10 C 138/2023

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 hlášený k trvalému pobytu Anonymizováno o zaplacení částky 14 148,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni:- částku 11 324,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 354,86 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení,- úrok z prodlení ve výši 594,24 Kč,- částku 1 094,03 Kč,- částku 2 119,11 Kč,- úrok z úvěru 758,61 Kč,- částku 217 Kč,- smluvní pokutu 1 834,63 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:- jistiny úvěru 664,40 Kč,- úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 664,40 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení,- úroku z prodlení 31,01 Kč,- úroku z úvěru 916,93 Kč,- poplatku za poskytnutí úvěru 5 768,67 Kč,- úroku z úvěru 39,58 Kč,- smluvní pokuty 107,63 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně 44 % nákladů řízení, a to konkrétně ve výši 991 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky (celkem) 14 148,52 Kč s příslušenstvím – označeným z její strany vždy jako úrok či kapitalizovaný úrok (příp. z prodlení). Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 14. 3. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně - společností , právnická osoba, . (IČO: , IČO, , dále příp. jen „původní věřitel“ nebo „předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel v hotovosti 15 000 Kč a zavázal se úvěr vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s „příslušenstvím“ ve výši celkem 12 888 Kč, a to ve složkách úroku z úvěru (ten také sjednán sazbou 15% ročně), a poplatků – jednak za poskytnutí úvěru, dále za vyhodnocení úvěru, a konečně tzv. inkasní poplatek. Celkem byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli 27 888 Kč, ve shora uvedených měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy, se splatností poslední splátky k datu 4. 5. 2022. Předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěru schopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a zaplatil pouze 6 000 Kč, což dle žalobkyně odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám; tato celková platba byla dle žalobkyně alokována částkou 3 010,74 Kč na jistinu, v částce 2 989,26 Kč na „příslušenství pohledávky“ (dle bližší specifikace částek, které zůstaly neuhrazené – 916,93 Kč na smluvním úroku, 5 768,67 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1 094,03 Kč na nákladech na vyhodnocení úvěru a 2 119,11 Kč na nesplaceném inkasním poplatku - je zřejmé, že např. na poplatku za poskytnutí úvěru, který činil dle obsahu smlouvy 7 350 Kč, bylo ze splátek žalovaného započteno celkem 1 581,33 Kč). Podle žalobkyně dluh ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni (4. 4. 2022, resp. dílčí smlouva ze dne 25. 10. 2022, účinná k 27. 10. 2022) tvoří jistina 11 989,26 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 768,67 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 094,03 Kč, poplatek za inkaso splátek 2 119,11 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu vyčíslenou ke dni 13. 10. 2022 (od 5. 5. 2022, při sazbě sjednané ve smlouvě na 0,1% denně z dlužné částky, kterou žalobkyně považovala za tvrzenou dlužnou jistinu 11 989,26 Kč) částkou 1 942,26 Kč. Dále žalobkyně požadovala v rámci příslušenství smluvní úrok za dobu sjednaného trvání úvěru v kapitalizované výši 916,93 Kč, dále za dobu po konečné splatnosti úvěru (od 5. 5. 2022) do doby 14. 10. 2022 ve výši 798,19 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 625,25 Kč (z tvrzené dlužné jistiny 11 989,26 Kč od 5. 5. 2022 do 14. 10. 2022), a konečně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně odvozovalo od výše zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek.

2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 17. 7. 2023, č. j. 10 C 138/2023-13. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Při právním posouzení níže uvedených skutkových zjištění přihlédl soud k dále citované právní úpravě, zejm. pak obsažené v ustanoveních zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

4. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni doloženo Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek, dále konkrétní Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 12. 2022. Postoupení se stalo účinným k datu 27. 10. 2022 (zaplacením kupní ceny). O postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž informován dopisem. Aktivní legitimace žalobkyně je proto prokázána.

5. Smlouvou ze dne 4. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč; převzetí hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem 15 % ročně v kapitalizované výši (za dobu trvání úvěru) 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkaso splátek v místě bydliště 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl výši svého příjmu ze zaměstnání 16 833 Kč, což doložil výplatními páskami, pracovní smlouvou, přičemž tyto údaje byly předchůdcem žalobkyně ověřeny. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný a bezdětný, specifikoval výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč (bydlení u rodičů), dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, srážky za mzdy 3 009 Kč a splátky stávajících zápůjček 1 992 Kč – výdaje tedy celkem v částce 9 861 Kč, přičemž použitelný měsíční příjem na splácení nového závazku činil 6 972 Kč.

6. Dopisem ze dne 27. 11. 2022 bylo žalovanému navrhnuto mimosoudní řešení jeho pohledávky, následně dne 1. 3. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řízení v případě nezaplacení.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Z provedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 4. 3. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč – a to hotovostně proti podpisu, žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 444 Kč (kapitalizace na dobu trvání smlouvy o úvěru, když celkové splatnost pak připadala na 4. 5. 2022), poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení žádosti 1 394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Soud shledal ujednání o úroku přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB). Ohledně sjednaných poplatků soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele úvěru a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Poplatky byly ve smlouvě samotné sjednány jasně, určitě a předvídatelně a zákon takové ujednání nezakazuje. Poplatek 1 394 Kč za administrativní činnost i poplatek za inkaso plateb 2 700 Kč soud posoudil jako přiměřený, neboť s takovou činností vznikají určité náklady. Poplatek ve výši 7 350 Kč za poskytnutí úvěru však soud posoudil jako neopodstatněně sjednanou platbu fakticky suplující úrok, který je sám o sobě obecně považován jako úplata (cena) za poskytnuté finanční prostředky. S ohledem na výši tohoto poplatku dosahující dokonce 49% poskytnuté jistiny posoudil soud ujednání o takovém poplatku jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z., neboť jeho účelem je zastřeně a nedůvodně navýšit nad rámec řádně sjednaného úroku náklady spojené s poskytnutím úvěru. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu platnou. Nárok žalobkyně na jí tvrzený dlužný poplatek za poskytnutí úvěru – 5 768,67 Kč – soud nepřiznal, žalobu v tomto rozsahu částečně zamítl.

14. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný celkem 6 000 Kč, z čehož částka 2 989,26 Kč byla alokována na tzv. příslušenství – defacto však i na poplatek za poskytnutí úvěru, který soud shledal neplatným. Jestliže žalobkyně tvrdila, že neuhrazená část tohoto poplatku měla ke dni podání činit 5 768,67 Kč, pak je zřejmé, že ze sjednaného poplatku 7 350 Kč bylo ze splátek žalovaného považováno za uhrazené na tomto poplatku celkem 1 581,33 Kč. Soud však tuto částku rozvrhl mezi dle žalobkyně nesplacený úrok kapitalizovaným do data celkové splatnosti, tj. na úhradu částky 916,93 Kč (kterou proto v části výroku II. rozsudku žalobkyni nepřiznal), a ve zbytku (664,40 Kč) na dlužnou jistinu v žalobkyni uváděné výši 11 989,26 Kč. Proto žalobě vyhověl pokud jde o jistinu jen v částce 11 324,86 Kč, zatímco v částce 664,40 Kč žalobu částečně zamítl. Soudem shledaná opodstatněná výše jistiny dluhu 11 324,86 Kč se pak nutně musela promítnout také na příslušenství v podobě úroku z úvěru (přisouzeno 758,61 Kč z uvedené dlužné jistiny v sazbě 15% ročně za žalobkyni požadované období od 5. 5. do 14. 10. 2022, zatímco v částce 39,58 Kč žaloba částečně zamítnuta), úroku z prodlení (přisouzeno 594,24 Kč z dlužné jistiny 11 324,86 Kč za shodné období jako předešle uvedené, zatímco v částce 31,01 Kč žaloba částečně zamítnuta), a také na výši přiznané smluvní pokuty, jelikož i ta byla odvislá od dlužné jistiny (přisouzeno 1 834,63 Kč – tj. 0,1% za každý ze 162 dnů v žalobkyní požadovaném období od 5. 5. do 13. 10. 2022, naopak smluvní pouta zamítnuta ohledně 107,63 Kč). Jinak soud dle úvah v předchozím odstavci žalobu shledal opodstatněnou v částce 1 094,03 Kč na poplatku za vyhodnocení žádosti a 2 119,11 Kč na poplatku za inkaso splátek. Opodstatněným byl shledán nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, které (při úkonu v podobě osobní návštěvy dlužníka, žalovaného, a to v jednom případě v jeho bydlišti) soud neshledal nijak nadhodnocené. Konečně žalobkyni přísluší úrok z prodlení z opodstatněné jistiny ve výši 11 324,86 Kč od požadovaného dne 28. 10. 2022 do zaplacení. Úrok z prodlení má oporu v § 1968 a § 1970 o. z. a v § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.

15. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud shledal jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o úvěru, která je neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Právní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmů a výdajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, přičemž tyto údaje ověřil potvrzením o příjmu, z pracovní smlouvy a výplatními páskami, které žalovaný předložil. Výdaje pak nejsou nijak podhodnocené a odpovídají nákladům svobodné bezdětné osoby bydlící u svých rodičů. Při sjednané výši úvěru a dohodnuté splátky soud po zhodnocení příjmů a výdajů neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet.

16. Ve věci byla více úspěšná žalobkyně. Její úspěšnost soud posoudil tak, že zohlednil veškeré v řízení požadované částky, které nebyly přímo úrokem nebo úrokem z prodlení (23 130,33 Kč ve skladbě – jistina úvěru 11 989,26 Kč, veškeré dlužné poplatky 8 981,81 Kč, smluvní pokuta 1 942,26 Kč a náklady vymáhání 217 Kč), oproti tomu, že žalobkyni na těchto částkách bylo přisouzeno jen 16 589,63 Kč (jistina úvěru 11 324,86 Kč, poplatky za vyhodnocení úvěru a za inkaso – 3213,14 Kč, smluvní pokuta 1 834,63 Kč a náklady vymáhání 217 Kč), což činí celkem úspěch žalobkyně v hrubém poměru 72%. Žalobkyně tak byla neúspěšná naopak tak z 28%, její čistý procesní úspěch tudíž činí 44% (§ 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř.). Náklady řízení tvoří jednak o soudní poplatek 800 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 (dále případně jen „AT“). Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 300 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a) AT), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 252 Kč [0,21 x (900 + 300)]. Z celkových nákladů řízení žalobkyně, tj. z částky 2 252 Kč, tvoří 44% (po zaokrouhlení na celé koruny částku 991 Kč).

17. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.