10 C 131/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozenému Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Anonymizováno jako opatrovnicí pro řízení sídlem adresa o zaplacení částky 93 399 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 45 492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 492 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení:a) částky 45 907 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 785,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 850,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to jednak z částky 61 303,20 Kč od 28. 9. 2023 do 2. 11. 2023, a jednak z částky 15 811,20 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, a úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 61 303,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) částky 2 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 264,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 143,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 728,60 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 1 728,60 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byly peněžité nároky žalobkyně – na jistině celkem 93 399 Kč, a to ze dvou samostatných tvrzení titulů, jak soud uvádí níže, včetně příslušenství pohledávek. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále v odůvodnění rozsudku případně jen „původní věřitel“) s žalovaným uzavřel dvě smlouvy, a to:a) dne 15. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , podle níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli a zaplatit částku poplatku 45 532 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky pod sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 41 323 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,79 % sjednanou na straně 2 smlouvy, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný měl částku součtu poskytnuté zápůjčky a uvedeného poplatku vrátit (zaplatit) v 21 měsíčních splátkách po 5 502 Kč, se splatností poslední splátky ke dni 20. 1. 2023. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil porušil tak podmínky smlouvy, naposledy uhradil splátku dne 16. 1. 2022. Předchůdce žalobkyně, původní věřitel provedl k 18. 6. 2022 vyčíslení dluhu – 61 303,20 Kč na jistině a 30 095,80 Kč na „poplatku“. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena, úročí se jistina úrokem 20,79 % ročně od 21. 1. 2023, tj. ode dne po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 24 508 Kč. Smlouvou z 21. 9. 2023, účinnou od 27. 9. 2023 postoupil původní věřitel své pohledávky za žalovaným na žalobce, ke dni uzavření této smlouvy podle tvrzení žalobkyně činil dluh žalovaného bez příslušenství 138 823,07 Kč (to však i s navýšením účtovaným původním věřitelem, které žalobce v řízení neuplatňuje. V řízení žalobce požaduje po žalovaném zaplacení 91 399 Kč (jistina 61 303,20 Kč a dlužný „poplatek“ 30 095,80 Kč), dále se domáhal kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 785,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 850,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to jednak z částky 61 303,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a konečně úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 61 303,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.b) dne 8. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli a zaplatit částku poplatku 24 475 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky pod sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 17 412 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % sjednanou na straně dva smlouvy, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný měl částku součtu poskytnuté zápůjčky a uvedeného poplatku vrátit (zaplatit) v 21 měsíčních splátkách po 2 356 Kč, se splatností poslední splátky ke dni 8. 10. 2021. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil porušil tak podmínky smlouvy, naposledy uhradil splátku dne 16. 5. 2022. Předchůdce žalobkyně, původní věřitel provedl k 18. 6. 2022 vyčíslení dluhu – 1 728,60 Kč na jistině a 271,40 Kč na „poplatku“. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena, úročí se jistina úrokem 24,57 % ročně od 9. 10. 2021, tj. ode dne po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 47 475 Kč. Smlouvou z 21. 9. 2023, účinnou od 27. 9. 2023 postoupil původní věřitel své pohledávky za žalovaným na žalobce, ke dni uzavření této smlouvy podle tvrzení žalobkyně činil dluh žalovaného bez příslušenství 7 727,11 Kč (to však i s navýšením účtovaným původním věřitelem, které žalobce v řízení neuplatňuje. V řízení žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč (dlužná jistina 1 728,60 Kč a dlužná část „poplatku“ 271,40 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 264,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 143,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 728,60 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 1 728,60 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Ve vztahu k oběma nárokům žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného požadované zápůjčky (pozn. soudu – úvěry) splácet.

3. Žalovanému byl z důvodu neznámého pobytu ustanoven dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ustanoven procesní opatrovník, která navrhl žalobu zamítnout a namítal zejm., že původní věřitel neprovedl dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, smlouvy jsou tak neplatné, tudíž by žalobkyni příslušelo maximálně bezdůvodné obohacení.

4. Žalobkyně v souvislosti s tématem posuzování úvěruschopnosti žalovaného poukazovala na úpravu v § 84 až § 59 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), s tím, že neprokázání splnění povinnosti dostatečného posouzení úvěruschopnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy, jen se spotřebitel může ve lhůtě (navíc promlčecí) 3 let ode dne uzavření smlouvy bránit nároku námitkou neplatnosti. V dané věci však tato lhůta již uplynula.

5. K projednání věci soud nařídil na 14. 11. 2024 jednání, k němuž řádně obeslal zástupce obou stran. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce požádala o odročení jednání, avšak soud žádosti nevyhověl, neb ji neshledal důvodnou. Byla totiž odůvodněna tvrzením o kolizi s jinými jednáními pouze na straně spolupracující advokátky právního zástupce žalobkyně, nikoliv tohoto zástupce jako takového. Dále je podotýkáno, že tato kolize nebyla ani nijak doložena. Soud tedy věc ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal nepřítomnosti žalobkyně, přičemž nemohl vyhovět jejímu požadavku, aby v případě, že by nebyly dostatečně tvrzené či důkazně podpořené skutečnosti k plnému vyhovění žalobě (případně se objevily nové, které by žalobkyně měla ozřejmit), byl jednání pro ten účel odročeno a žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů. Žalobkyní uvažovaná výzva (zjevně spojená s poučením o neúspěšnosti ve věci) se ve smyslu § 118a o. s. ř. uděluje při jednání, nikoliv mimo něj – tím spíše není důvod pro uskutečnění poučení a výzvy vůči účastníkovi odročovat jednání, ke kterému se takový účastník bez důvodné omluvy nedostaví.

6. Soud předesílá, že právní posouzení soud provedl podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále podle ZSÚ, a to především dle rozhodnutí níže citovaných ustanovení.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. S přihlédnutím k citované právní úpravě a k dílčím zjištěním z provedených důkazů (uvedeny níže v textu odůvodnění) pak soud učinil následující závěry.

9. Ohledně nároku žalobkyně, specifikovaného shora v odst. 1 písm. a) odůvodnění soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , že byla uzavřena žalovaným jako úvěrovaným a původním věřitelem dne 15. 4. 2021, šlo o smlouvu o úvěru do § 2395 o. z., jakož i specificky o smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ZSÚ žalovaný měl obdržet hotovostní úvěr 70 000 Kč, který se zavázal splácet (spolu s „poplatkem“, jak je popsáno v tvrzeních shora, ve výši celkem 42 823 Kč) měsíčních splátkách po 5 502 Kč. Úroková sazba sjednaná na straně 2 smlouvy činila dokonce 56,1 %, nikoliv však 20,79 %, jak tvrdila žalobkyně. Úvěr měl být poskytnut po úspěšném provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů žalovaného, a to 7 pracovních dnů bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný úvěr splácel, a to celkem uhradil 24 508 Kč. Pro projednávanou věc je podstatné, že žalobkyní doložené posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobkyně soud posoudil jako nedostatečné. Bylo zachyceno v listině „zákaznická karta“, kde žalovaný o sobě uvedl, že bydlí jako nájemník, je ženatý a má 3 vyživovací povinnosti. Prezentovány byly jeho čisté měsíční příjmy 26 109 Kč, další příjmy domácnosti měsíčně 29 600 Kč. Nebyly zaznamenány žádné externí splátky, zatímco interní splátky ve prospěch původního věřitele činily 5 861 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele byly zaznamenány na 6 800 Kč. Předchůdci žalobkyně byly žalovaným sice předloženy listiny – pracovní smlouva dokládající pracovní poměr na dobu neurčitou od 29. 11. 2018, dále též výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 15. 1. do 12. 2. 2021 a od 13. 2. do 12. 3. 2021, avšak právě z nich mohl a měl úvěrující zjistit, že žalovaný má další závazky vůči společnosti , právnická osoba, ., kde pravidelně splácí měsíčně 555 Kč a 3 206 Kč, dále že sice mu jsou připisovány výdělky od zaměstnavatele , právnická osoba, cca 25 000 – 26 000 Kč měsíčně, avšak údajný další měsíční příjem domácnosti 29 600 Kč byl na účtu zaznamenán jako rodičovský příspěvek jen v únoru 2021, nikoliv v březnu 2021. V měsíci březnu bylo na účet připsáno jen z výdělku žalovaného 26 349 Kč, avšak odepsáno 37 546,90 Kč, tudíž zůstatek činil na konci k 12. 3. 2021 částku 251,42 Kč (k 12. 2. 2021 činil 11 449,32 Kč). Uvedené, jakož i ve spojení s tím, že úvěruschopnost žalovaného byla z hlediska jeho příjmů a výdajů na popisovaném účtu zkoumána za pouhé 2 měsíce, přičemž bylo jednoznačné, že ve druhém z měsíčních období by žalovanému absolutně nemohlo zbývat peněžních prostředků na sjednanou měsíční splátku 5 502 Kč dle předmětné smlouvy č. , RČ, , představuje skutkový stav, který není možné než vyhodnotit, že se jednalo o nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Toto vyhodnocení soud učinil také s přihlédnutím k tomu, že je třeba za neadekvátní považovat odhad ohledně nákladů žalovaného (při posuzování výdajů) jen v částce zapsané do karty zákazníka 6 800 Kč, jestliže měl celkem 3 vyživovací povinnosti. Předmětnou smlouvu proto soud shledal neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na neprokázání dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 jde o neplatnost absolutní. Žalobkyni lze vyhovět jen ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), které dle zjištění soudu představuje částku jen 45 492 Kč (rozdíl mezi poskytnutými prostředky 70 000 Kč a částkou, o níž sama žalobkyně tvrdila, že byla žalovaným uhrazena. Šlo o 24 508 Kč. Ve vztahu k nároku pod odstavcem 1. písm. a) odůvodnění rozsudku bylo žalobě vyhověno právě jen v částce 45 492 Kč na jistině, zatímco zbytek jistiny 45 907 Kč byl zamítnut výrokem II. písm. a) tohoto rozsudku. Žalobkyni pochopitelně nepřísluší úrok z úvěru – ať již kapitalizovaný na 8 850,65 Kč, případně v sazbě 20,79 % ročně z částky tvrzené údajné jistiny 61 303,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (příslušná část téhož zamítavého výroku rozsudku). Splatnost vydání bezdůvodného obohacení 45 492 Kč logicky nebyla sjednána na jedné straně žalovaným a na druhé straně původním věřitelem nebo žalobkyní, soud ji proto považoval dle § 1958 o. z. ve spojení, resp. na podkladě výzvy k plnění, když takovou nejstarší výzvu žalobkyně doložila jako odeslanou 27. 10. 2023. Podle úvahy soudu byla žalovanému do dispozice doručena 3. pracovní den poté – 1. 11. 2023, 2. 11. 2023 měl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, pak je od 3. 11. 2023 v prodlení. Vzhledem k tomu byl výrokem I. tohoto rozsudku žalobkyni z částky bezdůvodného obohacení 45 499 Kč přisouzen úrok z prodlení (a to v roční sazbě jen v té výši, kterou žalobkyně požadovala – 11,75 % ročně – zjevně ve spojení s jejím tvrzením, že prodlení u žalovaného nastalo již 16. 2. 2022, zatímco k 3. 11. 2023 by sazba k úroku z prodlení, která koresponduje § 1968 a § 1970 o. z., činila až 15 % ročně; soud však žalobkyni nemůže přisoudit vyšší sazbu úroku z prodlení – § 153 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbytku požadavku žalobkyně na úrok z prodlení (jednak kapitalizovaný na 11 785,15 Kč, jednak 11,75 % ročně z tvrzené částky jistiny úvěru jako dlužné – z 61 303,20 Kč od 28. 9. 2023 do 2. 11. 2023, a konečně z částky 15 811,20 Kč jako rozdílu mezi požadovanou jistinou 61 303,20 Kč a přisouzenou částkou jistiny bezdůvodného obohacení 45 492 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení).

10. Pokud jde o nároky žalobkyně vymezené v odstavci 1. písm. b) odůvodnění rozsudku, pak žalobkyně neprokázala jednak uzavření samotné smlouvy, dále žádným způsobem nedoložila podklady o tom, že původní věřitel posuzoval a s jakými výsledky úvěruschopnost žalovaného. I tato smlouva je každopádně neplatná dle § 87 ZSÚ. I v případě, že žalovaný skutečně obdržel od původního věřitele z takto neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 25 000 Kč, pak dle tvrzení žalobkyně a tabulky umoření ve vztahu k č. smlouvy 310579618 žalovaný uhradil ve splátkách podstatně více – žalobkyně tvrdila, že 47 475 Kč. Žalovanému tudíž nemohlo žádné bezdůvodné obohacení vůči právnímu předchůdci (nyní žalobkyni) vzniknout. Soudu tak nezbylo, než tuto část žaloby jako celek zamítnout (výrok II. písm. b) tohoto rozsudku).

11. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Soud tuto procení problematiku posuzoval dle prioritního pravidla úspěšnosti ve věci – podle § 142, a to konkrétně dle jeho odst.

2. Podle něj totiž platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V dané věci žalobkyně na jistině požadovala 93 399 Kč, přisouzení jí bylo 47 475 Kč, což představuje cca 48 % úspěchu ve věci. Naopak žalovaný se žalobě ubránil v rozsahu 52 % (posuzováno jen na jistině). Jde o téměř shodný poměr ne-/úspěchu ve věci, proto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

12. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.