10 C 174/2023

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného hlášený k trvalému pobytu Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 276 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 17 276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 276 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 276 Kč od 5. 3. 2022 do 20. 8. 2024.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení 1 900 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 276 Kč od 5. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 7. 3. 2022 v , adresa, v blízkosti autobusové zastávky „Náměstí“ úmyslně napadl poškozeného , jméno FO, , nar. 27. 4. 1968, tak, že ho levou rukou sevřenou v pěst udeřil do oblasti levého spánku, poškozený následkem úderu upadl na zem, kde se udeřil hlavou o chodník, čímž mu bylo způsobenou zranění vyžadující si ošetření a léčebnou péči, kterou hradila žalobkyně (v podobě platby z veřejného zdravotního pojištění, vyplacené smluvním zdravotnickým zařízením poškozeného). Odpovědnost žalovaného dle žalobkyně vyplývá ze sdělení , právnická osoba, , adresa, (dále případně jen „MěÚ , adresa, “) č. j. , Anonymizováno, ze dne 2. 2. 2023, přičemž žalobkyně vůči žalovanému předmětný nárok na náhradu nákladů léčení uplatňuje dle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, a to zcela. Oponoval tvrzení žalobkyně tak, že tato jsou zavádějící a popisující běh událostí nesprávně. Žalovaný každopádně poškozeného , jméno FO, bezdůvodně nenapadl, jelikož incident započal poškozený , jméno FO, , který po výměně názorů za přítomnosti desetiletého syna žalovaného napadl žalovaného zezadu, v důsledku čehož žalovaný spadl do zavazadlového prostoru a vykloubil si rameno. Jednání žalovaného vůči řidiči , jméno FO, tudíž bylo čistě jednáním v sebeobraně a v úmyslu ochránit vlastní zdraví před další fyzickou agresí řidiče , jméno FO, . Dále je nepravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaný , jméno FO, udeřil do spánku levou rukou, když v ní žalovaný v daném momentu pociťoval silnou bolest z poranění, které mu napadnutím zezadu a následným pádem do zavazadlového prostoru v autobusu způsobil řidič , jméno FO, . Žalovaný se též domnívá, že , jméno FO, neuhodil do spánku. Vedle toho žalovaný namítal, že poškozený , jméno FO, si následně u , Anonymizováno, pojišťovny nárokoval úrazové pojistné, které mu bylo také vyplaceno, a uvedená pojišťovna následně částku 25 080 Kč vymáhala na žalovaném, který toto plnění na základě dohody o splátkovém kalendáři řádně uvedené pojišťovně zaplatil. Dále žalovaný připomněl, že uhradil pokutu ve výši 5 000 Kč, kterou mu za přestupek proti občanskému soužití uložil MěÚ , adresa, , a to přesto, že uvedený úřad měl povinnost obě strany předvolat k projednávání přestupku, toto projednávání se však vůbec nekonalo, nýbrž žalovaný od úřadu pouze obdržel onu pokutu. Evidentní záznam průběhu incidentu, který skončil nešťastným pádem řidiče , jméno FO, , musí být dle žalovaného zjevný z kamerových záznamů příslušné obce. Žalovaný také poukázal na svoji výpověď učiněnou před Policií (úřední záznam Policie ČR, Obvodního oddělení , adresa, ze dne 7. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného podotkla, že žalovaný byl pravomocným příkazem z 15. 6. 2022, který nabyl právní moci 8. 7. 2022, uznán vinným přestupkem proti občanskému soužití za skutek popsaný žalobkyní v žalobě (odst. 1 odůvodnění rozsudku). Uvedeným rozhodnutím pak je soud dle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vázán. Na základě protiprávního jednání žalovaného, za které byl uznán vinným, vůči pojištěnci žalobkyně , jméno FO, musel být , jméno FO, ošetřen ve zdravotnickém zařízení s náklady léčení hrazenými žalobkyní v předmětné částce 17 276 Kč. Žalovaný ostatně ve vyjádření sám uvedl, že poškozeného skutečně udeřil, to uvedl i ve výše zmíněném podání vysvětlení do úředního záznamu Policie ČR. Správní orgán v přestupkovém řízení neshledal, že jednání žalovaného by mělo být považováno za okolnost vylučující protiprávnost, tj. za nutnou obranu. Úder pěstí směrem do obličeje (i žalovaný připustil před policií úder , jméno FO, do brady) bylo za předmětného skutkového děje zjevně nepřiměřené. Žalovaný ostatně proti správnímu příkazu (rozhodnutí o tom, že žalovaný byl shledán vinným výše uvedeným přestupkem) nepodal odpor, jelikož si asi sám byl vědom, co způsobil svým jednáním, když navíc uhradil správní pokutu, jakož i nárok Generali pojišťovny. Aktuální změna stanoviska žalovaného pak v projednávaném případě je s podivem. Žalobkyni není známo, že by poškozený , jméno FO, byl podezřelý z jakéhokoliv přestupku vůči žalovanému.

4. Soud věc projednal dne 28. 1. 2025 při jednání, ke kterému předvolal oba účastníky řízení (§ 115 o. s. ř.). Žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno dle § 50 o. s. ř. dne 26. 11. 202, žalovanému dle § 49 o. s. ř. (tj. do vlastních rukou proti podpisu žalovaného na poštovní doručence; č. l. 39 spisu) dne 9. 2. 2024, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako bydliště žalovaného, kterou žalovaný zmínil jako doručovací adresu již v rámci podání vysvětlení před zahájením přestupkového řízení (viz níže citovaný úřední záznam Policie ČR, Obvodního oddělení , adresa, ze dne 7. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno, ). Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila (poté, kdy soud neshledal důvodnou její žádost o odročení jednání, argumentačně podpořenou tím, že jednání koliduje s jiným, avšak později nařízeným, jednáním ve věci OS , adresa, , přičemž odkazovaná věc byla i mladší časové řady – ročník 2024, a dále akutním onemocněním jedné z pracovnice žalobkyně pověřených jednáním před soudy). Žalovaný svou neúčast u jednání nikterak neomluvil. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (včetně písemných podání obou stran) a z listinných důkazů, spolu s videozáznamem popsaným níže.

5. Zásadním listinným důkazem v projednávané věci byl spis vedený Městským úřadem , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (č. l. 19 procesního spisu), z něhož soud zjistil následující. Příkazem o uložení pokuty za přestupek ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. , Anonymizováno, , č. j. , hodnota, byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, když se dopustil dne 7. 3. 2022 kolem 17:05 hodin v , adresa, v blízkosti autobusové zastávky s názvem „, adresa, , náměstí“ u zavazadlového prostoru autobusu reg. zn. , SPZ, jednání, kdy úmyslně udeřil levou rukou sevřenou v pěst řidiče autobusu , jméno FO, , roč. 1968, do oblasti pravého spánku, poškozený následkem úderu padl na zem a udeřil se hlavou o chodník. Uvedeným jednáním žalovaný způsobil řidiči , jméno FO, zranění – otřes mozku a tržnou ránu v délce cca 5 cm v týlní oblasti, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za uvedený přestupek byl žalovanému uložen správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci 8. 7. 2022, když předtím bylo žalovanému zasláno na adresu , adresa, , kterou žalovaný uvedl při podání vysvětlení zaznamenaného v úředním záznamu Policie ČR, OO , adresa, pod č. j. , Anonymizováno, jako adresu svého současného pobytu a adresu pro doručování.Dále z přestupkového spisu soud zjistil, že v rámci podaného vysvětlení žalovaný do úředního záznamu popsaného shora vylíčil mj. to, že po vystoupení z autobusu se (na základě svého rozčílení, že v autobuse dle něj došlo k náhlému přeskočení údajů na informační tabuli, tudíž on se se svým desetiletým synem při neznalosti místa, kam cestoval, ocitl jinde, než potřeboval vystoupit) obrátil na řidiče , jméno FO, , že si na něj bude stěžovat, pravděpodobně mu k tomu řekl i to, že řidič je vůl. Připustil nějaký další slovní konflikt mezi oběma aktéry. V době, kdy si následně chtěl vyndat věci ze zavazadlového prostoru a sklonil se k němu, tak do něj řidič ze strany strčil, a on upadl do tohoto zavazadlového prostoru. Přitom mu „vyskočilo“ levé rameno z kloubu, následně vstal a udeřil řidiče pěstí do brady. Řidič v důsledku toho zavrávoral a po asi dvou krocích učiněných dozadu zakopl o obrubník chodníku a upadl, což žalovaný přímo neviděl, zaregistroval muže až na zemi, viděl, že krvácí z brady, hned přiskočil a s dalším mužem začali řidiče ošetřovat a další osoba zavolala lékařskou pomoc.Z podání vysvětlení osob sledujících nějakým způsobem incident, jakož i z dalších podkladů a důkazů správní orgán ve svém rozhodnutí, jeho odůvodnění, vylíčil, že je nesporné, že žalovaný zasáhl řidiče , jméno FO, úderem do oblasti pravého spánku (což bylo podloženo i objektivní lékařskou zprávou, ohledáním v místě přestupku – zjištěny stopy krve). Správní orgán považoval za neadekvátní obhajobu žalovaného, že incident vyprovokoval řidič, který žalovaného zezadu napadl, a žalovaný se útoku pouze bránil. Uzavřel totiž z výpovědi osob , Anonymizováno, , že sice došlo k fyzickému kontaktu řidiče , jméno FO, vůči žalovanému (v podobě sáhnutí, příp. lehkého strčení do ramene), v důsledku čehož žalovaný částečně, a to kolenem, upadl na zem, ale nebylo zjištěno, že by řidič , jméno FO, v dalším ataku pokračoval. Z výpovědí uvedených osob i z kamerového záznamu (pozn. soudu – který k důkazu zhlédl i soud) je zřetelné, že žalovaný po upadnutí na koleno ihned zareagoval prudkým a nepřiměřeným výpadem proti řidiči , jméno FO, . Reakci žalovaného tak nelze považovat za jednání v nutné obraně, kterou by měl odvracet hrozící či trvající útok, jeho reakce na fyzický kontakt ze strany řidiče , jméno FO, byla velmi nepřiměřená. Řidič , jméno FO, utrpěl zranění, které se vyžádalo lékařskou péči spojenou s jednodenní hospitalizací a následnou pracovní neschopností trvající 25 dní.Konečně soud z uvedeného spisu zjistil, že , jméno FO, byl k datu 8. 6. 2022 pokutován Městkám řadem , adresa, toliko blokovou pokutou a v částce jen 200 Kč za to, že ve výše uvedeném dni na popsané autobusové zastávce u zavazadlového prostoru autobusu úmyslně strčil do ramene žalovaného. Šlo o přestupek dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zák. č. 251/2016 Sb.

6. Rozpisem plateb k náhradě za léčení, vyhotoveným žalobkyní k datu 29. 6. 2022 ohledně náhrady č. , hodnota, (k záležitosti násilného úrazu ze dne 7. 3. 2022) soud zjistil, že ohledně , jméno FO, činilo vyúčtování zdravotní péče za jeho léčení úrazu výše popsaného celkem 17 276 Kč (před zaokrouhlením na celé Kč 17 275,66 Kč). V detailech šlo mimo dalších i o částku 4 608,95 Kč (k činnosti zdravotnické záchranné služby – před nemocniční neodkladná péče, sledování, jízda vozidly ZZS), 5 712,30 Kč (lékařské vyšetření, přeprava lékaře ZZS), 490,49 Kč (úkony , právnická osoba, . – zjevně již , podezřelý výraz, , a to konkrétně v materiálu blíže popsaném), 2 029,99 Kč za úkony včetně komplexního vyšetření chirurgem, péče spojená s převzetím pacienta atd, dále např. 1 302 Kč za CT vyšetření s větším počtem skenů atd. Z rozpisu je též patrné, že z předmětné částky činila částka 8 136,23 Kč za výkony, materiál, léčiva ambulantní péče (včetně záchranného systému), zatímco 4 016,26 Kč za péči hospitalizační, a konečně 5 123,17 byly náklady dopravy.

7. Zprávou MěÚ , adresa, vůči žalobkyni ze dne 2. 2. 2023 (č. l. 16) žalobkyně doložila, že uvedený úřad ji informoval k žádosti z 31. 1. 2023 ohledně sdělení výsledku správního řízení o protiprávním jednání žalovaného ze dne 7. 3. 2022. MěÚ , adresa, žalobkyni ve stručnosti sdělil údaje o výše uvedeném uloženém správním trestu pokuty za přestupek proti občanskému soužití žalovanému, stručně popsal skutkové okolnosti. Také žalobkyni informoval, že správní příkaz nabyl právní moci 8. 7. 2022.

8. Výzvou z 3. 2. 2023 a doručenkou (č. l. 10, 11 spisu) žalobkyně prokázala, že uvedeného dne vyhotovila vůči žalovanému výzvu k zaplacení předmětné částky 17 276 Kč nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy na blíže specifikovaný účet. Vylíčila, že v příčinné souvislosti s poškozením zdraví jejího pojištěnce , jméno FO, při úrazovém ději – fyzickém napadení 7. 3. 2022, které vyšetřoval MěÚ , adresa, , žalobkyně uhradila náklady na hrazené služby poskytnuté zraněnému ve výši uvedené částky. Jelikož byla prokázána odpovědnost žalovaného za poškození zdraví uvedeného pojištěnce, požadovala žalobkyně zaplacení předmětné částky na žalovaném. Šlo zároveň o výzvu před případným podáním žaloby za situace, že žalovaný uvedenou částku neuhradí ani na výzvu nebude reagovat. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu uvedenou též v záhlaví výzvy – , adresa, město, a to podle údajů , právnická osoba, . na doručence dne 3. 2. 2023, přičemž pošta nezaznamenala, že by adresát byl na uvedené adrese neznámý, nýbrž na doručence vyznačila, že adresát nebyl zastižen, avšak bylo mu možné zanechat, a též mu byla zanechána, výzvu k vyzvednutí zásilky dne 7. 2. 2023. Po uplynutí lhůty 10 dnů k vyzvednutí zásilky byla tato vrácena odesílatelce.

9. Žalovaný předložil doklady o zaplacení pokuty uloženému ve správním řízení ze strany MěÚ , adresa, , jakož i oznámení , právnická osoba, . o tom, že byla plně uhrazená pohledávka 25 080 Kč. Uvedené důkazy však nepřinášejí žádná zjištění pro tvrzení rozhodná v dané věci, proto se jimi soud blíže nezabýval.

10. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu následující právní úpravu.

11. Podle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (s platností a účinností ke dni vzniku škody poškozenému , jméno FO, a ke dni protiprávního jednání žalovaného, tj. k 7. 3. 2022) – dále případně jen „Zákon o VZP“ – platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

12. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním z něj provedeným, jakož i se zřetelem k citované právní úpravě pak soud učinil následující závěry v rovině skutkové a právní.

14. Žalovaný byl pravomocným rozhodnutím příslušného správního orgánu (viz podrobná zjištění v odst. 5) shledán vinným pro přestupek dle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, jehož skutkovou podstatou bylo úmyslné ublížení na zdraví pojištěnci žalobkyně , jméno FO, . Soud připomíná, že podle § 7 odst. 1 písm. b) Zákona o VZP se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na zdraví. Jak připomněla žalobkyně a soud odcitoval v odst. 12 odůvodnění tohoto rozsudku, je soud dle § 135 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutím správního orgánu o spáchání přestupku vázán, jakož i tím, že přestupek spáchal žalovaný. V tomto směru jde nepochybně o zaviněné protiprávní jednání žalovaného jako třetí osoby vůči pojištěnci žalobkyně. Tudíž dle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku uvedeného zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobkyně , jméno FO, . Výše celkových nákladů na hrazené služby je doložena a soudem zjištěna v částce požadované žalobkyní na 17 276 Kč důkazem podrobně uvedeným v odst. 6 odůvodnění.

15. Ze všech zjištění učiněných z přestupkového spisu soud nedospěl k závěru o takové míře spoluzavinění poškozeného řidiče , jméno FO, , aby toto spoluzavinění mohlo vést ke snížení plné odpovědnosti žalovaného za poškození zdraví vzniklé řidiči, a tudíž ani ke snížení regresní povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dle § 55 Zákona náklady spojené s léčením poškozeného. K tomu, aby takové spoluzavinění mohlo být považováno za významné, by musel žalovaný prokázat své tvrzení o tom, že jeho jednání spočívající v úderu řidiče do hlavové části těla, v důsledku kterého řidič upadl na obrubník, a vznikla mu výše popsaná zranění, skutečně byla alespoň do určité míry významnou sebeobranou (nutná obrana dle § 2905 o. z.). Jak bylo zjištěno z rozhodnutí v přestupkovém řízení a z důkazů v něm shromážděných, včetně videozáznamu, pak žalovaný v době úderu poškozeného neodvracel bezprostředně hrozící, natož trvající protiprávní útok poškozeného , jméno FO, , navíc šlo o jednání z hlediska závažnosti neporovnatelně vážnější, než bylo jednání řidiče , jméno FO, . Zjištění o nutné obraně, ani o zásadním podílu poškozeného na vzniku škody na zdraví pro soud neplyne z přestupkového spisu, a to ani při zohlednění udělení pokuty v blokové formě postiženému řidiči v částce 200 Kč za strčení do žalovaného. Intenzita fyzického kontaktu a jeho následků, podniknutá ze strany řidiče, je zcela nesouměřitelná s počínáním žalovaného tak, jak byla popsána osobami sledujícími incident (a jak vyplynulo z kamerového záznamu, k tomu viz odst. 5 odůvodnění), přičemž na základě jejich sdělení byl ostatně žalovaný shledán vinný přestupkem. Jestliže se žalovaný nedostavil k soudnímu jednání bez důvodné omluvy, byť řádně předvolán (k tomu viz blíže odst. 4 odůvodnění rozsudku), nemohl mu soud poskytnout potřebná poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o absenci důkazů ke spornému tvrzení žalovaného o jeho jednání v „čisté sebeobraně“. Zmíněné poučení i upozornění na možnost nebezpečí neúspěchu ve věci se totiž poskytuje zásadně při konaném jednání, avšak žalovaný se možnosti účastnit se jednání bez opodstatněné a včasné omluvy sám zbavil nedostavením se k jednání.

16. Dále soud dodává k argumentaci žalovaného o tom, že nahradil , Anonymizováno, pojišťovně pojistné plnění, které tato pojišťovna poškozenému , jméno FO, zaplatila z úrazového pojištění, že tato argumentace je pro nárok uplatněný v tomto řízení nepodstatná. Jde o zcela jiný pojistný vztah, než je pojistný vztah z veřejného zdravotního pojištění. Pokud žalovaný uvedené pojišťovně náhradu za vyplacené pojistné vůči poškozenému také vyplatil v částce 25 080 Kč, pak se navíc jeví, že provedení této náhrady uznal své zavinění na poškození zdraví pojištěného , jméno FO, .

17. Na základě závěrů obsažených v odstavcích 10 až 16 odůvodnění tohoto rozsudku tedy soud shledal nárok žalobkyně zcela důvodným.

18. K požadavku žalobkyně na úrok z prodlení z žalované částky 17 276 Kč již od 5. 3. 2022 soud uvádí následující.

19. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení, ani v pozdějších doplněních, neuvedla bližší skutková tvrzení o tom, z jakého důvodu požaduje po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z vynaložených nákladů léčení (z částky 17 276 Kč) již od 5. 3. 2022, tedy neuvedla, že by se žalovaný měl do prodlení s takovou náhradou dostat již uvedeného data. Přitom požadavek žalobkyně na počátek úročení jistiny nároku úrokem z prodlení je nelogicky dřívějšího data, než je datum způsobení samotné škody.

20. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Nárok žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů léčení dle § 55 Zákona o VZP není co do splatnosti (vzniku povinnosti k náhradě těchto nákladů) upraven v citovaném zákoně, splatnost není upravena ani v rámci zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem k uvedenému pak ve smyslu obecné právní úpravy – výše cit. § 1958 o. z. je pro splatnost nároku rozhodující výzva žalobkyně k plnění. Tato byla sice žalobkyní vyhotovena ke dni 3. 2. 2023 a odeslána žalovanému, z obsahu spisu ani z tvrzení a důkazů žalobkyně se však nepodává, že skutečně došlo k doručení této výzvy do dispoziční sféry žalovaného, jelikož nebylo v řízení postaveno najisto, že adresu, na níž byla výzva zaslána (, adresa, ), je možné pro uvedené období února 2023 považovat za doručovací adresu žalovanému. K doručení požadavku žalobkyně na zaplacení předmětné částky tak vůči žalovanému prokazatelně došlo v souvislosti s doručením předmětné žaloby k datu 5. 8. 2024 do vlastních rukou žalovaného oproti podpisu na adrese bydliště žalovaného, zmíněné v záhlaví tohoto rozsudku. Uplynutím lhůty 15 dnů, kterou jinak žalobkyně stanovila ve své výzvě, tedy uplynutím dne 20. 8. 2024 se požadavek žalobkyně stal splatným, a jestliže žalovaný ani následně ničeho žalobkyni neuhradil, je ve smyslu § 1968 o. z. od 21. 8. 2024 v prodlení, tudíž úrok z prodlení z jistiny nároku byl žalobkyni přisouzen až od 21. 8. 2024. Výše úroku z prodlení odpovídá shora cit. právní úpravě (§ 1970 o. z., nař. vlády č. 351/2013 Sb.), jakož i tomu, že žalobkyně úrok požadovala výslovně ve výši 11,75 % ročně, tudíž jí soud v souladu v § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl na roční sazbě úroku z prodlení přisoudit více, konkrétně úrok až 12,75 % ročně, který v této výši odpovídal právní úpravě úroku z prodlení k datu 21. 8. 2024, k němuž soud určil počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku požadavku žalobkyně na úrok z prodlení musel soud žalobu (výrokem II. tohoto rozsudku) zamítnout. Soud k tomu připomíná, že žalobkyně navíc nelogicky požadovala úrok z prodlení již od 5. 3. 2022, tj. 2 dny před vznikem škody na zdraví poškozenému.

22. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

23. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v potaz prioritní zákonnou zásadu, tj. pravidlo úspěchu ve věci. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle odst. 2 téhož ustanovení jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně na náhradu nákladů řízení zcela nebo z části žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odst. 1 nezaslal.

24. Ve věci byla ve zcela převažující míře (s výjimkou části toliko příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení) úspěšná žalobkyně, které tak bez dalších okolností dle § 142 odst. 3 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému. Žalovaný však mířil na využití § 142a odst. 1 o. s. ř. (o nepřiznání takového práva žalobkyni při absenci zaslání předžalobní výzvy nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení žalovanému), když uvedl, že žalobkyně se jej v průběhu dvou let ani nepokusila kontaktovat, neobdržel od ní žádnou výzvu na řešení předmětné věci, nýbrž žalobkyně rovnou přistoupila k podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobkyně názoru žalovaného však oponovala tvrzením, že se jej pokusila několikrát kontaktovat na jí známé adrese v ČR – dne 3. 2. 2023 (pozn. soudu – více než dva měsíce před podáním žaloby) mu zaslala výzvu k zaplacení předmětné částky na adresu , adresa, (zásilka zde nebyla žalovanému výslovně doručena – předána, neboť si ji nevyzvedl do 10 dnů ode dne připravení k vyzvednutí – viz odst. 8 odůvodnění). Na shodnou adresu zaslala žalobkyně žalovanému ještě obyčejnou zásilkou shodnou výzvu ze 14. 3. 2023; přičemž uvedená adresa byla pro žalobkyni známa z jejího interního systému jako doručovací adresa žalovaného. Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval, a do doby podání procesního stanoviska žalobkyně ze dne 2. 12. 2024 (tj. necelé 4 měsíce poté, kdy žalovaný podal ve věci své stanovisko) se žalovaný nepokusil žalobkyni kontaktovat s nabídkou smírného řešení sporu, kterému se žalobkyně ovšem nebránila zejm. v podobě sjednání splátkového kalendáře na úhradu předmětné částky.

25. Soud v daném řízení žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal, a to zejm. z důvodu, že žalovaný ani v průběhu řízení nebyl ochoten, resp. neučinil žádné kroky, k zaplacení alespoň části nároku (který soud celkově vyhodnotil jako důvodný), ať již provedením alespoň částečné náhrady či konkrétním vyvoláním jednání s žalobkyní za účelem smírného řešení věci např v podobě sjednání splátek, když k takovému řešení byla žalobkyně nakloněna. V uvedených okolnostech lze dle názoru soudu spatřovat důvody hodné zvláštního zřetele, za kterých může soud výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění před žalobou nezaslal (§ 142a odst. 2 o. s. ř.). Zmíněné nezaslání předžalobní výzvy soud ztotožňuje se situací, kdy se žalobkyně pokusila žalovaného kontaktovat na adrese , adresa, , jak soud výše ověřil z provedeného důkazu (odst. 8 odůvodnění rozsudku) tvrzení žalobkyně. Z vylíčení žalobkyně totiž nevyplývá, na základě jakých (a zda opodstatněných, mj. ve vztahu k době vyhotovení a odeslání předžalobní výzvy) mohla mít zato, že uvedená adresa je skutečně doručovací adresou žalovaného, resp. proč tato adresa byla ze strany žalobkyně (a zda oprávněně) považována za poslední jí známou.

26. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak soudním poplatkem 1 000 Kč, a jednak paušální náhradou za 3 úkony po 300 Kč (písemná předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a písemné podání ze dne 2. 12. 2024 ve věci samé; § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.).

27. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.