla, byla venku, ani nikdo další u jednání zůstavitelky a notářky přítomen nebyl, nikdo další (kromě uvedených tří osob) nebyl ani v domě. Notářka vyšla po chvíli ven s tím, že vypla elektřina, zda je to někde možné napravit, to žalovaná ale nevěděla. Po uplynulých pěti letech již žalovaná nemohla vědět, jak dlouho elektřina nešla, navíc byla v té době na zahradě, nevzpomene si ani, zda elektřina fungovala na počátku jednání; toto jednání však bylo odpoledne a např. nebylo třeba svítit. Žalovaná se nezabývala tím, zda v danou chvíli byla dodávka elektřiny nezbytná (to při otázce žalobce, podpořené argumentem, že baterie notebooku vydrží třeba tři hodiny), jelikož se o takové záležitosti (výdrž baterie notebooku) nezajímala.Když notářka nemohla notebook zapnout a listinu vytisknout, zmínila, že tedy ji sepíše ručně; zda s sebou měla nějaké zařízení pro tisk napsané listiny, již žalovaná při výslechu nevěděla s ohledem na dlouhou dobu od události, pamatovala si však, že měla tašku a notebook. To, že žalovaná nebyla přítomna jednání zůstavitelky a notářky, vzniklo tak, že žalovaná tam být nechtěla, nechtěla jsem vědět o co jde. Zůstavitelka to žalované ani později neříkala. Později, a to ani při řízení o pozůstalosti, žalovaná nemluvila s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, zpětně o zařízení této schůzky a o jejím obsahu. Neznala tehdy osobně ani nikoho z notářské kanceláře , tituly před jménem, , jméno FO, , žádný osobní vztah k nikomu z nich nemá ani nyní.Zda se při objednání schůzky sama notářka zajímala o to, jaký bude proveden úkon, si žalovaná pro odstup času nevzpomněla, nevěděla již přesně, co si s notářkou všechno řekly, je to už dlouho, nevím to. Žalovaná rovněž nevěděla, zda zůstavitelka obdržela posléze přepsaný stejnopis závěti; neví o tom, že by se o tom zůstavitelka zmiňovala. Např. schránku jí nevybírala. , tituly před jménem, , jméno FO, zajištovala právní službu také pro žalovanou, bylo to později, byla to také závět, žalovanou napadlo totiž, že by to bylo dobré mít dopředu zařízené. Takto notářka pro žalovanou sepsala závěť někdy v září 2020. Ve vztahu k odůvodnění spojitosti mezi zájmem žalované pořídit o svém majetku pro případ smrti na podkladě inspirace tím, že o svém majetku závětí pořídila zůstavitelka, jakož i k vysvětlení, kdy se tedy žalovaná dozvěděla o tom, že zůstavitelka (cca 1 měsíc před žalovanou) si závěť nechala sepsat notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , argumentovala žalovaná v rámci výpovědi tím, že je možné, že to zůstavitelka před ní přece jen zmínila; také je možné, že o závěti mluvila notářka při řešení problému s výpadkem elektřiny tak, že zmínila, že poté musí „závěť“ přepsat elektronicky. I v této pasáží výpovědi žalovaná zopakovala, že s ohledem na uplynutí již cca 5 let od doby sepsání závěti si nemůže pamatovat detaily, na které byla při výpovědi dotazována. Žalovaná neví, zda o sepisu závěti mluvila zůstavitelka s žalobcem; nepamatuje si, že by o tom s žalobcem mluvila ona sama.Žalovaná nevěděla, zda notářka u jednání se zůstavitelkou měla s sebou nějaké podklady např. z katastru nemovitostí; k tomu logicky vysvětlila, že to vědět nemůže, jestliže u jednání nebyla. Není jí známo, zda podklady ohledně katastru nemovitostí měla u jednání s notářkou zůstavitelka (např. sama žalovaná žádné nikdy nepotřebovala).V den sepisu závěti byla zůstavitelka zcela bdělá, v normálním stavu, jediná její indispozice byla pohybová, v tom, že pomalu chodila. Žalovaná také zmínila, že zůstavitelka do konce roku 2019 podnikala. V červenci ani v srpnu 2020 neměla zůstavitelka výpadky paměti, nebyla dezorientovaná místem a časem, neměla bludy.

17. Z výpovědi svědkyně – notářky , tituly před jménem, , jméno FO, (která vypovídala s tím, že měla před sebou k dispozici předvolání, kopii závěti, notářský zápis, v podstatě celý spis, který se tohoto zápisu týkal) soud zjistil, že o věci je informována z předvolání (o tom s ní soud komunikoval i telefonicky s ohledem na okolnost, že pro procesní nedostatky nebylo možné provést její výslech u 1. jednání, ke kterému byla předvolána, a následně její účast operativně soudem zrušena). Svědkyni je také známo, že v řízení jde o neplatnost závěti paní , jméno FO, (žalované). Žalobce svědkyně zná jednak z pozůstalostního řízení, krom toho asi 30 let ví, jak žalobce vypadá a co dělá, nicméně žádné osobní kontakty mezi sebou nemají. Žalovanou svědkyně prvně viděla – předpokládá – u sepisu Závěti, a rozhodně ji nikdy neviděla před tím (před sepisem Závěti), domnívá se, že ani poté až do úmrtí zůstavitelky, resp. do doby, než se konalo v rámci pozůstalostní řízení. Svědkyně neměla žádný osobní vztah k zůstavitelce ani zůstavitelka k ní, ale později při dostavení se k sepisu svědkyně zjistila, že ji z dřívějška pracovně znala, byť pod jiným příjmením, takže příjmení , jméno FO, jí nic neříkalo. Zůstavitelka dříve chodívala do kanceláře svědkyně často ověřovat různé listiny, žalobce vlastnil dům v ulici pod notářskou kanceláří. Žalobce se zůstavitelkou společně podnikali. Svědkyně tedy zůstavitelku často viděla v kanceláři, ale samotné ověřování prováděla de facto notářská tajemnice, nikoli svědkyně. Svědkyně nesepisovala dříve žádný úkon zůstavitelky, který by se vkládal do nějakého rejstříku.Svědkyně se domnívá, že schůzku se zůstavitelkou domluvila telefonicky žalovaná, svědkyně – jako vždy – se ptala na důvody odjezdu k úkonu mimo kancelář, žalovaná zmiňovala, že zůstavitelka je po nehodě, že je psychicky v pořádku, ale fyzicky má problém se do kanceláře dostat. Svědkyně běžně takovým žádostem vyhoví, jestliže je klient v dojezdu do 15 minut. Svědkyně zápis vyhotovila 27. 8. 2020, sama si konkrétní hodinu nevybavuje. Po dostavení na místo zjistila, že zůstavitelku zná již z doby 90. let, i když ji má zafixovanou pod jiným příjmením, právě proto chtěla vědět, zda je nyní opravdu pod jejím příjmením „, jméno FO, “. Podle obsahu záznamu svědkyně o úkonu v podobě notářského zápisu tato vypověděla, že totožnost zůstavitelky byla ověřena dle řidičského průkazu , IBAN, . Zůstavitelka svědkyni sdělila, že chce sepsat závěť. Sama žalovaná toto svědkyni neříkala při telefonické objednávce. Svědkyně ostatně běžně postupuje tak, že se při telefonických objednávkách jiné osoby, než která má úkon učinit, na podrobnosti neptá, protože si chce nejprve sama ověřit vůli jednající osoby, kompetenci takového účastníka úkon učinit atd. Nosí s sebou běžně notebook a tiskárnu, pak je schopna následně úkon sepsat. Dále zůstavitelka svědkyni uvedla, že chce povolat za dědičku svoji dceru (žalovanou), měla přesnou představu o tom, co chce, aby bylo v závěti uvedeno, šlo o podíly na nemovitostech a také nějaké movité věci, na kterých jí extrémně záleželo. K běžnému prověření podkladů pro úkon svědkyně nepřistoupila, protože neměla připojení internetu na mobilní telefon, proto neověřovala vlastnictví nemovitostí. Dále tak, jako vždy činí, nabízela zůstavitelce, zda chce povolat náhradního dědice, což dělá běžně, pokud je prvotnímu dědici nad 40 let. Nejdříve toto všechno postupně se zůstavitelkou probraly. Zůstavitelka byla zcela orientovaná, zůstavitelka se nemusela ani na nic doptávat, aby si její orientovanost ověřila. Než začala psát do notebooku, ale vypla elektřina, pamatuje si, že hledaly rozvaděč někde na zahradě. Nevybaví si přesně, zda to činila jen se zůstavitelkou, je možné, že zde byla i žalovaná; také si svědkyně nevybavuje, jak se zůstavitelka po zahradě pohybovala. To, že dodávka elektřiny byla přerušena a rozvaděč hledaly, si však svědkyně pamatuje pro jednoznačnou mimořádnost situace v její praxi. Každopádně pak Zápis sepsala ručně, snažila se o čitelnost písma, přesto poté nejprve zůstavitelce Zápis přečetla, následně si jej přečetla zůstavitelka, souhlasila s ním a podepsala jej. Svědkyně se s ní domlouvala, zda chce mít Závěť u sebe, zůstavitelka výslovně uváděla, že ji mít doma nechce (to si svědkyně pamatuje s určitostí, stejně jako to, že zůstavitelka nechtěla, aby se o pořízení závěti nedozvěděl žalobce; zůstavitelka uváděla, že žalobce to neví a ona si nepřeje, aby to věděl, v domě ostatně při přítomnosti svědkyně nebyl), ale že si ji má vyzvednout dcera (žalovaná). Svědkyně si s jistotou nevzpomíná, zda si následně žalovaná Závěť vyzvedla, domnívá, že patrně ano, přičemž podle data příjmového dokladu za platbu za sepsání závěti – 21. 9. 2020 – svědkyně usuzuje, že žalovaná si Závěť vyzvedla uvedeného dne. Každopádně je svědkyně přesvědčená, že si Závěť nevyzvedla přímo zůstavitelka. Byť je na příjmovém dokladu jméno zůstavitelky; to se zde uvádí kvůli totožnosti mezi osobou pořizovatele a prezentovaným plátcem pro účely kontroly finančního úřadu.Zda v domě v době vyhotovování zápisu o Závěti byl někdo jiný, svědkyně uvedla, že se na to snažila rozpomenout, kvůli tomu se e-mailem dotazovala žalované na její přítomnost u sepisu závěti. Žalovaná jí v odpovědi uvedla, že při sepisu Závěti přítomna nebyla. Mezi svědkyní a žalovanou proběhla jen jedna uvedená e-mailová komunikace, která se týkala okolností podstatných pro předmětné řízení, svědkyně si nevybavila, zda se komunikace odehrála až v souvislosti s předmětným řízením a jejím předvoláním k výslechu, nebo již v době, kdy žalobce v pozůstalostním řízení namítl podjatost svědkyně jako notářky, která jednak sepsala Zápis o Závěti, následně i provedla řadu úkonů v projednávání pozůstalosti po zůstavitelce (pozn. soudu – k čemuž byla pověřena zdejším soudem usnesení ze 3. 10. 2022, č. j. , spisová značka, ). Pokud svědkyně k dotazu, proč jsem nečinila kroky ke svému vyloučení z věci pozůstalosti po zůstavitelce, jestliže sepisovala závěť, uvedla, že podle , tituly před jménem, , jméno FO, (pozn. soudu – soudce zdejšího soudu, který má na starosti úkony soudce v pozůstalostních řízeních) notáři mají pokyn věci vracet jen tehdy, když je nějaká neshoda mezi dědici, pak toto vysvětlení se soudu jeví poněkud nepravděpodobné. Každopádně svědkyně vylíčila, že v daném případě u prvotních jednání, která se neprotokolovala, nebyl mezi účastníky nějaký rozpor, podle svědkyně bylo provedeno seznámení účastníků se Závětí, a vzhledem k tomu, že před tím kancelář notářky zjistila, že zůstavitelka nebyla v katastru nemovitostí vedená jako vlastnice, svědkyně účastníky vedla k nějaké dohodě, kompromisu, který by respektoval poslední vůli zůstavitelky.K tématice prověřování skutečností zahrnutých do úkonu, o němž byl sepsán Zápis, pak svědkyně obecně uvedla, že pokud by se zůstavitelka dostavila ke svědkyni do kanceláře, nebo by svědkyně u ní měla přístup na internet, tak by zjišťovala potřebné, včetně vlastnického práva k nemovitostem. Ale vzhledem k tomu, že svědkyně zůstavitelku znala jako paní, která ví, o čem mluví (kterou znala jako velmi precizní a chytrou), a také již tehdy věděla z minulosti (když znala vlastnické poměry řady nemovitostí na , Anonymizováno, , jakož i to, že areál ve , Anonymizováno, , jak zůstavitelčin údaj o nemovitostech ve , Anonymizováno, vnímala, patří jejímu manželovi, pak spoléhala na to, co jí zůstavitelka sdělila. Navíc neměla možnost si vlastnictví ověřit. Krom toho, pokud chce pořizovatel odkázat všechen svůj majetek v konkrétním katastrálním území a jen jednomu dědici, pak to svědkyně nepovažuje za nutné blíže rozepsat např. prostř. parcelních čísel. V takových případech ani běžně výpis nemovitostí nedělá. Jestliže by ale měla možnost zjistit, že dle údajů v katastru nemovitostí zde zůstavitelka nefiguruje, pak by jí to řekla. Co by následovalo, to by svědkyně samozřejmě těžko mohla předjímat. Až později po sepsání Zápisu, a to v rámci pozůstalostního řízení zůstavitelka zjistila, že jen marginální část nemovitostí byla nabyta způsobem, kdy by zde podíl zůstavitelky měl být. Svědkyně si již nevybavila, kdo ji před sepisem Závěti pouštěl do domu, s ohledem na fyzické indispozice zůstavitelky, kvůli kterým za ní jela do bydliště, se však domnívá, že ji pouštěla žalovaná. Podle toho, že Zápis byl celý sepsán rukou, se svědkyně domnívá, že se dodávku elektřiny nepodařilo obnovit. Rukou psaných notářských zápisů vyhotovila svědkyně od doby počátku výkonu funkce notářky (rok 2014) asi 5, zatímco ostatních notářských zápisu vyhotoví cca 500 za rok. Předmětný Zápis považuje za standardní. Jak často ověřuje totožnost jednající osoby z řidičského průkazu (jako u zůstavitelky), nebyla schopna svědkyně u výpovědi sdělit, nicméně se to stává, pokud klient nemá průkaz občanský ani cestovní pas. K přímému dotazu, zda bylo vynakládáno nějaké úsilí, aby se věc vyřídila v daný den, vylíčila svědkyně, že zůstavitelka si vybírala datum tak, aby se manžel (žalobce) o sepisování Závěti nedozvěděl. Na druhou stranu nebyla svědkyně kvůli úkonu u zůstavitelky pouze krátkou dobu, vše trvalo kolem dvou hodin, přičemž zároveň svědkyně nemůže denně jezdit k sepisu obdobných zápisů mimo sídlo své kanceláře. Jaká doba uplynula od objednávky uvedeného úkonu do doby, kdy jela do bydliště zůstavitelky, si svědkyně nevybavila, ani to, zda na její úkon bylo nějak naléháno; obvykle je schopna klientovi v obdobném případě nabídnout termín do týdne až deseti dnů.K odmítnutí sepsání notářského zápisu o právním úkonu by svědkyně každopádně přistoupila za zákonem stanovených podmínek (klient je nezpůsobilý, někdo jej nutil k úkonu, pokud by zjistila, že jednání nerozumí, když by měl nějaký handicap – v případě psychického klade několik dotazů, zejm. když vidí, že klient je tzv. zpomalený, a to na znalost data, dne, ročního období, místa, kde se klient nachází, účelu a důvodu úkonu, který chce klient učinit). Obdobné dotazy svědkyně zůstavitelce ani nekladla, protože ji shledala zcela orientovanou, což poznala z odpovědí na otázky, proč si zůstavitelka svědkyni objednala (že kvůli pořízení Závěti), co chce řešit (že chce povolat dceru za dědičku), dále z vylíčení zůstavitelky, co přesně a jak chce se svým majetkem pořídit. Mimo jiné zůstavitelka chtěla také naložit se zcela konkrétními a pro ni upomínkovými předměty, které svědkyni ukazovala, kvůli tomu ji vedla do vedlejší místnosti a zmiňovala své vzpomínky s předměty spojené. Svědkyně neměla pochyb o tom, že by nemovitosti, o kterých zůstavitelka pořídila Závětí, nebyly i zůstavitelčiny, neboť svědkyně od 90. let věděla, že zůstavitelka se žalobcem kooperovali v podnikání, měla za to, že skutečně nemovitosti spolu vlastní. I pokud Zápis vyhotovovala v kanceláři, pak po ověření vlastnictví by byla údajem v katastru nemovitostí velmi překvapená.Svědkyně si sama nevybavila, že by sepisovala nějaký notářský zápis i pro žalovanou, resp. uváděla, že takový nevyhotovovala. Po předestření opaku z výpovědi žalované ohledně sepisu závěti žalované v září roku 2020 (pozn. soudu – shodný rok se sepisem Závěti zůstavitelky) svědkyně vysvětlila, že si na to nepamatuje, jelikož sepisuje cca 100 závětí ročně a ty, které standardně probíhají v její kanceláři, si konkrétně nepamatuje.Soud v rámci výslechu svědkyně , jméno FO, nepřipustil dotaz zástupce žalobce na to, jak svědkyně hodnotila způsobilost zůstavitelky, jestliže zůstavitelka odkazovala na konkrétní pozemky (zástupce citoval Pozemky v žalobě – viz druhá část odstavce č. , hodnota, odůvodnění) a chtěla o nich pořídit jako o svých. Dotaz nebyl připuštěn s ohledem na v něm realitě nekorespondující tvrzení o odkazu zůstavitelky na konkrétní pozemky, jelikož podle znění Zápisu obsahujícího Závěť (odst. 10 – jeho první část – odůvodnění rozsudku) takto vůle zůstavitelky zachycena není, v textu jsou zmíněny jen „nemovitosti ve Svatoňovicích“, resp. „podíl“ na nich (a to ještě bez jeho konkrétní velikosti)

18. Při právním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem („o. z.“), ve znění účinném v období, kdy zůstavitelka pořídila o svém majetku závětí (28. 7. 2020), přičemž k této době také žalobce vztahoval jednání žalované, z něhož dovozoval dědickou nezpůsobilost.Podle 580 odst. 1 o. z. právní jednání je neplatné, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z ní. Podle odst. 2 téhož ustanovení pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.Podle § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.Podle § 1481 o. z. je z dědického práva vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.Podle § 1633 odst. 1 (věta první) o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.Podle § 1635 odst. 1 o. z. v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Podle odst. 2 téhož ustanovení nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický oddíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

19. Další právní hodnocení soud provedl dle zák. č. 358/1992 Sb., notářského řádu ve znění platném a účinném k datu vyhotovení Zápisu (dále jen „notářský řád“)Podle § 62 odst. 1 notářského řádu notáři sepisují o právních jednáních notářské zápisy.Podle § 63 odst. 1 notářského řádu musí notářský zápis musí obsahovat: a) místo, den, měsíc a rok právního jednání, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, bydliště a datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků a je-li účastníkem nebo zástupcem právnická osoba, její název, sídlo a identifikační číslo, d) prohlášení účastníků, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis, e) údaj o tom, že byla notáři prokázána totožnost účastníků, svědků, důvěrníků, tlumočníků a zástupců účastníků anebo údaj o tom, že je notář zná osobně, a je-li účastníkem nebo zástupcem účastníka právnická osoba, údaj o tom, že byla notáři prokázána její existence a totožnost toho, kdo ji zastupuje, f) obsah právního jednání, g) údaj o tom, že byl notářský zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis, j) další náležitosti, stanoví-li tak tento zákon. Podle odst. 2 téhož ustanovení je účastníkem je ten, kdo formou notářského zápisu sám právně jedná nebo ten, za něhož jeho jménem právně jedná jeho zástupce.Podle § 64 odst. 1 (část první věty před středníkem) notářského řádu nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti.Podle § 70 odst. 1 notářského řádu má-li být notářský zápis o právním jednání podkladem pro zápis práv nebo skutečností zapisovaných do veřejného seznamu, změnu tohoto zápisu nebo jeho výmaz (dále jen „zápis do veřejného seznamu“) nebo zápis práv nebo skutečností zapisovaných do veřejného rejstříku, změnu tohoto zápisu nebo jeho výmaz (dále jen „zápis do veřejného rejstříku“), obsahuje také vyjádření notáře o předpokladech pro sepsání notářského zápisu. Podle § 70a odst. 1 notářského řádu ve vyjádření o splnění předpokladů pro sepsání notářského zápisu podle § 70 notář uvede, a) že právní jednání je v souladu s právními předpisy a případně s dalšími dokumenty, se kterými soulad právního jednání vyžaduje zvláštní právní předpis, b) že právní jednání splňuje náležitosti a podmínky stanovené zvláštním právním předpisem pro zápis do veřejného seznamu nebo zápis do veřejného rejstříku, nebo c) že byly splněny formality, stanoví-li je pro právní jednání nebo pro zápis do veřejného seznamu nebo zápis do veřejného rejstříku zvláštní právní předpis, případně že bylo splnění formalit notáři doloženo. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejsou-li splněny předpoklady pro sepsání notářského zápisu, který má být podkladem pro zápis do veřejného seznamu, notář o tom účastníky poučí a notářský zápis odmítne sepsat.

20. Na základě popsaných dílčích skutkových zjištění a s přihlédnutím k citované zákonné úpravě soud pro účely meritorního rozhodnutí učinil následující skutkové a právní závěry.

21. Žalobce podal předmětnou žalobu dne 21. 6. 2024. Učinil tak včas, tj. ve dvouměsíční lhůtě stanovené mu k podání žaloby usnesením pozůstalostního soudu, tj vydaným pověřenou soudní komisařkou notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. j. , spisová značka, . Jak soud uvedl v závěru odstavce 11 odůvodnění tohoto rozsudku, citované usnesení nabylo právní usnesení dnem 6. 6. 2024. Lhůta pro podání žaloby k popření dědického práva žalované - ať ze závěti, tak i ze zákona - je tímto jednoznačně splněna.

22. Okolnost existence předmětné Závěti v podobě předmětného Zápisu nebyla mezi účastníky sporná. Jde o závěť pořízenou formou veřejné listiny, přičemž žalobce nesporoval pravost a správnost této listiny. Detailní zjištění o obsahu Zápisu a Závěti soud uvedl v odst. 10 odůvodnění.

23. Stran námitek žalobce o tom, že závěť zůstavitelky je neplatná s ohledem na zahrnutí nemovitých věcí do závěti, které dle názoru žalobce jsou v jeho výlučném vlastnictví, a dále stran námitek o neplatnosti závěti pro rozpor s dobrými mravy kvůli tomu, že žalobce jako pozůstalý manžel o závěti zůstavitelky nevěděl, přičemž způsobem pořízení Závětí jej zůstavitelka de facto vydědila, soud zcela odkazuje na odůvodnění pozůstalostního soudu v jeho usnesení č. j. , spisová značka, (viz odst. 11 odůvodnění tohoto rozsudku). Pověřená soudní komisařka, notářka , tituly před jménem, , jméno FO, zde výstižně a úplně vyložila, že tyto námitky nemohou způsobit neplatnost Závěti. S odkazem na příslušná ustanovení vyložila, že je zcela právem zůstavitele pořídit závěť, k tomu soud odkazuje na příslušnou citaci v odůvodnění usnesení, zejména pak na ustanovení § 1496 o. z. o tom, že právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele. Jde o jednoznačné zákonné ustanovení a z žádných ustanovení občanského zákoníku o dědickém právu nelze dovodit opak, např. (dle úvah žalobce), že by zůstavitel měl informovat svého manžela o tom, že pořídil závěť, dále o tom, jakým, způsobem naložil se svým majetkem. Pozůstalostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí také náležitě vyložil, ze ustanovení § 1550 o. z. konstruuje vyvratitelnou domněnku, že si zůstavitel nepřeje, aby obsah jeho poslední vůle byl zveřejňován (mlčenlivost osob, které působily při pořízení závěti – zde svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ). Pokud zůstavitelka výslovně (vyplynulo z výpovědi uvedené svědkyně) si výslovně nepřála, aby žalobce jako její manžel o pořízení Závěti a jejím obsahu věděl, jde pouze o projev zákonného práva zůstavitele, tudíž nemůže jít o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Zároveň je nutné připomenout, že manžel nepatří mezi dědice, které lze vydědit, neboť není neopominutelným dědicem (mezi ně patří pouze potomci zůstavitele). Pozůstalostní soud prostřednictvím pověřené soudní komisařky se s těmito námitkami žalobce dostatečně vypořádal, přičemž soud rozhodující následující a předmětný skutkový spor o tom, zda je žalovaná vyloučena z dědického práva pro dědickou nezpůsobilost a zda je též vyloučena z dědění pro neplatnost závěti v důsledku neschopnosti zůstavitelky právně jednat, nemá důvodů nad rámec podrobného a úplného odůvodnění usnesení pozůstalostního soudu v tomto směru ničeho doplňovat, tím spíše měnit.

24. S ohledem na uvedené se pak soud zabýval těmi skutkově spornými okolnostmi, pro které byl ostatně žalobce usnesením pozůstalostního soudu na podání předmětné žaloby odkázán. Šlo o okolnosti, zda zdravotní stav zůstavitelky představoval situaci, kdy by de facto pro svůj zdravotní sta byla stižena duševní poruchou a tím vyloučena z platného pořízení závětí, jelikož by měla v důsledku duševní poruchy být takového právního jednání neschopna (§ 581 OZ). Další projednávanou skutkově a právně spornou otázkou bylo, zda je žalovaná vyloučena z dědického práva proto, že se na základě žalobcem tvrzen činů dopustila zavrženíhodného činu proti zůstavitelčině poslední vůli.

25. Jde-li o zdravotní stav zůstavitelky a z něho žalobcem dovozovaný deficit psychického stavu zůstavitelky (duševní poruchu), pro který podle žalobce nebyla zůstavitelka schopna právně jednat ani v podobě pořízení závěti, soud odkazuje zejména na odstavné 3, 5 a 6 odůvodnění rozsudku. V těchto odstavcích bylo podrobně vyloženo, že žalobce přes přímé poučení soudu dané před prvním jednáním a v rámci něj pak podle § 118 a o. s. ř. nedoplnil konkrétní skutková tvrzení o tom, jak se v běžném životě u zůstavitelky projevovaly žalobcem tvrzené výpadky psychické, dále to, že byla zůstavitelka zcela mimo po provedených dialýzách, že nebyla schopna se rozhodovat a nebyla schopna posoudit následky svého jednání, ani logicky uvažovat. V těchto odstavcích bylo také vysvětleno, že jestliže žalobce patřičná tvrzení nedoplnil, nemohla o neexistujících konkrétních skutkových tvrzeních být činěna aktivita soudu v podobě provádění důkazů. Soud se proto zaměřil na zjišťování, zda jen ze samotné zdravotnické dokumentace (žalobcem označeného důkazu) se podávají indicie o tom, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou vylučující její schopnost pořídit platnou závětí o svém majetku pro případ smrti. Žádná taková zjištění však učiněna nebyla. Soud zejména odkazuje na odst. 13 odůvodnění tohoto rozsudku, případně též 14. Rozhodující pak je zpráva , právnická osoba, ., a to interního oddělení, hemodialyzačního střediska, z níž vyplynulo, že zůstavitelka se sice i v období od června do konce července 2020 (a podle nesporného tvrzení stran zjevně i poté až do doby pořízení závěti 27. 8. 2020) podrobovala 3× v týdnu v trvání čtyř hodin léčebné proceduře dialýzy. Podle zdravotnického zařízení však po celou tuto dobu (dotazované období od června do konce července 2020) nevykazovala známky duševní choroby nebo takového zhoršení zdravotního stavu, které by ji omezilo ve schopnosti právně jednat. Uvedená zpráva pak představuje dostatečné zjištění pro soud, že o pochybnostech o duševním stavu zůstavitelky, či závadách v něm, které by jí bránilo 27. 8. 2020 pořídit platně závěť, nejsou žádná objektivní skutková zjištění. Na tom nic nemění okolnost, že podle propouštěcí zprávy stejného oddělení, nikoliv však hemodialyzačního střediska, byla zůstavitelka od 22. do 25. 6. 2020 hospitalizována na uvedeném oddělení. Byť primář uvedeného oddělení ve zprávě pro soudní řízení vyjádřil domněnku, že zvláště v počátku v souvislosti se zdravotní poruchou mohlo být ovlivněno vnímání a myšlení zůstavitelky, pak ovšem soud zdůrazňuje, že šlo o krátké období de facto čtyř dnů, navíc ukončené více než 2 měsíce před se sepisem závěti. Krom toho dle uvedené zprávy byla v průběhu hospitalizace zůstavitelka přeložena na standardní oddělení a zároveň došlo k jejímu subjektivnímu zlepšení. Po 26. 6. 2020 až do pořízení závěti, respektive do konce července 2020 (k podrobnostem o tom, proč nebyla vyžadována další zdravotnická dokumentace až do 27. 8. 2020, odkazuje soud na odst. 15 odůvodnění rozsudku), pak nebyla u zůstavitelky zaznamenána v objektivních podkladech zdravotní dokumentace jakákoliv problematika stran zhoršeného duševního stavu (viz zjištění v odst. 13, 14). Soud opakuje, že žalobce přes poučení o možném nepříznivém rozhodnutí ve věci nikterak nedoplnil konkrétní projevy zůstavitelky v běžném fungování, které by zejména zůstavitel pozoroval při soužití se zůstavitelkou. Jestliže taková tvrzení nebyla přednesena, pak se soud nemůže existencí případných projevů duševní poruchy zůstavitelky zabývat až v rámci dokazování, kupříkladu účastnickou výpovědí žalobce.

26. Dále lze na podporu závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat (ostatně ani konkrétně tvrdit), že zůstavitelka byla ke dni pořízení závěti stižena duševní poruchou, soud připomíná zjištění učiněné z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . V podrobnostech je odkazováno na jednotlivá zjištění z tohoto důkazu, obsažená v odstavci 17 odůvodnění rozsudku. Uvedená svědkyně popsala, že postupovala standardně tak, jako postupuje v případech, kdy sepisuje notářské zápisy o právním jednání účastníků. Konkrétními dotazy na to, jaké jednání chce zůstavitelka učinit a co má být jeho obsahem, dále též z dalšího počínání a projevu zůstavitelky nenabyla notářka (svědkyně) jakýchkoliv pochybností o handicapu zůstavitelky ve stavu duševním. Naopak hodnotila zůstavitelku jako zcela způsobilou, orientovanou, přesvědčivě líčící svoji vůli stran pořízení o svém majetku Závětí. I žalovaná vypověděla, že její matka – zůstavitelka byla v dané době bdělá, v normálním stavu, neměla žádné bludy, výpadky paměti, nebyla dezorientovaná místem ani časem. Přitom žalovaná byla účastna i v při příchodu notářky za zůstavitelkou a stav zůstavitelky tak rovněž mohla v rozhodném okamžiku vnímat.

27. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud jde o projevy zůstavitelky v běžném denním životě, ze kterých by mohlo být dovozováno, a to případně i za pomoci odborného (znaleckého) hodnocení, navrženého žalobcem, zda takovéto projekty (žalobcem však v potvrzeních nespecifikované) mohly představovat duševní poruchu zůstavitelky, která by ji činila právně neschopnou k pořízení závěti.

28. Pokud jde o hodnocení žalobce, že zápis o závěti vznikl za naprosto nestandardních okolností při nepravděpodobné kumulaci náhod, případně je i nesouladný se zákonem (ohledně neprověření vlastnického práva zůstavitelky k nenovostem notářkou, ověření totožnosti zůstavitelky pouze z řidičského průkazu), tudíž by i proto měla být Závěť neplatná, pak soud tohoto názoru není. Fakt, že notář (svědkyně , jméno FO, ) vyhotovila zápis vlastnoručně v bydlišti zůstavitelky, představuje sice mimořádnost formy Zápisu, nezpůsobuje to však neplatnosti Zápisu a Závěti. Svědkyně vylíčila přesvědčivě a věrohodně, z jakých důvodů vznikl, o výpovědi svědkyně soud neshledal důvodu stran tohoto vylíčení pochybovat. Obdobně vypověděla i žalovaná. Výpověď svědkyně obsahovala jednoznačné údaje o tom, že svědkyně předem neznala zůstavitelčinu dceru (žalovanou), že se s touto setkala až tehdy, kdy přijela k zůstavitelce na místo bydliště. I z výpovědi žalované se pak podává, a že tato učinila výběr notářky pro sepis právního jednání zůstavitelky náhodným způsobem, předtím ani poté mezi ní a notářkou nebyl a nevznikl žádný osobní vztah; totéž uvedla svědkyně. Jakkoliv se může jevit náhodné, že právě v době, kdy byl zápis pořizován, nefungoval v místě bydliště zůstavitelky elektrický proud, tudíž notářka nemohla pořídit zápis jinou formu než ručně psanou, stejně tak nemohla nahlédnout do katastru nemovitostí ohledně vlastnictví nemovitostí zůstavitelkou, pak přesto je soud přesvědčen, že uvedené okolnosti ve svém mimořádnosti nepředstavují důvod k tomu zpochybnit pravdivost výpovědi notářky o jinak standardním průběhu pořízení Zápisu o Závěti.Jestliže žalobce dále namítal, že notářka neprověřila dostatečně vlastnictví nemovitostí zůstavitelky, o kterých bylo pořizováno, pak soud k tomu uvádí následující. V prvé řadě je odkazováno na formulaci, která byla využita pro sepis Závěti jako projevu vůle zůstavitelky. Sama zůstavitelka nespecifikovala blíže nemovitosti, o kterých pořizovala, nad rámec údaje o tom, že se nacházejí ve , Anonymizováno, . Tedy oproti výslovnému tvrzení žalobce nevypočetla žádné konkrétní pozemky označené parcelním čísly. Sama navíc zmínila, že jde (pouze) o její podíl na těchto nemovitostech, a tudíž nevyjádřila, že by byla výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí. Jestliže je blíže nespecifikovala, pak dle názoru soudu stěží mohla notářka tyto nemovitosti blíže lustrovat. Podstatnější dle názoru soudu ovšem je okolnost, že samotný Zápis o Závěti nepředstavuje ve smyslu § 70 odst. 1 notářského řádu zápis o právním jednání, který má být podkladem pro zápis práv nebo skutečností zapisovaných do veřejného seznamu, jímž je i katastrální operát. Podkladem pro zápis práv a skutečností do veřejného seznamu v rámci dědického práva je totiž až usnesení soudu o výsledku pozůstalostního řízení, nikoli sama závěť, resp. notářský zápis o ní. Podle názoru soudu se proto na postup notářky ve vztahu k vyhotovení notářského zápisu o Závěti nevztahuje striktně ustanovení § 70 odst. 1 notářského řádu pokud uvádí, že takový zápis by měl obsahovat také vyjádření notáře o předpokladech pro sepsání notářského zápisu, které pak v podrobnosti vymezuje ustanovení § 70a odst. 1 notářského řádu.

29. Předmětný notářský zápis přitom v souladu s ustanovením § 63 notářského řádu obsahoval patřičné náležitosti, místo, den, měsíc a rok právního jednání, jméno a příjmení notářky a její sídlo, jméno, příjmení, pobyt a datum narození zůstavitelky, prohlášení zůstavitelky, že je způsobilá samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis, dále údaj o tom, že notářce byla prokázána totožnost účastnice – zůstavitelky (zde soud zároveň připomíná, že podle § 64 odst. 1 notářského řádu se totožnost musí prokázat platným úředním průkazem, tedy nikoliv jen průkazem občanským jak namítal žalobce, proto bylo možné, aby notářce, která navíc zjistila, že zůstavitelku zná z minulosti pod jiným příjmením, a chtěla si jen ověřit změnu jejího příjmení, byla totožnost zůstavitelky prokázána i průkazem řidičským; to si pak notářka poznamenala ve svých podkladech; zároveň součástí obsahu notářského zápisu podle § 63 odst. 1 není uvedení toho, jakým způsobem byla notáři totožnost prokázána), dále byl obsažen i obsah právního jednání, údaj o tom, že notářský zápis byl po přečtení účastnicí z jejich strany schválen, podpisy zůstavitelky i otisk úředního razítka notářky a její podpis.

30. Soud tedy shrnuje, že žalobce netvrdil dostatečně, že u zůstavitelky v období pořízení Závěti byly konkrétní projevy duševní poruchy vyvolávající její neschopnost právně jednat, dále obsahem zdravotnické dokumentace přítomnost takové poruchy v rozhodném období prokázána nebyla, ba naopak. Závěť tak není neplatná (§ 581 a contrario o. z.). Neplatnost Závěti soud nedovodil ani pro údajné vady Zápisu o ní. Žaloba na určení, že žalovaná není dědičkou ze Závěti pořízené formou Zápisu tudíž musela být zamítnuta.

31. Žaloba nebyla opodstatněná ani ohledně tvrzení žalobce, z nichž konstruoval skutkovou a právní verzi o dědické nezpůsobilosti žalované podle výše citovaného ustanovení § 1481 o. z. To, že by žalovaná měla být z dědického práva vyloučena proto, že by se dopustila činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, jejímu předku, potomku nebo manželu, žalobce v tomto (ani pozůstalostním) řízení ani netvrdil. Prosazoval druhou ze skutkových podstat dědické nezpůsobilosti, a sice údajný zavrženíhodný čin žalované proti zůstavitelčině poslední vůli, konkrétně v žalobcem tvrzené skutkové verzi korespondující nejvíce normativní příkladné definici lstivého svedení zůstavitelky k projevu poslední vůle (příprava textu Závěti po dohodě s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, a záměrně v nepřítomnosti žalobce, dále nechání zůstavitelky učinit podpis Závěti, aniž by tato ve skutečnosti věděla, co podepisuje a aniž by obsahu takového jednání rozuměla). Žalobcova tvrzení však byla vyvrácena provedeným dokazováním, prioritně výpovědí svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

32. Uvedeným důkazem má soud za prokázané, že žalovaná toliko telefonicky domluvila schůzku svědkyně a zůstavitelky. Až sama zůstavitelka svědkyni sdělila, že chce sepsat závěť, naopak žalovaná toto svědkyni při telefonické objednávce – ani po dostavení se svědkyně do bydliště zůstavitelky – neříkala (a svědkyně se ostatně běžně při telefonických objednávkách jiné osoby, než která má úkon učinit, na podrobnosti neptá, protože si chce nejprve sama ověřit vůli jednající osoby, kompetenci takového účastníka úkon učinit atd.). Z výpovědi svědkyně také jednoznačně vyplynulo, že samotnému jednání mezi svědkyní a zůstavitelkou při zjišťování svědkyně, jaký úkon chce zůstavitelka učinit, co má být jeho obsahem, ani při sepisu Zápisu o Závěti, přečtení Zápisu svědkyní hlasitě vůči zůstavitelce, a posléze čtení Zápisu zůstavitelkou a jeho podpisu svědkyní i zůstavitelkou nebyl přítomen nikdo jiný, než uvedené osoby, tedy ani žalovaná. Obdobně o absenci jakékoliv své iniciativy ke vzniku Závěti (ale i o absenci znalosti o obsahovém záměru zůstavitelky ve vztahu k zamýšlenému právnímu jednání zůstavitelky před telefonickou objednávkou úkonu notářky), dále o nepřítomnosti žalované u jednání zůstavitelky s notářkou (svědkyní) a u vzniku projevu vůle zůstavitelky zachycené následně v Zápisem zaznamenané Závěti vypověděla i žalovaná. Její výpověď tak s ohledem na objektivnější důkaz v podobě výpovědi svědecké , tituly před jménem, , jméno FO, soud hodnotí též jako věrohodnou a pravdivou, a to jako celek. Z těchto důkazů popsaná zjištění přímo vyvracejí – jak soud již výše uvedl – tvrzení žalobce o lstivém svedení zůstavitelky žalovanou k projevu poslední vůle v podobě údajné přípravy textu Závěti žalovanou po její dohodě s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, a záměrně v nepřítomnosti žalobce (tento záměr měla ostatně zcela po právu sama zůstavitelka, jak popsala též svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ), dále v podobě údajného nechání zůstavitelky učinit podpis Závěti, aniž by tato ve skutečnosti věděla, co podepisuje a aniž by obsahu takového jednání rozuměla. Že Závěť ve formě Zápisu představuje jednoznačně a srozumitelně projevenou vůli samotné zůstavitelky, soud taktéž zjistil z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která vylíčila, že sama zůstavitelka ji – bez jakéhokoli připraveného (a písemně zachyceného textu) – v nepřítomnosti žalované nejprve ústně uvedla, jakým způsobem chce pro případ své smrti naložit se svým majetkem. Teprve takto projevená vůle pak byla svědkyní zaznamenána v Zápise a následně přečtena svědkyní nahlas zůstavitelce, poté si ji přečetla zůstavitelka, a až posléze byl Zápis zůstavitelkou podepsán. Soud tedy uzavřel, že nejen že žalobce svoji stvrzenou skutkovou verzi, podle níž by měla být vyhodnocena dědická nezpůsobilost žalované (vyloučení z dědického práva), neprokázal, ale z provedených důkazů byl prokázán opak tvrzení žalobce. Žalovaná text Závěti nepřipravila (ani sama, ani po domluvě s notářkou) a zůstavitelce ji k podpisu nepředložila. Soud tedy zamítl žalobu i ohledně toho nároku, kdy se žalobce domáhal, že žalovaná není zůstavitelčinou dědičkou ani ze zákona (§ 1481 o. z. a contrario, § 1635 odst. 1 o. z.).

33. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalované bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných (v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř.) náklady právního zastoupení 48 874,30 Kč. Tyto byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, a to ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále „advokátní tarif“, případně jen AT), včetně znění vyhl. č. 258/2024 Sb., podle jejíhož přechodného ustanovení (čl. II) přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1. 1. 2025) odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. před 1. 1. 2025; za úkony právní služby vykonané od 1. 1. 2025 je pak odměna i náhrada hotových výdajů určena již dle právní úpravy obsažené též v citované poslední novelizaci. Tarifní hodnotu soud stanovil dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 3 AT, protože předmětem řízení byly 2 samostatné nároky na určení právního vztahu – absence dědického práva žalované, a to jednak ze Závěti, dále ovšem také ze zákona, tudíž šlo o spojení dvou věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, a tarifní hodnotou tak je součet tarifních hodnot spojených věcí. Odměna advokátky za jeden úkon (§ 7 bod 5 AT) učiněný do 31. 12. 2024 při tarifní hodnotě 70 000 Kč (2 x 35 000 Kč) představuje částku 3 900 Kč, za úkon učiněný počínaje 1. 1. 2025 při tarifní hodnotě 130 000 Kč (2 x 65 000 Kč) představuje částku 6 300 Kč. Advokátka v řízení učinila 6 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, 3 písemná podání ve věci samé ze dne 6. 8. 2024, 9. 12. 2024 a 5. 3. 2025, 2 x účast u jednání dne 31. 1. 2025 a 8. 4. 2025; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), zároveň s účastí u jednání dne 8. 4. 2025 (které trvalo 2 započaté dvouhodiny) se pojí násobek odměny. Vzhledem k přehledu provedených úkonů (z toho 3 před 1. 1. 2025, 3 po tomto datu) pak celková odměna dosáhla částky 36 900 Kč (3 x 3 900 Kč + 3 x (resp. 4 x – vzhledem k jednání 8. 4. 2025) 6 300 Kč]. Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 4 AT) spojených s každým ze 6 úkonů, z toho před 1. 1. 2025 po 300 Kč, od 1. 1. 2025 po 450 Kč – tj. celkem 2 250 Kč (3 x 300 + 3 x 450).K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátkou při cestě ke 2 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 2 půlhodinách, celkem 600 Kč (2 x 2 x 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokátky 642 Kč za 2 jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti celkem 88 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 4,3 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 34,70 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. vyhl. č. 475/2025 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. částka 8 482,30 Kč [0,21 x (36 900 + 2 250 + 600 + 642) Kč].Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit přímo advokátce žalované.Lhůta k plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalobci stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalobce ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.