10 C 137/2018

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného vedlejší účastník na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu tohoto znění: <b><i>Česká republika – [anonymizována tři slova]</b></i> <i>se sídlem [adresa žalované]</i> <i>[IČO], DIČ [anonymizováno]</i> <i>(dále jako převádějící)</i> <i>a</i> <b><i>[celé jméno žalobkyně], [datum narození]</b></i> <i>bytem [adresa žalobkyně]</i> <i>(dále jako nabyvatel)</i> <i>uzavírají podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“)</i> <b><i>smlouvu o převodu pozemků:</b></i> <i>Čl. I.</i> <i>[anonymizována tři slova] jako převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů s pozemky ve vlastnictví státu, a to s pozemky v katastrálním území Víchová nad Jizerou:</i> <i>-) p. č. [rok] – trvalý travní porost, o výměře 40 m2, v ceně dle posudku 96 Kč,</i> <i>-) p. č. [rok] – ostatní plocha, o výměře 543 m2, v ceně dle posudku 1 629 Kč,</i> <i>-) p. č. [rok] – trvalý travní porost, o výměře 370 m2, v ceně dle posudku 888 Kč,</i> <i>-) p. č. [rok] – trvalý travní porost, o výměře 21 m2, v ceně dle posudku 108,20 Kč,</i> <i>-) p. č. [rok] – trvalý travní porost, o výměře 2 379 m2, v ceně dle posudku 6 557,60 Kč.</i> <i>Převádějící převádí bezúplatně touto smlouvou na nabyvatele všechny shora uvedené pozemky.</i> <i>Čl. II.</i> <i>Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě vznikl pravomocnými rozhodnutími č. j. 3305/97 ze 17. 11. 1997, č. j. 3322/97 ze dne 3. 12. 1997, č. j. 3370/98 ze dne 20. 1. 1998, č. j. 3496/98 ze dne 2. 7. 1998, č. j. 3588/99 ze dne 3. 2. 1999, č. j. 3871/04 ze dne 3. 2. 2004, č. j. 4018/07 ze dne 6. 12. 2007, č. j. 4020/08 ze dne 31. 1. 2008, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 11. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 20. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 21. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 21. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 22. 9. 2017 a č. j. P [číslo] 2017 ze dne 27. 9. 2017.</i> <i>Z toho bude smlouvou vypořádáno 9 278,80 Kč.</i> <i>Čl. III.</i> <i>Převádějící převádí nabyvateli pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy včetně součástí a příslušenství se všemi právy a povinnostmi a nabyvatel je do svého vlastnictví přijímá.</i> <i>Nabyvatel prohlašuje, že jeho nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud vypořádán nebyl a že jej nepostoupil ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Dále prohlašuje, že mu nebyla poskytnuta náhrada za porosty a příslušenství pozemků, které jsou započítány do ceny nevydaných pozemků. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněná nabyvatelem v rozporu s tímto prohlášením činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku.</i> <i>Čl. IV.</i> <i>Obě smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatel dále prohlašuje, že je mu stav převáděných pozemků znám a tyto pozemky do svého vlastnictví přijímá. Nabyvatel bere na vědomí skutečnost, že převádějící nezajištuje zpřístupnění a vytyčování hranic pozemků.</i> <i>Na převáděných pozemcích neváznou práva třetích osob.</i> <i>Čl. V.</i> <i>Smlouva je uzavřena dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděným pozemkům včetně součástí a příslušenství přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí.</i> <i>Nabyvatel souhlasí se zpracováním a uchováním svých osobních údajů převádějícím. Tento souhlas nabyvatel poskytuje na dobu 10 let a zároveň se zavazuje, že po tuto dobu souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů neodvolá.</i> <i>Čl. VI.</i> <i>Správní poplatky se dle ust. § 21a odst. 1 zákona o půdě nevyměřují.</i> <i>Čl. VII.</i> <i>Smluvní strany prohlašují, že tato smlouva je shodným a svobodným projevem jejich vůle a na důkaz toho připojují své podpisy.</i> <i>[anonymizována tři slova] [celé jméno žalobkyně]</i> <i>převádějící nabyvatel</i>

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného k bezúplatnému převodu pozemků v [katastrální uzemí] – [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] dále v [katastrální uzemí] nad [příjmení] – p. [číslo] [parcelní číslo].

III. Žalobkyně je povinna nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalovanému náklady řízení ve výši 2 400 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vedlejšímu účastníku na straně žalovaného, a to k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], náklady řízení ve výši 12 100 Kč.

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 26. 6. 2018 byl nárok žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to pozemků uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku, tj. v obci a [katastrální uzemí] – [parcelní číslo], 1938, 1938, 1937, 1928, 1928, [číslo], [číslo] a [číslo], a dále v obci [obec] a [katastrální uzemí] nad [příjmení] – p. [číslo]. Nárok byl dovozován z tvrzení, že žalobkyni jako oprávněné osobě byl na základě rozhodnutí uvedených ve výroku I rozsudku (Čl. II. nahrazované smlouvy) podle § 11 odst. 2 zákona o půdě potvrzen nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu, nevypořádaná část nároku ke dni podání žaloby činila částku 973 601,61 Kč. Žalobkyně podala 26 žádostí ve veřejných nabídkách, toliko však s částečnou úspěšností. Žalovaný neměl snahu urychlit vydání náhradních pozemků zejména v katastrálních územích, ve kterých byly původní odňaté pozemky. Značná výměra pozemků nebyla žalovaným vůbec nabízena veřejně, naopak byla převáděna na obce nebo v režimu práva pro převod dle § 7 zák. č. 95/1999 Sb. na jiné osoby, na nájemce, případně prostřednictvím žalob na oprávněné osoby, jejichž nárok však vznikl nevydáním pozemků v [obec]. Žalobkyně měla za to, že je zde situace, která umožňuje, aby soud s přihlédnutím k okolnostem více než dvacet let nedořešeného restitučního nároku žalobkyně jí umožnil odchýlit se od získání pozemků prostřednictvím veřejných nabídek. Pozemkovým úřadem bylo rozhodnuto dle § 9 odst. 4 zákona o půdě ve většině případů již před dlouhou dobou. Žalovaný tak dlouhodobě neuspokojením nároku žalobkyně porušil svým postupem článek 2, odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. odst. 3 Ústavy ČR. Úmyslem zákonodárce přitom bylo, aby zákonná úprava, umožňující vydání náhradních pozemků oprávněným osobám sloužila ke zmírnění, či odstranění spáchaných křivd; takový úmysl však žalovaný nedodržuje, jak konstatoval Nejvyšší kontrolní úřad po kontrole prováděné od srpna 2002 do března 2003, kde byla zjištěna řada pochybení při aplikaci zákona o půdě. Žalovaný má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky tak, aby struktura jeho nabídky měla takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Žalobkyně přitom postup žalovaného ve vztahu k její osobě považuje za zcela liknavý, se znaky libovůle. Od roku 1994 se žalobkyně z větší části marně snaží domoci uspokojení svého nároku, musela si sama vyhledat vhodné náhradní pozemky, tedy svoji aktivitou nahrazuje aktivitu žalovaného. Připomněla rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 495/02, Pl ÚS 6/2005, kde Ústavní soud uvedl, že nárok na poskytnutí náhradních pozemků sice nezahrnuje právo oprávněné osoby na výběr konkrétních náhradních pozemků – to však pouze za předpokladu, že žalovaný řádně plní své zákonné povinnosti. Zároveň žalobkyně uvedla, že nemá zájem o finanční náhradu, prostřednictvím které zákon umožňuje vypořádání nároků. Prodlení a liknavost žalovaného žalobkyně spatřovala v tom, že restituční řízení v její prospěch bylo zahájeno již v letech 1992 -1993, k vydání původně odňatých pozemků došlo naposledy v roce 2010 dle rozhodnutí č. 4060/10, poslední rozhodnutí o náhradních pozemcích (před podáním žaloby) jsou ještě z roku 2017, sdělení žalovaného o výši náhrad za nevydané pozemky je přitom datováno až dnem 1. 3. 2018. Žalobkyně k podání žaloby přistoupila i s ohledem na to, že nebylo jisté, zda Ústavní soud zruší tzv. druhou restituční tečku; před tím – pod tlakem toho, že nebylo zřejmé, jak Ústavní soud rozhodne, byla žalobkyně nucena soutěžit i o pozemky zatížené věcným břemenem inženýrských sítí či v ochranném pásmu vodního zdroje (p. [číslo] v k. ú. [obec] v [anonymizováno], p. [číslo] v k. ú. [obec]). Žalobkyně byla aktivní, v období 25 let uplatnila u žalovaného v rámci nabídek na náhradní pozemky z celkové částky 3 245 298,83 Kč svého restitučního nároku částku ve výši celkem 2 540 285,10 Kč, soustředila se – i s ohledem na věk – na pozemky katastrálních území, v nichž byly pozemky odňaty. Za situace, kdy proces náhrad za odňaté zemědělské pozemky probíhá více než 2 desítky let, nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby denně sledovala webové stránky žalované s veřejnými nabídkami pozemků. V průběhu řízení, a to při posledním konaném jednání 16. 3. 2021 žalobkyně zároveň uvedla, že obdržela další podání žalovaného ve vztahu k řešení dalších restitučních nároků žalobkyně, které se týkají nevydaných nemovitostí, přičemž jen dle ocenění znaleckými posudky, zadanými žalovaným, by další nárok žalobkyně měl činit částku cca 1 089 000 Kč; s ohledem na to požadovala poskytnutí lhůty pro zvážení rozšíření žaloby. Ohledně náhradních pozemků uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku měla žalobkyně za to, že nejsou dány jakékoliv překážky pro jejich bezúplatný převod. Pokud některé z pozemků byly dotčeny nároky třetích osob či stavebním řízením, pak ke dni podání žaloby toto nebylo žalobkyni známo. Veřejně prospěšná stavba na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] není dle žalobkyně vymezená územním plánem obce, který by byl fakticky účinný. U pozemků v k. ú. [ulice] [obec] je dle žalobkyně třeba (i přes již existující soudní rozhodnutí ohledně [parcelní číslo]) důsledně posoudit, zda každý z nich je součástí nějakého funkčního celku, přihlédnout k tomu, že jejich trvalý zábor byl udělen za podmínky dořešení majetkoprávních vztahů, k čemuž však dosud nedošlo; veřejná prospěšnost užívání těchto pozemků je diskutabilní, když přes ně vedoucí sjezdová trať je vedlejším účastníkem provozována komerčně. Cenu náhradních pozemků – s odkazem na znalecké posudky Ing. [příjmení] – tvrdila žalobkyně ve výši 217 300 Kč.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal nedostatek aktivity žalobkyně, zejm. v účasti při veřejných nabídkách. Žalobkyně se zúčastnila 16 kol nabídky pozemků dle zákona o půdě, kterých však bylo vyhlášeno celkem 154, její účast tak představuje něco málo přes 10%; přitom se mohla účastnit veřejných nabídek na celém území ČR. V okrese [okres] do doby července 2018 nabízeno 3 868 pozemků, které dle žalovaného byly adekvátní restitučnímu nároku žalobkyně. Zároveň žalobkyní požadované pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] byly zařazené do veřejné nabídky dle zák. o půdě, vyhlášené již 5. 9. 2011, aniž by se o ně někdo přihlásil; pokud by žalobkyně byla dostatečně aktivní, mohly jí být pozemky převedeny. Za neadresnou označil žalovaný kritiku žalobkyně o pochybeních zjištěných NKÚ v letech 2002 a 2003, neboť z provedení kontroly NKÚ v uvedených letech nelze dovozovat, že by k pochybení docházelo i později. Přitom převážnou účast v nabídkách pozemků má žalobkyně až po roce 2003. Zároveň žalovaný tvrdil, že struktura jeho nabídky měla v okrese [okres] kvalitativní a kvantitativní parametry. Také samotná délka doby neuspokojení restitučního nároku nemusí být zcela logicky způsobena pouze údajnou liknavostí žalovaného; restituční řízení zahrnuje dvě fáze – nejprve rozhodování v rámci správního řízení o samotné existenci a výši restitučního nároku, teprve poté v případě práva oprávněné osoby a okolnosti, kdy naturální restituce není možná, nastupuje soukromoprávní vztah, vyžadující i aktivitu a součinnost oprávněné osoby. Dále se žalovaný soustředil na argumentaci o nepřevoditelnosti převážné části z žalobkyní požadovaných náhradních pozemků (s výjimkou p. č. 1938, 1938 a 1928 v k. ú. [obec], kde netvrdil žádné překážky převodu). U pozemků v k. ú. [ulice] [obec] namítal uplatnění práva na nárokový převod třetí osobou (u [parcelní číslo] – žádost [anonymizováno] [obec] dle § 17 odst. 3, písm. c) zákona o půdě), dále souběh se soudním řízením obdobného charakteru, zahájeným k žalobě jiného restituenta (pod sp. zn. zdejšího soudu 10 C 92/2017, 10 C 73/2018) a vydání územního rozhodnutí na stavbu [anonymizována dvě slova]. K žalobkyní zdůrazněnému neprovedení majetkového vyřešení vztahů k [parcelní číslo] žalovaný vysvětil, že důvodem dlouhodobě bylo podávání žaloby ze strany oprávněných osob. U pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] měl za to, že jsou z převodu vyloučeny s ohledem na jejich určení územním plánem k umístění veřejně prospěšné stavby (stavba víceúčelového hřiště), u pozemků p. č. 1937 a p. č. 1928 v k. ú. [obec] pak překážku převodu spatřoval v zastavění pozemku stavbou ve vlastnictví třetí osoby – vodojemem ve vlastnictví s. p. [jméno] (když má jít o zdroj vody pro nemovitost ve vlastnictví podniku, pro sousední nemovitosti občanů a pro místní hřbitov). Pokud žalobkyně poukazovala na další restituční nároky řešené aktuálně žalovaným, pak žalovaný zdůraznil, že je o nich vedeno správní řízení, podle něj proto zatím nemohou být projednávány v předmětném soudním řízení. 3. [ulice] účastník na straně žalovaného navrhl žalobu zamítnout zejm. ohledně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec], který je dlouhodobě součástí lyžařského areálu, jsou na něm postaveny stavby ve vlastnictví vedlejšího účastníka, dále zde procházejí trasy [anonymizována dvě slova] [ulice] účastník poukázal na jiná řízení vedená ohledně tohoto pozemku k žalobám odlišných restituentů, v nichž restituenti nebyli se svým požadavkem úspěšní (u zdejšího soudu sp. zn. 3 C 57/2015 ve spojení s odvolacím řízením u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 Co 131/2017 a dovolacím řízením u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 1258/2018, dále také v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 62/2018).

4. Mezi účastníky bylo nesporné a soud tak dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vzal za svá skutková zjištění, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 4 zákona o půdě, jde o dědičku po [jméno] [příjmení], jemuž byly neoprávněně odňaty pozemky specifikované v níže uvedených rozhodnutích (nacházející se v k. ú. [část obce], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] – tj. vše v okrese [obec]) bez následného (po r. 1989) reálného vydání. Dále nebylo sporu, že Česká republika je vlastníkem pozemků požadovaných žalobkyní v tomto řízení k bezúplatnému převodu (tj. všech pozemků, ohledně nichž jako náhradních bylo meritorně rozhodnuto ve výrocích I a II rozsudku), s příslušností hospodařit s nimi pro SPÚ (uvedená nesporná skutečnost navíc byla doložena např. výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] a [ulice] [obec] – na č. l. 346 – 352 spisu), a konečně - že žalobkyni přísluší nároky na náhradní pozemky dle rozhodnutí uvedených v žalobě, z nichž dosud nebyl uspokojen nárok ve výši – a to v době bezprostředně předcházející vydáním odůvodňovaného rozsudku, konkrétně k datu jednání 16. 3. 2021 ve výši 410 979,84 Kč, přičemž neuspokojené nároky v jednotlivých výších vyplývají z rozhodnutí žalovaného (specifikovaných ke dni podání žaloby) č. j. 3305/97 ze dne 17. 11. 1997, č. j. 3322/97 ze dne 3. 12. 1997, č. j. 3370/98 ze dne 20. 1. 1998, č. j. 3496/98 ze dne 7. 2. 1998, č. j. 3588/99 ze dne 3. 2. 1999, č. j. 3871/04 ze dne 3. 2. 2004, č. j. 4018/07 ze dne 6. 12. 2007, č. j. 4020/08 ze dne 31. 1. 2008, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 11. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 z 20. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 21. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 21. 9. 2017, č. j. P [číslo] 2017 ze dne 22. 9. 2017, PÚ-R [číslo] 2017 ze dne 27. 9. 2017. Z uvedených rozhodnutí (např. [číslo] ze dne 6. 12. 2007) přitom soud zjistil, že žalobkyně svůj nárok s odkazem na § 4 zák. o půdě uplatnila na Pozemkovém úřadě [okres] dne 21. 1. 1992.

5. Dokazování pak soud vedl ke sporným tvrzením ohledně liknavosti a svévole žalovaného při uspokojování nároků žalobkyně na jedné straně a ohledně aktivity žalobkyně ve snaze domoci se uspokojení svých nároků dle zák. o půdě na straně druhé, dále ohledně hodnoty v žalobě požadovaných náhradních pozemků, existence skutečností bránících jejich převodu a tvrzených žalovaným, případně vedlejším účastníkem. S ohledem na to, že délka řízení o předmětné žalobě podané dne 26. 6. 2018 byla (po prvním jednání konaném dne 12. 2. 2019 (resp. – při pochybení soudu v obesílání žalovaného – fakticky 20. 11. 2019) ovlivněna projednáváním odvolání a dovolání, podaných žalobkyní proti procesnímu rozhodnutí o přípustnosti vedlejšího účastenství [anonymizováno] [obec], a u následného jednání 16. 3. 2021 bylo již možné po kompletně provedeném dokazování rozhodnout o takto podané žalobě, neudělil soud žalobkyni oproti její žádosti lhůtu ke zvážení změny (rozšíření) žaloby. Koresponduje to ustanovení § 95 o. s. ř. ohledně podmínek změny žaloby, kterou soud nepřipustí právě tehdy, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro změněný návrh. Rozšířením žaloby žalobkyně nepochybně mínila označení dalších náhradních pozemků, u nichž by pak muselo být novým dokazováním zkoumáno nejméně naplnění podmínek převodu a ocenění; výsledky dosavadního řízení by pak zajisté podkladem pro rozhodnutí o rozšířené žalobě být nemohly. Krom toho bylo z tvrzení účastníků zřejmé, že ohledně další části restitučních nároků žalobkyně není zatím ukončeno správní řízení u žalovaného.

6. Z obsahu soupisu žádostí žalobkyně o převod zemědělských pozemků (č. l. 11 spisu) soud zjistil, že v období od 13. 11. 2012 do 29. 5. 2018 žalobkyně ve 13 případech podala žádost k nabídce žalovaného či se účastnila soutěže v rámci veřejné nabídky, a to ohledně převodu zemědělských pozemků dle § 11a zákona o půdě. Žádosti směřovaly k pozemkům v k. ú. [část obce], [obec], [obec], [obec], [anonymizováno] v [anonymizováno], v [obec], v [obec]. V řadě případů žalobkyně nebyla úspěšná, z důvodů podání vyšší nabídky, vydání předběžného opatření ve prospěch jiného restituenta atd. Z přehledu žalovaného, vyhotoveného k 17. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se aktivně žádostmi o převod pozemků domáhala náhradních pozemků již od 1. 5. 2003, do vyhotovení tohoto přehledu se účastnila nejméně 16 kol veřejných nabídek, zejm. ohledně pozemků v okrese [obec]. Podle údajů žalovaného o účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách k datu krátce po podání předmětné žaloby – k 23. 8. 2018 – soud zjistil, že podle žalovaného se žalobkyně mohla v rámci celé ČR účastnit všech veřejných nabídek se svým nárokem ve výši 2 479 096 Kč, přičemž byla zaznamenána její účast v nabídce dle zákona o půdě celkem 12 kolech z vyhlášených 88 kol, kdy počet nabídnutých adekvátních pozemků činil 248 876 s výměrou 1 331 808 903 m2 a celkovou cenou 7 564 099 928,70 Kč. V nabídkách dle §7 zák. č. 95/1999 Sb., popřípadě dle §12 zák. č. 503/2012 Sb. byla zaznamenána účast žalobkyně ve 4 z vyhlášených 66 kol, kde nabídnuty byly adekvátní pozemky v počtu 640 046 Kč o výměře 5 562 922 533 m2. V rámci území Libereckého kraje přitom bylo nabídnuto dle zákona o půdě 16 354 adekvátních pozemků s výměrou 95 672 379 m2 o celkové ceně 533 455 761,24 Kč.

7. Žalovaný doložil také přehled nabídky pozemků dle zákona o půdě, a to výslovně pro okres [okres] období od 30. 5. 2000 do 23. 8. 2018 (č. l. 298 – 334), podle jejího obsahu byly do nabídky zařazeny pozemky v hodnotě celkem 2 479 096 Kč.

8. Z vyjádření Ministerstva financí ČR (vydaného k žádosti žalovaného) ze dne 18. 1. 2017, č. j. MF-1941/2017/6403-2 soud zjistil, že se ministerstvo vyjadřovalo k žádosti žalobkyně o spolupráci na dokončení restituce po jejím předchůdci [jméno] [příjmení], dle zákona o půdě. Uvedeno bylo, že bylo provedeno prověření databáze archivovaných privatizačních projektů s.p. [anonymizována tři slova], avšak nebyly dohledány žádné informace o převodu majetku v k. ú. [ulice] a [část obce], [obec], [obec] a [obec] či [obec]. Žalobkyni byla zaslána kopie dohody o vydání a převodu majetku mezi FNM ČR a žalobkyní z 1. 8. 1993 spolu s dodatkem z 13. 10. 1993. Dále ze zápisu z jednání u žalovaného s žalobkyní, konaného 20. 7. 2017 soud zjistil, že jednání se týkalo revize spisu, projednáváno bylo neoprávněné vydání nemovitostí a stanovení náhrad v k. ú. – mimo jiné – [obec] či [část obce]. Projednávány také byly nedořešené nároky, které jsou oprávněnými, bylo konstatováno, že oprávněná osoba prověří, zda stavební pozemky byly předmětem dohody či jiného majetkového vyrovnání mezi ní a jednotlivými obcemi a že správní orgán o uvedených pozemcích podléhajících režimu zákona o půdě vydá rozhodnutí. Přípisem z 30. 11. 2017 advokátky Mgr. [příjmení], jako zástupkyně žalobkyně, vůči Krajskému pozemkovému úřadu pro [územní celek] soud zjistil, že žalobkyně důrazně odmítla závěry žalovaného (sdělené jí přípisem tohoto úřadu z 13. 10. 2017 – č. l. 444 spisu) ohledně revize spisu žalobkyně, zejména o neoprávněnosti vydání některých pozemků; správní orgán byl upozorněn, že rozhodování o restitučních nárocích žalobkyně trvá již více než 20 let, přičemž tuto dobu je třeba považovat za zcela extrémní a nepřiměřenou. Žalovaný (pracoviště pro [územní celek]) žalobkyni v návaznosti na to, dále pak na další korespondenci z 20. 12. 2017, sdělil žalobkyni, že správní řízení ve věci restituce zemědělského majetku po původním vlastníkovi [jméno] [příjmení] považuje za ukončené.

9. Ohledně pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] soud zjistil -) jejich ohodnocení na částky 214,80 Kč, 11 766 Kč, 167 053 Kč a 752,40 Kč z posudku znalkyně ing. [příjmení] [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018 a [číslo] 2018, -) ze zprávy [stát. instituce], odboru územního plánování a stavebního řádu, vyhotovené 18. 1. 2021, že podle platného územního plánu [územní celek] ve stavu úplného znění po vydání změny [číslo] jsou tyto pozemky vedeny jako součást plochy, která má sloužit k umístění veřejně prospěšné stavby Víceúčelové hřiště PS 2; ostatně již v průběhu řízení byla s datem 5. 8. 2019 podána zpráva [územní celek], z níž soud zjistil, že uvedené pozemky (tehdy s výjimkou pozemku [parcelní číslo]) již byly zařazeny platným územním plánem v právním stavu po změně [číslo] do plochy určené pro veřejně přístupné sportovní (a případně dětské) hřiště, v době podání zprávy probíhalo projednávání změny [číslo] územního plánu.

10. Ohledně pozemku p. č. [rok] v k. ú. [obec] soud zjistil -) ze znaleckého posudku ing. [příjmení] [číslo] 2018, že jeho cena byla určena na částku 50 Kč, přičemž znalkyně vycházela ze závěru, že na pozemku nejsou trvalé porosty dřevin, z něhož je přítomnost dřevin zřejmá; s ohledem na to pak soud považuje za zjištěnou cenu tohoto pozemku ve výši 108,20 Kč, a to na základě znaleckého posudku ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 16. 1. 2019 (č. l. 409-414 spisu), v němž znalec zohlednil okolnost, že na pozemku se nacházejí dřeviny, tyto porosty ocenil na částku 57,80 Kč (kdežto cenu samotného pozemku – obdobně jako ing. [příjmení] – pouze na částku 50,40 Kč), -) ze zprávy [stát. instituce], odboru územního plánování a stavebního řádu, vyhotovené 18. 1. 2021, že podle platného územního plánu [územní celek] ve stavu úplného znění po vydání změny [číslo] je na tomto pozemku umístěno páteřní vedení plynovodu VTL 11. Ohledně pozemků p. č. [rok], [rok], [rok] a [rok] v k. ú. [obec] soud zjistil -) ze znaleckých posudků ing. [příjmení] [číslo] 2018 (č. l. 30-31 spisu), že cena pozemku p. č. [rok] činí 6 557,60 Kč, dále [číslo] 2018 (č. l. 36-37 spisu), že cena pozemku p. č. [rok] činí 888 Kč, dále [číslo] 2018 (č. l. 28-29 spisu), že cena pozemku p. č. [rok] činí 1 629 Kč, a konečně [číslo] 2018 (č. l. 20-21 spisu), že cena pozemku p. č. [rok] činí 96 Kč, -) ze znaleckých posudků ing. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 1. 2019 [číslo] že tento znalec určil cenu pozemku p. č. [rok] na částku 1 629 Kč a pozemku p. č. [rok] na částku 96 Kč, zjevně se v případech těchto pozemků shoduje s oceněním ing. [příjmení] -) ze zprávy [stát. instituce], odboru územního plánování a stavebního řádu, vyhotovené 18. 1. 2021, že podle platného územního plánu [územní celek] ve stavu úplného znění po vydání změny [číslo] na těchto pozemcích není navrhováno umístění žádných staveb -) ze zprávy [územní celek], že na pozemcích p. č. [rok] a [rok] se nachází vodojem ve vlastnictví s. p. [jméno], který zásobuje vodou přilehlé nemovitosti v jejím vlastnictví a ve vlastnictví některých občanů a je zdrojem vody pro hřbitov v sousedství -) podle ortofotomapy a posudků ing. [příjmení] ohledně p. č. [rok] a [rok] se nejeví, že by sa na nich nalézaly stavby nadzemního charakteru.

12. Ohledně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec] bylo ze znaleckého posudku ing. [příjmení] [číslo] 2018 (č. l. 25-27 spisu) soudem zjištěno, že cena tohoto pozemku byla stanovena na 14 214,60 Kč. Znalkyně uzavřela, že pozemek se nachází v zastavěné části [územní celek], nedaleko od dolní stanice lanovky ski areálu [ulice] [anonymizováno], podél vedení lanovky A1 – lanová dráha [ulice] [anonymizováno], přičemž na pozemek zasahuje také trasa sjezdu [anonymizována dvě slova].

13. O pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec] bylo soudem zjištěno, že se na něm nachází sjezdovka, pozemek je nezbytný pro provozování lyžařského areálu [právnická osoba] [obec] nad [právnická osoba] – tj. vedlejšího účastníka (sdělení [stát. instituce], stavebního úřadu ze dne 12. 6. 2015). Ze znaleckého posudku ing. [příjmení] [číslo] 2018 (č. l. 34-35 spisu) soudem zjištěno, že cena tohoto pozemku byla stanovena na 14 080 Kč. Znalkyně uzavřela, že pozemek se nachází v na okraji zastavěné části [územní celek], nedaleko od dolní stanice lanovky ski areálu [ulice] [anonymizováno], na pozemku vede trasa [anonymizována dvě slova] a trasa modré sjezdovky.

14. Z rozhodnutí [anonymizováno] [okres] dne 13. 4. 1971, č. j. V (patrně [číslo]) / [číslo] má soud za prokázané, že odbor výstavby vydal územní rozhodnutí k výstavbě lyžařského vleku VL [osobní údaje žalobkyně] [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno] k žádosti TJ [anonymizováno] [obec] s tím, že trasa lyžařského vleku povede přes pozemkové parcely mj. p. [číslo] atd. Z rozhodnutí [anonymizováno] [obec], odboru výstavby z 6. 3. 1973, č. j. Výst. 819/1973 soud zjistil, že rozhodnutím z 30. 10. 1972 byla povolena stavba lyžařského vleku VL [číslo] v [anonymizována dvě slova], přičemž rozhodnutím z 6. 3. 1973 byl povolen zkušební provoz strojní části vleku. Z kolaudačního rozhodnutí [anonymizováno] [obec], odboru výstavby a územního plánování ze dne 3. 5. 1982, č. j. V [číslo] bylo zjištěno, že bylo povoleno užívání rekonstrukce dolní části turistické sjezdovky, jejíž povolení stavby bylo vydáno [anonymizováno] v [obec] dne 21. 6. 1980 pod č. j. V [číslo], a to na pozemcích mj. [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec]; stavba na pozemku zahrnovala lyžařský vlek, osvětlení svahu, úpravu terénu.

15. Územním rozhodnutím [stát. instituce] – odboru výstavby ze dne 20. 5. 1995, č. j. V [číslo] (č. l. 508-511 spisu) bylo prokázáno, že předchůdce vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [obec] podal 6. 12. 1995 žádost o územní rozhodnutí o umístění stavby rekonstrukce lyžařského střediska [ulice] [obec] – lanová dráha„ B“ na celé řadě pozemků, včetně [parcelní číslo]. Správní úřad rozhodl o umístění stavby obsahující lanovou dráhu B, horní stanici i dolní stanici lanové dráhy, zatrubnění potoka, rozvody pro umělé zasněžování, přípojky pitné vody, kanalizace a telefonu. Z rozhodnutí [anonymizováno] [obec], referátu životního prostředí ze dne 20. 6. 1996, č. j. ŽP/1042/96-VH 231 soud zjistil, že vodoprávní úřad vydal [anonymizována dvě slova] [obec] ve věci stavba lanové dráhy B povolení ke stavbě vodovodní přípojky, kanalizační přípojky, čerpací stanice, zařízení pro výrobu umělého sněhu, rozvodů vody pro zasněžování a úpravy [ulice] potoka, to vše na celé řadě pozemků v k. ú. [ulice] [obec], včetně [parcelní číslo].

16. Situování části [anonymizována dvě slova] v terénu k. ú. [ulice] [obec] bylo soudem zjištěno z projektových podkladů na č. l. 515-518 (část ohledně umístění posledního skoku, dřevěné lávky v počtu 4 kusů na pozemku [parcelní číslo]).

17. Z žádosti předchůdce vedlejšího účastníka vůči [stát. instituce] z 10. 3. 1993 bylo zjištěno, že tento předchůdce žádal o odprodej mj. pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec] o rozloze 21 671 m2, které užívá pro provozování lyžařských tratí. Obdobná žádost byla vůči Pozemkovému fondu ČR vyhotovena 21. 2. 2001 a 13. 6. 2012 (zde výslovně již vedlejším účastníkem a pro stavbu sjezdové tratě [anonymizována dvě slova] dle stavebního povolení z 19. 9. 2011, č. j. SÚ/343/11-330, spolu s dalšími třemi parcelami).

18. Z vyjádření Pozemkového fondu ČR z 19. 2. 2010 ohledně trvalého záboru soud zjistil, že PF ČR souhlasil s vynětím části pozemků p. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] ze zemědělského půdního fondu a se zahájením územního a stavebního řízení, jakož i s vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, stavebního povolení a s realizací stavby„ [příjmení] [příjmení] v [obec]“, a to ve prospěch žadatele – vedlejšího účastníka (pod podmínkou majetkoprávního vypořádání těchto pozemků do doby zahájení stavebních prací). K trvalému záboru se dne 11. 1. 2016 vůči vedlejšímu účastníku souhlasně vyjádřil též žalovaný, šlo o pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec], souhlas se týkal umístění stavby„ dojezdová trať lanové dráhy [ulice] [anonymizováno]“.

19. Z nájemní smlouvy [číslo] datované 30. 6. 2010 soud zjistil, že Pozemkový fond ČR pronajal vedlejšímu účastníku celkem 4 pozemky, včetně p. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], a to v celém rozsahu výměry 21 671 m2 a 2 682 m2 výslovně za účelem realizace stavby [anonymizována dvě slova] na těchto pozemcích, dále za účelem provozování lyžařského vleku na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo] Smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 7. 2010 na dobu neurčitou.

20. Rozhodnutím [stát. instituce], stavebního úřadu z 29. 11. 2010, č. j. SÚ:179/10/Pe-328; 180/10/Pe-333 bylo prokázáno, že tento úřad rozhodl o umístění stavby [příjmení] [příjmení] v [obec] – vytvoření cyklostezek ve dvou trasách různé obtížnosti, přičemž červená trasa byla situována také na pozemku p. [číslo] modrá trasa, včetně posledního skoku také na [parcelní číslo]. Zmíněno bylo, že cyklotrasy jsou situovány na jihozápadních svazích sjezdovky podél lanové dráhy [ulice] [anonymizováno], poslední skok měl výslovně být umístěn na [parcelní číslo]. Lhůtu pro dokončení uvedené stavby [stát. instituce] prodloužil do 31. 10. 2012 rozhodnutím z 19. 9. 2011, č. j. SÚ/343/11-330, do 31. 10. 2013 rozhodnutím z 10. 10. 2012, č. j. SÚ/357/12-330, do 31. 10. 2014 rozhodnutím z 14. 10. 2013, č. j. SÚ/297/13 [číslo], do 31. 10. 2015 rozhodnutí 18. 11. 2014, č. j. SÚ/344/14 [číslo] a do 31. 10. 2016 rozhodnutím ze dne 24. 11. 2015, č. j. SÚ/334/15 [číslo].

21. Z rozhodnutí [stát. instituce], stavebního úřadu ze dne 28. 6. 2019, č. j. MURJ 3305/2019, sp. zn. SÚ/164/2019 soud zjistil, že byl vydán kolaudační souhlas o povoleném účelu užívání [anonymizována dvě slova] v [obec], když červená a modrá trasa cyklostezek se nachází na pozemcích v k. ú. [ulice] [obec], včetně p. [číslo].

22. Výpisem z katastru nemovitostí – LV [číslo] pro k. ú. [ulice] [obec] má soud za prokázané, že vedlejší účastník je výlučným vlastníkem celé řady pozemků v tomto katastrálním území, na části pozemků stojí také stavby, zejm. občanské vybavenosti, administrativní, společný dvůr. Mezi takto vlastněné pozemky patří např. p. [číslo] (podle veřejně dostupných údajů katastru nemovitostí jde o sousední parcelu k předmětnému pozemku [parcelní číslo]), [číslo] a [číslo], dále [parcelní číslo] či [číslo]. [příjmení] toho subjekt [anonymizována dvě slova] [obec], o.s. je výlučným vlastníkem celé řady dalších pozemků v tomto katastrálním území, včetně p. [číslo] (sousední parcela k předmětnému pozemku [parcelní číslo]), dále např. [parcelní číslo] či [číslo].

23. O zmiňovaném pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec] bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2017, č. j. 3 C 57/2015-610 rozhodnuto o zamítnutí žaloby restituenta [jméno] [příjmení] na nahrazení projevu vůle k převodu uvedeného pozemku. Soud uzavřel, že uvedený pozemek nelze vydat z důvodu několika skutečností, přičemž pro pro jednávanou věc (když v zmiňovaném řízení mezi důvody byla i výše restitučního nároku J. [příjmení] oproti ceně tohoto pozemku) je podstatné, že soud shledal tento pozemek součástí rozsáhlejšího areálu využívaného vedlejším účastníkem pro potřeby sjezdové tratě, v nájmu vedlejšího účastníka, který od 90. let 20. století opakovaně žádal o odprodej pozemku. Dále na pozemku a sousedních pozemcích, jež jsou součástí areálu, před 24. 6. 1991 byly povoleny stavby související s provozováním sjezdovky a vleků, které byly v relativně nedávné době na základě příslušných povolení nově rekonstruovány. [příjmení] toto využití pro zimní rekreaci je pozemek využíván i v letním období, neboť je na jeho části budována trasa [příjmení] [příjmení]. Citovaný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 10. 2017, č. j. 20 Co 131/2017-692, když odvolací soud rovněž shledal pozemek [parcelní číslo] součástí velkého sportovního areálu, který zejm. v zimním období patří k nejlepším lyžařským areálům v ČR co do kvality velkosti sjezdových tratí a vybavenosti. Odvolací soud měl za to, že jednotlivé stavby nacházející se v areálu, jsou funkčně provázány s pozemky tvořícími tento areál a je nutno v tomto případě vycházet z priority vlastnického vztahu k celku a takový areál nedělit, přičemž nepovažoval až tak rozhodné, zda právě na [parcelní číslo] se nacházejí či nikoli větší stavby. V případě takového sportovního areálu jednotlivé jeho pozemky podléhají výluce dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a nelze je tedy vydat (s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 78/98 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2518/2006). Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2019, č. j. 28 Cdo 1258/2018-834 soud zjistil, že dovolání [jméno] [příjmení] ohledně mj. pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec] bylo odmítnuto, jelikož nebylo shledáno rozhodnutí prvostupňového i odvolacího soudu nesouladné a nepřiléhavé ve vztahu ke zjištěním o charakteru tohoto pozemku a důvodů jeho nevydání.

24. Podle informativního přístupu do katastru nemovitostí soud ještě krátce před rozhodnutím ve věci ověřil ve vztahu k pozemkům p. č. [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] jejich údaje v této databázi. Ve vztahu ke všem zmiňovaným pozemkům je nadále Česká republika evidována jako vlastník, příslušnost hospodařit s majetkem státu svědčí žalovanému. U žádného z pozemků nejsou evidována omezení vlastnického práva, lokalizace v národním parku. Ve způsobech ochrany nemovitosti figuruje údaj o zemědělském půdním fondu, přičemž – oproti tvrzení žalovaného, jenž argumentoval umístěním vodojemu na tomto pozemku – ani u pozemků p. č. [rok] a [rok] není zaznamenáno žádné ochranné pásmo vodního zdroje.

25. Z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 6. 2019, č. j. 19 C 198/2018-359, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 2019, č. j. 21 Co 220/2019-386, soud zjistil, že žalobkyni bylo vyhověno v žalobě o nahrazení projevu vůle k bezúplatnému převodu pozemků dle zákona o půdě, a to v k. ú. [obec], [část obce] a [obec] v [anonymizováno] za celkovou hodnotu 363 960 Kč. Tato částka byla účastníky zohledněna v rámci řízení před zdejším soudem, jak plyne z tvrzení o nesporné výši nároku žalobkyně k datu posledního jednání 16. 3. 2021, vyplývajícího z rozhodnutí označených již v žalobě, tj. o částce 410 979,84 Kč (viz odstavec 4 odůvodnění rozsudku).

26. Pro posouzení oprávněnosti žaloby vzal soud v potaz zejména následující právní úpravu. Podle § 4 odst. 1, 3 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku, před vydáním rozhodnutí, přechází nárok na dědice. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě nelze pozemek vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou,9b) nebo dočasnou,9c) nebo jednoduchou,9d) nebo drobnou 9e) a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Podle § 11 odst. 2 zák. o půdě v případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. 6. 1991 a za podmínek stanovených zvláštním předpisem. Podle § 11 odst. 3 zák. o půdě je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu, a to v případě, že podle zvláštních předpisů došlo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část – mimo jiných případů – je na území pásma hygienické ochrany vodních zdrojů prvního stupně. Podle § 11a odst. 1 zák. o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě věřených nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odst. 2 téhož ustanovení sestavuje pozemkový úřad veřejné nabídky jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu dle § 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně souvisejících zákonů. Podle § 11a odst. 13 zák. o půdě se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako pozemky stavební. Ustanovení § 6 vyhl. č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odst.

11. Podle § 6 odst. 1 písm. b) bod 4. zák. č. 503/2012 Sb. ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozsudku nelze podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb. (tj. zák. o půdě), a nebo zákona č. 44/1988 Sb. převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury (s odkazem na poznámku č. 8, v níž je výslovně zmíněn zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon) nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentaci nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury (opět s odkazem na poznámku č. 8, v níž je výslovně zmíněn zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon); v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování. Dále jsou z převodu vyloučeny mj. dle § 6 odst. 1 písm. c) citovaného zákona zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav. Podle § 6 odst. 2 zák. č. 503/2012 Sb. sdělí příslušný správní úřad na žádost Státního pozemkového úřadu písemně do 30 dnů, zdali pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce jedna z převodu vyloučeny.

27. Soud připomíná nesporná skutková tvrzení účastníků – viz odst. odůvodnění rozsudku. Žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 4 zákona o půdě, jíž svědčí nárok na náhradu za nevydané pozemky, výše tohoto dosud neuspokojeného nároku dle rozhodnutí citovaných v článku II nahrazované smlouvy (výrok I rozsudku) před vydáním odůvodňovaného rozsudku činila 410 979,84 Kč.

28. K zásadní sporné otázce mezi účastníky řízení, totiž, zda u žalovaného lze shledat liknavost v postupu uspokojení restitučního nároku žalobkyně, a zároveň, zda žalobkyně projevovala dostatečnou snahu domoci se uspokojení svých nároků, vše tak, aby byl opodstatněný postup žalobkyně v podobě podání posuzované žaloby a domáhání se převodu konkrétních náhradních pozemků, je možné uvést následující. Celkové řízení o restitučním nároku žalobkyně, resp. jejího předchůdce, probíhá již téměř 30 let, žalobkyně svůj nárok na Pozemkovém úřadě v [obec] uplatnila poprvé již 21. 1. 1992. V průběhu těchto desetiletí jsou postupně vydávána rozhodnutí o nemožnosti vydat odňaté pozemky, jimiž zároveň je založeno právo žalobkyně na náhradu za nevydané pozemky; tento proces ostatně u žalovaného probíhá dosud, což je doba vskutku neúměrně dlouhá i pro – žalovaným zdůrazňovanou – teprve první fázi řešení restitučního nároku žalobkyně v rámci správního řízení ve veřejnoprávní rovině. Žalovaný dokonce přistoupil k určité revizi vlastních již pravomocných rozhodnutí (viz zjištění v odstavci 8), s hrozbou pro žalobkyni v podobě žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Provedenými důkazy, zejm. listinami v podobě údajů o veřejných nabídkách náhradních pozemků žalovaného a o účasti žalobkyně na nich, má soud za prokázané, že žalobkyně v průběhu výše uvedené doby, nejpozději od roku 2003 aktivní snahu o uspokojení restitučního nároku ve veřejných nabídkách vykazovala tak, že se nejméně v 16 případech účastnila aktivně veřejných soutěží. Zároveň řešila výši svého nároku v závislosti na chybách na straně žalovaného, který přistoupil k revizi svých rozhodnutí. Podání žaloby je pak výsledkem této dlouholeté snahy žalobkyně uspokojit restituční nárok – v prvé řadě vydáním odňatých pozemků, po za pomoci účasti ve veřejných nabídkách, přičemž k jejímu podání přistoupila za situace, kdy nebylo zřejmé, zda dojde ke zrušení tzv. druhé restituční tečky. Argumentaci žalovaného o dostatečné nabídce náhradních pozemků neshledal soud v poměru s výše uvedeným adekvátní tomu, aby z tohoto pohledu bylo žalobkyni upřeno právo domáhat se v soudním řízení vydání konkrétních náhradních pozemků. V této souvislosti lze pak také zdůraznit, že oprávnění žalobkyně domáhat se v soudním řízení konkrétních náhradních pozemků bylo pro žalobkyni uznáno (z hlediska též posouzení liknavosti na straně žalovaného a dostatečné aktivity na straně žalobkyně) již v jiném soudním řízení, vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 198/2018, když rozhodnutí prvoinstančního soudu bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 2019, č. j. 21 Co 220/2019-386. Ve smyslu ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) má žalobkyně právo očekávat, že v obdobné její věci bude taková otázka soudy posouzena shodně. V závislosti na tomto vyhodnocení soud neshledal hospodárným provádět další dokazování výslechem svědka [příjmení].

29. Ve vztahu k možnosti převodu jednotlivých žalobkyní požadovaných náhradních pozemků byly učiněny dále uvedené skutková a právní závěry. Před jejich prezentací je vhodné zmínit judikaturní i závěry zejm. Nejvyššího soudu ČR, dlouhodobě zastávané pro posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Zmínit lze např. usnesení z 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005, rozsudek ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, rozsudek ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018 nebo rozsudek z 10. 9. 2018, sp. zn. 2729 2018, a citovat z nich, že„ Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, resp. funkčního celku. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci.“ 30. Pozemky [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] jsou z převodu dle zákona o půdě vyloučeny přímo zákonnou překážkou (výlukou), a to dle § 6 odst. 1, písm. b), bod 4 zák. č. 503/2012 Sb. Zprávou [anonymizováno] [obec], odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 18. 1. 2021 (odst. 9 odůvodnění rozsudku) bylo jednoznačně prokázáno, že podle platného územního plánu [územní celek] ve stavu úplného znění po vydání změny [číslo] jsou tyto pozemky vedeny jakou součást plochy, která má sloužit k umístění veřejně prospěšné stavby Víceúčelové hřiště PS 2. Podle citované právní úpravy přitom nelze převádět pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami. Vzhledem k uvedenému byla žaloba o těchto pozemcích v k. ú. [obec] výrokem II zamítnuta.

31. Důvod neopodstatněnosti žaloby nebyl shledán ve skutečnosti podaných žalob jiných restituentů ohledně pozemků v k. ú. [ulice] [obec], projednávaných v řízeních zdejšího soudu (sp. zn. 10 C 92/2017, 10 C 62/2018 (k tomu spojená věc 10 C 73/2018), a po žalobě podané žalobkyní též 10 C 34/2019). Taková skutečnost sama o sobě – zejm. bez faktického vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo požadavku třetích osob o těchto pozemcích vyhověno – nemůže být překážkou vyhovění požadavku žalobkyně. Zároveň je soudu z úřední činnosti známo, že v uvedených řízení nebylo žalobě ohledně těchto pozemků, resp. v řízení sp. zn. 10 C 62/2018 a 10 C 34/2019 vzal žalobce žalobu podanou ve vztahu k [parcelní číslo] zpět.

32. Provedeným dokazováním, z něhož jsou dílčí skutková zjištění uvedena zejm. v odst. 13 až 22 odůvodnění rozsudku, nicméně soud vyhodnotil jako nevhodným k vydání pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec], a to z důvodů, které již byly zevrubně prezentovány v řízení sp. zn. 3 C 57/2015 (jež prošlo všemi stupni obecné soudní soustavy) – v podrobnostech soud odkazuje na odst. 23 odůvodnění rozsudku, když na tomto místě by pouze zopakoval již přijaté závěry ze zmiňovaného řízení. Připojit je na místě jen okolnost nastalou po vydání rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu, totiž, že stavba [anonymizována dvě slova], jehož trasa se nachází mj. na pozemku p. [číslo] přičemž právě na něm je umístěn poslední skok, byla rozhodnutím stavebního úřadu z 28. 6. 2019 kolaudována.

33. K vydání nevhodným soud shledal také pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec]. I on je součástí rozsáhlého sportovního areálu, rozkládá se podél vedení lanové dráhy [ulice] [anonymizováno], zasahuje na něj trasa [anonymizována dvě slova], pro kterou PF ČR již 19. 2. 2010 souhlasil s vynětím pozemku ze zemědělského půdního fondu a se zahájením územního a stavebního řízení, k trvalému záboru ve prospěch umístění stavby„ dojezdová trať lanové dráhy [ulice] [anonymizováno]“ se vyjádřil souhlasně žalovaný. Vedlejší účastník má i tento pozemek od 30. 6. 2010 v nájmu na dobu neurčitou za účelem realizace stavby [příjmení] [příjmení], stavba byla kolaudována 28. 6. 2019. Za těchto okolností není pozemek vhodný k vydání jako náhradní a pro účely zemědělského obhospodařování.

34. V případě pozemků p. č. [rok], [rok] a [rok] v k. ú. [obec] žalovaný netvrdil žádné překážky převodu, jejich cenu má soud v případě p. č. [rok] a [rok] za prokázanou z posudků znalkyně [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení] (viz údaje odst. 11 odůvodnění rozsudku), v případě pozemku p. č. [rok] z posudku Ing. [příjmení] (viz podrobněji – odst. 10 odůvodnění rozsudku).

35. Pozemky p. č. [rok] a [rok] nemají zaznamenáno žádné ochranné pásmo vodního zdroje, podle platného územního plánu [územní celek] ve stavu úplného znění po vydání změny [číslo] není na těchto pozemcích navrhováno umístění žádných staveb. Podle názoru soudu nemůže být překážkou jejich převodu – oproti názoru žalovaného – že pozemek je zastavěn stavbou ve vlastnictví třetí osoby – vodojemem. Taková stavba nebrání zemědělskému užívání pozemku, navíc se z ortofotomapy a posudku Ing. [příjmení] nepodává, že by šlo o stavbu nadzemního charakteru (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě). Soud nehledal důvodu umožnit žalovanému předložení dalších posudků na cenu těchto pozemků (oproti zjištěním v odst. 11 odůvodnění rozsudku), jelikož má tuto cenu za přesvědčivě prokázanou posudkem ing. [příjmení]. [příjmení] toho měl žalovaný v průběhu řízení více než dostatečnou dobu k tomu, aby znalecké ocenění vypracované k jeho zadání soudu jako důkaz předložil.

36. Výše uspokojeného nároku žalobkyně, kterého se jí dostává vyhověním žalobě ohledně pozemků uvedených v odst. 34 a 35 odůvodnění rozsudku a ve výroku I tohoto rozsudku, činí 9 278,80 Kč.

37. Ve věci zcela převažující míře úspěšnému žalovanému (při porovnání ceny žalobkyní požadovaných pozemků – dle jejího tvrzení 217 300 Kč a ceny pozemků, ohledně kterých bylo žalobě vyhověno – 9 278,80 Kč) bylo podle § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči víceméně neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Uvedenému prioritnímu pravidlu úspěšnosti účastníka, pokud je rozhodováno o právu na náhradu nákladů řízení, nebrání v aplikaci na procesní stav v projednávané věci podle názoru soudu ani charakter řízení a postavení žalobkyně coby oprávněné osoby podle zákona o půdě, která se uspokojení svých nároků musela domáhat soudní žalobou. Žalobkyni nejpozději v průběhu řízení byly zřejmé skutečnosti, na základě kterých nemohlo být žalobě vyhověno ohledně pozemků uvedených ve výroku II tohoto rozsudku, přesto však na rozhodnutí ohledně nich ve svůj prospěch trvala. Náklady řízení žalovaného tvoří paušální náhrada 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve vztahu k 6 písemným podáním ve věci samé (z 16. 7. 2018, 27. 11. 2018, 4. 2. 2019, 12. 3. 2019, 9. 5. 2019, 9. 3. 2021) a ke dvěma účastem u jednání (12. 2. 2019 a 16. 3. 2021), tj. celkem jde o 2 400 Kč. Pokud snad žalovaný při vyčíslení nákladů řízení do jím tvrzených 7 podání ve věci samé (bez uvedení specifikace, o která podání má jít) zahrnul také přípis z 16. 7. 2018, pak k němu mu soud náhradu paušálních nákladů nepřiznal, neboť šlo toliko o žádost o prodloužení lhůty k vyjádření ve věci samé – k žalobě. V rámci této žádosti však žalovaný žádné konkrétní procesní stanovisko ve věci samé nepodal.

38. Právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno vůči žalobkyni také vedlejšímu účastníku na straně žalovaného, jelikož procesní výsledek žalovaného, kterého vedlejší účastník v řízení podporoval, se musí projevit v otázce nákladů řízení též na straně vedlejšího účastníka. Jeho náklady sestávají z nákladů právního zastoupení 12 100 Kč, přičemž byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 14 077,50 Kč (§ 8 odst. 1 AT, jde o cenu pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec] podle znaleckého posudku [číslo] 2018, zpracovaného ing. [příjmení] 19. 6. 2018 a předloženého žalobkyní spolu s žalobou k důkazu) činí odměna advokáta za jeden úkon 1 700 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta vedlejšího účastníka, který v řízení učinil 5 úkonů (převzetí a příprava zastoupení ze dne 12. 3. 2019, vyjádření k žalobě ze dne 12. 3. 2019, vyjádření z 1. 8. 2019 k námitkám žalobkyně ohledně vedlejšího účastenství, vyjádření z 23. 7. 2020 k dovolání a replika z 1. 3. 2021 k vyjádření žalobkyně; § 11 odst. 1 písm. a), d), k) AT), celkem 8 500 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 500 Kč (5 x 300, § 13 odst. 3 AT). Konečně náklady řízení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 2 100 Kč (0,21 x (8 500 + 1 500)).

39. Lhůta ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení byla žalobkyni stanovena v obvyklé délce 3 dnů (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.), platebním místem k zaplacení náhrady nákladů vedlejšího účastníka je ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. jeho právní zástupce jako advokát.