10 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 34 805 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 34 805 Kč s úrokem z prodlení ve výši  8,25 % ročně z částky 34 805 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného náklady řízení ve výši 18 403 Kč.

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 34 805 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že dne 10. 7. 2018 (akceptací z její strany) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále případně jen„ předmětná smlouva o úvěru“), na základě ní žalovanému vyplatila úvěr 50 000 Kč na účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaný uhradil 12. 9. 2018 částku 1 839 Kč, dále 4 x 3 339 Kč ve dnech 21. 9., 22. 10., 21. 11. a 21. 12. 2018, celkem tedy 15 195 Kč. Až posléze žalobkyně zjistila, že je žalovaný dlouhodobě léčen pro psychotické dekompenzace s paranoidními prožitky a halucinacemi, pro což byl několikrát hospitalizován. Z toho důvodu žalobkyně pokládá předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou pro duševní poruchu žalovaného, která u něj byla patrně přítomna již v době uzavírání smlouvy. Vůči žalovanému proto uplatnila dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) výzvou ze dne 27. 5. 2021, se stanovenou lhůtou k plnění od 3. 6. 2021, pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 34 805 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 50 000 Kč a uhrazenými platbami ze strany žalovaného 15 195 Kč). Jelikož žalovaný na výzvu nereflektoval, podala žalobkyně žalobu nejen o zaplacení jistiny tvrzeného bezdůvodného obohacení, nýbrž i o úrok z prodlení z jistiny od 4. 6. 2021 do zaplacení. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že žalovaný požádal o vyplacení částky 50 000 Kč na účet svého známého – [jméno] [příjmení], šlo o účet [číslo] [bankovní účet], k čemuž doložil společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu a doklad o vlastnictví účtu. Žalobkyně dle pokynu žalovaného částku 50 000 Kč na uvedený účet vyplatila a pan [příjmení] pak peníze předal žalovanému, tudíž právě jemu se dostalo bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně. O omezení svéprávnosti žalovaného se žalobkyně dozvěděla až po jednání o smlouvě a po vyplacení částky 50 000 Kč, nicméně nesporuje zatížení žalovaného duševní poruchou již v okamžiku uzavírání smlouvy (byť to dle žalobkyně na žalovaném nebylo poznat, zároveň neměl ničeho např. o omezení svéprávnosti uvedeno v dokladech). Konečně po provedeném dokazování žalobkyně ještě zdůraznila, že z zejm. z usnesení Policie ČR [anonymizováno] [obec] sp. zn. KRPL [číslo] ze dne 29. 11. 2019 (o odložení trestního stíhání žalovaného) a v něm zachyceném vytěžení žalovaného vyplynulo, že žalovaný měl počítat s tím, že z částky žalobkyní vyplacené obdrží nějaké peníze, čemuž pak odpovídal v řízení provedený výslech svědka [jméno] [příjmení].

2. Žalovaný v zastoupení advokátem navrhl zamítnutí žaloby. Nejprve vyzdvihl, že v době uzavření smlouvy byla zásadně snížená jeho schopnost rozpoznávací, navrhl tuto zkoumat ve vztahu k platnosti smlouvy o úvěru prostřednictvím znaleckého posudku. [příjmení] toho žalovaný z předmětné půjčky ničeho neinkasoval, vše předal [jméno] [příjmení], který byl v souvislosti s tím stíhán pro trestnou činnost a na jehož popud žalovaný k podpisu smlouvy přistoupil. Prostředky poskytnuté žalobkyní byly vyplaceny na účet, s nímž disponoval [jméno] [příjmení] a jeho syn [jméno]. I kdyby bylo možné připustit, že žalovanému nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo, šlo by maximálně o polovinu z vyplacené částky, o níž se zmiňoval [jméno] [příjmení] v rámci trestního řízení jako o vyplacené žalovanému. Z té však žalovaný, resp. jeho matka za něj splatila více než 15 000 Kč, proto by obohacení činilo maximálně cca 10 000 Kč; nicméně žalovaný nepřipouštěl obohacení ani v této výši.

3. Podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) mohl soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalovaný byl v době jednání o návrhu na uzavření předmětné smlouvy o úvěru ke dni 9. 7. 2018 neschopen takového jednání pro duševní poruchu. Proto soud neprovedl důkaz navrhovaný žalovaným v úvodu řízení, totiž doplnění znaleckého posudku vypracovaného v rámci řízení o omezení svéprávnosti žalovaného (sp. zn. zdejšího soudu 7 Nc 1101/2018) ve vztahu k posouzení svéprávnosti žalovaného přímo v době jednání o předmětné úvěrové smlouvě. Znalecké dokazování by při popsaném shodném stanovisku účastníků ohledně přítomnosti duševní poruchy u žalovaného v době jednání o smlouvě, vedoucí k její neplatnosti, bylo pro projednávanou věc nadbytečné, tudíž i nehospodárné.

4. Provedeným dokazováním pak soud zjistil další skutkové okolnosti.

5. Z trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. 4 T 50/2020 zjistil soud následující. Obviněný [jméno] [příjmení], [datum narození] sice v tomto trestním řízení odmítl vypovídat (protokol o výslechu obviněného z 20. 12. 2019), avšak výslovně uvedl, že je pravdivé usnesení o zahájení trestního stíhání, které mu bylo doručeno 3. 12. 2019, že vše udělal tak, jak je v usnesení napsáno, že se k tomu přiznává a je mu to líto; vysvětlil, že to udělal z důvodu, aby získal peníze. V odkazovaném usnesení o zahájení trestního stíhání ([číslo jednací] z 29. 11. 2019) přitom k předmětnému skutku bylo formulováno, že obviněný po vzájemné dohodě s žalovaným uzavřeli na jméno žalovaného smlouvu o úvěru [číslo] s žalobkyní na částku 50 000 Kč, která byla následně vyplacena na výše uvedený účet [jméno] [příjmení], používaný [jméno] [příjmení] a že si tuto částku měli s žalovaným rozdělit napůl, avšak vyplacenou částku si [jméno] [příjmení] ponechal pro sebe v úmyslu žádné splátky neuhradit, tedy využil k uzavření úvěru žalovaného a poškozené – žalobkyni způsobil škodu 50 000 Kč. Žalovaný v rámci podání vysvětlení dne 29. 10. 2019 (úřední záznam z téhož dne, [číslo jednací]) v psychiatrické léčebně [obec] k předmětné úvěrové smlouvě policii uvedl, že smlouvu po dohodě se [příjmení] podepsal, [jméno] [příjmení] mu řekl, ať si úvěr vezme, že si peníze rozdělí, že úvěr bude splácet. Úvěr si vybral [jméno] [příjmení] a nic mu z něj nedal. [příjmení] [jméno] [příjmení] (syn obviněného) se vůbec nezmiňoval. Zástupkyně žalobkyně, která zprostředkovávala uzavření předmětné úvěrové smlouvy, v rámci trestního stíhání mj. uvedla, že sám obviněný [jméno] [příjmení] si chtěl půjčit peníze (pořád nějakou půjčku pro sebe sháněl), ze strany žalobkyně mu to však nebylo umožněno, proto obviněný uvedl, že si sežene někoho, kdo si půjčku vezme„ na sebe“. Trestním příkazem ze dne 18. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-415 pak byl [jméno] [příjmení] odsouzen za přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku mj. za jednání spočívající v tom, že zneužil identity svého spolubydlícího – žalovaného, kterého požádal, aby svým jménem založil bankovní účet, což žalovaný za přítomnosti obviněného v [obec] na pobočce banky UniCredit bank Czech Republik and Slovakia, a.s. dne 9. 7. 2018 učinil a zřídil si účet č. [bankovní účet], k němuž udělil obviněnému dispoziční právo, přístup do debetního bankovnictví a odevzdal mu debetní kartu, dále obviněný zneužil občanského průkazu žalovaného, který měl žalovaný uložen v neuzamčené kůlně za domem obviněného, e-mailových účtů žalovaného a jeho matky, které byly uloženy v notebooku, který žalovaný u obviněného zanechal, přičemž žalovaný nebyl pro duševní onemocnění schopen porozumět obsahu a důsledku řádných smluv, a takto obviněný mj. v [obec] na parkovišti před provozovnou [příjmení] na adrese [ulice a číslo] nejpozději 9. 7. 2018 využil žalovaného, kterému nechal podepsat se zástupkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce (označenou jako smlouva o úvěru), na základě které žalobkyně vyplatila na účet vedený na syna obviněného – [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], který užíval obviněný, následně obviněný uhradil žalobkyni do prosince 2018 pouze 15 159 Kč, pak splácení zanechal, čímž se na úkor poškozené žalobkyně obohatil o 34 841 Kč. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci 2. 6. 2020.

6. Ze spisu Policie ČR, Územního odboru [obec], sp. zn. KRPL [číslo] soud zjistil, že usnesením z 29. listopadu 2019 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvod, úvěrový podvod podle § 209 odst. 1, odst. 3, § 211 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit žalovaný, a to společně se [jméno] [příjmení], přičemž mezi řadou skutků byl uveden také skutek z 9. 7. 2018 v [obec], kdy měl žalovaný po vzájemné dohodě se [jméno] [příjmení] uzavřít návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] s žalobkyní, která následně vyplatila částku 50 000 Kč 11. 7. 2018 na účet majitele [jméno] [příjmení], č. [bankovní účet], používaného však [jméno] [příjmení], a tuto částku si poté měli rozdělit napůl a ze 48 sjednaných měsíčních splátek ve výši 3 339 Kč měl obviněný [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný v období od 12. 9. 2018 do 21. 12. 2018 uhradit pouze 4 splátky po 3 339 Kč a dále jednu splátku ve výši 1 839 Kč, kdežto další splátky nehradil. V odůvodnění usnesení bylo zmíněno, že [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že si získanou částku 50 000 Kč rozdělili s žalovaným napůl. Naproti tomu žalovaný policii uvedl, že [jméno] [příjmení] měl volnou dispozici k jeho občanskému průkazu, který zneužil při vyřizování půjčky od žalobkyně. Úvěr s žalobkyní po dohodě se [jméno] [příjmení] skutečně uzavřel v tom směru, že smlouvu v [obec] podepsal, stalo se tak za situace, že mu [příjmení] říkal, ať si úvěr vezme, že si peníze rozdělí. [příjmení] žalovanému sděloval, že úvěr bude splácet. Úvěr v částce 50 000 Kč byl poskytnut, ale peníze z toho si vybral [jméno] [příjmení] a žalovanému nic nedal. Žalovaný začal žalobkyni splácet poté, kdy od ní obdržel nějaké upozornění, že nejsou splátky hrazeny. Splácení však vyřizovala jeho matka. Trestní stíhání vůči žalovanému bylo odloženo mj. z toho důvodu, že v průběhu prověřování trestné činnosti bylo zjištěno ze znaleckého posudku o duševním stavu žalovaného, vypracovaného MUDr. [příjmení], že schopnost žalovaného právně jednat je zjištěnými duševními poruchami značně dotčena a žalovaný není schopen správně porozumět obsahům a důsledkům žádných smluv. Z citovaného usnesení o odložení trestního stíhání vůči žalovanému bylo dále zjištěno, že vysvětlení podala také obchodní zástupkyně žalované, tedy [jméno] [příjmení], která byla v návrhu předmětné smlouvy o úvěru uvedena jako zprostředkovatelka žalobkyně. Ta policii prezentovala, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo vysloveně z podnětu [jméno] [příjmení]. Protože žalovaný neměl vlastní účet, požadoval zaslání peněz na účet majitele [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], přičemž k tomuto účtu měl však dispoziční právo [jméno] [příjmení].

7. Z listiny Návrh na uzavření smlouvy o úvěru, která měla nést [číslo] soud zjistil, že v návrhu byl uveden žalovaný jako klient žalobkyně, smlouvu podepsal 9. 7. 2018. Za žalobkyni měla návrh smlouvy („ nabídku“) převzít jako zprostředkovatelka [jméno] [příjmení] téhož dne, následně 10. 7. 2018 byla za žalobkyni připojena akceptační doložka – nečitelný podpis zástupce. Bankovní spojení žalobkyně bylo uvedeno u [právnická osoba] pod číslem účtu [bankovní účet]. Bankovním spojením žalovaného, určeným k výplatě úvěru, bylo v bodě 2 návrhu smlouvy uvedeno číslo účtu [číslo] s kódem banky [číslo].

8. Z listiny Společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu (č. l. 26 spisu) -soud zjistil, že šlo o formulářovou listinu s připraveným textem ohledně řady údajů. Ručně bylo doplněno, že toto prohlášení se vztahuje k žádosti o úvěr - k návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru označeným číslem shodným jako shora, tedy [číslo]. Do údajů ohledně prohlášení majitele osobního účtu, který měl souhlasit s vyplacením úvěru na svůj osobní účet č. [bankovní účet] s tím, že z něj zároveň měly být hrazeny pravidelné měsíční splátky úvěru, byl doplněn [jméno] [příjmení], RČ [číslo] s bydlištěm v [obec], [ulice a číslo]. Také bylo doplněno v kolonce o tom, že souhlasí s vyplacením úvěru, a to ve prospěch konkrétně žalovaného. Podle dalších ručně doplněných údajů v místě a datu prohlášení se tak mělo stát v [obec] 9. 7. 2018 Poslední kolonkou v této části prohlášení bylo místo pro podpis, kde byl uveden částečně čitelný podpis„ [příjmení]“. Soud předesílá, že tento podpis, a to po porovnání s podpisem [jméno] [příjmení] na jeho občanském průkaze (soudem pořízená fotokopie v rámci slyšení této osoby jako svědka v projednávané věci, č. l. 56 spisu), podle přesvědčení soudu – byť si soud neosobuje schopnosti písmoznaleckého zkoumání – je na první pohled výrazně odlišný zejm. ve zcela nesrovnatelných záležitostech. Konkrétně jde provedení prvního písmena„ [anonymizováno]“ a napojení jednotlivých dalších písmen. U verze na Společném prohlášení je zcela odděleno právě počáteční„ [anonymizováno]“, po výrazné mezeře následují vzájemně napojená písmena (nejspíše)„ [anonymizováno]“, a po dalším přerušení je samostatné písmeno„ [anonymizováno] “, resp. i toto je uvedeno ve dvou částech, z nichž druhá je spojená s koncovým písmenem„ [anonymizováno]“. Oproti tomu podpis na občanském průkaze [jméno] [příjmení] provedl tak, že k počátečnímu písmenu„ [anonymizováno]“ přepsáním jeho svislé části napojil ostatní písmena svého příjmení, vyhotovená souvislým způsobem několika téměř identických obloučků, pokračujících bez přerušení do části písmene„ [anonymizováno] “ a na něj napojeného„ [anonymizováno]“. Soud tedy nevyhodnotil, že by toto Společné prohlášení žalovaného a poskytovatele osobního účtu, na který měl být úvěr vyplacen, tedy [jméno] [příjmení], podepsal skutečně poskytovatel účtu [jméno] [příjmení]. Naopak při srovnání podpisu„ [příjmení]“ na Společném prohlášení s podpisy obviněného a odsouzeného [jméno] [příjmení] dle trestního příkazu uvedeného shora (např. v protokole o výslechu obviněného ze dne 20. 12. 2019), soud považuje tento podpis za shodný s podpisem [jméno] [příjmení]; vede ho k tomu i zjištění z výše uvedených spisů [obec] či Okresního soudu v Semilech (odst. 5 a 6 odůvodnění rozsudku), že dle výpovědi zprostředkovatelky žalobkyně [příjmení] to byl právě [jméno] [příjmení], který„ pořád půjčku sháněl“, při nevyhovění ze strany žalobkyně uváděl, že si sežene někoho, kdo si pro něj půjčku na sebe vezme, a byl iniciátorem jednání o uzavření smlouvy s žalovaným. V další části uvedené listiny byly připraveny údaje o tom, že žadatel o úvěr (žalovaný) souhlasí s vyplacením úvěru právě na osobní účet [jméno] [příjmení], uvedený výše, doplněny byly údaje žadatele o úvěr – žalovaného a uveden byl také jeho podpis, k němuž mělo dojít 9. 7. 2018. 9. [právnická osoba] k účtu žalobkyně č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že k datu 10. 7. 2018 byla provedena transakce bezhotovostního převodu částky 50 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet], tedy na účet prezentovaný ve výše uvedeném společném prohlášení jako účet poskytovatele takového účtu [jméno] [příjmení], na který měly být vyplaceny prostředky z úvěru. Platba byla ztotožněna variabilním symbolem [číslo] který zcela odpovídal číslu předpokládané smlouvy o revolvingovém úvěru.

10. Mezi účastníky bylo nesporné, tedy dle § 120 odst. 3 o. s. ř. šlo o záležitost skutkového zjištění soudu na základě shodných tvrzení účastníků, že částka 50 000 Kč jako vyplacený„ úvěr“ byla skutečně na účet vedený na majitele [jméno] [příjmení], tj. č. [bankovní účet], také připsána.

11. Z výpisů z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že ve dnech 21. 9. 2018, 22. 10. 2018, 21. 11. 2018 a 21. 12. 2018 byly ve prospěch účtu žalobkyně připsány částky 3 339 Kč v uvedených 4 případech, označené variabilním symbolem, odpovídajícím číslu předmětné neplatné úvěrové smlouvy – tedy [číslo]. Všechny uvedené platby byly poukázány z účtu č. [bankovní účet], tedy z jiného účtu, než jak byl v prohlášení o poskytnutí osobního úvěru uveden účet poskytovatele [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], který měl sloužit podle prohlášení také k tomu, aby z něho byly hrazeny pravidelné měsíční splátky úvěru.

12. Konečně soud provedl důkaz výslechem výslech svědka [jméno] [příjmení], syna odsouzeného [jméno] [příjmení]. Z jeho výpovědi – a to i s přihlédnutím k závěrům ohledně podpisů svědka a odsouzeného – však soud de facto uvěřil jen té části, v níž svědek popřel, že by v listině Společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu figuroval pravý podpis svědka, a v níž uvedl, že tato listina„ mu nic neříká“. Z toho, a dále zejména s přihlédnutím k detailním zjištěním o odsouzení [jméno] [příjmení], jakož i ke zjištěním z výpovědi zprostředkovatelky žalobkyně [příjmení] (viz výše odst. 5 a 6 odůvodnění rozsudku) soud neuvěřil výpovědi svědka, že jej žalovaný požádal, jestli si k němu na účet může poslat nějaké peníze, slíbil mu za to 2 000 Kč, že svědek poté pro žalovaného peníze vybral a dal mu„ něco přes 30 000 Kč“, možná„ přes 20 000 Kč“.

13. S ohledem na níže uvedené skutkové a právní závěry soudu, podle nichž žalovanému z neplatné předmětné úvěrové smlouvy žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, nečiní soud pro účely odůvodnění tohoto rozsudku žádná skutková zjištění ze zbytku kompletního výčtu provedených důkazů, konkrétně z předžalobní výzvy zaslané žalobkyní žalovanému a z dokladu o jejím odeslání. Zjištění (jež by jinak sloužilo k hodnocení okamžiku splatnosti povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení, a poté k hodnocení podmínek vzniku nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení) by měla své místo jedině po shledání opodstatněnosti nároku žalobkyně vůči žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Právní posouzení soud provedl zejm. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Zároveň vzal v úvahu ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle jehož části věty před středníkem platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu.

15. Podle 580 odst. 1 o. z. právní jednání je neplatné, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že ve věci zdejšího soudu sp. zn. 4 T 50/2020 byl trestním příkazem ze dne 18. 5. 2020, č. j. 4 T 50/2020-415 pravomocně odsouzen obviněný [jméno] [příjmení], [datum narození] za přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku mj. za jednání spočívající v tom, že zneužil identity svého spolubydlícího – žalovaného, kterého požádal, aby svým jménem založil bankovní účet, což žalovaný za přítomnosti obviněného v [obec] na pobočce banky UniCredit bank Czech Republik and Slovakia, a.s. dne 9. 7. 2018 učinil a zřídil si účet č. [bankovní účet], k němuž udělil obviněnému dispoziční právo, přístup do internetového bankovnictví a odevzdal mu debetní kartu, dále obviněný zneužil občanského průkazu žalovaného, který měl žalovaný uložen v neuzamčené kůlně za domem obviněného, e-mailových účtů žalovaného a jeho matky, které byly uloženy v notebooku, který žalovaný u obviněného zanechal, přičemž žalovaný nebyl pro duševní onemocnění schopen porozumět obsahu a důsledku řádných smluv, a takto obviněný mj. v [obec] na parkovišti před provozovnou [příjmení] na adrese [ulice a číslo] nejpozději 9. 7. 2018 využil žalovaného, kterému nechal podepsat se zástupkyní poškozené – v projednávané věci jde o žalobkyni – smlouvu o zápůjčce (označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru), na základě které žalobkyně vyplatila na účet vedený na syna obviněného – [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], který však užíval obviněný, částku 50 000 Kč, následně obviněný uhradil žalobkyni do prosince 2018 pouze 15 159 Kč, pak splácení zanechal, čímž se na úkor poškozené - žalobkyně - obohatil o 34 841 Kč.

18. Mezi stranami nebylo sporné, že smlouva uzavřená mezi nimi je neplatná pro duševní poruchu žalovaného, která jej činila neschopným právně jednat (§ 581, věta druhá o. z.). Soud má však v projednávané věci za to, že ani v důsledku uzavření neplatné smlouvy o zápůjčce (resp. o spotřebitelském úvěru) nedošlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného tak, jak má na mysli ust. § 2991 odst. 2 o. z. Podle závěrů soudu to nebyl žalovaný, kdo z této neplatné smlouvy získal majetkový prospěch. Z hlediska skutkového stavu je zcela zásadní výše uvedené zjištění o odsouzení [jméno] [příjmení] pro trestný čin podvodu. Odsouzení ve své skutkové větě pravomocného trestního příkazu zdejšího soudu č. j. 4 T 50/2020-415, kterou je soud tomto civilním řízení vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), zahrnuje i tu část skutku, spočívající v obohacení [jméno] [příjmení] na úkor žalobkyně o částku 34 841 Kč jako rozdílu mezi žalobkyní vyplacenou částkou na účet syna obviněného ve výši 50 000 Kč a přijatými platbami na úhradu této zapůjčené částky (ve výši dle skutkové věty 15 159 Kč, v civilním řízení žalobkyní tvrzeno a důkazy uvedenými v odst. 11 odůvodnění rozsudku částečně prokázáno, že šlo až o 15 195 Kč, čímž bezdůvodné obohacení [jméno] [příjmení] činilo jen 34 805 Kč). Dále soud přihlédl k tomu, že žalovaný setrvale a konstantě jak v prověřování trestné činnosti popsal, že od [jméno] [příjmení] žádné prostředky z této částky neobdržel, tak totéž uvedl v projednávané věci. Z vysvětlení podaného zprostředkovatelkou žalobkyně [příjmení] má soud za jednoznačně zjištěné, že iniciátorem podpisu neplatné smlouvy žalovaným, stejně tak požadavku získat od žalobkyně peněžité prostředky, byl právě [jméno] [příjmení], který prezentoval, a zástupkyně žalobkyně toto jednoznačně vnímala, že má sám zájem o zápůjčku, s čímž byl u žalobkyně neúspěšný pro svoji nesolventnost. Zprostředkovatelka (zástupkyně) žalobkyně také brala na vědomí záměr [jméno] [příjmení] tzv. si obstarat kamaráda, na jehož jméno budou peníze zapůjčeny. Touto osobou se pak právě stal žalovaný. Vyplacené peněžité prostředky poskytnuté ze strany žalobkyně v částce 50 000 Kč se nedostaly do dispoziční sféry žalovaného, nýbrž na účet [jméno] [příjmení], s nímž disponoval on a jeho otec – odsouzený [jméno] [příjmení]. Na základě srovnání podpisů [jméno] [příjmení] v různých částech spisu 4 T 50/2020 a podpisu [jméno] [příjmení] na jeho občanském průkaze a na Společném prohlášení o účtu, na který měla žalobkyně zápůjčku vyplatit (k tomu blíže viz zjištění v odst. 8 odůvodnění rozsudku), spolu s tím, že [jméno] [příjmení] popřel pravost svého podpisu na tomto prohlášení, je soud i bez znaleckého dokazování přesvědčen, že to byl právě [jméno] [příjmení], který v rámci celé naplánované akce vedoucí k získání peněžních prostředků od žalobkyně ve svůj prospěch za zneužití osoby žalovaného podepsal též ono prohlášení o účtu, na který má být zápůjčka poskytnuta. Připomínáno je, že šlo o účet [jméno] [příjmení] [číslo] [bankovní účet], s nímž však disponoval odsouzený. V rámci procesně přípustné výpovědi [jméno] [příjmení] jako obviněného v trestním řízení tento sice odmítl vypovídat, avšak výslovně uvedl, že je pravdivé usnesení o zahájení trestního stíhání, které mu bylo doručeno 3. 12. 2019, že vše udělal tak, jak je v usnesení napsáno, že se k tomu přiznává a je mu to líto; vysvětlil, že to udělal z důvodu, aby získal peníze. V odkazovaném usnesení o zahájení trestního stíhání ([číslo jednací] z 29. 11. 2019) přitom k předmětnému skutku bylo formulováno, že obviněný po vzájemné dohodě s žalovaným uzavřeli na jméno žalovaného smlouvu o úvěru [číslo] s žalobkyní na částku 50 000 Kč, která byla následně vyplacena na výše uvedený účet [jméno] [příjmení], používaný [jméno] [příjmení] a že si tuto částku měli s žalovaným rozdělit napůl, avšak vyplacenou částku si [jméno] [příjmení] ponechal pro sebe v úmyslu žádné splátky neuhradit, tedy využil k uzavření úvěru žalovaného a poškozené – žalobkyni způsobil škodu 50 000 Kč. V kontrastu s uvedeným odsouzením [jméno] [příjmení], vysvětlením žalovaného v rámci trestního řízení a popsaným přiznáním [jméno] [příjmení] při výpovědi obviněného (i k tomu, že částku 50 000 Kč obdrženou na účet syna [jméno], když s tímto účtem sám disponoval, si ponechal pro sebe) pak soud neuvěřil svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] podané na tomto civilním řízení, že ze svého účtu vybral peníze, které si na něj dle své žádosti nechal žalovaný poslat, a poté žalovanému dal částku 20 – 30 tisíc Kč. Přispívá k tomu i to, že svědek nebyl schopen přesně uvést, kdy a za jakých okolností žalovanému částku obdrženou na účet vedený na jeho jméno vyplatil, jakou přesnou výši tato částka činila, původně ani nezmiňoval, že by předmětný účet u [obec] spořitelny někdy měl.

19. S ohledem na závěry, podle nichž se žalovanému z částky 50 000 Kč převedené žalobkyní podle předmětné neplatné smlouvy o úvěru na účet č. [bankovní účet] nedostalo žádného majetkového prospěchu, neboť tyto prostředky zcela využil odsouzený [jméno] [příjmení], který se na úkor žalobkyně obohatil, byla žaloba vůči žalovanému zamítnuta, pochopitelně nejen v jistině, nýbrž i v příslušenství v podobě úroku z prodlení.

20. Ve věci úspěšnému žalovanému bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných náklady právního zastoupení 18 403 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“). Při tarifní hodnotě 34 805 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 500 Kč (nikoli 3 100 Kč, jak vyúčtoval zástupce žalovaného; dle § 7 bod 5 AT jde o 1 500 Kč plus 40 Kč za každých 25 započatých tisícikorun, o které tarifní hodnota převyšovala 10 000 Kč (převyšovala o 24 805 Kč), tj. plus 40 Kč x 25). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 5 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 28. 6. 2021 k předžalobní výzvě k plnění se základním skutkovým rozborem, podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě ze dne 12. 9. 2021, další písemné podání ve věci samé ze dne 6. 10. 2021, a konečně účast u jednání dne 29. 11. 2021; § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 3 AT), celkem 12 500 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč – tj. celkem 1 500 Kč (5 x 300 Kč, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě k jednomu jednání (ze [příjmení] [příjmení] do [obec] a zpět) v trvání celkem 6 půlhodin, tj. 600 Kč (2 x 3 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 609 Kč za jízdu ze [příjmení] [příjmení] do [obec] a zpět, ve vzdálenosti celkem 102,8 km vozem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,6 litrů [číslo] km, při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 27,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 194 Kč (0,21 x (12 500 + 1 500 + 600 +609)).