10 C 169/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupení advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali vůči žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 97 452 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobců na zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobci tvrdili, že 8. 8. 2022 uzavřeli se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále případně jen „Dlužník“) smlouvu o zápůjčce, poskytli fakticky Dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 25 000 000 Kč, sjednán byl úrok ze zápůjčky 5,5 % ročně a splatnost vrácení zápůjčky k 9. 9. 2022. Vrácení zápůjčky bylo zajištěno zástavní smlouvou ze dne 12. 8. 2022 na movité věci ve vlastnictví třetí osoby (žalované), když šlo o sklad zásob sportovního zboží, oblečení, fitness produktů a her, umístěný v budově č. p. , Anonymizováno, postavené na pozemcích p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, . I Dlužník projevil vůli v zástavní smlouvě – tak, že potvrdil poskytnutí zápůjčky v souladu se smlouvou o zápůjčce. Na Dlužníka však bylo dne 24. 10. 2022 zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu (dále případně jen „KS“) , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobci pak 5. 4. 2024 zaslali žalované v souladu s ust. § 1362 OZ oznámení o realizaci zástavního práva a vyzvali ji k součinnosti, což žalovaná přípisem z 15. 4. 2024 neakceptovala, poukázala na ust. článku 4.2. zástavní smlouvy, v rozporu s nímž nedošlo k označení předmětu zástavy a zástavní právo tak nevzniklo. Podle žalobců bylo však povinností právě žalované označit předmět zástavy, a pokud tak v rozporu se smlouvou neučinila, jedná se o hrubé porušení zástavní smlouvy, proto od ní přípisem ze 17. 4. 2024 odstoupili. Vzhledem k tomu, že nemohlo dojít k uspokojení dlužné pohledávky žalobců ze zástavy, a to v důsledku porušení zástavní smlouvy žalovanou, vznikl žalobcům nárok na náhradu škody ve výši odpovídající výši dlužné pohledávky, která měla být zástavním právem dle smlouvy zajištěna. Žalobci se však žalobou domáhali jen zlomku této škody, a to částky 1 000 000 Kč. Úrok z prodlení požadovali od 11. 5. 2024 v závislosti na tom, že žalované zaslali výzvu k úhradě částky jsoucí předmětem řízení, která byla žalované doručena 30. 4. 2024, přičemž žalobci stanovili lhůtu k plnění do 10 dnů od doručení výzvy.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Měla za to, že jí vůbec nevznikla právní povinnost označit předmět zástavy, tudíž při absenci takové povinnosti nemohlo zástavní právo nevzniknout v důsledku údajného porušení smluvní povinnosti žalovanou. Poukázala na znění článku 4.1. zástavní smlouvy, podle něhož „zástavní právo … vznikne znamením na předmětu zástavy … tak, že se předmět zástavy označí …“. Podle žalované, tudíž z tohoto textu (ani dalšího textu zástavní smlouvy) nevyplývá, kdo má povinnost předmět zástavy označit. Žalobci si měli případnou povinnost žalované k označení předmětu zástavy výslovně prosadit, pokud chtěli, aby ji nesla žalovaná, nebo měli sami takový krok provést. Ostatně zástavní právo bylo zřizováno ve prospěch žalobců, tito si proto měli zajistit označení předmětu zástavy a tím vznik zástavního práva. Na to však žalobci rezignovali a po celou dobu trvání zástavní smlouvy nezkontrolovali, že (zda) je předmět zástavy označený. Jejich přístup tak byl při nejmenším ledabylý, proto z něj žalobci nemohou nyní těžit, natož žádat náhradu škody. Pokud žalobci v pozdější fázi řízení argumentovali právní úpravou § 1317 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a jeho výkladem o tom, že povinnost k označení zástavy má každopádně zástavce, pak žalovaná s tímto výkladem nesouhlasila, neboť v odkazovaném ustanovení není uvedena povinnost zástavce k označení movité věci jako zástavy, ani z tohoto ustanovení nevyplývá.Krom toho žalovaná namítala chybějící předpoklady ke vzniku povinnosti k náhradě škody, když taková povinnost je podmíněna nejen vznikem samotné škody a porušením právní povinnosti (zde žalovaná zdůraznila výše vyloženou absenci existence takové povinnosti), ale i příčinnou souvislostí s tímto porušením. K samotné škodě 1 000 000 Kč žalovaná měla za to, že ji žalobci nikterak nezdůvodnili co do způsobu vyčíslení, nevylíčili, proč vznikla právě v této výši. Zdůrazňovala, že žalobci nemohou za údajnou škodu považovat ztrátu, která jim vznikla v důsledku reorganizace Dlužníka. Je běžným pravidlem, že v rámci reorganizace společnosti jsou její věřitelé uspokojeni pouze z části, zbylá část jejich pohledávky pak zaniká. To, že v rámci reorganizace Dlužníka nedošlo k uspokojení celé pohledávky žalobců, nelze považovat za škodu přičitatelnou žalované, nýbrž za standardní průběhu reorganizace.

3. Žalobci poté nesouhlasili se způsobem výkladu práv a povinností ve vztahu k označení předmětu zástavy, podaným žalovanou. Poukázali na ustanovení § 1317 o. z. týkající se vzniku zástavního práva k movité věci, když z jeho odst. 1 se podávají povinnosti stran zástavní smlouvy nezbytné ke vzniku zástavního práva (povinnost zástavce předat věc oproti povinnosti zástavního věřitele věc převzít). Jestliže § 1317 odst. 2 o. z. stanoví, že odevzdání věci (tj. povinnost zástavce) lze nahradit znamení, pak jazykovým i logickým výkladem nelze dospět k jinému závěru, než že povinnost provést znamení má právě zástavce, který má věc ve své držbě (naopak zástavní věřitel takovou faktickou možnost vůbec nemá). Skutečnost, že zástavce (žalovaná) takovou smluvní povinnost nesplnil, nelze klást k tíži zástavního věřitele, který ani nemá povinnost kontrolovat označení, nebo žalovanou o to upomínat. S odkazem na § 557 o. z. také žalobci zdůraznili, že připouští-li výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo jej použil jako první, přičemž zástavní smlouvu předložil žalobcům žalovaná. Dále – jestliže žalovaná argumentaci o tom, že žalobci si měli tzv. pohlídat provedení označení zástavy (nebo označení sami provést), doplnila názorem, že tak žalobci měli učinit tím spíše, že žalobce a) byl i k datu 12. 8. 2022 (uzavření zástavní smlouvy) až do února 2024 zaměstnancem žalované, který měl předmětné zboží každý den pod dohledem a nemohl tak nevědět, že k označení předmětu zástavy nedošlo (přičemž žalobce na toto rezignoval, žalovanou nikdy nevyzval k označení předmětu zástavy, ani jej neoznačil sám), žalobci s takovým výkladem zcela nesouhlasili. Poukazovali na to, že zaměstnanec je povinen vykonávat práci pouze v souladu s pokyny zaměstnavatele, přičemž žalovaná ani netvrdí ani nedokládá [a žalobce a) to výslovně sporuje], že by žalobce a) jako její zaměstnanec byl jakkoliv úkolován k označení předmětu zástavy; žalobci nemohli svévolně nakládat s věcmi ve vlastnictví třetí osoby.K výši škody žalobci doplnili, že ji nelze stanovit zcela přesně, avšak určitě jde o částku dosahující nejméně 23 847 976,08 Kč, jelikož při výši zápůjčky 25 000 000 Kč žalobcům byla v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči Dlužníkovi určena splátka žalobcům 905 841,367 Kč, dále pak 763 647,3082 Kč (viz. reorganizační plán Dlužníka řízení u KS , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , a to dokument v insolvenčním rejstříku: list B – 256, resp. zejm. list 260 a příloha č. 9 „výše první splátky“ – strana 31 dokumentu). Výše zaniklé pohledávky tak bude v nejlepším případě činit nejméně 23 847 976,08 Kč.Pokud žalovaná v rámci 1. jednání ve věci namítla také, že schválením reorganizačního plánu Dlužníka v průběhu insolvenčního řízení zaniklo předmětné zástavní právo (a žalobcům tak nemohla vzniknout škoda), oponovali žalobci tím, že jestliže zástavního právo vůbec nevzniklo, nemohlo ani zaniknout zánikem samotné pohledávky. Zmiňovaný argument by dle žalobců mohl být úspěšný v případě, že by zástavní právo vzniklo a žalobci se domáhali úhrady dlužné částky ze zástavy po účinnosti reorganizačního plánu. Upravila-li žalovaná tuto argumentaci tak, že schválením reorganizačního plánu zanikla samotná pohledávka vůči Dlužníkovi, tím zaniklo i zástavní právo a žalobcům škoda vzniknout nemohla, pak žalobci zdůraznili se nedomáhají předmětné částky z titulu zajištění zástavním právem, ale z titulu náhrady škody v situaci, kdy zástavní právo nevzniklo z důvodu porušení smlouvy žalovanou. Zataveny měly být movité věci v hodnotě přesahující 35 000 000 Kč, zatímco pohledávka včetně příslušenství činila ke dni 5. 4. 2024 – dni realizace zástavního práva celkem 34 442 808 Kč. Pokud by teoreticky žalovaná neporušila své smluvní povinnosti a zástavní právo vzniklo, byl by zde dostatečný prostor k uspokojení pohledávky před jejím zánikem (před ukončením reorganizace dne 27. 9. 2024).

4. Mezi účastníky nebyl skutkově sporný obsah listinných důkazů (jejich text). Soud z nich zjistil následující skutkové okolnosti.

5. Smlouvou z 8. 8. 2022 bylo prokázáno, že žalobci jako zapůjčitelé a Dlužník jako vydlužitel (byť ve smlouvě označený obecnějším pojmem „dlužník“) ji uzavřeli o zápůjčce v částce 25 000 000 Kč. Měla být předána bezhotovostním převodem na účet Dlužníka, a to nejpozději do 12. 8. 2022. Dlužník byl povinen zápůjčku vrátit nejpozději 9. 9. 2022 s úrokem 5,5 % ročně. Úrok z prodlení pro případ prodlení Dlužníka s vrácením předmětu plnění byl smluven na 0,05 % z dlužné částky.

6. Smlouva o zřízení zástavního práva movité věci ze dne 12. 8. 2022 (č. l. 22 – 23) byla mezi stranami uzavřena uvedeného data, žalobci figurovali jako zástavní věřitelé, žalovaná jako zástavce. V úvodním textu smlouvy byl uveden i Dlužník, byť smluvními stranami (po prezentaci uvedených osob) byli uvedeni toliko účastníci řízení. Předmět zástavy – o němž žalovaná prohlásila, že jej má ve svém vlastnictví – byl označen jako „zásoby, zejména zásoby sportovního zboží, oblečení, fitness produktů a her umístěné ve skladu v budově č. p. , Anonymizováno, … v části obce , adresa, , jejichž přesné vymezení je přílohou smlouvy“. Podle zmíněné přílohy (č. l. 34 – 36) byl pak předmět zástavy specifikován desítkami položek označených kódem, názvem zboží, množstvím a cenou u konkrétních kusů jednotlivého druhu zboží, jakož i celkovou hodnotou (skladu) k datu 9. 8. 2022 – 35 023 981 Kč. Zajišťovaný dluh byl smlouvou ztotožněn jako dluh ze smluv o zápůjčkách ze dne 8. 8. a 13. 6. 2022 uzavřených mezi žalobci (zástavními věřiteli i věřiteli) a Dlužníkem, a to jednak v částce 25 000 000 Kč a 10 000 000 Kč, resp. následně pak bylo specifikováno, že účelem smlouvy o zřízení zástavního práva je zajištění pohledávek žalobců v celkové výši 35 000 000 Kč. Podle článku 4.1 žalovaná jako zástavce zřídila ve prospěch žalobců zástavní právo k movitým věcem specifikovaným odkazem na výše uvedený popis (obsažený v článku 2.), a to k zajištění nároků žalobců na zaplacení pohledávek vzniklých ze zmíněných smluv o zápůjčce, včetně příslušenství z předmětných smluv vyplývajících. Podle článku 4.2 zástavní smlouvy vznikalo zástavní právo k předmětu zástavy znamením na předmětu zástavy po nabytí účinnosti zástavní smlouvy, tak, že se předmět zástavy označí jako zatavený zástavnímu věřiteli. Podle článku 5.1 se zároveň zástavce (žalovaná) podpisem zástavní smlouvy zavázal předmět zástavy po dobu trvání zástavního práva zřízeného smlouvou bez písemného souhlasu zástavního věřitele nepřevést na třetí osobu. Podle článku 6.1 zástavní smlouvy, týkajícího se výkonu (pozn. soudu – realizace) zástavního práva bylo upraveno, že zástavní věřitel (žalobci) je v případě neuhrazení pohledávek ze smluv o zápůjčce řádně a včas oprávněn uspokojit svoji pohledávku zpeněžením předmětu zástavy, a to prostřednictvím veřejné dražby nebo soudním prodejem zástavy. Smlouva nabývala platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu smluvními stranami.

7. Podle korespondence zástupce žalobců ze dne 5. 4. 2024, doručené žalované téhož dne, soud zjistil, že se na žalovanou žalobci obrátili s oznámením o započetí výkonu zástavního práva. Poukázali na obě uzavřené smlouvy o zápůjčce s Dlužníkem, na zajištění předmětných zápůjček zástavním právem na zboží ve skladech žalované, a s odkazem na § 1362 o. z. přistoupili k oznámení o realizaci zástavního práva způsobem jimi voleným – prodejem ve veřejné dražbě. Dále s odkazem na § 1363 o. z. připomněli, že se žalované jako zástavci zakazuje zcizit předmět zástavy bez předchozího souhlasu zástavního věřitele, který neuděluje s takovým zcizením souhlas. Také vyčíslili k datu korespondence 5. 4. 2024 celkovou výši dlužných pohledávek 34 442 808 Kč (25 000 000 Kč jistina, 2 267 808 Kč úrok, 7 175 000 Kč úrok z prodlení). Dále s odkazem na § 1367 o. z. žalobci vyzvali žalovanou k vydání veškerých potřebných listin ke zpeněžení zástavy ve lhůtě 5 dní (seznam zboží, jeho počet a označení, běžnou tržní cenu – ke stanovení vyvolávací ceny).

8. Žalovaná na oznámení o započetí výkonu zástavního práva reagovala 15. 4. 2024 v zastoupení právním zástupcem tak, že je přesvědčena, že zástavní právo ke zboží nikdy nevzniklo, a to s ohledem na to, že zboží nikdy nebylo ve smyslu článku 4.2 zástavní smlouvy označeno jako zastavené žalobcům co by zástavním věřitelům. Zároveň žalovaná vyzvala žalobce k okamžitému zanechání jakékoli aktivity směřující k výkonu zástavního práva nebo související s jeho tvrzenou existencí.

9. Korespondencí ze 17. 4. 2024 sami žalobci vyhotovili vůči žalované odstoupení od smlouvy, v němž uvedli okolnosti o uzavření výše uvedených 2 smluv o zápůjčce, o splnění povinnosti žalobců jako věřitelů předat zápůjčku, avšak o absenci vrácení zápůjček. Poukázali na zajištění vrácení zápůjček zřízeným zástavním právem na zboží žalované. Dále pak poukázali na to, že s ohledem na nesplnění povinnosti Dlužníka vrátit zápůjčku přistoupili žalobci na realizaci zástavního práva prodejem ve veřejné dražbě, avšak následně se prostřednictvím zástupce žalované dozvěděli, že v rozporu s uzavřenou smlouvou (článek 4.2) nebylo zboží označeno jako zastavené zástavnímu věřiteli a že tím ani nedošlo ke vzniku zástavního práva ke zboží. Došlo tak ze strany zástavce (žalované) k porušení zástavní smlouvy zvlášť hrubým způsobem, jelikož neoznačila předmět zástavy a zástavní právo tak nevzniklo, pročež žalobci výslovně od předmětné zástavní smlouvy odstoupili. Korespondence byla žalované odeslána dle podacího lístku 19. 4. 2024, dle doručenky pak doručená buď 24. 4. 2024 nebo 27. 4. 2024 (horší čitelnost rukou psaného data). Dále podle podacího lístku potvrzeného , právnická osoba, 7. 6. 2024 bylo odstoupení od smlouvy odesláno též Dlužníkovi (č. l. 45).

10. Podle dohody o provedení práce uzavřené 11. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce a) jako zaměstnanec ji uvedeného dne uzavřeli pro účel provádění konzultační a poradenské činnosti žalobce a) pro žalovanou v oblasti jejího podnikání. Místem provedení práce bylo sjednáno sídlo žalované , adresa, . Nedatovaným a neautorizovaným výtiskem údajů (č. l. 52) mínila žalovaná prokazovat, že žalobce a) jako zaměstnanec zde pracoval ještě v únoru 2024, kdy naposledy byl v práci 19. 2. 2024.

11. Zástupce žalobců na vyjádření žalované z 15. 4. 2024 reagoval dne 30. 4. 2024 tak, že informace o neoznačení předmětu zástavy žalobce zaskočila, jelikož očekávali, že na základě uzavřené, platné a účinné zástavní smlouvy žalovaná splní svou povinnost a zboží označí. Takové opomenutí pak žalobci považují za hrubé porušení zástavní smlouvy, zástupcem žalobců bylo odkázáno na to, že od ní žalobci již sami odstoupili. V důsledku zmíněného hrubého porušení smluvní povinnosti žalovanou nejsou žalobci schopni realizovat zástavní právo a vzniká jim škoda v částce 34 849 483 Kč. Škoda, jelikož se lze domnívat, že při hodnotě zásob ke dni uzavření zástavní smlouvy – při částce přesahující 70 milionů Kč, by pohledávka žalobců byla uspokojena v plném rozsahu. Zástupce žalobců pak vyzval žalovanou prostřednictvím jejího zástupce k úhradě tvrzené škody 34 849 483 Kč do 10 dnů na specifikovaný účet. Zároveň šlo o předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř.

12. Z údajů a dokumentů uložených v insolvenčním rejstříku ve věci insolvenčního řízení ohledně Dlužníka (jak uvedeno výše – vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, /, adresa, ) soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě vyhlášky uvedeného KS , adresa, ze dne 13. 10. 2022 č. j. , spisová značka, -A-2 s účinky zahájení řízení k datu 13. 10. 2022. Usnesením ze dne 20. 10. 2022 bylo rozhodnuto o úpadu Dlužníka, účinky rozhodnutí o úpadku nastaly téhož dne. Dne 19. 12. 2022 podali žalobci přihlášku své pohledávky vůči dlužníkovi z titulu smlouvy o zápůjčce z 8. 8. 2022 v jistině 25 000 000 Kč a s příslušenstvím, když dle odkazu žalobců na Dodatek smlouvy o zápůjčce byla splatnost sjednána do 30. 9. 2022; pohledávka nebyla zařazena do skupin zajištěných pohledávek. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 26. 1. 2023 bylo rozhodnuto o povolení reorganizace dlužníka, účinky rozhodnutí nastaly téhož dne. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 30. 10. 2023 ze znění opravného usnesení ze dne 15. 11. 2023 č. j. , spisová značka, (změněného usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 16. května 2024, č. j. , spisová značka, , , spisová značka, bylo rozhodnuto o schválení reorganizačního plánu ze dne 1. 8. 2023, předloženého Dlužníkem a zveřejněného v insolvenčním rejstříku jako dokumenty B-320 a B-324. Reorganizační plán nabyl účinnosti k 17. červnu 2024. Usnesením č. j. , spisová značka, -B-516 ze dne 27. 9. 2024 bylo vzato na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu; snesení nabylo právní moci dne 27. 9. 2024.

13. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).

14. Podle § 1309 odst. 1 o. z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.Podle § 1310 odst. 1 o. z. zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat.Podle § 1311 odst. 1 o. z. zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu.Podle § 1312 odst. 1 o. z. zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva.Podle § 1313 o. z. zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.Podle § 1314 odst. 1 o. z. není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli, nebo osobě třetí, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma.Podle § 1315 odst. 1 o. z. zakazují se ujednání, podle kterých dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit. Podle odst. 2 téhož ustanovení dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že a) zástavní věřitel se nebude domáhat uspokojení ze zástavy, b) věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat nebo c) věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky.Podle § 1317 odst. 1 věta první o. z. zástavní právo k movité věci vznikne odevzdáním zástavnímu věřiteli. Podle odst. 2 téhož ustanovení odevzdání movité věci lze nahradit znamením tak, že se věc označí jako zastavená. Vzniklo-li zástavní právo označením, lze se jej dovolat vůči třetí osobě, pokud nebyla v dobré víře; jinak se má za to, že věc označená nebyla.

15. Podle § 1359 odst. 1 věta první o. z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.Podle § 1362 odst. 1 o. z. započetí výkonu zástavního práva oznámí zástavní věřitel v písemné formě zástavnímu dlužníkovi; v oznámení uvede, jak se ze zástavy uspokojí.

16. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 téhož ustanovení se škůdce povinnosti k náhradě zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

17. Dále soud vzal v potaz příslušnou úpravu stanovenou v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, platnou a účinnou jak v době uzavření zástavní smlouvy 12. 8. 2022, tak v době, kdy od ní žalobci korespondencí ze 17. 4. 2024 odstoupili. Uvedený zákon byl zrušen až k 1. 1. 2025 250/2023 Sb., o veřejných dražbách.Podle § 17 odst. 1 zákona o veřejných dražbách z roku 2000 je dražbou dobrovolnou dražba prováděná na návrh vlastníka. Návrh může podat i více osob, a to i tehdy, nejsou-li spoluvlastníky předmětu dražby. Podle odst. 4 téhož ustanovení se vlastníkem rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a insolvenční správce.Podle § 36 odst. 1 zák. o veřejných dražbách z roku 2000 dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků. Dle odst. 3 téhož ustanovení je dražebním věřitelem osoba, jejíž pohledávka je zajištěna – mimo dalších upravených způsobů také – zástavním právem k předmětu dražby, včetně soudcovského zástavního práva.

18. Po skutkové a právní stránce soud učinil následující závěry.

19. Dne že 8. 8. 2022 žalobci jako zapůjčitelé uzavřeli se svým obligačním dlužníkem, společností , právnická osoba, . (Dlužníkem) jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce (§ 2390 o. z.), na základě které poskytli Dlužníkovi částku 25 000 000 Kč jako zápůjčku; měla být splatná podle původní verze smlouvy k 9. 9. 2022 a úročena úrokem ve výši 5,5% ročně (viz zjištění v odst. 5 odůvodnění rozsudku). Z dokumentů v insolvenčním rejstříku, a to z přihlášky žalobců do insolvenčního řízení vůči Dlužníkovi (odst. 12 odůvodnění rozsudku) pak plyne, že podle dodatku smlouvy měla být splatnost zápůjčky prodloužena do 30. 9. 2022.

20. Mezi stranami bylo nesporné, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 12. 8. 2022 smlouvu o zřízení zástavního práva (viz podrobná skutková zjištění o ní v odst. 6 odůvodnění rozsudku), a to žalobci jako zástavní věřitelé, žalovaná jako zástavce (osoba uzavírající smlouvu a poskytující věc do zástavy) i zástavní dlužník (neboť byla vlastnicí movitých věcí označených coby předmět zástavy). Součástí okruhu účastníků zástavní smlouvy byl uveden i Dlužník (ten potvrdil podpisem smlouvy převzetí mj. zápůjčky 25 000 000 Kč od žalobců). Zástava byla popsána tak, že jedná o zásoby, zejména zásoby sportovního zboží, oblečení, fitness produktů a her, které jsou umístěné ve skladu žalované v budově číslo popisné , Anonymizováno, v části obce , adresa, ; přesné vymezení předmětu zástavy bylo přílohou smlouvy. Příloha obsahovala seznam jednotlivých druhů zboží, počtu kusů a ocenění, které v součtu přesahovalo částku 35 000 000 Kč. Uvedenou zástavní smlouvou (odst. 6 odůvodnění) bylo ve smyslu ust. § 1310 odst. 1, § 1312 odst. 1 o. z. mezi účastníky zřízeno zástavní právo ke způsobilému předmětu zástavního práva – zástavě v podobě přesně specifikovaných movitých věci ve skladu žalované. Zástavním právem měl být dle § 1311 odst. 1 a § 1313 o. z. zajištěn peněžitý dluh Dlužníka vůči žalobcům jako věřitelům mj. ze smlouvy o zápůjčce z 8. 8. 2022 ve výši jistiny 25 000 000 Kč s příslušenstvím. Jelikož nebylo ujednáno, že movité věci jako předmět zástavy budou zástavnímu věřiteli (žalobcům) odevzdány, vyžadovala dle § 1314 odst. 1 o. z. zástavní smlouva písemnou formu, což účastníci splnili.

21. De facto v souladu s občanským zákoníkem byla zvolena jedna z možných verzí následného (tj. smlouvou zatím jen zřízeného) vzniku zástavního práva. Zástavní právo podle občanského zákoníku k movitým věcem může vzniknout různým způsobem (viz v odst. 14 odůvodnění rozsudku citovaný § 1317 odst. 1 o. z., když pomineme pro projednávanou věc nepodstatný způsob vznik zápisem do rejstříku zástav dle § 1319 odst. 1 o. z., čemuž navíc musí předcházet zřízení zástavního práva smlouvou ve formě veřejné listiny dle § 1314 odst. 2 písm. c) o. z.). Mezi nimi je přímé odevzdání předmětu zástavy zástavnímu věřiteli (§ 1317 odst. 1 věta první o. z.). Tuto verzi způsobu vzniku zástavního práva však účastníci řízení v posuzovaném případě nezvolili, a de facto citací občanského zákoníku (§ 1317 odst. 2 věta první o. z.) v článku 4.2 smlouvy uvedli, že zástavní právo k předmětu zástavy vznikne (po nabytí účinnosti smlouvy, což se mělo stát podle čl. 7 bod 5 ke dni podpis oběma stranami) znamením na předmětu zástavy tak, že se předmět zástavy označí jako zastavený zástavnímu věřiteli. Je to způsob vzniku zástavního práva, který je pro zástavního věřitele poměrně neefektivní, nicméně zákon ho připouští a strany jej takto pojaly do svého smluvního ujednání.

22. Soud se sice shoduje se stranou žalující v tom, že povinnost k označení zástavy měl zástavce, tedy žalovaná. Je logické, byť to ani občanský zákoník neupravuje a samotná zástavní smlouva výslovně nestanovila, že tuto povinnost má zástavce. Pro vznik zástavního práva jsou podstatné dvě fáze – a to nejprve uzavření zástavní smlouvy (§ 1312 odst. 1, případně ve spojení s § 1314 odst. 1 – v písemné formě při neodevzdání zástavy v podobě movité věci), čímž vznikne obligační vztah mezi zástavním věřitelem a zástavcem (jako stranou smlouvy, která může být coby případný vlastník zástavy zároveň i zástavním dlužníkem). Zástavní smlouvou vzniká zástavci obligační povinnost dokončit samotný vznik zástavního práva (druhá fáze), k čemuž je nezbytné, aby zástavce buď zástavu zástavnímu věřiteli odevzdal, nebo toto odevzdání nahradil znamením (§ 1317 odst. 1, 2 o. z.) Povinnost znamením označit zástavu jako zastavenou žalobcům nepochybně, podle názoru soudu shodného s názorem žalobců, měla žalovaná jako zástavce i zástavní dlužník, který zástavou disponoval i byl jejím vlastníkem. Soud tedy nepřesvědčil námitce žalované, že ji tato právní povinnost (k označení předmětu zástavy jako zastavené žalobcům) netížila.

23. Pak lze tedy dovodit, že pokud strana žalovaná zmíněnou povinnost nesplnila, šlo skutečně o porušení smluvní povinnosti převzaté zástavní smlouvou. Věcně právní účinky zástavní smlouvu zřízeného zástavního práva, tedy samotné zástavní právo, měly vzniknout až označením zástavy, k čemuž ovšem nesplněním smluvní povinnosti žalované nedošlo. Soud se také neztotožnil s argumentací žalované, že žalobci měli sami předmět zástavy označit, nebo její označení alespoň zkontrolovat, a pokud tak neučinili, nejednali dostatečně obezřetně, a už z toho důvodu že by jim neměla být právní ochrana soudem (v podobě případně přiznané náhrady škody) poskytnuta. Právní úprava nikterak nezakotvuje, že zástavní věřitel má být aktivní ve vyžadování odevzdání zástavy, tím spíše pak v jejím označování. Pokud má zástavní právo vzniknout prioritně odevzdáním zástavy (nikoli vyžádáním odevzdání či výzvou k odevzdání), nelze dovozovat, že by zástavní věřitel měl zástavu opatřovat znamením. Souhlasit také lze s oponenturou žalobců, kteří v řízení mj. vyzdvihovali, že neměli žádné oprávnění (a to ani žalobce a) jako po určitou dobu zaměstnanec žalované viz odst. 10 odůvodnění) provádět na zástavě jakékoli změny, disponovat s ní.

24. Soud se pak ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. zabýval tím, zda v souvislosti, a to v jednoznačné příčinné, s tímto porušením smluvní povinnosti strany žalované vznikla žalobcům konkrétní škoda, kterou spatřovali v tom, že nemohli realizací zástavního práva nabýt prostředky – uspokojit svoji pohledávku – z výtěžku prodeje zástavy (§ 1309 odst. 1 o. z. a contrario). Dle nich škoda představuje výši pohledávky, která měla být zajištěna zástavou. Žalobci prokázali, že dle § 1362 odst. 1 o. z. oznámili písemnou korespondencí z 5. 4. 2022 (viz odst. 7 a skutková zjištění v něm uvedená) započetí výkonu zástavního práva – vůči žalované jako (nejen zástavci ale i) zástavnímu dlužníku (vlastníku zástavy). Stalo se tak v souladu s ustanovením § 1359 odst. 1 o. z. poté, kdy se stal zajištěný dluh Dlužníka (a to již k 1. 10. 2022, po uplynutí lhůty splatnosti zápůjčky dle dodatku smlouvy o zápůjčce z 8. 8. 2022) splatným. Žalobci v oznámeni uvedli v souladu se smlouvou způsob uspokojení ze zástavy – prodejem zástavy ve veřejné dražbě (článek 6.1 zástavní smlouvy, ostatně také v souladu s § 1359 odst. 1 první věta o. z.).

25. Soud zkoumal, jestli přímo z porušení povinnosti žalované označit předmětné věci (zástavu) jako zastavené žalobcům jim vznikla škoda, když údajně jen proto (pro absenci vzniku zástavního pváva) nemohli zástavní právo realizovat, tedy provést jeho výkon (§ 1359 o. z., § 1309 odst. 1 o. z.) – uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy (získat prostředky z prodeje zástavy na uspokojení pohledávky, jejíž uhrazení mělo být zajištěno zástavním právem k movitým věcem, jejichž cena byla v příloze zástavní smlouvy určena na více než 35 mil. Kč). Po zvážení všech okolností ovšem dospěl soud k přesvědčení, že takto jednoznačný závěr o tvrzené škodě a její příčině škody na straně žalobců nelze určit. Soud přihlédl k tomu, že samotné zástavní právo, které tedy v posuzovaném případě nevzniklo v důsledku porušení povinnosti strany žalované, představuje sice zajišťovací titul, ale samo o sobě neskýtá zástavnímu věřiteli (zde žalobcům) jistotu v tom, bude nakonec uspokojen z realizace zástavního práva – zpeněžením zástavy. V daném případě bylo mezi stranami sjednáváno, že k realizaci zástavního práva podle čl. 6.1 může dojít zpeněžením předmětu zástavy, a to prostřednictvím veřejné dražby nebo soudním prodejem zástavy. Žalobci pak v oznámení z 5. 4. 2022 zvolili (dle § 1362 odst. 1 o. z. oznámili) způsob uspokojení ze zástavy jejím prodejem ve veřejné dražbě. Uvedeným prodejem ve veřejné dražbě může dle názoru soudu být toliko (nebylo-li stranami ujednáno něco jiného; k tomu viz ust. § 1359 odst. 1 o. z.) toliko prodej v dražbě nedobrovolné (§ 36 odst. 1 zák. o veřejných dražbách z roku 2000). Aby naopak mohlo jít o dražbu dobrovolnou, musely by být splněny podmínky ust. § 17 odst. 1 zmíněného zákona (viz obě citace v odst. 17 odůvodnění), totiž že by žalobci (kteří samozřejmě nebyli vlastníky zástavy - § 17 odst. 1 věta první a contrario) museli být jednak oprávněni s předmětem dražby (zástavou) hospodařit, jednak by (při absenci výslovného zmocnění vlastníka – žalované ke zpeněžení předmětu dražby, které jednoznačně dáno nebylo) museli být oprávněni předmět dražby zcizit na základě zvláštního právního předpisu. Posledně uvedené oprávnění – ke zcizení předmětu zástavy – lze sice dovozovat z ust. § 1309 odst. 1 o. z., avšak žalobcům chyběla další podmínka, oprávnění k hospodaření s předmětem zástavy. Takové oprávnění z žádného ustanovení o. z. nevyplývá, nebylo sjednáno zástavní smlouvou, a naopak – za situace, kdy zástava zůstala v držení žalované, zjevně svědčilo žalované.

26. Předpokladem výkonu zástavního práva prostřednictvím nedobrovolné veřejné dražby je ovšem ve smyslu ust. § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách z roku 2000 podmínka, že zástavní věřitel, který je dražebníkem a dražebním navrhovatelem, má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku. V projednávané věci je ale zcela zjevně, že sami žalobci vůči Dlužníkovi v době, kdy mínili realizovat zástavní právo, což se stalo přípisem z 5. 4. 2024, neměli pohledávku, která měla být (při splnění smluvní povinnosti žalované k označení zástavy) zajištěna zástavním právem, a zároveň by byla vykonatelná. Vůči dlužníkovi po splatnosti pohledávky (po 30. 9. 2022) nepodali žádnou žalobu, následně bylo zahájeno insolvenční řízení, pak už samozřejmě nebylo možné ani běžnou žalobu podat a žalobcům nezbývalo jim, než přihlásit svoji pohledávku za Dlužníkem v insolvenčním řízení, což také učinili. Pro hypotetickou situaci, kterou soud zvažoval při úvaze, zda tedy žalobcům vznikla konkrétní reálná škoda, musel soud vzít v úvahu porovnání situace, kdy by žalovaná splnila svoji povinnost a označila předmět zástavy, a situaci, kdy tak zjevně neučinila. Důsledkem nesplnění povinnosti zástavce, tedy žalované, označit předmět zástavy, bylo, že zástavní právo nevzniklo. Pokud by však vzniklo, tak žalobcům by nezbylo, než iniciovat prodej ve veřejné dražbě nedobrovolné (případně dožadovat se nařízení soudního prodeje zástavy, k čemuž však žalobci ani nepřistoupili). Podmínkou pro úspěšnost provedení nedobrovolné veřejné dražby by však bylo spojeno ono prokazování, že žalobci mají vůči Dlužníkovi vykonatelnou pohledávku. To splněno nebylo. V důsledku porušení povinnosti žalované pak navíc žalobci volili tu verzi, že odstoupili od zástavní smlouvy, a to už k 15. 4. 2024. Tedy prostor na realizaci zástavního práva jako takového před tím, než se žalobci sami vzdali (odstoupením od smlouvy) svých nároků a práv ze zástavní smlouvy, tu byl zhruba 14 dnů. V této době by realizace zástavního práva dle názoru soudu nebyla možná, protože by nebylo možné prakticky stihnout nezbytné úkony – uzavření smlouvy o provedení dražby mezi žalobci jako navrhovateli a dražebníky, dále splnit zákonné lhůty, např. podmínku oznámení veřejné dražby mj. zástavci a zástavnímu dlužníku (§ 40 odst. 1 zák. o veřejných dražbách) či zveřejní dražební vyhlášky (nejméně 15 dnů před konáním dražby, § 43 odst. 2 zmiňovaného zákona) atd.

27. Soud tedy nemohl přesvědčit straně žalující, že pouze a jedině v důsledku porušení povinnosti zástavce, tedy žalované, označit předmět zástavy, a tím nevzniklého zástavního práva jim jednoznačně vznikla škoda v podobě té, že se nemohli domoci prodeje zástavy a uspokojení pohledávky z výtěžku prodeje zástavy. K tomu, aby uspokojeni hypoteticky byli, chyběly další důležité předpoklady, jejichž splnění nijak nesouviselo se samotné ne-/splněním smluvní povinnosti zástavce (žalované) označit předmět zástavy.

28. Na základě těchto úvah soud nezbylo, než předmětnou žalobu zamítnout.

29. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

30. Ve věci úspěšné žalované bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšným žalobcům (kteří jsou jako manželé vůči žalované zavázáni společně a nerozdílně, jak plyne z ust. § 713 odst. 2 o. z. ) přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných (v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř.) náklady právního zastoupení 97 452 Kč. Náklady za právní zastoupení byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, a to ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále „advokátní tarif“, případně jen AT), včetně znění vyhl. č. 258/2024 Sb., podle jejíhož přechodného ustanovení (čl. II) přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1. 1. 2025) odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, tj. před 1. 1. 2025. Při tarifní hodnotě 1 000 000 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon učiněný jak do 31. 12. 2024, tak po 1. 1. 2025 částku 12 300 Kč (§ 7 bod 6 AT). Advokát v řízení učinil 6 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě z 3. 9. 2024, 2 x další písemné podání ve věci samé – ze 13. 2. a 24. 3. 2025, 2 x účast u jednání dne 13. 3. a 17. 4. 2025; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT). Vzhledem k přehledu provedených úkonů pak celková odměna dosáhla částky 73 800 Kč (6 x 12 300 Kč). Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – a to u 2 úkonů z doby před 1. 1. 2025 vždy po 300 Kč, a u 4 úkonů z doby od 1. 1. 2025 po 450 Kč – tj. celkem 2 400 Kč (2 x 300 + 4 x 450; § 13 odst. 4 AT).K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 2 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 6 půlhodinách, celkem 1 800 Kč (2 x 6 x 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 3 450 Kč za 2 jízdy z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 219 km vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 5,8 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km a při ceně benzinu 95 okt. za jeden litr 35,80 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb.). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 16 002 Kč [0,21 x (73 800 + 2 400)].

31. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci povinni náhradu nákladů řízení zaplatit přímo advokátovi žalované.

32. Lhůta k plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalobcům stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalobci ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdili) žádné relevantní důvody.