10 C 180/2022
č. j. 10 C 180/2022-110
V PLATNOSTICitované zákony (13)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 50 § 101 § 151 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 8 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1879 § 1968 § 1970 § 2395 § 2399
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 65 250 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 65 250 Kč s úrokem ve výši 4 977,22 Kč, s úrokem ve výši 16,9% ročně z částky 65 050 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 65 250 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 17 275,20 Kč. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně (původně její právní předchůdkyně – [anonymizována dvě slova]) na přisouzení peněžitých nároků vůči žalované, včetně příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení – vše tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Titulem nároku byla označována smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] (dále v odůvodnění případně jen„ Smlouva“), kterou dne 23. 5. 2018 předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela a poskytla jí úvěr jako spotřebitelský, konkrétně formou možnosti čerpat finanční prostředky z běžného účtu žalované zřízeného již v předchozí době u předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná neplnila podmínky Smlouvy, úvěr, jehož limit byl od 23. 5. 2018 do částky 65 000 Kč, řádně nesplácela od měsíce května 2021, proto předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila s účinností k datu 8. 10. 2021, kdy žalovaná dlužila na jistině úvěru 65 050 Kč, na poplatcích za pojištění, případně výzvy k uhrazení dlužných splátek 200 Kč, 4 977,22 Kč pak na kapitalizovaném úroku z úvěru (sjednán v roční sazbě 16,90 %). Aktivní legitimaci k vymáhání nároku žalobkyně získala v průběhu řízení v důsledku postoupení pohledávky za žalovanou z původní žalobkyně na stávající (k čemuž bylo dne 6. 12. 2022 pod č. j. 10 C 180/2022-32, správně však č. j. 10 C 180/2022-105 vydáno usnesení o připuštění změny účastníka řízení na straně žalobkyně dle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byla procesně nečinná, byť jí soud doručoval rozhodné písemnosti včetně žaloby způsobem uvedeným v § 49 (resp. v případě usnesení v § 50) o. s. ř. Podle § 115a o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě, souhlasila s tím i stávající žalobkyně po jejím připuštění do řízení, u žalované byl souhlas dovozen postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. (absencí reakce žalované na usnesení ze dne 9. 11. 2022, č. j. 10 C 180/2022-14, kterým soud vyzval žalovanou k vyjádření se k otázce, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a zároveň ji upozornil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Na základě důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované původní žalobkyní pod č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že tento účet byl pro žalovanou jako jedinou majitelku a disponující osobu veden již od 28. 12. 2014, do doby 23. 5. 2018 (tj. před poskytnutím úvěru ze Smlouvy), a zejména řadu měsíců před tímto datem, neměla žalovaná na tomto účtu zřetelné žádné zásadně vysoké splátky zjevně úvěrových a obdobných závazků (šlo o částky okolo maximálně 3 832 Kč), její pravidelný příjem od shodného subjektu („ [anonymizováno]“ [právnická osoba]) činil okolo 15 000 Kč, přičemž např. v dubnu 2018 obdržela i platby od [anonymizována dvě slova] [územní celek] ve výši 24 842 Kč a 4 356 Kč. Podle žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání žalovaná původní žalobkyni žádala o zvýšení předchozího limitu povoleného přečerpání k výše uvedenému účtu č. [bankovní účet] ze stávající částky 5 100 Kč na 65 000 Kč, volena byla varianta s roční úrokovou sazbou 16,9 % ročně. Žalovaná uvedla o svých poměrech, že je svobodná, dále že nemá závazky z měsíčních splátek úvěru. Žádost byla ze strany předchůdkyně žalobkyně akceptována 23. 5. 2018 (dle žalobkyně prostřednictvím SMS zprávy), což se projevilo navýšením čerpání z uvedeného účtu – částky 40 000 Kč výběrem z bankomatu dne 4. 6. 2018. Uvedená Smlouva tak byla sjednána prostřednictvím elektronické komunikace, jejíž podmínkou bylo již předchozí vedení běžného účtu – v případě žalované [bankovní účet], k němuž měla žalovaná ojedinělý identifikační přístupový osmimístný ID kód. Prostřednictvím tohoto přístupu pak žalovaná zadala žádost o povolené přečerpání účtu až do 65 000 Kč, čemuž bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původní žalobkyně vyhověno a akceptace žádosti byla provedena formou SMS zprávy doručené žalované. V rámci textu Smlouvy bylo ujednáno, že žalovaná může přečerpat uvedený účet až do částky 65 000 Kč, čerpaný úvěr bude úročen uvedenou úrokovou sazbou. Podle článku II. odst. 3 Smlouvy měla žalovaná ve vztahu k úvěrující hradit i poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem – dle platného sazebníku (např. výzva k splacení dlužné částky úvěru v prvním případě 50 Kč, v případě před odstoupením od smlouvy 150 Kč). Ve Smlouvě bylo sjednáno i oprávnění úvěrující – v případě překročení povoleného limitu přečerpání úvěru ze strany žalované a vzniku prodlení se splácením – právo na to, aby úrok z úvěru přirůstal k jistině a následně tyto částky byly úrokovány sankčním úrokem, dále právo úvěrující odstoupit od Smlouvy a prohlásit celý závazek za splatný. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že jej původní žalobkyně provedla s ohledem na okolnost, že žalovaná úvěr splácela řádně, respektive nepřečerpala povolený limit jen do května 2021 (zřejmé též z výpisu z účtu č. [bankovní účet], když konkrétně z něj soud zjistil, že účetní zůstatek již 21. 12. 2020 překročil částku 65 000 Kč, a to o 25 Kč). Odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru se stalo účinným k 8. 10. 2021, k tomuto datu žalovaná podle výpisu z účtu dlužila na jistině 65 050 Kč, na poplatcích (za výzvu k plnění a za výzvu spojenou s odstoupením od smlouvy) 200 Kč, a konečně na kapitalizovaném úroku z úvěru částku 4 977,22 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2022 má soud za prokázané, že na současnou žalobkyni byla postoupena z původní žalobkyně mj. pohledávka za žalovanou z titulu předmětné Smlouvy č. [anonymizováno]. Při právním hodnocení vzal soud v úvahu zejm. úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dále v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel (pozn. soudu – míněno poskytovatel spotřebitelského úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že žalovaná a předchůdkyně žalobkyně sjednaly dne 23. 5. 2018 Smlouvu, podle které mohla žalovaná čerpat úvěr až do částky 65 000 Kč, tento měla řádně splácet se sjednaným úrokem ve výši 16,9 % ročně. Šlo o smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., zároveň o spotřebitelský úvěr, na který se vztahuje právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru (výše cit. ZoSÚ). Předchůdkyně žalobkyně druhou z citovaných úprav respektovala v posouzení úvěruschopnosti (§ 86 odst. 1), k dispozici k tomu měla dlouhodobý výpis z účtu vedený pro žalovanou, ze kterého jednoznačně znala i závazkové zatížení žalované, byť tato v žádosti o předmětný úvěr uváděla, že nemá splátky úvěru. Výše pravidelných příjmů a naopak odchozích plateb, jak je zjistil soud z výpisu z účtu, mohla k 23. 5. 2018 být dostatečným podkladem pro předchůdkyni žalobkyně k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Žalovaná nedodržovala sjednaný režim splácení úvěru, respektive porušila Smlouvu tím, že přečerpala povolený úvěrový limit 65 000 Kč. Tudíž předchůdkyně žalobkyně v souladu se Smlouvou přistoupila k odstoupení od ní, které nabylo účinku ke dni 8. 10. 2021, k tomuto datu žalovaná podle výpisu z účtu dlužila na jistině 65 050 Kč, na poplatcích (za výzvu k plnění a za výzvu spojenou s odstoupením od smlouvy) 200 Kč, a konečně na kapitalizovaném úroku z úvěru částku 4 977,22 Kč. S ohledem na to, jakož i se zřetelem ke skutečnosti, že žalovaná v průběhu celého řízení netvrdila, natož aby prokazovala, že její dluh ze Smlouvy po odstoupení předchůdkyně žalobkyně od ní činí nižší částky, případně že po tomto okamžiku ještě provedla další úhradu na svůj dluh, soud žalobě vyhověl co do částky celkem 65 250 Kč na jistině, 4 977,22 Kč na úroku z úvěru a žalobkyni taktéž přiznal příslušenství v podobě úroku z úvěru 16,9 % ročně z částky jistiny úvěru 65 050 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (§ 1968, § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny úvěru a z poplatků – celkem z částky 65 250 Kč ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy, tj. od 9. 10. 2021. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2022 (§ 1879 a násl. o. z.). Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 2 610 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 14 665,20 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 65 250 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 3 740 Kč (§ 7 bod 5). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokát, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, jednoduchá výzva k plnění, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), když s jednoduchou předžalobní výzvou k plnění se však pojí jen polovina odměny, celkem 11 220 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3x 300, § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 2 545,20 Kč (0,21 x (11 220 + 900)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.