10 C 154/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní titul Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Výživné, které je žalovaný povinen platit žalobci a o jehož výši bylo naposledy rozhodnuto v roce 2001 rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 11 Nc 266/2001 na částku 2 000 Kč měsíčně, se zvyšuje počínaje 20. 1. 2020 na částku 3 500 Kč měsíčně. Výživné je splatné ke každému 20. dni kalendářního měsíce k rukám žalobce. Dlužné výživné za dobu od 20. 1. 2020 do 28. 2. 2021 ve výši 20 081 Kč je žalovaný povinen splácet žalobci ve splátkách po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, a to počínaje výživným za duben 2021, splatným dne 20. 4. 2021, až do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zvýšení výživného, které bylo naposledy určeno v roce 2001 rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 11 Nc 266/2001 na částku 2 000 Kč. Žalobce nárok na zvýšení v průběhu řízení ustálil na částku 3 500 Kč, respektujíc stanovisko žalovaného. Uvedl, že žalovaný s ním není v kontaktu, nad rámec běžného výživného v minulosti ničeho nehradil ani žalobci neposkytoval. Náklady žalobce se zejm. v poslední době navýšily s ohledem na nástup na střední školu, konkrétně Polygrafickou střední školu v [obec], obor tiskař strojů. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného na částku 3 500 Kč měsíčně. Uvedl, že vykonává příležitostnou práci na hotelu Žalý s příjmem okolo 13 000 Kč měsíčně, výdělky v gastronomii jsou negativně ovlivněné situací ve společnosti a ekonomice (vliv opatření proti šíření nemoci Covid-19). Žalovaný má další vyživovací povinnost k [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], výše výživného byla stanovena rozsudkem OS v [obec], č. j. 26 P 233/2013-63, na částku 3 500 Kč měsíčně. V možnostech žalovaného není platit výživné na žalobce vyšší než ve výši 3 500 Kč. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud za souhlasu obou účastníků rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. [příjmení] listem žalobce bylo prokázáno, že jeho otcem je evidován [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž výpisem z centrální evidence obyvatel bylo doloženo, že rodné příjmení žalovaného je právě [příjmení], nynější příjmení zní [celé jméno žalovaného]. [příjmení] [jméno] [příjmení], ředitele hotelu Žalý a předsedy správní rady [právnická osoba], [IČO], má soud za prokázané, že žalovaný vykonává v hotelu Žalý příležitostné práce v rámci sjednané dohody o provedení práce, jeho měsíční výdělek je cca 13 000 Kč. Uvedená skutková zjištění soud posuzoval podle dále citované právní úpravy. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 téhož ustanovení předchází vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto data. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. [příjmení] toho lze z ustanovení § 923 o. z. dovodit, že změní-li se poměry, může soud na návrh změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro zletilé dítě. Na základě dílčích skutkových zjištění a s přihlédnutím k citované právní úpravě soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Od poslední úpravy výživného (v roce 2001, rozsudkem OS [obec] sp. z. 11 Nc 266/2001) mezi povinným žalovaným jako otcem žalobce a žalobcem uplynula do data rozhodování soudu v předmětné věci doba již téměř 20 let, je tedy zcela zjevné, že se musely změnit veškeré poměry na straně obou účastníků, jakož i poměry ve společnosti, včetně nákladů, které obecně je nutné u osoby, která není schopna se sama živit (u žalobce pro pokračující přípravu na výkon povolání vzděláváním se při denní studiu), vynaložit jen na zabezpečení zcela běžných potřeb jako je strava, ošacení, bytové potřeby, vzdělávání. Již jen proto bylo namístě výši výživného ve vztahu mezi účastníky tohoto řízení změnit ve směru navýšení (§ 163 o. s. ř.). Požadavek na zvýšení výživného je pak opodstatněn též tím, že žalobce není dosud schopen sám se živit (§ 911 o. z.), jelikož je studentem střední školy, konkrétně Polygrafická střední škola v [obec], obor tiskař strojů. Ve výši zvýšeného výživného byla respektována shodná vůle stran výživné navýšit na částku 3 500 Kč měsíčně, což koresponduje možnostem žalovaného, jehož současný výdělek představuje cca 13 000 Kč měsíčně a který má další vyživovací povinnost k dceři narozené v roce 2007. Ve smyslu § 922 odst. 1 o. z. a s ohledem na to, že žalobce nepožadoval zvýšení výživného zpětně ještě před podáním návrhu, soud zvýšil výživné počínaje dnem podání návrhu, tj. dnem 20. 1. 2020. Splatnost výživného určil k 20. dni každého kalendářního měsíce a místo placení již k rukám žalobce, neboť je plně svéprávnou osobou a není tudíž namístě, aby místo placení bylo k rukám matky žalobce, jako tomu bylo na základě rozhodnutí OS v [obec], sp. zn. 11 Nc 266/2001 z roku 2001. Vzhledem k tomu za dobu od podání návrhu do data rozhodnutí soudu (resp. do konce měsíce února 2021) vznikl žalovanému na zvýšeném výživném dluh 20 081 Kč (nad původní výši výživného 2 000 Kč jde o zvýšení o 1 500 Kč měsíčně, což činí od 1. 2. 2020 do 28. 2. 2021 za 13 měsíců celkem 19 500 Kč, k tomu poměrná část z částky zvýšeného výživného 1 500 Kč za dobu od podání návrhu 20. 1. 2020 do 31. 1. 2020 činí 581 Kč). Tento dluh soud umožnil žalovanému splácet ve splátkách (§ 160 odst. 1 o. s. ř., část souvětí za středníkem) po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, a to počínaje výživným za duben 2021, splatným k 20. 4. 2021. Splátky a jejich výše byly zvoleny tak, aby žalobce se dostalo postupně uspokojení jeho nároku na dlužné výživné, jakož i aby žalovaný byl schopen zároveň plnit běžnou vyživovací povinnost ve vztahu k oběma výživou oprávněným dětem. Dlužno dodat, že pokud v blízké budoucnosti nastanou podmínky, že žalobce bude již schopen se živit sám, čímž by žalovanému zanikla povinnost platit běžné výživné, bude namístě, aby žalovaný splátky dlužného výživného (nebude-li toto dosud uhrazeno) adekvátně navýšil. O nákladech řízení soud výrokem II rozsudku rozhodl s přihlédnutím k tomu, že výsledek řízení z hlediska úspěšnosti lze hodnotit jako rovnocenný na obou procesních stranách. Původní požadavek žalobce totiž zněl na zvýšení výživného o částku 3 000 Kč, následně však mezi účastníky došlo ke shodě na zvýšení o 1 500 Kč měsíčně, tj. de facto v polovině původního nároku žalobce. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přitom platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.