10 C 160/2020

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Erlebachové a přísedících Ing. Jaromírem Jiroušem a Ing. Milošem Sladkým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Ass.jur. jméno jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost výpovědi

I. Určuje se, že je neplatná výpověď z pracovního poměru žalobce u žalované datovaná dne 28. 4. 2020.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce náklady řízení ve výši 18 306 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná vůči žalobci datovala 28. 4. 2020. Žalobce spatřoval dva důvody neplatnosti této výpovědi, a to jednak okolnost, že před dáním této výpovědi byl pracovně lékařským posudkem shledán pracovně nezpůsobilý k práci, kterou podle pracovní smlouvy měl vykonávat, a dále, že tato výpověď, neboť byla oficiálně dána z organizačních důvodů pro nadbytečnost žalobce, byla za uvedené situace účelová a šlo o zastření pravého výpovědního důvodu a o nevyužití postupu, kdy měl být žalobce přeřazen na jinou práci. K argumentaci ohledně prvně uváděného důvodu neplatnosti výpovědi odkázal žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Konkrétně jím byl zmíněn rozsudek ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2134/2014, podle něhož„ jestliže by vyšlo najevo, že zdravotní stav neumožnoval bývalé zaměstnankyni vykonávat sjednanou práci ještě před dáním výpovědi z pracovního poměru, platilo by, že výpověď z pracovního poměru daná za takové situaci podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je neplatná“. Dále poukázal i na rozsudek sp. zn. 21 Cdo 5825/2016, v němž Nejvyšší soud ČR vyslovil, že„ nepřevedl-li zaměstnavatel zaměstnance, který nemůže konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, na jinou vhodnou práci (popř. předvedl-li zaměstnance na jinou vhodnou práci bez jeho souhlasu a nebylo-li jeho pracovní zařazení u zaměstnavatele dohodou ani dodatečně), je povinen rozvázat s ním pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v ust. § 52 písm. d) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů. Nesplní-li zaměstnavatel tuto povinnost, je oprávněn z těchto důvodů rozvázat pracovní poměr výpovědí zaměstnanec, aniž by to bylo na újmu jeho práva na odstupné podle ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce“.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, výpověď měla za platnou a poukazovala na to, že organizační změny byly provedeny plánovaně, bylo o nich rozhodnuto; předložila důkazy o tom, že takto bylo postupováno. Dále zdůrazňovala, že o vydání pracovně lékařského posudku nevěděla a nepostupovala tedy nějak účelově, pokud žalobci dala výpověď v souvislosti s organizačními změnami. Zmínila, že k 1. 6. 2020 došlo k uznání nemoci žalobce, kvůli které byl v pracovní neschopnosti, jako nemoci z povolání, a to lékařským posudkem zn. Nz [číslo], vůči němuž však žalovaná podala odvolání, o kterém ke dni vyhlášení odůvodňovaného rozsudku ještě nebylo rozhodnuto Krajským úřadem Libereckého kraje. Také namítala, že žalobce nemůže se svým nárokem na určení neplatnosti výpovědi uspět, jestliže dle § 69 odst. 1 zákoníku práce neoznámil žalovaného jako zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnání. Konečně měla za to, že platnost výpovědi nemůže být napadena, jestliže platí, že pracovní poměr skončil k 30. 6. 2020.

3. Z listiny Náhradní hlášení – III. díl – rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C [číslo] soud zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti (viz. dále nesporně od 13. 11. 2018) do 27. 4. 2020, rozhodnutí o pracovní neschopnosti i o datum jejího ukončení vydal MUDr. [jméno] [příjmení].

4. Z protokolů Krajské hygienické stanice Libereckého kraje ze dne 8. 10. 2019 a 22. 1. 2020, [číslo jednací] a KSHLB [číslo] soud zjistil, že ve vztahu k žalobci jako posuzované osobě bylo hygienickou stanicí prováděno šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání u zaměstnavatele – žalované. V prvním případě se za žalovanou účastnil šetření prokurista [jméno] [příjmení] a účetní [jméno] [příjmení], ve druhém případě již jen [jméno] [příjmení], zároveň se šetření vždy účastnil žalobce. Již v prvním případě bylo konstatováno, že žalobce je v pracovní neschopnosti od 13. 11. 2018 dosud, byly popsány druh práce žalobce, podmínky jejího výkonu, stanoveny parametry charakteristické směny žalobce pro účely posouzení nemoci z povolání, zároveň byla předložena dokumentace k zdravotní způsobilosti žalobce – vstupní lékařská prohlídka z 18. 8. 2014 a periodické prohlídky k 15. 8. 2016 a k 30. 8. 2018. Ve druhém z protokolů bylo zaznamenáno, že citovaného dne 22. 1. 2020 bylo na pracovišti žalobce za účelem objektivizace jeho pracovních podmínek a s podezřením na nemoc z povolání – provedeno měření mikrobiologických ukazatelů.

5. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], vyžádané pro účely tohoto řízení, soud zjistil, že v průběhu žalobcovy pracovní neschopnosti (13. 11. 2018 – 27. 4. 2020) jmenovaný lékař jako jeho závodní lékař vyslovil podezření na chorobu z povolání, doporučil, aby si žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu, který následně byl žalobci přiznán v I. stupni 20. 4. 2020, a to s platností od 27. 2. 2020. K mimořádné zdravotní prohlídce se žalobce k lékaři dostavil dne 24. 4. 2020 na žádost zaměstnavatele. Lékař uzavřel v posudkovém závěru neschopnost žalobce vykonávat práci dělníka v potravinářské výrobě (v podrobnostech viz následující odstavec odůvodnění).

6. Z listiny obsahující jednak žádost o posouzení zdravotní způsobilosti pro činnost ve výrobě soud zjistil, že jako žadatel byla uvedena žalovaná, šlo o mimořádnou zdravotní prohlídku žalobce, coby dělníka v potravinářské výrobě. Z další části listiny, která zahrnovala pracovnělékařský posudek ze dne 24. 4. 2020 poskytovatele MUDr. [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že podle posudku žalobce nadále nebyl schopen vykonávat práci dělníka v potravinářské výrobě s rizikem prachu a z tohoto důvodu lékař zaznačil nutnost ukončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů. Zmíněno zároveň bylo, že otázku eventuální nemoci z povolání musí dořešit příslušné oddělení nemoci z povolání [právnická osoba] V den vyhotovení lékařského posudku, tj. 24. 4. 2020 žalobce svým podpisem potvrdil, že se s výsledky seznámil, zaznačeno bylo, že si nepodává odvolání.

7. Z lékařského posudku zn. Nz [číslo] ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že Krajská nemocnice [právnická osoba], oddělení nemocí z povolání, na základě posouzení zdravotního stavu žalobce u něj podle příslušných ust. zák. č. 373/2011 Sb. uznala zjištěné onemocnění (exogenní alergická alveolitida po kontaktu s plísněmi) jako nemoc z povolání, zjištěnou k datu 13. 11. 2018.

8. Právní posouzení skutkových zjištění soud provedl dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění platném a účinném kde dni vyhotovení a doručení výpovědi, tj. k 28., resp. 29. 4. 2020 (dále jen„ zákoník práce“ nebo„ ZP“).

9. Podle § 33 odst. 1 ZP se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle § 34 odst. 1 ZP musí pracovní smlouva obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 34 odst. 2 ZP).

10. Podle § 50 odst. 1 ZP musí být výpověď z pracovního poměru písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 (odst. 2 téhož ust.). Podle § 50 odst. 4 ZP dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

11. Podle § 51 odst. 1 ZP byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Podle odst. 2 téhož ustanovení výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

12. Podle § 52 ZP může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů v tomto ustanovení vymezených, mezi něž patří: <i>13. c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,</i> <i>14. d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,</i> <i>15. e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.</i> 16. Podle § 69 odst. 3 písm. a) ZP rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byla-li dána neplatná výpověď uplynutím výpovědní doby.

17. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

18. Soud po provedeném řízení dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Mezi účastníky bylo také nesporné (tj. dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) de facto soudem zjištěné), že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy počínaje 19. 8. 2014 jako dělník ve výrobě. Nesporné též bylo, že žalovaná vyhotovila ke dni 28. 4. 2020 písemnou výpověď vůči žalobci s odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce pro prezentovanou organizační změnu, která měla být účinná od 1. 7. 2020, a v důsledku níž se měla stát pracovní pozice žalobce jako zaměstnance nadbytečnou. Shodně účastníci tvrdili, že žalobce převzal tuto písemnou výpověď dne 29. 4. 2020. Pracovní poměr žalobce by podle výpovědi měl skočit uplynutím dne 30. 6. 2020 (§ 51 odst. 1, 2 zákoníku práce, když výpovědní doba v trvání dvou měsíců měla začít 1. 5. 2020 a končila by uplynutím posledního dne 2. měsíce následujícího poté, tedy k 30. 6. 2020). Jestliže žalobce 27. 8. 2020 podal předmětnou žalobu, pak tak učinil včas ve smyslu § 72 zákoníku práce, tj. ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr výpovědí skončit, přičemž taková lhůta k podání žaloby, jejíž běh započal dnem, kdy měl pracovní poměr skončit (k 30. 6. 2020), trvala až do 30. 8. 2020.

19. Nesporné mezi stranami konečně bylo, že od 13. 11. 2018 byl žalobce v pracovní neschopnosti, což bylo nepochybně žalované známo. V průběhu doby trvání pracovního poměru byla ve dvou případech (8. 10. 2019 a 22. 1. 2020 – viz zjištění z protokolů v odst. 4 odůvodnění) prováděna krajskou hygienickou správu na pracovišti žalobce kontrola, která se vztahovala k podmínkám výkonu práce žalobce k výslovnému posuzování již možného podezření na nemoc z povolání. Žalovaná jako zaměstnavatel o prováděných šetřeních jednoznačně věděla, z protokolu bylo zjištěno, že se šetření vždy zúčastnila alespoň jedna osoba za žalovanou. Dále bylo jednoznačně prokázáno pracovně lékařským posudkem MUDr. [příjmení], že dne 24. 4. 2020 byl výsledkem pracovně lékařského posudku, když k mimořádné prohlídce vyslala svého zaměstnance – žalobce – právě žalovaná, závěr, že žalobce jako zaměstnanec není nadále schopen vykonávat práci dělníka v potravinářské výrobě v riziku prachu, a z tohoto důvodu je nutno ukončit pracovní poměr ze zdravotních důvodů. Podstatný je tedy lékařský závěr, že žalobce nebyl už k 24. 4. 2020 shledán jako pracovně způsobilý pro práci, kterou mu měla žalovaná jako zaměstnavatel přidělovat. Potom je také zřejmé, že v době, kdy byl učiněn úkon v podobě výpovědi z pracovního poměru, tj. 28. 4. 2020, neřkuli následující den 29. 4. 2020, kdy byla podle nesporných tvrzení účastníků, žalobci předána, tak tento úkon nemohl být shledán platným. Je zjevné, že v době dání výpovědi totiž zaměstnavatel (žalovaná) z objektivního důvodu nemohl přidělovat žalobci práci, kterou podle pracovní smlouvy přidělovat měl, a za takové situace není tedy možné dovodit nadbytečnost zaměstnance z hlediska ustanovení, které bylo použito v rámci podané výpovědi, totiž v § 52 písm. c) v zákoníku práce.

20. Z pohledu shora uvedeného právního hodnocení je výpověď každopádně neplatná, přičemž je nadbytečné se dále v řízení zabývat tím, jestli, žalovaná postupovala vysloveně tak, že dáním výpovědi z těchto organizačních důvodů pro tzv. nadbytečnost výslovně jednala účelově či nikoliv. Soud k tomu tedy ani neprováděl dokazování, na druhé straně je z chronologie událostí přesvědčen o tom, že žalované bylo zřejmé, že je minimálně posuzována pracovní způsobilost žalobce, a to krátce před tím, než byla výpověď stylizována a předána. Podle zprávy doktora [příjmení] a i z logiky věci je zřejmé, že na mimořádnou prohlídku byl žalobce poslán k pokynu žalované jako zaměstnavatele. Ostatně žalované bylo známo, že je žalobce dlouhodobě pracovně neschopen, uznán práce neschopným od 13. 11. 2018 nejméně do 27. 4. 2020, dále, že je posuzována otázka možného ohrožení nemocí z povolání. Jak už bylo zmíněno, byla v tomto směru prováděna opakovaná šetření hygienickou stanicí za účasti žalované.

21. Soud tedy dospěl k závěru o neplatnosti výpovědi z 28. 4. 2020, dané žalobci pro údajnou nadbytečnost vyvolanou organizačními změnami, tj. dle § 52 písm. c) ZP, a to i s odkazem na judikaturu, která byla citována ze strany žalobce. K tomu je možné také ještě připojit starší rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2702/2011, kde také bylo judikováno, že i když zaměstnavatel rozhodl o změně svých úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, je výpověď z pracovního poměru daná podle ustanovení žalovanou využitého – tedy § 52 písm. c) zákoníku práce – neplatná, jestliže zaměstnanec ještě před doručením výpovědi pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci). Jelikož soud shledal výpověď neplatnou z tohoto důvodu, a postačuje to pro meritorní rozhodnutí, tak nebyla dále blíže zkoumána účelovost výpovědi, i když se z výše uvedených skutkových závěrů soudu jeví poněkud pravděpodobná.

22. Oproti názoru žalované nijak neovlivňuje opodstatněnost žaloby na určení neplatnosti výpovědi okolnost, že žalobce nepožadoval po doručení výpovědi, aby ho žalovaná jako zaměstnavatel dále zaměstnávala. Takový požadavek není podmínkou pro uplatnění nároku žalobce na určení neplatnosti výpovědi, neboť tento nárok se podává přímo ze zákona – viz shora cit. ust. § 72 ZP.

23. Není také rozhodné, zda bylo učiněno dne 31. 8. 2020 žalovanou zmiňované okamžité zrušení pracovního poměru žalobce. To proto, že zaměstnavatel či zaměstnanec jako účastníci pracovněprávního vztahu mohou učinit i několikeré úkony vedoucí k ukončení pracovního poměru. Tyto úkony jsou zpravidla samostatně způsobilé k tomu, aby je soud v případném soudním řízení hodnotil, a to tím spíše, že v projednávané věci jde skutkově o ukončení pracovního poměru výpovědí z 28. 4. 2020, následná dvouměsíční výpovědní doba, kterou žalovaná dodržela v souladu s příslušným ustanovením zákoníku práce, začala plynout prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi 29. 4. 2020, to je 1. 5. 2020 a končila 30. 6. 2020. Pokud by došlo k tomu, že žalobce jako zaměstnanec do tohoto data nepožádal o další zaměstnávání, pak k tomuto datu by v souladu s fikcí dle § 69 zákoníku práce nastalo ukončení pracovního poměru dohodou. Žalovanou učiněné okamžité zrušení pracovního poměru z 31. 8. 2020 by bylo bezpředmětné.

24. Ve věci úspěšnému žalobci bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 2 000 Kč, jednak náklady právního zastoupení 16 306 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) AT, neboť předmětem řízení bylo určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem bylo trvání pracovně právního poměru, který není penězi ocenitelný) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 500 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 5 úkonů (převzetí a příprava zastoupení z 8. 6. 2020, žaloba ze dne 27. 8. 2020, další písemné podání ve věci samé z 16. 6. 2021, procesní podání z 9. 3. 2021 – nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, účast u jednání dne 22. 6. 2021; § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f), odst. 3) AT), když s vyjádřením nesouhlasu rozhodnout věc bez jednání se však pojí – ve smyslu § 11 odst. 3 AT za analogického použití § 11 odst. 2 písm. f) AT jen polovina odměny, celkem 11 250 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 500 Kč (5 x 300, § 13 odst. 4 AT). K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokáta při cestě k jednání (z [obec] do [obec] a zpět) v trvání celkem 4 půlhodiny, celkem 400 Kč (4 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 326 Kč za jízdu z [obec] do [obec] a zpět, ve vzdálenosti celkem 55 km vozem [příjmení] [jméno] [příjmení] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,6 litrů [číslo] km, při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 27,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 2 830 Kč (0,21 x (11 250 + 1 500 + 400 +326)).

25. Lhůta k plnění povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení byla stanovena dle prioritního pravidla obsaženého v § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní od právní moci rozsudku.