10 C 179/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená zmocněnkyní údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Výživné stanovené žalovanému naposledy rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2017 č. j. 0 P 196/2015-24 na částku 3 500 Kč měsíčně se zvyšuje od 1. října 2022 na částku 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit dluh na zvýšeném výživném za dobu od

1. října 2022 do 31. března 2023 ve výši celkem 9 000 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

1. Předmětem řízení bylo zvýšení výživného, hrazeného žalovaným jako otcem ve prospěch žalobkyně, a to o 1 500 Kč, neboť naposledy bylo o výši výživného rozhodnuto v roce 2017 na částku 3 500 Kč měsíčně a žalobkyně požadovala od 1. října 2022 navýšení na 5 000 Kč. Uvedla, že se změnily její poměry, studuje 1. ročník [anonymizováno] univerzity v [obec], má vyšší výdaje na náklady dopravy při denním dojíždění do [obec] a studium jako takové, také poukazovala na to, že se navýšily ceny veškerého zboží atd.

2. Žalovaný se pozastavil nad tím, že jej žalobkyně nekontaktovala před podáním žaloby; pokud by tak učinila, mohlo by být mezi účastníky o požadavku žalobkyně jednáno mimosoudně a vše vyřešeno. Nejprve ve stanovisku z prvního vyjádření připouštěl, že se poměry žalobkyně změnily a byl by ochoten jednat s ní o zvýšení výživného, ovšem zejména osobně a mimosoudně. Pokud na toto žalobkyně nepřistoupila, pak změnil své stanovisko a požadoval, aby žaloba byla zamítnuta, neboť požadavek žalobkyně považuje za rozporný s dobrými mravy, zároveň měl za to, že jeho poměry neodpovídají tomu, aby výživné bylo jakkoli zvýšeno. Rozpor s dobrými mravy v požadavku žalobkyně na zvýšení výživného spatřoval v tom, že žalobkyně s ním nekomunikuje, neinformuje ho o svých studijních aktivitách, ani žádných jiných záležitostech z osobního života, nereflektovala na nabídky žalovaného z minulosti o setkání či o společné aktivity, a také v současné době vedení sporu odmítla o tomto jednat 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud níže uvedené skutkové okolnosti.

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19. 2. 2016, č. j. 3 C 193/2015-11, který nabyl právní moci 19. 2. 2016, bylo prokázáno, že manželství rodičů žalobkyně, uzavřené dne 20. 7. 2001, bylo rozvedeno. Podle obsahu odůvodnění rozsudku rodiče žalobkyně nevedli společnou domácnost již 6 let (tj. od roku 2010), nicméně se do konce roku 2014 alespoň setkávali o víkendech, teprve poté jejich kontakty zcela ustaly, v době rozhodování soudu o rozvodu pak bylo zjištěno, že dcera (v tomto řízení žalobkyně) se s žalovaným v posledních měsících odmítá stýkat. Každý z rodičů žalobkyně spatřoval příčiny rozpadu jejich vztahu v jiných okolnostech – matka žalobkyně v požívání alkoholu manželem, žalovaný naopak v neochotě matky žalobkyně s ním komunikovat. Rozvodový soud pak příčinu rozpadu manželství spatřoval právě v rozdílných názorech manželů na množství požívání alkoholu žalovaným a na to, jak mají být řešeny vzájemné problémy.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 17. října 2017, č. j. 0 P 196/2015-24 soud zjistil, že poslední úprava vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni byla stanovena soudem schválenou dohodou rodičů žalobkyně na částku 3 500 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2017. Podle odůvodnění citovaného rozhodnutí šlo o změnu výživného po uplynutí cca 2 let. Bylo vycházeno z toho, že výživné 3 500 Kč měsíčně korespondovalo tehdejšímu měsíčnímu příjmu žalovaného 17 290 Kč, žádný z rodičů žalobkyně již neměl další vyživovací povinnost. Podle obsahu odůvodnění se nejeví, že potřeby žalobkyně ani žalovaného v době vydání citovaného rozsudku byly ve finanční sféře něčím mimořádným navyšovány. Dále se nejeví, že by žalovaný v uvedené době v domácnosti bydlel s další osobou, která by se podílela na nákladech vedení domácnosti.

6. Z výpisu údajů v informačním systému základních registrů má soud za zjištěné, že žalobkyně je jediným dítětem žalovaného.

7. Potvrzením vystaveným dne 21. 10. 2022 [anonymizováno] univerzitou v [obec], Fakultou přírodovědně – humanitní a pedagogickou prokázala žalobkyně, že je v akademickém roce 2022 2023 řádnou posluchačkou prezenčního studia programu, u něhož nebyla zaznačena volba mezi možnostmi„ magisterský, bakalářský, doktorský“. Studijním oborem žalobkyně je anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání.

8. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného – [právnická osoba], [IČO] – soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil v období od května 2022 do října 2022 částku ve výši 28 308,50 Kč, v době listopadu a prosinci 2022 částku 28 079 Kč, v lednu a únoru 2023 částku 26 990 Kč.

9. SMS zprávami z období od 21. 11. 2014 do 10. 12. 2015 žalovaný doložil, že informoval přímo žalobkyni, že u nich byl s penězi, avšak nezastihl je doma, také žalobkyni volal. Žalobkyně na to reagovala stručně tak, že se zastaví. Dne 11. a 16. 12. 2014 se žalovaný dotazoval žalobkyně (v druhém případě opakovaně), co by si přála k Vánocům, zmiňoval, že mu neodepsala, nabízel, že by se mohla u něj zastavit při cestě ze školy a že společně něco vymyslí, nabízel, že případně žalobkyni někde vyzvedne. V květnu 2015 vyjadřoval vůči žalobkyni lítost, že jí„ táta“ nestojí ani za to, aby mu odepsala, vyzýval ji, aby nevěřila své matce, pokud by o něm říkala, že o žalobkyni nemá zájem, uváděl, že žalobkyně je jeho„ srdíčko“ a chce ji vídat. V červnu a v červenci 2015 v rozmezí několika dnů žalobkyni nabízel, zda si k němu nechce přijít něco opéct, dotazoval se na vysvědčení, nabízel jí, že se může třeba i s kamarádkami přijít vykoupat do bazénu na zahradě, zároveň jí sděloval, že„ z ní nebude tahat žádné rozumy“; v rámci této komunikace také v jedné zprávě konstatoval, že„ slušnost je alespoň odpovědět“. V den svátku žalobkyně 18. 8. 2015 jí popřál vše nejlepší, 21. 8. 2015 se jí dotazoval, zda jí došel kredit a zda s ním nechce jet další den do [obec] na dopoledne. Podle záznamů SMS teprve na tuto zprávu (a od 19. 6. 2015 poprvé) žalobkyně reagovala stručně„ Jo došel. Nepojedu.“. Následně žalovaný ještě 21., 28. 8. 2015 se dotazoval, zda žalobkyně nemá zájem jet někam na kole a někdy příště, reagovala„ Nechci“. Dne 5. 9. 2015 jí nabízel návštěvu pouti na [obec], což žalobkyně odmítla s tím, že si jede koupit do [obec] sešity do školy, žalovaný se pozastavoval nad tím, zda toto„ vymyslela sama“. V rozmezí od 9. 10. 2015 do 26. 10. 2015 se jí ve 3 SMS zprávách dotazoval na to, co chce k narozeninám a přál jí k nim. Dne 3. 12. 2015 se jí dotazoval„ Co Vánoce?“ a sděloval, že s ní chce mluvit, požadoval, aby mu napsal, do kdy se ten den nebo další učí, že by ji vyzvedl. Žalobkyně reagovala stručně„ Sem nemocná“. Dále ji nabízel popovídání či návštěvu Planea dne 10. 12. 2015, žalobkyně reagovala„ Nechci“.

10. Podle SMS komunikace účastníků, resp. též matky žalobkyně a žalovaného, matka žalobkyně 14. 9. 2021 oznámila žalovanému, že žalobkyně nastupuje na Vysokou školu do [obec], že maturitu zvládla na 1. K tomu se žalovaný podivoval nad opět novým číslem telefonu a vyjádřil názor, že mu to žalobkyně sama mohla dát vědět, že by o ní rád věděl více, a to nejenom co se týče školy, vzkázal, nechť ji matka alespoň pozdravuje. Následně pak vedli komunikaci již účastníci, zjevně p podání žaloby, žalovaný vyjadřoval pozastavení nad tím, proč přes jeho opakované návrhy na setkání i na to, aby se žalobkyně ozvala, pokud bude něco potřebovat, mu před podáním žaloby nedala vědět o požadavku na zvýšení výživného. Dále se pozastavoval nad tím, zda žalobkyně považuje za normální soudit se se svým otcem pro nic za nic. V další komunikaci uznával, že výživné dosud hrazené sice není dostatečné, avšak má za to, že vše je o komunikaci mezi nimi dvěma a není zvědavý na to, aby ho žalobkyně tahala po soudech. Vyzýval ji, aby se začala chovat jako dospělá. Žalobkyně reagovala tak, že vyjádřila názor, že soudní stanovení výživného je standardní postup, nepovažuje to za„ tahání po soudech“, poukazovala na uznání žalovaného, že částka 3 500 Kč je nedostatečná. Pro alternativu, že by se mezi sebou domluvili na stejné částce, která bude určena soudem, nespatřovala rozdílu v určení výživného„ oficiální cestou“. Konverzaci žalovaného měla za„ útoky“ na její osobu. Následně pak již žalovaný konstatoval, že má postoj žalobkyně za směřující k tomu, že se u ní hodlá komunikovat výhradně přes soudy, což dle něj standardní není. Vyjádřil názor, že se k žalobkyni vždy choval slušně, což se„ o nich všech“ říci nedá, proto konstatoval, že je na místě věnovat peníze právníkům, nikoliv na studia. V pozdější době – únor, březen 2023 účastníci komunikovali na téma výše uhrazeného výživného 2 000 Kč v únoru, žalobkyně se dotazovala na důvod, resp. dobu, kdy bude doplaceno. Žalovaný vysvětloval, že díky žalobkyni měl v únoru právní výdaje, v březnu pak dluh doplatil.

11. Žalovaný předložil listinu s textem„ čestného prohlášení“, který měla podepsat jeho matka [jméno] [celé jméno žalobkyně] ([datum narození]), a v němž bylo uvedeno, že je jí známo, že žalobkyně jako její vnučka žalovaného žaluje o vyšší výživné. Dále bylo uvedeno, že může potvrdit, že žalovaný se s žalobkyní neviděl od podání návrhu na rozvod ze strany matky žalobkyně. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] se na žalobkyni často žalovaného ptá, z toho ví, že žalovanému je líto, že se s ním žalobkyně nevídá ani nevyvíjí snahu, aby se setkali. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] by vnučku ráda viděla, neviděla ji už 8-10 let.

12. Žalobkyně vypověděla, že střední školu studovala v [obec], šlo o obor veřejnosprávní činnost, studovala řádně 4 roky, maturitu složila v řádném termínu v květnu či červnu 2021. Poté do nástupu na nyní studovaný obor, kde je v prvním ročníku, studovala stejnou vysokou školu, ale jiný obor – mezinárodní obchod, což ji nebavilo. V současné době má dobré studijní výsledky, studium ji baví, má splněné všechny předměty kromě jednoho. V roce 2021 při prvním nástupu na VŠ nežádala žalovaného o vyšší výživné, protože to podle ní nebylo potřeba. Nyní ale vzhledem k tomu, že začaly stoupat ceny všeho, už potřebuje vyšší výživné. Ohledně jejího vztahu k otci uvedla, že je to důsledek vývoje už od dětství, kdy se o ni dle ní nezajímal. Konkrétně, když ještě bydleli jako rodina, pak se nezajímal o to, jaké má žalobkyně zájmy, jak se jí vede ve škole, o vysvědčení. Jen si stěžoval, pokud bylo něco třeba platit, že jde hlavně o peníze. Po tom, co rodiče přestali bydlet spolu (žalobkyně byla v 1. třídě), s matkou jezdily za žalovaným na víkend, bylo to asi proto, že si matka myslela, že je to dobré pro jejich vztah a vztah žalobkyně k otci a naopak. Nezájem žalovaného o ni však byl stejný. Ohledně v řízení k důkazu čtených SMS zpráv (Vánoce 2014, v tom roce, kdy už se rodiče definitivně rozešli) žalobkyně vypověděla, že sice neodpověděla na dotaz ohledně dárku k Vánocům, ale za otcem jela, pak jí ale bylo vyčítáno, že tam nebyla. Je pravda, že žalovanému předem nedala vědět, že přijede. Žalovaného nezastihla. Na další čtené SMS zprávy z let 2014, 2015 popsala, že nereagovala nebo nepřijala nabídku otce na společné aktivity, v důsledku toho, že když spolu rodiče ještě fungovali, tak se o toto otec vůbec nestaral, nebyla zvyklá, že by se o ni zajímal. Přes nejméně v období let 2014 a 2015 z SMS zpráv (odst. 9 odůvodnění rozsudku) zjištěný zájem žalovaného jak o žalobkyni, tak i o společné aktivity, má žalobkyně za to, že z její strany bude celoživotně zachováván nyní udržovaný postoj – popisovaný jako vzniklý z výchovy před tím, kdy pociťovala ze strany žalovaného nezájem. Pokud jde o snahu žalovaného o kontakt s žalobkyní v době od ledna 2016, pak žalobkyně uvedla, že byla tehdy asi v 9. třídě, chodila do tanečních, dělala přijímací zkoušky. V té době si nevybavuje nějakou snahu žalovaného o kontakt s ní. Na druhé straně ona sama ho určitě neinformovala o ničem, nijak se na něj neobracela. Pokud byla tázána na to, zda nějakou takovou aktivitu vyvíjela matka, pak se domnívala, že nikoli; v té době do vztahu s žalovaným nijak nezasahovala, nechávala to na nich. V srpnu 2019 se s žalovaným potkali před Billou, je pravda, že jí žalovaný nabízel zaplatit autoškolu a navrhoval, že se setkají osobně; s tímto vším souhlasila, ale na domluvený termín setkání byla nemocná. Žalovaný v telefonátu ani nepočkal na to, jestli žalobkyně navrhne jiný termín, a hned na ni začal křičet, že je prolhaná lhářka, urážel ji, toto jí ublížilo. Zejména toto by se muselo změnit z jeho strany, pokud by se účastníci měli do budoucna stýkat nebo spolu komunikovat. Po této události ze srpna 2019 se spolu osobně neviděli, komunikace nastala jen jednou SMS zprávou ze strany žalovaného, kdy opět projevil zájem, aby se setkali. Žalobkyně se po zážitku ze srpna toho bála. Je pravda, že žalobkyně na tuto SMS zprávu neodpověděla a nedala najevo, že se obává setkání s ním. Žalobkyně připustila, že neinformuje žalovaného o svých studijních výsledcích ani nyní. Vychází to z názoru žalobkyně, že žalovaný se o její školní výsledky nezajímal v době, kdy spolu s matkou žalobkyně společně bydleli. Proč – pokud nepřijala nabídku na společné aktivity s otcem nabízené v čtených SMS zprávách – nepřišla se svojí nabídkou, co by chtěla podniknout, žalobkyně ve výslechu vysvětlovala, že nechtěla se tomuto věnovat, neboť mezi účastníky dle ní nebyl vztah. Jako společnou aktivitu s žalovaným si vybaví třeba jízdu na kole, byla to výjimečná aktivita. Důvodem k tomu, proč nenavštěvuje ani matku žalovaného (svou babičku), nejprve uvedla, že nemá na ni telefon, dále argumentovala tak, že jí ostatně babička mohla zavolat sama. Ví sice, ve které bytovce babička bydlí, ale ne přesně. Také žalobkyně vyjádřila názor, že z babiččiny strany o žalobkyni příliš zájem nebyl ještě před tím, než šli rodiče od sebe, byla vždy taková chladnější. Aby změnila svůj přístup alespoň v tom, že by žalovaného informovala o studijních výsledcích (je-li studium de facto zásadní podmínkou pro trvání vyživovací povinnosti žalovaného), muselo by dle žalobkyně nastat to, že by účastníci spolu promluvili a hovor by musel být bez urážek ze strany žalovaného. K tématu urážek žalobkyně – kromě telefonátu 17. 8. 2019 – jako příklad uvedla toliko případy ještě za společného soužití rodičů, v němž byly urážky a různý křik; nevybavuje si, jestli to směřovalo na ji, jen to, že žalovaný dle ní křičel a urážel. Reálnou a proveditelnou možnost si s žalovaným pohovořit vidí třeba v případu, že by si domluvili setkání někde v kavárně, a muselo by to být z jeho strany v klidu. Důvodem, proč žalovanému takovou možnost nenabídla před zahájením sporu nebo v jeho průběhu po počátečních reakcích žalovaného, je stanovisko žalobkyně, že chce mít výživné oficiálně potvrzené soudem.

13. Žalovaný vypověděl, že jeho snaha o komunikaci s žalobkyní je zmapována doloženými SMS zprávami. Nad rámec nich se sám také vlastně nesnažil, nechtěl být neustále ponižován opakovaným odmítáním. V telefonátu po setkání 17. 8. 2019 podle něj řekl žalobkyni spíše„ proč mi pořád lže“, ptal se jí, proč když ji někam pozve, pořád uvádí, že je nemocná. Po konci roku 2015 se tedy už omezil jen na každoroční přání k narozeninám a Vánocům. O soudní úpravu styku s žalovanou se od rozchodu s matkou žalobkyně nijak nesnažil. Ale mluvil s pracovnicí městského úřadu, v době kdy žalobkyně ještě jako nezletilá byla městem zastupována, zda na žalobkyni může počkat třeba před základní školou, sociální pracovnice mu to nedoporučovala, podle ní by si to mohl někdo špatně vyložit. Od poslední úpravy výživného nad rámec něj ničím žalobkyni nepřispěl, jen jí nabídl úhradu autoškoly. Na druhé straně od ní nebyl pozván ani do tanečních, sama jej o nic nad rámec výživného nežádala. Sám vysvětloval, že je možné, že její sestra – žalovaného nevlastní dcera – dostávala více dárků, ale bylo to i z toho důvodu, že tehdy s matkou žalobkyně žili jako rodina. Podle žalovaného – pokud by matka žalobkyně žalobkyni od něj neizolovala, jako izolovala svoji starší dceru od jejího otce, pak sami účastníci by se domluvili. Uvedené izolování podle žalovaného nastalo tak, že matka žalobkyni radila důvody, jak se s žalovaným nepotkat, uvádět, že je nemocná. K dotazu, zda má nějaké podklady o tom, že žalobkyně nebyla nemocná v době, kdy nemoc byla uváděna jako důvod nemožnosti potkat se s ním, žalovaný uvedl jen to, že se dle něj stalo, že mu bylo tvrzeno v SMS zprávách, že žalobkyně je nemocná, ale do školy šla. Každopádně se to dle něj týká období do konce roku 2015. Následně považoval nezájem žalobkyně o kontakt s ním jako projev jejího celkového odmítavého postoje; ostatně v telefonátu po 17. 8. 2019 jí na závěr řekl, že až bude zdravá, ať se ozve, ale to se nestalo; jestli byla opravdu nemocná, si nezjišťoval. Číslo na babičku si dle žalovaného mohla žalobkyně sama zjistit. Na druhé straně neví o tom, že by jeho matka chtěla telefonovat žalobkyni, nebo jí v posledních letech telefonovala např. z telefonu žalovaného. I žalovaný si jako společnou aktivitu s žalobkyní naposledy vybavuje nějakou jízdu na kole. Šlo o dobu ještě před definitivním rozchodem rodičů žalobkyně v roce 2014. Také spolu účastníci jezdili na [příjmení] pouť a na traktoriádu ve [anonymizováno]. Pak už v roce 2015 – jak vyplývá z SMS zpráv – žalobkyně reagovala tak, že nepojede, nemá zájem. Žalovaný označil za nepravdivé, že by se v době, kdy ještě žil s matkou žalobkyně nebo se stýkali o víkendech, tj. do roku 2014, o žalobkyni neměl zájem, neřešil její školní výsledky, stěžoval si na to, že musí případně něco platit. Když bylo něco potřeba, takto koupil, tehdy ještě podnikal, takže zaplatil třeba 50 000 Kč za dovolenou v Bulharsku, žalobkyni koupil kolo, které pak její matka prodala. Tvrzení, že se nezajímal o její zájmy a prospěch, považuje žalovaný za tvrzení žalobkyně a její matky, jeho tvrzení je opačné. Není mu zřejmé, proč by se jako otec o žalobkyni nezajímal, když se ještě do roku 2014 vídali o víkendech. Opak dle něj vyplývá ostatně i ze zpráv, které ještě v roce 2015 psal. Před podáním žaloby jej žalobkyně nekontaktovala, mimosoudně se nechtěla dohodnout ani poté, co ji po obdržení žaloby kontaktoval SMS zprávou. Za dobu po roce 2015 byl rád, pokud od žalobkyně vůbec dostal alespoň potvrzení o tom, že dále studuje, jinak jeho návrhy nebyly akceptovány. V současné době má žalovaný s ohledem na postoj žalobkyně a to, jak se k němu chová, za to, že výživné, které platím, je zcela dostatečné. Je také adekvátní k tomu, co musí platit platit on. Hypotéku si vzal ve výši 1 000 000 Kč na celkovou rekonstrukci jedné části z dvojdomku, která je v jeho výlučném vlastnictví. Peníze jsou již proinvestovány, rekonstrukce má být ještě do konce roku zkolaudována. Bydlí v přízemí, místnosti v patře dosud nejsou kompletně hotové. Dole jde o 2+1, nahoře jsou dvě místnosti a z původní kuchyně je přebudována koupelna. V domě bydlí a hradí jeho náklady sám. Jiné příjmy nad rámec výdělku z [právnická osoba] nemá. Hypotéku má splácet do svých 70 let, nyní skončila fixace úroku, aktuální splátka je 6 266 K, k tomu platí pojištění. Se zdravotním stavem nemá mimořádné výdaje, jen za zubaře v posledním půlroce zaplatil 8 000 Kč. Minulý rok byl v tříměsíční pracovní neschopnosti.

14. Uvedená skutková zjištění soud posuzoval podle dále citované právní úpravy. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 téhož ustanovení předchází vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto data. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Krom toho lze z ustanovení § 923 o. z. dovodit, že změní-li se poměry, může soud na návrh změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro zletilé dítě.

15. Na základě dílčích skutkových zjištění a s přihlédnutím k citované právní úpravě soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Dovozen byl následující skutkový a právní závěr.

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k přesvědčení, že žaloba je důvodná. Po právní stránce lze odkázat na výše citovanou úpravu v ustanovení § 910 a násl. občanského zákoníku, která upravují vyživovací povinnost předků a potomků, a konkrétně také vyživovací povinnost rodiče k dítěti, které není dosud schopno se samo živit (§ 911 o. z.). Žalobkyně prokázala, že po řádně složené maturitní zkoušce v roce 2021 pokračuje ve studiu na vysoké škole. Doložila to potvrzením z této vysoké školy, při výslechu osvětlila, že v době, která uplynula od maturitní zkoušky do zahájení aktuálního studia, se věnovala studiu na téže vysoké škole, byť v jiném oboru. Podle názoru soudu lze ještě akceptovat změnu studijního oboru a to, že žalobkyně aktuálně volila studijní obor jiný. To, jestli bude ve studiu řádně pokračovat nadále, je otázkou budoucí, a pro povinnosti žalovaného platit výživné a trvající nároku žalobkyně na toto výživné může být posuzována i v pozdější době. Problematiku změny oboru studia je možné rovněž posuzovat až v budoucnu, ve vztahu k tomu, jestli bude žalobkyně oprávněna nárokovat výživné i za poslední rok vysokoškolského studia; v tom případě se bude možné zabývat případným akceptováním toho, že v důsledku změny oboru vysokoškolského studia (proti akademickému roku 2021 2022 na obor studovaný v roce 2022 2023) žalobkyně ztratila jeden ročník přípravy na vysoké škole. V současné době, podle názoru soudu, je však možné i přes tuto změnu mít za to, že studijní úsilí žalobkyně je odpovídající tomu, že se chce připravit na budoucí povolání. Činí tak na stupni školy, který je vyšší, než byla maturitou (v květnu/červnu 2021) dokončená střední škol. Takový přístup ke studiu lze akceptovat, pokud se promítá do požadavku žalobkyně na to, aby výživné bylo nadále placeno.

17. Od poslední úpravy výše výživného, které ve výši 3 500 Kč hradí žalovaný jako otec žalobkyni (k 17. 10. 2017, dohodou schválenou zdejším soudem rozsudkem č. j. 0 P 196/2015-24), uplynulo již téměř 5,5 roku, je tedy zjevné, že se musely změnit poměry na straně obou účastníků, jakož i poměry ve společnosti, včetně částek vynakládaných na náklady – a to obecně u osob, které nejsou schopny se samy živit, jakož i u osob výživou povinných. Žalobkyně tehdy studovala střední školu, i nyní patří mezi ty, kdo není schopen sám se živit (§ 911 o. z.), a to pro pokračující přípravu na výkon povolání vzděláváním v řádném denním studiu vysoké školy (viz odst. 7 odůvodnění). Žalobkyně studuje v prezenční formě, která od ní samozřejmě vyžaduje, aby se věnovala místo výkonu práce právě studiu. S tímto studiem má náklady na dojíždění a úhradu studijních pomůcek.

18. Dále se zásadně změnily příjmové poměry žalovaného, který v roce 2017 měl měsíční příjem 17 290 Kč, ten se mu však od této doby aktuálně (a i v druhé polovině loňského roku) zvýšil v průměru o 9 – 11 tisíc korun, tedy zásadně. Proto i když soud akceptuje to, že v důsledku zvýšení životních nákladů všech skupin obyvatelstva se životní náklady navýšily i žalovanému, pak přesto jde u žalovaného o tak výrazný nárůst příjmů, že je zcela akceptovatelná výše výživného požadovaná žalobkyní na částku 5 000 Kč. Argumentace žalovaného splácením hypotečního úvěr a je poněkud jednostranná. Žalovaný totiž prostřednictvím hypotečního úvěru zároveň výrazně zhodnocuje svůj majetek, který má ve výlučném vlastnictví, tvoří jeho majetkové poměry, a tudíž je i k tomu nutné přihlédnout.

19. Z pohledu výše uvedených závěrů tedy bylo namístě výši výživného ve vztahu mezi účastníky řízení změnit (§ 163 o. s. ř., § 923 o. z.) tak, jak navrhovala žalobkyně, tj. výživné zvýšit. Ve výši zvýšeného výživného soud žalobkyni taktéž vyhověl na částku 5 000 Kč, neboť tato odpovídá odůvodněným potřebám žalobkyně a koresponduje možnostem žalovaného (§ 913 odst. 1), jehož současný průměrný měsíční výdělek dosahuje částky téměř 27 000 Kč, v 2. pololetí loňského roku šlo dokonce o částku cca 28 000 Kč, žalovaný výlučně vlastní rekonstruovaný dům v řadové zástavbě.

20. Dále se soud zabýval argumentací strany žalované, že žalobkyně nárok na vyšší výživné vznáší v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Soud provedl v tomto směru dokazování SMS zprávami účastníků, výslechy účastníků, čestným prohlášením matky žalovaného a dospěl k přesvědčení, že způsob chování obou stran nemůže zakládat skutkový závěr o tom, že na straně žalobkyně je jednostranný a neopodstatněný nezájem komunikovat s žalovaným jako jejím otcem, a to v takovém rozsahu, aby aktuálně byl její nárok spatřován rozporný s dobrými mravy.

21. V současné době je soud toho názoru, že v řízení prokázaný stav nesvědčí o tom, že by si žalobkyně počínala nějak jednostranně nemravně, a to dokonce tak, aby její počínání bylo možné posoudit při požadavku na vyšší výživné jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno, že rodiče žalobkyně se rozešli v roce 2010, žalobkyni v té době bylo 9 let, následně se kontakty rodičů žalobkyně omezovaly na víkendové pobyty, které trvaly do roku 2014. Sám žalovaný v podání 15. 3. 2023 i ve výslechu uvedl, že následně s ním matka žalobkyně odmítala (dle jeho názoru bezdůvodně) komunikovat,„ izolovala“ ho od žalobkyně, a na základě toho přestala s žalovaným komunikovat i sama žalobkyně. Není možné dovodit, že by odtažitý postoj žalobkyně k žalovanému byl důsledkem jejího jednostranného a volního postupu, evidentně se rekrutuje z nedobrého vývoje vztahu rodičů žalobkyně. Sice se na tento původ stavu vztahů účastníků žalobkyně nemůže odkazovat setrvale do budoucna, zejm. během dalšího trvání nároku na výživné. Žalobkyně ostatně připustila, že by svůj postoj byla schopna přehodnotit, a připouští i kontakt s žalovaným do budoucna. Avšak i na straně žalovaného se aktivita ohledně vzájemných kontaktů, setkávání, dále zájem o osobní život žalobkyně omezil do roku 2015. Tehdy bylo však žalobkyni pouhých 14 let, nebyl možné na ní požadovat, aby z osobnostního hlediska plnohodnotně a v porovnání s žalovaným rovnocenně odpovídala za rozvíjení jejich vzájemného vztahu. Následně již nebylo dokazováním zmapováno, že žalovaný nějaký konkrétní zájem a snahu ve vztahu k žalobkyni projevil. Nelze se z tohoto úhlu pohledu spokojit s vyjádřením žalovaného, že v tomto postupu zcela ustal proto, že už nechtěl být nějakým odmítáním ponižován. Mezi účastníky nastalo v kontaktech jakési vakuum, strany se nevídaly a nestýkaly. Šlo však stále o období, kdy osobnostní vývoj žalobkyně, na rozdíl od žalovaného, ještě postupoval, a nebylo možné na ni klást nároky jako na dospělého a plně svéprávného člověka. Poté byl doložen již pouze kontakt z roku 2019, z něho se rekrutující telefonát, kdy bylo i ze strany žalovaného připuštěno to, že vyslovil minimálně podezření, nebo spíše označení jednání žalobkyně, které považoval za lhaní; žalobkyní popisovaná ztráta důvěry je pak pochopitelná.

22. Od popsaného telefonátu v roce 2019 do okamžiku podání návrhu již nebyla zmapována žádná významná aktivita na žádné ze stran. Tedy jednostranné nemravné počínání žalobkyně, které by vedlo k tomu, že by soud zamítal její návrh na zvýšení výživného, každopádně nebyl prokázán.

23. Nad rámec toho lze poznamenat, že budoucí vývoj vztahu účastníků, to jak budou spolu vycházet a snažit se své vztahy urovnat, může být poté podstatné pro posuzování dalšího trvání nároku žalobkyně na výživné od žalovaného.

24. Ve smyslu § 922 odst. 1 o. z. a s ohledem na to, že žalobkyně požadovala zvýšení výživného ještě před podáním žaloby, přičemž tento požadavek soud shledal i k datu 1. 10. 2022 důvodným, muselo být zároveň rozhodnuto o dlužném výživném. To ve spojení se zjevnou okolností v řízení, totiž, že žalovaný době od 1. 10. 2022 do doby rozhodnutí soudu platil původní výživné 3 500 Kč. Dluh byl v rozhodnutí vydanému k 28. 3. 2023 stanoven za celkem 6 měsíců, jelikož k uvedenému datu při splatnosti výživného předem již bylo splatné výživné nejen za říjen až únor 2023, nýbrž i za březen 2023 (při splatnosti k 20. dni příslušného kalendářního měsíce). Dluh tedy činí 6 x 1 500 Kč (rozdíl mezi dosud hrazeným a nově stanoveným měsíčním výživným), celkem 9 000 Kč. Jde o výši částky, kterou dle názoru soudu není v možnostech žalovaného uhradit jednorázově, proto byla určena lhůta delší, než obvyklá 3 denní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., v části v souvětí před středníkem. Jelikož však žalobkyně měla nárok na toto zvýšené výživné již od 1. 10. 2022 a při neochotě žalovaného toto výživné navýšit musela své potřeby zajistit z jiných zdrojů, není adekvátní, aby splatnost dlužného výživného byla určena ještě delší nebo stanovena ve splátkách spolu s běžným výživným. Místo k placení výživného soud určil již k rukám žalobkyně, neboť je zletilou a plně svéprávnou osobou, tudíž není třeba ani žádoucí, aby místo plnění bylo (tak jako v době nezletilosti žalobkyně) určeno k rukám matky žalobkyně.

25. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl také o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. příslušelo vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, a to přestože žalobkyně žalovaného před podáním žaloby nevyzvala k dobrovolnému plnění zvýšené částky na výživné (čímž nesplnila podmínku předžalobní výzvy dle § 142a odst. 1 o. s. ř.). Takové právo by jí bylo možné přiznat ve smyslu ust. § 142a odst. 2 o. s. ř. a důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné přiznání uvedeného práva i přes absenci předžalobní výzvy shledat v tom, že žalovaný se nakonec zcela bránil zvýšení vyživovací povinnosti, avšak v takovém postoji nebyl výsledkem řízení ani částečně podpořen. Nicméně, žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, proto rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky muselo vyznít do formulace obsažené ve výroku II tohoto rozsudku.